Docela zajímavý motiv. Řekl bych ale, že autor nezvolil dobře barevnou "tóninu" tohoto výjevu. Je to jako hrát trauermarš v rytmu polky nebo valčíku. Ještě bych si dovolil poznamenat, že pojmenování fotografie, která nevypovídá nic konkrétního o místě, je poněkud zavádějící.

Atmosféra se mi líbí a barvy mi nevadí. Co bylo, již není, co bude nikdo neví. A historie někdy opakuje sama sebe...

Co se týče barev, proti gustu .... co se týče názvu, nevím, jestli jsi projevil dostatek empatie, citu pro to, co je pod povrchem ,atd, atd. jak po tom voláš jinde ;)

Jasně, proti gustu... Můžeš to klidně zatónovat celé do růžova, tvoje svobodná volba. Jenomže já mluvím o věcech, které jdou mimo naší subjektivitu. Dalo by se to označit souslovím "pravdivost uměleckého díla". Jistě budeš znát scénu z Černých baronů, kde přimalovali Žižkovi samopal. I kdyby ten obraz namaloval světově proslulý a uznávaný umělec, myslíš že bychom mohli hovořit o pravdivosti uměleckého díla? Takže zde je řeč o souladu a pravdivosti. Souladu s něčím a pravdivosti o něčem. Ty jako autor volíš prostředky. Umělecké dílo není pouhý otisk reality, takové trendy máme dávno za sebou. Umělecké dílo je realita nová, svébytná a hovoří prostředky, které autor do ní vložil a své sdělení umocnil posunem těchto výrazových prostředků do jiné polohy, než jak známe z běžně zažité reality. Z toho si můžeš odvodit vše další.

nemám dostatek trpělivosti k salonnímu filozofování. Takže konkrétně : retroštych jsem zvolil proto, že slovo Sudety v nás vyvolává asociace na dobu minulou a název , o kterém říkáš že je zavádějící, závadějící podle mě není. Na obrázku nazvaném Sudety je kus anonymní krajiny, kterou ničím nelze přiřadit ke konkrétnímu místu, ke konkrétnímu jménu, či názvu. Jen zastupuje krajinu válečného a poválečného zmaru a zkázy