Fandění...
Procházel jsem se po lesích okolo vesnice Smrk na Vysočině. Z dálky jsem spatřil srnku. Pokoušel jsem se k ní přiblížit, abych jí mohl vyfotit. Našel jsem ji uzavřenou za pletivem lesní školky. Plot byl přes 2 metry vysoký. Chtěla utéct, ale nemohla. Chytla se do pasti jako ryba. Nějak se dostala dovnitř, ale nemohla ven. Když mě uviděla, vylekala se. Chtěl jsem jí vysvobodit, ale ona byla rychlejší. Pokoušela se plot přeskočit. Poprvé se jí to nepovedlo. Chtěl jsem ji pustit ven. Ona to ale vyřešila po svém. Soustředila se víc než u prvního skoku, rychleji se rozeběhla a lépe skočila. Odrazila se od pletiva, ale setrvačnost její větší rychlosti jí vrátila znovu zpět na pletivo. Fandil jsem jí ať to dá, nebyl jsem schopen ničeho, jen zírat a fandit. Fantasticky se překulila na druhou stranu a odeběhla frajerka svobodně dál....
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Bez příběhu by to nebylo ono. Jednou jsem nastavil foťák na samospoušť á 5s na 500 snímků na stativu a odešel na oběd. Cestou domů jsem přemýšlel, co budu asi dělat, až tam bude fotka ledňáčka lepší než normálně.. Došlo mi, že jsem příběhář. Pěkné světlo!