Pod příkrovem mlhy
Budík na 2:15, kafe, malá snídaně, obléknout a vyrazit. Rozhodl jsem se vyrazit na základě předpovědí, které slibovaly roztrhání oblačnosti kolem 4. ranní a mělo to vydržet i přes východ Slunce. Jak jsem se blížil k cíli, byl jsem malinko skeptický, protože začalo chumelit. Po tom, co jsem zalezl do ztichlého lesa, sněžení ustalo a na obloze, mezi vrcholky stromů, se začaly objevovat hvězdy. Přidal jsem na tempu, ale s naloženou krosnou a v 15 cm čerstvého sněhu, který přikryl všechny překážky, to zrovna dvakrát rychle nešlo. Sem tam jsem zastavil, abych se vydýchal a zaposlouchal se do toho ticha. Je úžasné, když člověk málem slyší tlukot vlastního pumpujícího srdce. Po tom, co jsem se dofuněl na vrchol a po 10 minutách zmateného pobíhání a hledání cestičky k vyhlídce, která nebyla pod navátým sněhem a svěšenými větvemi stromů k nalezení, se mi otevřelo toto nádherné divadlo.
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
-
Obdivuji fotografy co nelení vstát kuli takovému snímku brzo ráno a být tam před východem :) Ale výsledek prostě stojí za to !
-
-
-
Moc dobré.
-
Závidim
-
Úžasný
-
-
-
-
-
Luxus i s příběhem :))
