Vilšanská...
Ruslan se naučil říkat slovo "Čechi". A každému Čechovi, který od něj to slůvko uslyší, jdou koutky nahoru. To se pak Ruslan začne smát taky. No a výsledkem bývá to, že se smějou okolo úplně všichni. Ukrajinci, Češi, ošetřovatelky, kuchařky, ostatní děti... :-)
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
zaujalo...
ok, aj ked nejake moralne vyhrady by sa nasli
převod mi nějak nesedí...
:)
možná bych ho chtěla taky trošku... jinak
dlouho jsem si takhle fotku neprohlížel :) super
Renegade:
Díky za komentář, poznámku o morálních výhradách chápu, avšak vidím to jinak.
Ruslan je mentálně postižený, a to je skutečnost. Fotka jej nezachycuje v nestandarní situaci. On takový je. Má svůj svět. Přesto velmi dobře komunikuje s vnějším světem, i když po svém. Pokud člověk má to štěstí, že se dostane se dovnitř, přestane ty děti vnímat jako nemocné a to je možná důvod, proč "ti zevnitř" tento druh fotek s morálními výhradami prostě nevnímají, ale prohlížejí si je se stejným nadšením, jaky my třeba momentky ze svatby. Ono si to chce zažít na vlastní kůži. Pak je vážně všechno jiné...
Ještě jednou díky za zastavení, což patří všem, co si fotku prohlédli.
:-)
pro me dost malo vypovidajici zaber, toto by tam nafotil kazdy aspon trochu schopny cvakal, promin. Ted neberu v potaz, to ze ses tam dostal a fotil, to je samozrejme velky kus prace a za to respekt. Kouknu na ostatni.
ahoj Alesi, fotka mi prijde prma... ja som stale tam co som byval, len sem tam skocim na nejaky vylet...
TENCOTUUŽNENÍ:
Souhlasím s tebou. Je to jen takový výcvak a nevím, proč by jej nemohl cvaknout kdokoli jiný. :-)
A dostat se "tam" velký kus práce nebyl. Byla to jen šťastná souhra náhod.
jak prosté, řeklo by se.Jak důležité, říkám já.
PS: ukazoval si jim někdy jejich fotky? Pokud ano jak na to reagovali?
Tomáš K:
Fotky viděl jen personál, děti ne. Obávám se, že děti by ty fotky zlikvidovali behěm několika vteřin. Co však děti viděly, byly okamžité náhledy na displeji, což si přímo vynucovaly. Reakce byly bouřlivé. Od hurónského řevu až po šílený smích a různé běhání dokola. Je to vždy ohromná legrace, která pro mě končí tím, když rukama špinavýma od bláta, čokolády a bůhví čeho ještě se mi snaží brát mého canona, že mě blejsknou taky. :-)
Však jak tu bylo řečeno, zvládne to nakonec každý cvakal... :-))))
Hľadám slová..... nevidím na klávesnicu - mám slzy v očiach.
ďakujem.