Byl večer, o chvilku později se setmělo. Napravo bylo ještě zřetelné zapadající slunce, nalevo se už už chystala tma. A za mnou to, před čím jsem utíkal - zatažená obloha. Sníh.

Nebylo to nic neobyčejného. Jen jeden lednový večer. Ale říkal jsem si, že je dobře, že jsou cesty, po kterých můžeme jít. A že ty cesty od někud někam vedou.

O hodinu později byla tma. Oblaka někam zmizela a nade mnou zbyly hvězdy. Vysoko nad hlavou mi zazářil meteor a já si vzpomněl, že bych měl vyslovit přání.

A tak jsem nahlas řekl, co si přeji.