Fotografování kolibříků v tropickém lese

Pěkný článek, i když asi hned tak létající drahokamy fotografovat nebudu. jen připojím pár poznámek k těmto zajímavým tvorům.Srdce jim skutečně bije i v klidu přes 30 tepů za sekundu a kromě toho je taky v poměru k tělu hodně velké asi 1/5 až 1/4. Nevém kolik tepe za letu, ale určite to bude hodně, jelikož máchnout 80x za vteřinu křídly je řádný výkon, při páření prý kmitají až 200x za vteřinu. čím menší druh tím rychlejí kmitá. Těch 20-40 minut, což je ta perioda, s kterou souvisí jejich návrat ke květu, souvisí s tím, že za tu dobu jsou schopni spotřebovat energii, kterou předtím nalízali, není se čemu divit, při tom kolik enrgie vydají na let.Pokud se kolibříkovi nepodaří za tu dobu doplnit energii může uhynout. Taky jejich teplota těla bude vysoká, jejic příbuzny rorýs má 45°C. kmitání jejich křídel připomíná velkého čmeláka.

Děkuju za doplnění. Vím už toho o kolibříkách hodně, ale ne vše se buhužel do článku vešlo, musel jsem nechat prostor i fotografování. Ondřej P.

Článek i fotky jsou super. S fotkami zvířat v "divoké" přírodě se naprosto běžně používají sokolnicky cvičení dravci, fotí se v oborách a krmelců. Občas je vidět snímek dravce vydávaného za "divoký" a zvíře má sokolnická pouta na nohách. Plazi se běžně podchlazují v namočeném pytlíku ... fint je hodně. Skoro by to stálo za samostatný článek. O to větší frajeřina je klasická totka z divočiny. Držím ti palce.
Topí

Jo, z volne přírody to frajeřina je. Jenže když pak dáš takovouhle fotku do galérie, tak se stejně dočteš mraky komentářů ve stylu "neoptimální kompozice", "šum", "mázlé", atd. Zkrátka a dobře ti za tu frajeřinu nikdo nic nedá ani doslovně ve smyslu prodejnosti ani přeneseně ve smyslu uznání. Tak se nelze divit, že všichni fotí v zoo, oborách, atd. Navíc jestli si někdo myslí, že je pořídit dobrou fotku v oboře či u krmelce (a koneckonců) i v tom zoo nějak snadné, tak to zřejmě nikdy sám nezkusil. I tam to jsou často hodiny a mraky pokusů. A opět se za to člověk vděku nedočká a když to dá do galérie, tak se třeba dočte, že je vrabec moc snadný cíl (tento příklad jsem se nedočetl já, ale S. Perknovský).

Pěkný článek, dobré informace pro toho, kdo se něčím podobným zabývá. Jen mne napadlo, že na úkor technických detailů se ztrácí trochu dobrodružství, která v těchto exotických zemích jistě zažíváš - takže námět pro příště - veselé příhody z natáčení :-). Jinak dobrodružství je i v tom, jak si hledáš své metody a přístupy - to je mi blízké, já to dělám taky tak, protože základy sice můžem dostat od zkušenějších profíků (Rosťa Stach), ale nakonec každý má jiné vybavení a možnosti, takže si některé věci prostě musí vyzkoušet sám. Jinak mne trochu překvapuje, že jsi schopen s monopodem a 400-vkou udržet 1/100, já beru jako dolní mez 1/200 - pak jdu radši na vyšší ISO, zvláště u ptáčků, kteří jsou hrozně neposední. No, ale já jsem starší, tak se mi asi víc klepou ruce :-). Hodně zdaru tvé práci. Mirek.

Jak jsem od nějakého profíka na focení zvířat slyšel: Agentury a časopisy nezajímá jak a kde byl snímek pořízen, důležité je, že na snímku je to, co potřebuje. Je to smutná realita.
Zvířata fotím jak v zoo tak ve volné přírodě, osobně nám větší radost z těch z divočiny, i když jsou obvykle technicky horší.
Ondřej Prosický

pro Zinedi:
Já mám dolní mez s monopodem (při 400mm) také 1/200 s. Občas ale risknu i 1/100. Když mám možnost opřít fotoaparát na monopodu zboku o strom, lze udržet i 1/50 s. Ale chce to cvik.
Připravuji další články o foceni v Kostarice, kde nějaké "historky z natáčení přidám"...
Ondřej P.

vyborne!

Protože už mi přišly dva e-maily s prozbou, dávám sem adresu na web Ralpha Paonessy, který se focením kolibříků živí - http://www.rpphoto.com/
http://www.rpphoto.com/howto/hummer/humguide1.htm
Ondřej P.

Ahoj Ondro, moc pěkný článek a opravdu působivé fotky.
Držím palce ať máš spoustu dalších příležitostí k fotografovaní kolibříků a nejen těch.
Jen bych doplnil jednu informaci, Nikon D70 má synchronizační čas s bleskem 1/500 (to jen pro upřesnění) Měj se hezky
Martin Halama