Digitální záznam nebo film?

Zajímavé teoretické úvahy které však podstatu věci spíše zamlžují než vysvětlují jak to v praxi skutečně je.
Chceme li zjistit jaké náš fotoaparát má rozlišení, stačí abychom vyfotografovali pří nastavení objektivu na nekonečno, hodně členité předměty vzdálené několik set metrů rýsující se proti světlejší obloze, například vršky stromů lesa.Výsledek bývá jednoznačný.Zatím co u kinofilmu se při dobrém objektivu jeví vršky stromů a větve jako velice ostré,u lacinějších digitálů se tyto vzdálené předměty většínou jeví jako více méně rozplizlé a nejasné skvrny.Z této jednoduché zkoušky tak snadno zjistíme jak dobrý fotoaparát jsme si pořídili,Budeme li jej používat nebo jej rovnou hodíme do popelnice.

úsměvná teorie :-) ...tím nechci říct, že nemám rád pořád analog, ale z jinýho důvodu... jako koment k Josefově komentáři mě napadá jediný: Kulturista teoretik :-)

"Zatím co u kinofilmu se při dobrém objektivu jeví vršky stromů a větve jako velice ostré,u lacinějších digitálů se tyto vzdálené předměty většínou jeví jako více méně rozplizlé"
...to platí možná pro mobily a kompakty s pidičipem. Rozhodně ne pro cokoliv slušnějšího. Pravím jako fanda a uživatel analogu.

Nejzajímavější na tom je, jak se svět za těch 15 let (od zveřejnění toho článku) změnil. Když tedy nadšený fotograf vyhodí svůj digiaparát do popelnice (jak píšeš), co mu poradíš? Protože když zajde do prodejny fotoaparátů, zjistí, že z pěti největších světových výrobců (C,N,O,P,S) čtyři už analogové kinofilmové zrcadlovky nevyrábějí, nebo aspoň ne pro český trh (o kinofilmových kompaktech s možností nastavení clony a manuálního ostření ani nemluvě). A ten poslední mohykán (N) nevyrábí ani low-end ani střední třídu, ale přímo profesionální model (tedy cenou určitě). Tedy nic pro amatéry. Sice existují bazary, kde jsou kinofilmové zrcadlovky k mání (pořád je to nejlevnější cesta k full-frame), ale výrobci to v podstatě rozhodli za nás. Nebo podle nás?

Docela se omlouvám ale k mému dřívějšímu komentáři mne vyprovokovalo sdělení že k tak vysoce erudovanému a vědecky pojatému článku nebyl dosud napsán žádný komentář a tak jsem popsal svoji vlastní zkušenost týkající se porovnání rozlišení mezi kinofilmovým a digitálním fotoaparátem.Je zajímavé že popsaná chyba se vyskytuje právě jen u snímků vzdálených předmětů,tedy v nekonečnu,kde by mělo být všechno úplně ostré již vzhledem k velké hloubce ostrosti při nastavení objektivu na nekonečno.Není ovšem jisté jestli to není třeba chyba při montáži čipové destičky ve výrobě ale setkal jsem se s tím již u několika fotoaparátů.Při tom snímky na blízké vzdálenosti tak do sto metrů byly docela dobré.
Chyba se samozřejmě ukáže až při dost velkém zvětšení na displeyi jinak není přímo okem viditelná.Takovým fotoaparátem se samozřejmě fotit dá ale je to viditelný rozdíl mezi rozlišením u kinofilmu a u čipové destičky.Tím samozřejmě netvrdím že se máme vracet ke kinofilmu ale výrobci by měli a myslím že to již zkoušejí, vyrobit čipy které se velikostí a rozlišením filmu vyrovnají o ceně však raději pomlčím.

"výrobci by měli a myslím že to již zkoušejí, vyrobit čipy které se velikostí a rozlišením filmu vyrovnají"
...odhaduji tak od roku 2005 (12 MPx EOS 5D).

:-D dneska je tu veselo. Se zdržím dalších komentářů na toto téma :-)

Jak vidím diskuse stále pokračuje,u mne již docela nad plán,proto ji ukončím tím že vysvětlím jak to s tím srovnáním kinofilmu a digitálu vlastně je. Mějme políčko 24x36mm méně citlivého ale zato jemnozrnného kinofilmu.Obraz na tomto políčku tvoří velice jemné částečky stříbra vyloučené chemickým procesem z citlivé vrstvy.Kolik myslíte že má,(samozřejmě že jen v přeneseném smyslu slova),toto políčko pixelů? Srovnáme-li velikost částečky stříbra s ploškou která představuje pixel na čipu digitálu jde o nesouměřitelný poměr velikostí.Zatím co u filmu je obraz utvořen najednou nesmírným množstvím nepatrných částeček stříbra,je tudíž jasné že film dokáže zaznamenat i nepatrné detaily, jak na blízko, tak i na velkou vzdálenost. Docela jinak je tomu u digitálního záznamu.Tam se obraz neskládá z bodů ale různotvarých plošek zvaných pixelů. Důsledkem toho je že když vyfotíme třeba míč s barevnými výsečemi na vzdálenost 1m kdy jeho obraz zaujímá velkou část displeje, vidíme že obraz je kvalitní. Je to tak proto že se na tvorbě obrazu podílelo velké množství pixelů které dokázaly vykreslit všechny detaily. Řekněme třeba 10milionů pixelů.Jinak tomu ovšem bude přeneseme-li míč do vzdálenosti třeba 100m a uděláme snímek.Míč již vidíme velice malý,barvy jsou málo zřetelné.Zatím co na film by jsme ho vyfotili ještě celkem zřetelně, tak jako bychom ho viděli okem, u digitálu nastane problém.Míč je již tak malý že jeho obraz nebude tvořit mnoho pixelů ale jen několik možná jeden nebo dva. Proto že pixely nejsou body ale plošky, dojde ke zkreslení tvaru míče podle tvaru pixelů které ho vytvoří.Jeho obraz se stane nezřetelným a bude nepoužitelný.Proto bude digitál na velkou vzdálenost vždy v nevýhodě před filmem.Také je pravda že výrobci jsou v těžké situaci proto že aby vyrobili čip s tak bodovými pixely aby se vyrovnaly částečkám stříbra na filmu to by jim museli ruce pozlatit.

Srovnat zrno a pixely ovšem nejde. Zrno je binární - buď v tom místě je, nebo není. Máte tři barevné vrstvy a pro vykreslení "jednoho detailu" (malé barevné plošky) je potřeba více krystalů. Navíc spousta z nich se na stavbě obrazu nepodílí a tvoří - prostě zrno. Srovnával jsem s digitálem vždy jen scany (domácí i z profilabu) a na 24MPx fullframe se nechytá ani Kodak Ektar. Samozřejmě při stejné velikosti - na film se dá dostat víc, ale musí jít o větší formát.

Nutno dodat že pro tento ůčel o kterém jsme mluvili, jsem zatím barevný film ponechal stranou proto že to je zase jiná kapitola. Mluvil jsem výhradně o filmu černobílém.Barevný film všeobecně totiž pokulhává v rozlišovací schopnosti za černobílým.Je tomu tak proto že obraz na barevném filmu již netvoří částečky stříbra ale barvotvorné složky které jsou na částečky stříbra původně chemicky navázány a to ve třech vrstvách zelené, modré a červené, při aditivním barevném procesu.Při vyvolávání filmu se potom stříbrné částečky odstraní bělením a obraz potom tvoří jen barvotvorné složky uložené jak správně říkáte ve třech barevných vrstvách nad sebou.A toto je problém.Tři barevné vrstvy jsou totiž třikrát tlustší než jedna černobílá a navíc dochází při vyvolávání k nepatrnému vzájemnému prolínání barev z vedlejších vrstev což samozřejmě způsobuje zmenšení rozlišovací schopnosti filmu.Výrobci potom tento nedostatek obcházeli tak že k projekci těchto filmů na širokoúhlých velkých plátnech vymysleli 70 milimetrový formát filmu který tyto ztráty v rozlišovací schopnosti svojí plochou kompenzoval. Samozřejmě že u digitálu není v běžné praxi možné ani účelné dálší zvyšování počtu píxelů na jeden čip, třeba zvětšený, proto že to zase souvisí s možností skladování takových přerostlých snímků na kartách, kde by se jich vešlo jen několik málo.Lze tedy říct že současné nové čipy od renomovaných výrobců v praxi docela dobře vyhoví ale je třeba mít na paměti také jejich určité nedostatky o kterých jsme se zmínili a počítat s nimi pří fotografické práci.