Autofokus u jednookých zrcadlovek, I.díl

Cetl jsem ten clanek 4 krat a porad to nemuzu pochopit. Je mi jasne, ze je princip stejny jako u dalkomerneho klinu, ale co to ten dalkomerny klin je, to vi snad buh, mozna i autor. A i kdybych to vedel, tak i nasledujici veta, ze "odklani pohled oka k okrajovým paprskům na opačných stranách obrazového kruhu" mi pripada uplne nepochopitelna. Takto na mne tento clanek pusobi velmi tezkopadne a je urcen spis pro toho, kdo vi, jak ten autofokus vlastne funguje a spis si chce osvezit pamet. Doporucil bych proto autorovi, aby se nesnazil narvat do jedne velmi slozite vety maximum informaci, ktere navic koncentruje slozitymi pojmy a tim dava najevo, jak on tomu dobre rozumi, ale spis , aby byl clanek cim jak nejjednodussi a tim srozumitelny vetsine uzivatelu tohoto serveru, kteri o tom zatim nevedi nic.

Vážený pane,
mrzí mne, že výklad, který jsem použil, Vám nebyl srozumitelný. Obsah tohoto článku není směřován přímo k začátečníkům, spíše k fotografům, kteří se chtějí dozvědět podrobnější informace o práci jednotlivých systémů automatického zaostřování - ne tedy zaostřování jako takového. Dálkoměrný klín se používá v jednookých zrcadlovkách prakticky od počátku jejich vzniku, tedy již nějakých padesát let, díky tomu jsem doufal, že přirovnání bude srozumitelné - výklad jsem se snažil směřoval spíše praktickým směrem, předpokládal jsem, že si každý, kdo někdy fotografoval s manuální zrcadlovkou, vzpomene na kroužek uprostřed matnice v hledáčku, který je rozdělen na dvě části, sloužící jako zaostřovací pomůcka. Myslím, že pro praxi není podrobnější popis až tak důležitý, nicméně uznávám, že některé věty článku mohou působit složitě. Pokusím se je tedy objasnit:

Velikost obrazového kruhu je jedním ze základních údajů o vlastnostech objektivu - udává průměr ostrého kruhového obrazu vykresleného objektivem. (V běžné praxi je tento údaj důležitý především u velkoformátových objektivů). V technických údajích kinofilmových objektivů se jeho hodnota neudává, protože bývá (kromě objektivů shift) blízká úhlopříčce negativu.
Dálkoměrný klín tvoří dva optické hranolky tvaru klínu. Každý z těchto hranolků se stará o tvorbu jednoho z půlobrazů uprostřed kroužku ve středu matnice, kde se tyto klíny nacházejí (každý klín skloněný na opačnou stranu). Obraz vycházející z objektivu tvoří kuželový svazek paprsků, které dopadají na film. Hranolky slouží k tomu, aby z tohoto kužele použily okrajové svazky paprsků - tím je tvořena "základna dálkoměru". Systém pracuje tak, že když je zaostřeno mimo rovinu filmu (a tedy i matnice), dojde díky těmto skloněným klínovým plochám k stranovému posunutí obou půlobrazů. Zaostřit je tedy třeba tak, aby obrazy uvnitř kroužku s dálkoměrnými klíny nebyly stranově posunuty.

Popsat tento systém jednodušším způsobem je obtížné. Pro praxi stačí si zapamatovat, že přesnost systému je závislá na světelnosti použitého objektivu.

Doufám, že tato formulace je alespoň trochu názornější, než předchozí.
Na závěr bych rád podotkl, že rozhodně není mým cílem tvorba nesrozumitelných, "vědecky" působících článků. Bohužel však konstrukce moderních fotoaparátů a jejich optických systémů rozhodně nejsou jednoduché, a pro pochopení principů jejich činnosti jsou nutné určité technické znalosti.

Martin Měska

Pane Martine, po precteni vaseho velmi taktniho prispevku se mi chce skoro odvolat to, co jsem napsal. Ale presto se nemohu zbavit dojmu, ze se tento clanek svou obtiznosti vymyka zamereni tohoto serveru, ktery je podle obsahu vasich prispevku , problemu resenych na diskusnim foru, atd. prave urcen pro uplne zacatecniky.

Vážený pane, pokud moje reakce přispěla k objasnění Vámi zmíněných zádrhelů, jsem velmi rád. Co se týká našeho zaměření, myslím, že je poněkud širší, než pouze na úplné začátečníky. V každém případě se budeme Vaším podnětem zabývat a pokusíme se pro příště jasněji odlišit články určené začátečníkům a pokročilejším fotografům.

Přeji dobré světlo

Martin Měska

Nechtel bych se zde nikoho zastavat. Chtel bych ovsem pochvalit pana Martina a tim i cely server fotoaparat, ze se zabyva i takovym clankum jako je tento. Sam se priznavam, ze i pro me byl clanek narocny, cetl jsem ho nekolikrat a neodvazim se rici, ze jsem zcela pochopil princip. Nevim, proc bych se mel ovsem rozcilovat, ze prave proto je clanek moc slozity, a proto zde nema svoje misto (primlouvam se pouze za srozumitelnejsi vety, i za cenu male nepresnosti). Prave naopak. Jsem velice potesen, ze se muzu dozvedet i takoveto informace "jak co funguje", kterych je velice malo. Nemusi se ze me stat primo odbornik, ale diky temto clankum budu amater, ktery alepson bude v obraze. Chci poprat hodne nadseni k realizaci dalsich clanku. Jen tak dal.

Souhlasim. I ja jsem nesmirne rad, ze jsem si konecne mohl precist, jak ten autofokus vlastne funguje, nebot to byla jedna z poslednich veci, o ktere jsem nemel ani paru. Mimochodem "fotoaparat" je jediny server na nasem webu, ktery o tom tak podrobne pise.
Ale po velke euforii nasledovalo velke zklamani z nepochopeni. Proto to rozhorceni.
Stale mi vrta hlavou ten dalkomer, resp. jak se ty paparsky svetlo, ktere prochazi temi klinovymi hranolky lomi; zda jsou oba hranolky pred matnici, nebo jeden pred a jeden za; zda ty paprsky prochazi obema hranolky zaroven, anebo jedny paprsky prochazeji jednim, jine paprsky zase druhym, atd...

Ja jsem videl stary fotak s dalkomerem a tam v hledacku 2 tusim obdelnicky, stranove posunute, cili jeden vic vlevo a druhy vic vpravo. Pri zaostreni se vzajemne prekryvaly, coz bylo na svoji dobu urcite super, co ja bych za to dal u me jinak skvele Practiky FX-2 (no ale od zitrka fotim s Dynaxem 5). Takze HALe: takhle to vypada z pohledu uzivatele, z pohledu technika mi nepomohl ani Martinuv polopaticky vyklad, neb nektere veci chapu jen nakreslene. I kdyz asi tusim..

Teoretické popsání celého systému ještě o něco komplikovanější než předchozí výklad. Co se týká umístění obou hranolků, jsou oba umístěny v rovině ostrosti matnice - ta může být podle konstrukce hledáčku na horní i spodní straně. Sklon hranolků se současně s jejich indexem lomu (a poměrem ohniskových vzdáleností objektivu a hledáčkové soustavy) podílí na šířce měřící "báze" dálkoměru. Sklon hranolků je obvykle v rozmezí 4 až 8 stupňů - je počítán pro určitou světelnost objektivu (a tedy i úhel výstupního svazku paprsků). Pro větší názornost se pokusím do článku dodat schematické nákresy činnosti zařízení. Martin Měska