kolektiv autorek - Naučte se fotografovat srdcem

Moc se mi líbí poslední, všeshrnující věta.

Někteří lidé fungují jinak. Uvidí drobnost a ta je naprosto nadchne. Dovedu si představit, že si to někdo koupí a hodně dostane chuť fotit. Toto samozřejmě nebude platit u cílevědomých lidí a obecně u starých kozáku, kteří +- ví a proč dělají a jsou to rutinéři.
Mě někdy občas tak nadchne pro focení, že alespoň vyčistím matnici nebo tak.
Všechny fotky co jsou v článku jsou motivační. (samozřejmě bych si ale knihu nikdy nekoupil, nebo koupil, ale tak v roce 1997).

Digitální fotografie se díky své dostupnosti stala fenoménem doby. Majitelé digitálních fotoaparátů ale bohužel většinou jen cvakají jak o život, ale o základech fotografování a tedy i kompozice nevědí nic, takže vítám každý pokus, který by jim alespoň trochu zvýšil gramotnost v této oblasti. Je opravdu smutné pozorovat partu náctiletých slečen, které se postaví proti sluncem zalitému oknu, přičemž jedna z nich se tvrdošíjně opakovaně pokouší udělat snímek, na kterém by z nich nebyly siluety. Cvaká stále kolem dokola a ujišťuje své kamarádky, že "ono se to určitě povede." Stačilo vynutit si blesk. :(

Knihu jako celek jsem neviděl, ale soudě dle dvou zde uvedených ukázek, musím s autorem článku souhlasit. Je to kniha, která asi neurazí, že nenadchne bych jí nevyčítal, ale nejspíš ani nepoučí. A to je za 350 kaček opravdu málo.

K těmto knihám přistupuju obecně s nedůvěrou, ale na recenzi mě nejvíc pobavila zcela mimózní věta na konci článku: "...maminky na mateřské dovolené s fůrou volného času...".

:-))

POZOR - toto je kniha, kterou napsaly ženy pro ženy. Myslím, že by se ani neměla dostávat mužům do rukou. Nevím, zda někdo z mužů navštíví alespoň občas nějaký typicky ženský web – pokud ano, určitě se nebude divit tomu, že se v knize objevují věci jako "Tracy má ruce po tátovi" a další osobní sdělení z blogů apod. Pokud jste někdo musel strávit třeba jenom chvilku v čekárně u gynekologa, víte o čem mluvím. Je to prostě jiný svět. Je to záležitost motivační, ne vysvětlující, ale hlavně "ženská". (To jsem teď zase do něčeho sáhl...)

Z tohoto článku čiší taková mužská nadřazenost a troufám použít i slovo nabubřelost , až je mi z toho na nic. Vám se kniha, pane Kozáku, nelíbí, jistě máte na to právo. Soudím, že by mě taky nenadchla. Ale Váš komentář je opravdu velmi zvláštní, zvlášť ta předposlední věta je pěkně hloupá. Třeba se v příštím životě narodíte jako ženská a tu fůru volného času na mateřské si vychutnáte slastným nic neděláním.

Je to nejak malo genderove korektni... co s tim? Nemam ted moc casu to resit, zrovna na mimibazaru nejaka zenska psala ze chlapi chodi do hospody, tak ji jdu napsat, ze ja nechodim a ze hodne chlapu porad pracuje a hraje si s detmi a alkohol nepiji.

jiste,zakazme kozakovi psat, je to dal neunosne. copak uz nestaci ta jeho belogvardejska provokace se jmenem?

copak se nemuze hezky jmenovat Hadži-Murat?

Casablanca: Nesoudila bych pana recenzenta tak přísně - jeho názor na věc podle mne není důsledkem hlouposti, ale nezkušenosti. Pan Kozák smysl této knihy nechápe, ale to je v pořádku, protože není určena pro něj :-) ...Moc se mi líbilo přirovnání předložené jakýmsi panem výzkumníkem, které v jednom ze svých článků použil Jan Zlatohlávek (ne, není to fotograf :-) - "Ženský mozek je jako zamotaná směsice kabelů, kde to lítá všechno hezky pěkně sem a tam, kde všechno souvisí se vším, vše je propojeno a řeší se najednou a v souběhu. Mužský mozek pak tvoří krabice, kdy je vše odděleno. Řeší-li se problém, pak muž otevře jen jednu krabici s patřičným nadpisem, ostatní zůstávají zavřeny." Takže chápu, že muži připadá tahle knížka jako nekoncepční chaos plný irelevantních sdělení. Mně jako ženě naopak dává dokonalý smysl :-) Nemám absolutně problém se vstřebáváním nesourodých, nestrukturovaných, nesystematických a zdánlivě nesouvisejících informací. Navíc cílem této knížky evidentně není vzdělávat, ale inspirovat (ženy) k tomu, aby se naučily nacházet ve fotografování radost - a podle toho, co ve své recenzi píšete, tento účel splňuje...