Kdysi fotokomora, věčně rozlitá vývojka, vůně chemikálií a čekání na okamžik pravdy po otevření dveří, popř. stěny žehličky. A snad trochu povýšený pohled na všechny ty podezřele rychle zrozené „digimaniaky“.
Pak jsem to zkusil...... Sony R1, Nikon 5000, nýčko mi slouží Nikon 7100 a „digimaniakům“ se s pokorou omlouvám.
…ale stejně se mi po té tmě někdy dost zasteskne.
PS. Fotografii chápu jako tvořivou snahu autora o svoji individuální zpověď. Její kvalitu pak vnímám prostřednictvím pocitů, jež ve mě vyvolá a mám za to, že ono bouření pocitů je záležitostí navýsost subjektivní.
