Prima nález..

Tato fotografie nepracuje s efektem, krásou v tradičním smyslu. Její estetika je založena na váze věcí, materiálové estetice. Drsné pytlové plátno, oprýskané dřevo a chladný kov vytvářejí bohaté kontrasty a napětí mezi povrchy a zároveň vnášejí do fotografie doslova hmatový dojem. Umělecká síla snímku spočívá v povýšení obyčejných předmětů na nositele nadčasových významů. Přibližuje se poetice zátiší - vůz s pytli je aranžován nikoli lidskou rukou, ale časem. Opotřebení zde funguje jako kresba, rez a špína jako patina. Fotografie tak naplňuje moderní umělecký princip, kdy krása není v ideálu, ale v pravdivosti a stopě života. Nevnucuje interpretaci, ale nabízí prostor pro tiché přemýšlení - o světě, ustupujícím moderním technologiím, který ale přesto tvoří základ naší současnosti. Absence člověka paradoxně zesiluje lidský rozměr – divák si jej automaticky domýšlí. Umělecky je fotografie silná svou nenápadností. Neusiluje o originalitu za každou cenu, ale o soustředěný pohled. Je to obraz, který neohromí na první pohled, ale odmění vnitřním prožitkem trpělivého a vnímavého diváka. Je to kontemplativní, dokumentárně-poetická fotografie, kde estetika vyrůstá z té nejprostší reality. Tichý a poctivý obraz, který má víc hloubky než efektu a právě v tom je jeho největší hodnota.