Vidím, že ses konečně pustil taky do barvy, no a moc to prospělo. Z mého pohledu je tahle fotka o třídu výše než ty černobílé, i když i ty byly moc fajn. Ale tohle má náboj. Ten kontrast "skoro černobílé" s barvou je fakt jedinečný. Možná bude někdo něco říkat o kompozici, TK, apod, ale mně se to moc líbí.

děkuji ti za milý komentář, jsem rád, že se fotka líbí :)
víš, ono je to složitější... já do těchto opuštěných a lehce depresivních míst většinou chodím, když mám špatnou náladu... s černobílou náladou pak vznikají černobílé fotky. do objektu, ze kterého je fotka, chodím celkem pravidelně, ale tohle bylo poprvé, co jsem tam zažil sluníčko, které tomu depresivnímu šedému místu dalo zase úplně jiný rozměr. také to bylo poprvé, kdy jsem tam nebyl sám, ale vytáhl jsem tam jednu ženu, která pro mě dost znamená... takže spojení dobré společnosti a slunečních paprsků mi v některých chvílích a místech nedovolilo odolat barvě...

Jo, to je pro tebe asi ta správná cesta. Fotka to jen potvrzuje.
Já ti ale řeknu, jak se znám, kdybych já byl v blbé náladě a šel do těch tvých míst, možná už bych tady nebyl. Myslím, že by mě to úplně odrovnalo. Já v těchto případech, které naštěstí často nemívám, jdu do přírody. To je má léčitelka, můj chrám, můj život. :-)
Měj se fajn a hodně štěstí ve dvou. :-)

ano, příroda je mocná, také do ní rád utíkám :)
mně se v těchto místech, v klidu rušeném jen kapající vodou a vrzáním, naštěstí vždy podaří najít nějaký důvod proč se vrátit. u tohoto objektu to není až takové, ale když jde třeba o nějakou válečnou stavbu, tak mi tam dojde, že moje problémy jsou vlastně jen malichernosti...
také se měj a děkuji ti :)