Letos 6. července jsem seděl na nízkém posedu, asi tři metry nad zemí, abych zjistil pohyb srnčí zvěře před říjí. Neměl jsem příznivý vítr, vanul směrem k lesu vzdálenému asi třicet metrů, odkud jsem očekával příchod zvěře. Ve třičtvrti na devět večer jsem najednou uviděl vyjít laň s kolouchem. Na jelení zvěř to byl příchod dost brzy, většinou vychází až za velkého šera. Přišli blízko, měl jsem radost. Až jsem se obával, že mě navětří. S podivem ani cvakání závěrky, až na počáteční stisk, jí nevadil. Jak přišli, tak brzy odešli zpět do lesa. Něco se lani nezdálo. Za půl hodiny jsem již věděl, co je vyrušilo. Z lesa se ozýval kvikot, chrochtání a mlaskání. Bylo již velké šero, když vyšla vodící bachyně. Za ní několik lončáků a potom i šest pruhovaných markazínů. Jak si pochutnávali na klasech ! Uchopili klas a zrno z něj úplně sedřeli ... Mlaskot nebral konce. Druhý den jsem akci zopakoval, situace s divočáky se opakovala. Přešli mi těsně pod posedem. To byla podívaná ! Ale fotografovat