Paul Verlain
SATURNSKÉ PÍSNĚ
Sám sklon a ston,
svých viol tón
podzim roní,
a duši mou
rve touhou mdlou,
monotonní.
Skláním se níž
a blednu, když
chvíle zazní.
Vzpomenuv dnů,
propadlých snu,
pláču v bázni.
A odcházím
ve vichru zim,
který svistem
žene mne z chvil,
jako bych byl
suchým listem.
Nemůžete komentovat. Nejste přihlášen(a).
Moc nelíbí... ...a ani básnička to nezachrání... 3+
mě to rozhodně zaujalo, takovéhle série mám moc ráda a sama si v nich libuju (ale sem je nedávám, proč asi? :DDD)
...než sem si přečetla básničku, moc se mi to nelíbilo... po přečtení líbí o něco víc...
parádní zátiší
Opět bravurní série. Roj.
hele to je tak blby az se na to da koukat:o)a jako uklidnovacka by me stacila asi uplne bohate ta prvni. Ahoj:o)
jsem jest ekuknul na tu predchozi a tam bych si vybral tu treti. vypada jako kanarci co ulitavaji ze stromu. neni to tak uplne muj cup of tea, ale co ti rozhodne nemuzu uprit je smysl pro barvu a jejich michani do obraz.nacoz ja jsem moc citlivej a timhle se mi do cup of tea zasejc trefujes:o)tak kdyby bylo neco ze zivota v ulicich v takovejch barvach dej vedet rad se mrknu
líbí se mi asi jen ta první 6-, ostatní za 3
zprůměrováno na 4
super
Líbí, sice trochu tmavé, ale příjemné na pohled
příjemné barvy
hezké... Jo, P. Verlain zapůsobí vždy...
Prví fotka moc pěkná, u druhé už mi schází nějaký pevný bod a TK neni uplně ono! Zkoušej dál, celkově příjemné...
++
hezké barvy
prvni fotka skvela...dalsi dve prumerne...skoda...samotna by to utahla daleko lip...
Ta první je možná i na 7, ale ty další dvě ji hodně sráží dolů..škoda