Test fotoaparátu Canon EOS 80D

Canon EOS 80D je současným modelem DSLR střední třídy od Canonu, stojící nad "stovkovou" řadou, ale pod "jednotkovou" řadou. Nabídne nový čip s 24MPx a Dual-pixel AF, rovněž zbrusu nový senzor ostření s 45 křížovými body, 7 sn./s sériové snímání a utěsnění proti vodě a prachu. Spolu s ním přišel na trh i nový 18-135 objektiv a powerzoom adaptér.

EOS 80D střídá v nabídce Canonu model  70D a zlepšuje zejména dvě věci – senzor a ostření.

Nový AF modul nabídne 45 ostřících bodů a slušné pokrytí (i když ne takové, jako 7D II) a všechny jeho ostřící body jsou křížové. Oproti 7D II mu však chybí systém iTR („Intelligent Tracking and Recognition“), který využívá senzor měření v kombinaci s AF modulem pro přesnější sledování objektů.

Fotografický čip je 24MPx APS-C CMOS (1,6× crop) s technoligií Dual-pixel AF, která znamená, že všechny fotobuňky jsou zdvojené a fungují tak jako detektory fázového posunu, což zrychluje ostření v živém náhledu (více o detekci fázového posunu a o detekci kontrastu).

Novinkou senzoru je odlišná architektura, která díky nové konstrukci AD převodníku na čipu má nabídnout lepší dynamický rozsah, než předchozí modely. Canon byl v tomto ohledu v posledních letech trochu pozadu za konkurencí, která svorně používá senzory od Sony.

Dual-pixel AF měl už 70D a 7D Mark II, ale i k němu se v případě 80D váže vylepšení; nyní umí i kontinuální ostření v živém náhledu – hurá!

Co dalšího? Třeba video – sice 4K ještě přístroje „amatérských“ řad Canon nedostaly, ale ani tak se nemusí 80D za kvalitu svého Full HD 60p záznámu stydět (70D měl snímkovou frekvenci jen 30p).

Rozsah citlivostí se navýšil až do ISO 16000 nativně, maximum softwarového rozšíření zůstalo na 25000 (70D měl 12800/25600).

Rychlost sériové snímání rovněž zůstala od 70D stejná, 7 sn/s. Buffer je ovšem hlubší, zvládne 110 JPEGů nebo 25 RAWů (oproti 65/16 u 70D).

Přístroj má mírně pozměněný design, jak vidíte na obrázku níže, ale všechny ovládací prvky zůstaly v podstatě tam, kde byly. Fotoaparát shodil pár gramů na váze, ale nijak moc – 730g místo 755g u 70D.

Srovnání s předchůdcem 70D

Design, ovládání

Design zůstává tradiční, u fotoaparátů pro pokročilé je důležité i zachování kontinuity ovládání. Přístroj se dobře drží, osobně bych snesl hlubší a ergonomičtěji tvarovaný grip.

Na těle je celá řada tlačítek:

Vzadu osmisměrný volič s potvrzovacím středem a rollerem kolem (roller je menší, než u profesionálních těl), vstup do rychlého menu (Q), tlačítka přehrávání a mazání, zámek expozice, tlačítko AF s nastavitelnou funkcí, tlačítka pro vstup do menu a pro zobrazení informací, dále zámek expozice a přepínátko ostřících bodů. Poslední dva zmíněné ovladače suplují i přiblížení/od­dálení snímků. Najdeme zde ještě spoušť videa/live-view (volitelné páčkou). Co tu nenajdeme je joystick pro přímý výběr AF bodů, jako to mají profesionální těla Canon (v současné době označené jednou číslicí, kromě 6D). „Desítková“ řada ho měla také, ale od modelu 60D o něj přišla.

Nahoře volič expozičních režimů (má dvě uživatelské polohy a samostatnou polohu pro Bulb). Kolem něj je páka zapínání/vypínání (což je umístění, na které si osobně nějak nedokážu zvyknout). Na gripové straně je u spouště druhý roller a mezi ním a spouští ještě tlačítko přepínání plochy AF:

Dále zde máme stavový monochromatický LCD displej s pěticí tradičních kláves. Ale ouha! Kdo používáte přístroje řady 7D, 5D nebo 1D, případně desítkovou řadu do 50D, budete s nabídkou funkcí kláves nespokojeni. Místo dvou pro každé tlačítko (v závislosti na použitém rolleru) je u každého přiřazena jen jedna funkce. Přitom k tomu není důvod, protože rollery dva přístroj má. Najdete zde AF, DRIVE, ISO (rozlišené hrbolkem), režim měření a rozsvícení displeje (mírně vybočené). Osobně mi vadí, že v hledáčku při nastavování parametrů tlačítky není vidět, co se děje (kromě ISO). Musíte tak koukat aspoň na horní stavový displej. Co chybí a to citelně je tlačítko vyvážení bílé (WB), zbytek bych odpustil. Pro WB holt musíte stejně jako u 60D, 70D a 6D jít do menu (aspoň rychlého menu Q). Naštěstí je displej dotykový, takže klikat nikam daleko nemusíte. 

Displej je typu TFT LCD, má úhlopříčku 3" a rozlišení 1040000 obrazových bodů. Dotyková vrstva je pochopitelně kapacitní a podporuje multitouch. LCD lze vyklápět do strany na plně artikulovaném kloubu. Můžete ho i připlácnout displejem dovnitř. Dotyk funguje jak pro výběr bodu ostření či rovnou expozici, tak pro výběr v rychlém meny, procházení hglavního menu, galerie či přiblížení snímků. Naštěstí vše můžete dělat i přes tlačítka a šipky a používání dotykového displeje je tak čistě dobrovolné. Hezký trik je ťuknutím na displej zrušit odpočet samospoušti. 

Menu

Představovat tradiční menu Canon by bylo jako nosit sovy do Athén, takže jen shrnu – je rozděleno do pěti barevně odlišených sekcí, s různým počtem stránek a jde v něm listovat dotykově. Je přehledné, najdete v něm vše potřebné a jediné, co tu trochu chybí je jednotná záložka pro video. Aspoň ale není nastavení videa roztahané do několika záložek, jako to „umí“ třeba Sony.

Videoprohlídka menu:

Nový setový zoom

Spolu s EOS 80D byl představen i nový seťák 18–135mm F3.5–5.6 a powerzoom adaptér. Čím se vyznačují?

Objektiv je opticky shodný s dosavadním 18–135, ale disponuje novým Nano USM motorkem, který je údajně rychlejší, než dosavadní motory. A také podporuje jako jediný objektiv zmíněný adaptér.

Powerzoom adaptér je nasazovací „brada“ pod objektiv se zabudovaným motorovým posunem zoomu a ovládáním motorku v objektivu pomocí tlačítek. Když ho nasadíte, vypadá rázem objektiv jako něco z počátku 80. let, kdy se začaly AF objektivy s podobnou vanou vespod objevovat.

Smysl adaptéru je však odlišný a souvisí s videem – zoomovat a ostřit pomocí kroužků na objektivu při natáčení z ruky není ani pohodlné, ani příliš přesné či plynulé. Snadno si také záběr rozklepete. S adaptérem můžete fotoaparát držet stabilně oběma rukama a bez přehmatávání volitelnou rychlostí zoomovat či ručně ostřit, přičemž pohyb je dokonale plynulý a bezhlučný.

Skutečně to funguje; jak vypadá fotoaparát s nasazeným adaptérem vidíte níže:

Ostření

Již jsme zmínili, že vylepšením prošel jak AF modul fotoaparátu ( 45 křížových AF bodů), tak systém Dual-pixel AF pro živý náhled.

AF systém má pokrytí plochy 62% horizontálně a 48% vertikálně. Prostřední bod je dvojkřížový, citlivý až do –3 EV.

AF modul a schéma jeho ostřících bodů - převzato a přeloženo ze stránek Canon Japan.

Mohu říct, že rychlost AF při používání hledáčku mě velmi příjemně překvapila. Přístroj ostří tak rychle, že si ani nevšimnete nějakého pohybu obrazu. Prostě zlehka namáčknete spoušť a co má být ostré je ostré (One Shot).

Zajímalo mě, zda je to více novým AF systémem v těle nebo novým motorkem v objektivu. Nasadil jsem tedy na tělo 80D starší objektiv 50mm F1.8 II s obyčejným DC motorkem a rychlost byla v podstatě srovnatelná s tím, jak tento objektiv ostří na starších tělech.

AF motorek „Nano USM“ nového 18–135 si tedy zaslouží velkou pochvalu. AF systém fotoaparátu rovněž, protože dokáže využít potenciál objektivu naplno. Aspoň tedy přes hledáček. V živém náhledu je ostření citelně pomalejší, ale pořád je to velmi nadprůměrné. 

Jak systém „Dual-pixel AF“ ostření v živém náhledu funguje jsme již popisovali v článcích na FotoAparát.cz vícekrát, ale připomene si to ještě jednou: diody jsou zdvojené, vždy tak, že dvě sdílejí jednu barevnou masku Bayerovy matice. Pro potřeby snímání tak fungují jako jeden pixel a pro potřeby ostření jako dvojice snímačů detekce fázového posunu. Výhodou je možnost používat PDAF v celé ploše záběru při live-view (tedy ne jen na omezené ploše, jako u jiných hybridních systémů), nevýhodou je teoreticky o něco zvýšené množství šumu (alespoň u 70D to tak bylo, zda to platí dál se dozvíte na další stránce). Grafické znázornění technologie:

Mám za to, že tato technologie je sice v DSLR příjemná, ale její pravé místo je v bezzrcadlovkách. Nepochopil jsem, proč ji Canon zatím nevyužil ve své řadě EOS M. Nebo přesněji – obávám se, že vím, byly by pak moc dobré a výrobce by si tím ohrozil své amatérské řady zrcadlovek. Uvidíme v budoucnu. EOS M potřebuje dva až tři světelné zoomy a Dual-pixel AF a nemusel by být tou popelkou, kterou je nyní. Otázka je, zda to takto Canonu nevyhovuje více. Pardon za odbočku.

Aktualizace 15.9.2016: Canon skutečně představil bezzrcadlovku s Dual-Pixel AF – EOS M5. Článek o něm zde.

Hledáček

U každé zrcadlovky je kvalitní hledáček základ, a 80D má hledáček solidní: hranolový, se 100% pokrytím a 0,95× zvětšením. EOS 70D měl jen 98% pokrytí, takže zde je další vylepšení. Jde však stále o APS-C hledáček, takže je pořád ještě menší, než jaké nabízejí fullframe fotoaparáty s cca 0,7× zvětšením. Disponuje průhledovým LCD displejem, rozložení vidíte níže:

Všiměte si další novinky, funkce  detekce a obcházení světelného blikání („flicker“), což se hodí třeba při focení halových sportů a dalších scén osvětlených zářivkami:

Kompletní specifikace

Ještě než se pustíme do testů obrazové kvality, shrneme si technické specifikace modelu:

(další strana: testování)

Testy

ISO a šum

ISO můžete nastavit od hodnoty 100 až po 16000 (tedy asi o 1/3EV více než 70D). Je zde pak ještě hodnota „H“ jako high, která je softwarová a odpovídá 25000 ISO (což je stejné, jako u 70D). ISO má i položku " Auto", u které jde nastavit: horní hodnota, základní hodnota a hlavně i rychlost závěrky – buď konkrétní exp. čas nebo automatickou volbu dle ohniska s volitelným vychýlením ke kratším či delším exp. časům. Více o této funkci a k čemu je dobrá zde. To je jeden z rozdílů vůči nižším řadám zrcadlovek Canon, které tuto možnost nemají.

Níže vidíte srovnání výřezů ze dvou snímků, pokaždé v JPEG (redukce šumu „nízká“) a RAW (redukce šumu vypnutá v ACR úplně):

Výkon je na úrovni moderní APS-C zrcadlovky a určitě krok kupředu oproti dosavadním senzorům s 18, 20 i 24MPx v dosavadních APS-C modelech Canon. Do 3200 nemám výhrad a 6400 jde použít s výhradami (nutno zpracovat z RAW), výše už bych chodil jen v nouzi nebo pro černobílé fotky.

Rozlišení

Rozlišení 24MPx je dostatečné pro tisk fotografie v rozměrech 50­.8 x 33.8 cm při rozlišení 300dpi či 101.6 x 67.7 cm při 150dpi. To jsou však zcela teoretická čísla, z 24MPx vytisknete i billboard. Rozlišení je však diktováno hlavně objektivem, v případě testovaného 18–135mm zoomu nevyužijeme každý pixel senzoru, jako je tomu u kvalitních pevných skel.

JPEG vs RAW 

80D nabízí kromě klasické volby rozlišení a komprese JPEG ještě menší a větší RAW – mRAW je 14MPx a sRAW je 6MPx:

Fotka vyfocená jako sRAW a převedení v ACR (klik pro plné rozlišení):

JPEG engine Canonu je známý dobrými barvami a minimem artefaktů. Pečlivým vyvoláním z RAWu však můžete z fotky dostat více, zejména v oblasti ostrosti a redukce šumu (s fotoaparátem jsem fotil v nastavení redukce „nizká“):

Samozřejmě to, co na vyvolaném RAWu uvidíte je dáno zejména kvalitou převodu a ta je dále dána použitým software a jeho správným nastavením. Proto nejde říct „RAW vypadá tak a tak“, protože RAW vypadá jako  mozaika červených, zelených a modrých čtverečků. Obrázek se z něj složí až v počítači. Pro potřeby článku jsem používal převod v Adobe Camera Raw (ACR), protože jsem na to zvyklý a výsledky tohoto pluginu pro Photoshop jsou obecně dobré. Spolu s EOS 80D se však distribuuje „stájový“ konvertor Canon Digital Photo Professional (DPP). Není rozhodně špatný, umí toho hodně a byť mě osobně přijde jeho ovládání trochu těžkopádné, vím, že to je hlavně o zvyku. Pokusil jsem se vyvolat stejný soubor v ACR i DPP dle svého nejlepšího vědomí a svědomí (nulové jasové odšumování, mírné barevné odšumění, doostření s nízkým poloměrem a vyšší mírou, úprava saturace a kontrastu, aplikace profilu objektivu). Výřezy 100% níže:

Kromě rozdílu v barevném podání (DPP je bližší Canonímu JPEGu, Adobe CR má vlastní podání) je zřejmý rozdíl v přístupu k obrazovému šumu, kdy ho DPP i při míře „0“ trochu vyhlazuje, ACR nechává, což má na druhou stranu pozitivní vliv na ostrost obrazu. Verdikt od tohoto článku nečekejte, podrobnější testování obou programů není jeho součástí. Shrňme to tak, že výsledek obou programů je dobrý, používejte, na co jste zvyklí:-)

RAW znamená také lepší možnosti hrátek s dynamickým rozsahem, který se od 70D zlepšil:

Dynamický rozsah

Dle nezávislých měření (DxO) by měl dynamický rozsah snímače dosahovat hodnoty 13.2EV. To je hodnota slušná, byť dnes již běžná. Ale znamená to, že Canon v tomto dotáhl konkurenci, která v minulých generacích v DR vedla, což je pro zákazníky Canon dobrá zpráva. Ukázka JPEG (vlevo) a „vytaženého“ RAWu (v pravo):

JPEG	RAW

Vyvážení bílé

Foceno v místnosti osvícené žárovkou, obkladačky jsou šedé:

Vyvážení bílé nechává barevný nádech, což mi osobně nevadí. AWB a „žárovka“ se tonálně docela sešly. Skutečná barva světla je vidět na prostředním výřezu.

HDR

Funkce a možnosti nastavení jsou obdobné,  jako třeba u 7D Mark II, takže se podívejme spíš na výsledek. Vlevo fotka vytvořená jednou expozicí, vpravo HDR („Standardní“ +/- 3EV):

Jak si můžete všimnout, systém úplně nezvládl slepení složitých struktur (listí) které se zároveň lesklo na slunci a mírně pohupovalo (viz výřez dole). Takže s HDR opatrně, je vhodnější spíš na zcela statické objekty (nejen u Canonu). Nejlepší je ale prostě použít AE bracketing a HDR si složit v PC, budete mít nad výsledkem aspoň kontrolu.

Led v prostřed léta? Ne, jen HDR.

Objektiv, AF

Fotoaparát jsme testovali s novým zoomem EF-S 18–135mm F3.5–5.6 IS Nano USM. Jeho hlavní smysl je ve zrychleném ostření díky novému motorku.

Rychlost

Neměli jsme oba objektivy vedle sebe, ale můžeme předat „slovo“ přímo Canonu, který je na následujícím videu srovnal (já jen potvrzuji, že to není nesmyl a rychlost ostření odpovídá):

Video Canon USA srovnávající rychlost nového a starého objektivu 18–135mm

Kontinuální AF

I když EOS 80D nemá tak sofistikovaný systém sledování (iTR) jako třeba 7D Mk. II, rozhodně má i tak co nabídnout. Níže vidíte výsledek AF sledování objektu běžícího v mírném úhlu směrem k fotografovi, přičemž snahou bylo udržet ostrou hlavu běžkyně. Celé foto + 100% výřez vidíte nejprve v animované podobě, vedle pak v rozklikávacím celkovém pohledu na všechny snímky:

Výsledek není úplně špatný, ale 80D nedokázal přeostřovat dostatečně rychle při snímání 7 sn./s tak, aby byly všechny snímky zcela zaostřené. Přitom AF body vybíral stále správně na sledovaný objekt. Některé snímky tak prostě vyfotil dříve, než byly správně zaostřené a přeostřit stihl opět až na další snímek. Nutno říct, že 7 sn./s je už docela kulomet a snížení snímkové frekvence by jistě pomohlo k ještě lepšímu výsledku. Ještě jeden GIF, na kterém uvidíme jak vypadá automatický výběr AF bodů v případě pohybujícího se objektu:

Fotoaparát dvakrát ztratil objekt, ale poprvé ho opět našel, podruhé už přeostřil na pozadí. Jinak je úspěšnost zaostření podobná, jako výše (opět 7 sn./s).

Následuje příklad ostření ve videu. Tam už lze jen chválit. Dual-Pixel AF v kombinaci s ostřením dotykem umožňují příjemné plynulé přeostřování kam zrovna potřebujete bez cukání tam a zpět. Video na YouTube níže:

Macro

Na macro objektiv se svými 39cm nejkratší zaostřitelné vzdálenosti tak úplně není, ale nějaký ten „closeup“ zvládne. Ukázka na 135mm:

Rozsah zoomu

Níže vidíte dvě fotky, které by vám měly dát dobrou představu, jakou univerzálnost rozsah ohnisek 18–135mm (29–216mm na kinofilmu) nabídne:

Kresba objektivu

Kresba na všech clonách, pokud jste zvědaví na výkon, je níže. Upozorňuji, že kdo znáte „starý“ 18–135 víte, co čekat. Opticky je stejný (tedy slušný, ale nikoliv dokonalý širokorozsahový zoooom):

18mm

50mm

135mm

Zkreslení

Objektiv má na širokém konci soudkovité (či spíše komplexní) zkreslení, na dlouhém konci poduškovité zkreslení. To jde sice korigovat ve fotoaparátu, ale efekt korekce samozřejmě neuvidíte v hledáčku a co zamrzí víc, ani v živém náhledu. Ztrácí poté význam 100% pokrytí, které jinak obojí nabízí. Ve výchozím stavu je korekce zkreslení (asi z těchto důvodů) vypnutá. Přitom například současné bezzrca­dlovky ukazují, že softwarové korekce lze do live-view zakomponovat. Příklad zkreslení na 18 a 135mm:

Video

Video je až Full HD (1920×1080px) se snímkovou frekvencí až 50 nebo 60sn./s (dle oblasti). Nahrává se stereozvuk, můžete připojit i externí mikrofon, stejně jako sluchátka. Přístroj umí ve videu ostřit (kontinuálně). Přeostřování díky Dual-pixel AF necuká tam a zpět a je velmi plynulé, působí profesionálně. Kvalita záznamu mi přišla poměrně dobrá, konkurence bez zrcátek (Panasonic, Sony) umí ovšem 4K, často i s lepší kresbou - což je trochu rozdíl. Nicméně Full HD je pořád standard, který ještě pár let bude bohatě stačit. Až budete mít 4K i na displeji kalkulačky, pak vám nezbude, než holt na staré videoklipy koukat v upsamplované verzi:-)

Co zůstalo od minule je nemožnost natáčet v jiných expozičních režimech, než je P a M.

Ukázkový videoklip + framegrab:

(další strana: závěr a galerie)

Závěr

Canon EOS 80D se povedl – nechal si všechna zlepšení modelu 70D a přidal na místech, kde to nejvíc chtělo: dynamický rozsah, ostření, video. Zklamáni z něj rozhodně nebudete, byť pár mušek zůstalo: ovládací prvky jsou stále trochu ořezané (třeba tlačítko přímého vstupu do WB chybí), ostrost, dynamický rozsah či šum jsou lepší, ale ne nejlepší, video je „jenom“ Full HD a nefungují při něm režimy Av a Tv, tělo je hlavně plastové a utěsnění není plnohodnotné, grip by mohl být lépe tvarován…

Ale podobný výčet „věcí ke zlepšení“ najdeme u každého fotoaparátu; Canon EOS 80D má naopak i spoustu vlastností, které ho vyzdvihují, jmenovitě Dual-pixel AF, výklopný dotykový displej, nový kvalitní senzor, vyvážený JPEG engine, velmi slušný AF modul a v neposlední řadě nový setový zoom 18–135 s nano USM motorem který ve spolupráci se zmíněným AF modulem ostří rychlostí blesku.

Nyní bychom si měli říci, zda se EOS 80D vyplatí či nevyplatí koupit. K tomu je potřeba zvážit čtyři alternativy: levnější model, dražší model, předchozí model a konkurenční model.

Levnější model: pod 80D je v nabídce Canonu EOS 760D (test), který se tváří v mnohém podobně, ale chybí mu dost věcí, které může zákazník od „poloprofi“ modelu chtít - AF modul je starší o generaci (19-bodový jako 70D), nemá Dual-pixel AF (byť má rovněž hybridní ostření v živém náhledu), fotoaparát není utěsněn proti nepřízni počasí a nenajdete u něj mikronastavení AF (což může být stěžejní dle vámi používaných objektivů). Sériové snímání je pomalejší, senzor nedosahuje výkonů jako ten v 80D (DR), ovladačů na těle je méně, video je jen 30p a třeba hledáček je méně kvalitní. Ceny (srpen 2016): 20000,– za 760D vs. 31000,– za 80D. Cenový rozdíl je odpovídající, 760D je spíše pro amatéry, 80D je už i pro náročné/pracující fotografy.

Dražší model: nad 80D stojí 7D Mark II (test). Ten je napřed hlavně v AF (65 křížových bodů s lepším pokrytím + iTR), ergonomii (má joystick či dvojité funkce na horní sadě tlačítek) a odolnosti (kovové tělo, plnohodnotné utěsnění). Je vhodný pro ty, kdo fotí sport či zvířata (10fps + dobré sledování) a ty, které fotografování živí (spolehlivost, ergonomie, dvojitý slot pro kartu). Naopak hobbystovi může leccos chybět (výklopný dotykový displej, Wi-fi a NFC, nižší váha u 80D). Rozlišení a dynamický rozsah má 80D také lepší. Ceny (srpen 2016): 39000 za 7D II vs. 31000,– za 80D. Cenový rozdíl je opět tak akorát – pokud jste pracující profík a musíte se na foťák 100% spolehnout, nic neřešte a připlaťte si za 7D. Pokročilý amatér 7D II nevyužije a spíš bude spokojenější s 80D kvůli zmíněným výhodám.

Alternativně můžete pokukovat po fullframe zrcadlovce. V nabídce Canonu je cenově nejblíž  EOS 6D (test), který má výrazně čistší obrazový výstup díky velkému snímači a lépe využije nabídku „L“ objektivů výrobce, ale výkonnostně jinak za 80D zaostává téměř ve všem. Příjemné je však kovové tělo či zabudovaný GPS. Ceny (srpen 2016): 41500,– za 6D vs. 31000,– za 80D. S přihlédnutím k vynikajícímu fullframe senzoru to není špatné – je to dáno tím, že 6D je pravděpodobně na konci tržního životního cyklu a některé technologie v něm jsou letité (AF). Vybíral bych podle toho, zda je důležitější samotná kvalita obrazu, nebo rychlost a funkce.

Předchozí model: to je výprodejový EOS 70D (test). Velmi podobné tělo s nižší snímkovou frekvencí videa, trochu horším snímačem a starším AF systémem (jako 760D). Oproti 760D ale má všechny výhody vyšší řady stejně jako dnes testovaný 80D. Pokud se do systému Canon teprve dostáváte, klidně pořiďte 70D a ušetřené peníze investujte do nějakého objektivu. Pokud už objektivy, které chcete, máte, 80D vám s nimi udělá díky propracovanějšímu AF větší parádu. Ceny (srpen 2016): 24500,– za 70D vs. 31000,– za 80D. Cenový rozdíl je odpovídající, pokud víte, že jsou pro vás novinky 80D významné.

Konkurenční model: nejblíž bude asi Nikon D7200 (test). Pokud už vlastníte příslušenství k jednomu nebo druhému systému, nemá moc smysl řešit srovnání těchto dvou modelů – kupte si ten, ke kterému máte objektivy. Pokud se však rozhodujete, do kterého systému vstoupit, můžete právě mezi těmito modely váhat. Každý výrobce má v této třídě trošku jiný přístup. Nikon má (alespoň papírově, viz třeba měření DxO) stále o něco lepší obrazový výstup (nemá low pass filtr, dynamický rozsah je širší a šum mírně nižší), jeho AF modul disponuje rovnými 51 ostřícími body a systémem 3D Tracking. Pokud však rádi používáte třeba živý náhled, je zde 80D na míle napřed – výklopný displej, ostření či expozice dotykem a Dual-Pixel AF budou přesně pro vás. Jinak si oba přístroje nemají co vyčítat ani ergonomicky, ani rozměry či kvalitou hledáčků. Spíš bude rozhodovat systém. Podívejte se, jaké objektivy budete chtít a zda a za kolik vám je Nikon nabídne. Podle toho pak kupte jedno, nebo druhé. Litovat nebudete ani s jedním přístrojem. Ceny (srpen 2016): necelých 30000,– za D7200  vs. 31000,– za 80D.

Další alternativy:  Sony a77 II, Pentax K-3 II.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.

Galerie snímků v plném rozlišení

snímky jsou foceny do JPEG, po najetí myší či rozkliku do náhledu se zobrazí expoziční údaje. Možný je druhý rozklik do plného rozlišení.

Aktuální cena Canon EOS 80D v českých e-shopech: Kč – Kč (Zdroj: Heureka.cz, )