Zpracování tématu "Street foto"

Březnové téma našeho seriálu Okem profesionála mělo téma "Street foto". Jak se autoři fotografií s touto tématikou "poprali" a kdo zvítězil? Dočtete se v tomto článku Kamila Vargy, který snímky hodnotil.

Zároveň připomínáme, že téma na březen je "Snídaně"

Drazí fotografové.

Chtěl bych úvodem připomenout, že březnovým tématem seriálu „Okem profesionála“ je „Snídaně“. Fotografie můžete posílat do 31. března 2014, 23:59 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Max. 2 fotografie, max. 500kB, max. 800Px delší strana
Vyhlášení tématu najdete ve FotoBlogu.

Street foto je poměrně oblíbená fotografická disciplína a známý termín pocházející z angličtiny, který se do češtiny obvykle nepřekládá. Když ano, tak výrazem pouliční fotografie. V avízu k tématu jsem se snažil termín a přístup dostatečně objasnit i s uvedením obvyklého českého překladu. Proto mě docela překvapilo, že téměř třetina z Vás zasílala fotografie, které svým přístupem do této skupiny rozhodně nepatří. Dokonce ani ilustrativní fotografie v avízu nepomohla.

Asi největší omyl představovaly tyto dvě fotografie:

Street foto patří do oblasti dokumentární fotografie. Zobrazuje lidi nearanžovaným způsobem ve veřejně dostupných prostorech, jako jsou ulice, parky, nákupní centra, shromáždění apod., vždy ale takzvaně přímým způsobem. Takže bez nějakých výrazných uprav v editorech. Použití filtrů, které z fotografie vytvářejí pseudo-malby nebo pseudo-grafiky, je v radikálním rozporu s tímto stylem.

Druhým častým omylem vyplývajícím asi z mechanického čtení terminu je zasílání fotografií prázdných ulic.

Tento typ fotografií patří ale pod termín městská veduta nebo městská krajina. Vypsané téma je jednoznačně limitováno na fotografie lidí. A to nejlépe v interakci s jinými lidmi nebo prostředím. Často tak bývá s ironickým nebo i humorným nádechem. Je jakýmsi zrcadlem společnosti, kultury ulice.

Další poměrně velká skupina jsou fotografie lidí z ulic, které mají ale pouze informativní charakter.

Povětšinou jim chybí hlavní prvek, jako těmto dvěma ukázkám. Hlavní prvek je ale pro každou fotografii klíčový, protože bez jeho přítomnosti se divákova pozornost nemá čeho zachytit a tento tedy svým pohledem fotografii obratem opouští.

Nyní ale přejděme k těm, které téma naplňují.

Fotografie vlevo ukazuje nepořádek na ulicích známy i u nás třeba z posilvestrovských oslav. Toto kriticky orientované téma ale není adekvátně fotograficky zpracováno. Záda lidí nemají tvář, takže nás nemohou oslovit třeba emotivně zajímavým výrazem. V tom případě nám zůstává jenom řeč těla. I s ní by se ale dalo této fotografii pomoci – třeba kdyby paní v černém (hlavní prvek) zrovna upouštěla nějaký ten odpad na zem.

Druhá fotografie je výrazně povedenější. Má tři plány: veselá trojice s křížem, dvojice s rakví a pán s pytlem na zádech. Právě ten dává fotografii kuriózní nádech. Člověk by tam očekával smuteční průvod. První trojice poněkud „přehrává“ na fotografa, ale i tak jejich veselost poněkud kontrastuje s rakví. Fotografie má trochu problém s ostrostí.

Především lidským rozměrem diváka zaujme tato fotografie. Svým humanistickým tématem, kdy mládí hraje pro stáří, rozhodně potěší v našem poměrně dost bezohledném světe. I výraz paní docela „hraje“. Černobílé řešení je zvoleno vhodně. Zvláště když si člověk uvědomí míchání barevných teplot na hlavním nádraží.

Velice strohá fotografie s humorným nádechem. Kromě kamenné zdi a oblohy obsahuje pouze dva prvky. Pán s fotoaparátem a pták na větvích. A právě mezi nimi probíhá kuriózní interakce. Krkolomně držený fotoaparát je z našeho pohledu namířen na ptáka jako na něco pro turistu mimořádně důležitého. Jednoduchosti v kompozici napomáhá i strohost černobílého zpracování.

Černobílých příspěvků bylo tentokrát dost. I tato svatební fotografie těží z interakce dvou prvků. Svatební přítomností mladých manželů a možné (pravděpodobné) budoucnosti s potomky. Kluci jsou zobrazeni ve své živelné přirozenosti, ve které nemají problém vlézt mezi fotografa a fotografované. A mladomanželé samozřejmě hledí na ně. Ať koukám, jak koukám, manželovi žádný úsměv na tváři nevidím.

Další černobílá fotografie tematizuje motiv jídla. Respektive způsobů jeho konzumace. Dává do vztahu výlohy, polepené obrazy zadků a nohou lidí sedícími za stolem, a spěchajícího kolemjdoucího držícího si svůj talíř s jídlem v ruce. Kompozičně poněkud zvláštně řešeno, protože spodní dvě třetiny fotografie tvoří dlažba se štěrkem. A ta nemá s tématem jídla a stolování žádnou souvislost. Mohli bychom si říct, že tedy tu dlažbu odřízneme. Tím sice dojde k zvýraznění a zdůraznění hlavního tématu fotografie, ale snímek zároveň přijde o něco ze svého kouzla. Tím je perspektivně ubíhající dlažba směrující náš pohled do horní části fotografie. Zároveň funguje jako rytmicky opakující se prvek, tak příjemný pro lidský zrak.

Vtipná fotografie o pokrývkách hlavy. V obou zobrazených případech vlastně povinných. Ženy a dívky v různých kulturách a jejich pokrývky hlavy – střet dvou kultur. V islámském světě malé dívky možná na kole helmu nosit nemusí, dospělé u nás zase nemusí mít šátek. Fotograf s výborným postřehem a zajímavou tvorbou asociací. Mnoho kolemjdoucích by to asi nenapadlo (a několik asi nenapadne ani z fotografie). Kompozičně velice stroze ale funkčně řešeno, v podstatě do třetinového dělení plochy – horizontálně i vertikálně. Žádné zbytečné prvky. Divák je jasně a jednoznačně nasměrován na obsah.

Poněkud černější druh humoru využívá tento příspěvek. Někomu možná tento typ humoru nesedí, ale to je otázkou kultury a vkusu. Fotografie využívá tvarové podobnosti těla u póz soch a invalidní paní o berlích. Škoda technických nedostatků – paní měla být ostrá, takže měl být zvolen o něco kratší expoziční čas. Také v kompozici jsou chyby. Sloup a všechno co je za ním vlevo mělo být oříznuto, protože jako rušivý prvek nedává dostatečně vyniknout hlavnímu tématu fotografie.

Další černý humor. Tentokrát poněkud milosrdnější. A to v tom smyslu, že fotografie nevyužívá invaliditu a bolest starého člověka ale rovnou jeho smrt. A to na tom nejvhodnějším místě – u pohřebního ústavu. Ta ještě milosrdnější (a pravděpodobnější, byť už ne tak zajímavá) interpretace vzhledem k přítomným plechovkám piva zní, že pán si pouze schrupnul. Fotografie v klasickém černobílém provedení svým duchem připomíná i klasiky žánru. Jediným nedostatkem snímku je její jazyková závislost, bez znalosti češtiny snímek divák neocení. Naprostá většina fotografií využívá výhod univerzálního vizuálního jazyka a pracuje pouze s obrazovou informací a asociacemi, ale i navzdory tomu, nebo možná právě proto, dávám své první místo právě jí.

Kamil Varga

Téma na březen 2014

Fotografie do tématu na březen 2014 „Snídaně“ můžete posílat do konce měsíce. Seriál „Okem profesionála“ nabízí každému začínajícímu i pokročilému fotografovi možnost zpracovat zadané téma a nechat si své snímky zhodnotit profesionálem. Každý měsíc či dva je vypsáno nové téma a je jen na vás, jakým způsobem ho ztvárníte. Hodnotí se především nápad, kreativita a originální pojetí.

Fotografie na téma „Snídaně“ můžete posílat do 31. března 2014, 23:59 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Maximální počet fotografií: 2 (dvě)
Technické parametry: max. 500kB, max. 800 pxl delší strana
Hodnotí: profesionální fotograf Milan Šusta
Vyhlášení tématu najdete ve FotoBlogu.

Pro vaši informaci, jak jste zpracovali minulá témata seriálu Okem profesionála

• únor 2014: Street foto
• leden 2014: Luminografie
• prosinec 2013: „Poezie obyčejné ulice“
• listopad 2013: „Vítězství“
• říjen 2013: „Doprava“
• září 2013: „Pohled do duše“
• srpen 2013: „Slunce v duši“
• červenec 2013: „Momenty sportu“
• červen 2013: „Kniha“
• květen 2013: „Pomníky a sochy“
• duben 2013: „Moderní zátiší“
• březen 2013: „Rychlost“
• únor 2013: „Láska“
• leden 2013: „Architektura jinak“
• prosinec 2012: „Slavnost“
• listopad 2012: „Večerní krajina“
• září 2012: „Štěstí“
• srpen 2012: „A přece se točí“
• červenec 2012: „Bůh“
• červen 2012: „Stopa – otisk“
• květen 2012: „Maska“
• duben 2012: „Tajemné město“
• březen 2012: „Život je pes“
• únor 2012: „Kouzlo techniky“
• leden 2012: „Tajemství“
• prosinec 2011: „Linie a tvary“
• listopad 2011: „Barvy podzimu“
• říjen 2011: „Detail“
• září 2011: „Symbol“
• červenec/srpen 2011: „Lidská tvář“
• červen 2011: „Kráska a zvíře“
• květen 2011: „Supermarket“
• duben 2011: „Dialog“
• březen 2011: „Zub času“
• únor 2011: „Autoportrét“
• leden 2011: „Stopy“
• prosinec 2010: „PF 2011“
• listopad 2010: „Máme doma zvíře“
• říjen 2010: „Řeč těla“
• září 2010: „Nalezené zátiší“
• srpen 2010: „Světlo a stín“
• červenec 2010: „Moje /naše/ ulice“
• červen 2010: „Humor“
• květen 2010: „Nerový boj“
• duben 2010: „Vášeň“
• březen 2010: „Voda“
• únor 2010: „Koruna“
• prosinec 2009/leden 2010: „Hra“
• listopad 2009: „Kořeny“
• říjen 2009: „Po setmění“
• září 2009: „Odrazy a zrcadlení“
• červenec/srpen 2009: „Moje krásná dovolená“
• červen 2009: „Rychlost“
• květen 2009: „Okna a okénka“
• březen/duben 2009: „Jarní probouzení“
• leden/únor 2009: „Můj dům, můj hrad“
• listopad/prosinec 2008: „Vánoce přicházejí“
• září 2008: „Setkání, schůzka, rande“
• léto 2008: „Jin a Jang“
• květen 2008: „Můj (ne)přítel čas“
• duben 2008: „Kdo si hraje, nezlobí“
• březen 2008: „Přírodní katastrofy“
• únor 2008: „Mé druhé já“
• leden 2008: „S tebou mě baví svět“
• prosinec 2007: „Káva nebo čaj?“
• listopad 2007: „Ani ryba, ani rak“
• říjen 2007: „Cestou domů“