PhotoHint 8: Sluneční clona

Každý měsíc vám přinášíme nový díl fotografického seriálu PhotoHintů, článků na úzké téma. Nabídneme jedno fotografické téma a k němu praktické rady a tipy. Celý další měsíc můžete pracovat na pořizování snímků k úkolu, který najdete na konci PhotoHintu.

Sluneční clona

Sluneční clona je nejčastěji plastová „trubka“ různých tvarů, která se nasazuje na konec objektivu. Jejím základním úkolem je odclonit boční světlo, které dopadá na přední část objektivu. Jeho zdrojem jsou obvykle bodové zdroje světla – Slunce, lampy, … Nejednodušší tvar mají clony na teleobjektivech. Obvykle jde opravdu o jen o „povrch“ komolého kužele (rozšiřující se trubku). S klesajícím ohniskem objektivu se musí clona vyřezat, aby nebyla ve snímku vidět. U některých objektivů, především pevných, může mít až bizardní tvar. Je to tím, že u pevného skla můžeme mít přesně tvar, který potřebujeme. U zoomů je její tvar určen nejkratší ohniskovou vzdáleností, takže pro delší ohniska už bohužel clona nemůže mít tvar ideální.

Když je sluneční clona tvarovaná, tak má boční strany kvůli obdélníkovému tvaru čipu vždy kratší.

Teleobjektivy se dají za clonu i držet. Tím je pak menší riziko rozmazání snímku. Superširoká skla mohou mít pevnou clonu – slouží zároveň jako ochrana přední části objektivu.

A teď trochu fyziky :-). Světlo se na rozhraní dvou optických prostředí (sklo x vzduch) vždy láme, ale také se vždy odráží, byť třeba velmi málo. Kdo nevěří, tak se večer podívejte z okna a hledejte sebe stejně jako v zrcadle. Z venku jste vidět – světlo prochází, vy se vidíte – světlo se odráží. A právě toto světlo odražené od vnitřních čoček, které se nakonec dostane až na čip, umí udělat i velmi nepěkné reflexe. „Zrušení“ reflexí velmi napomáhají antireflexní vrstvy. O těch náš článek není. Snad jen připomenu pojem ze školních lavic interference na tenkých vrstvách. Nejjednodušší je takové boční světlo na objektiv prostě nepustit. A to má za úkol právě sluneční clona.

Je nutné si uvědomit, že použití sluneční clony nikdy nemůže snímek poškodit, může pouze pomoci. Nemůže ale clonit světlo, které dopadá přímo. A i od něj reflexe vznikají (a tady pomohou především antireflexní vrstvy na jednotlivých čočkách). Mimochodem, protože posledním odrazným prvkem je samotný čip, tak poslední čočka by u dobrého objektivu měla mít antireflexní vrstvu také, což v éře kinofilmu nebylo prakticky třeba.

Snímky dokazují, že za reflexe může i přímé protisvětlo. A je jen na konstrukci objektivu, antireflexních vrstvách a i na expozici, jak moc rušivé budou.

Sluneční clona má ještě nejméně dvě další využití. Řada lidí (včetně mě) ji používá jako „nárazník“. Pokud objektiv na cokoliv padá, pak to první, co dostane ránu je právě relativně levná clona. V lepším případě zničíte pouze ji. Jednu mám již prasklou – při lezení do prudkého kopce se mi fotoaparát na krku zhoupnul směrem ke kameni a bylo to… A takové drobné nehody se stávají.

A ta poslední funkce? Jste více „profi“, protože máte „větší dělo“. To si nedělám legraci, ani to není můj výmysl. V současné době vlastní fotoaparát řada lidí. A je řada akcí, kde fotí kde kdo (svatby, plesy,…). A právě profesionální fotografové, aby v tom chumlu fotografujících alespoň trochu vyčuhovali, clonu používají.

Sluneční clony mají však i své nevýhody. Tou zásadní je obtížná manipulace s polarizačním filtrem. Musíte se naučit si objektiv prstem neumazat. Jde to. Další nevýhodou je fakt, že ji musíte při použití interního blesku obvykle sundat (u kratších ohnisek vždy). Když nesundáte, budete mít ve snímku její stín. Tenhle neduh samozřejmě s použitím externího blesku odpadne.

Pokud má objektiv pevnou clonu (Sigma 8–16), musíte použít externí blesk, abyste neměli na snímku stín.

Jak je vidět, zaclonění rukou může hodně pomoci, ale nesmí se to přehnat.

U následujících snímků clona rozhodně nepomůže. U prvního je reflexe kolem Slunce rušivá, byť může působit dojmem jakési záře. U posledního se podle mého názoru odlesky naopak hodí. Zde vznikly především kvůli odrazům na použitých filtrech (2× přechodový).

Předchozí řádky vedou k jediné radě. Sluneční clonu používejte i tehdy, když si myslíte, že to není nutné. Sundejte ji pouze při použití interního blesku.

Úkol 8. – sluneční clona:

Podělte se s námi o nepovedený snímek. O takový, o kterém víte, že by se sluneční clonou dopadl lépe. Nebo nám pošlete snímek, kde jste clonu použili a v krátkém popisu napište proč. Ti nejzdatnější by mohli do vyhodnocení tohoto PhotoHintu stihnout shodný záběr jak se clonou, tak bez ní.

Fotografie na téma „Sluneční clona“ můžete posílat do 30.9.2010, 24:00 na adresu: fotoaparat@fo­toaparat.cz
Maximální počet fotografií: 2
Technické parametry: max. 500kB, max. 800 pxl delší strana
Hodnotí: autor tohoto PhotoHintu
Můžete doplnit také váš komentář (jak a čím jste fotografii pořídili, váš záměr, …)

Do konce srpna můžete stále posílat snímky k 7. PhotoHintu na téma „Abstrakce ve fotografii“.

Těšíme se na vaše snímky!

Vyhodnocení vašich snímků zaslaných k PhotoHint 6: Zoomování při expozici

Nejzajímavějším příspěvkem od našich čtenářů k 6. PhotoHintu na téma Zoomování při expozici je bezpochyby tato fotografie. Rozmazání zoomem je zde velmi decentní a není samoúčelné. Slouží fotografovi k ozvláštnění fotografie, k jejímu doplnění o další význam. Bez zoomu by to byl obyčejný (byť zajímavý) strom s ptáky. Se zoomem vyšel na fotografii strom jak z hororu, hořící černými plameny. Na diváka hned působí jinak. Emotivněji a tajemněji.

Když chcete dostat do sportovní fotografie nějaký pohyb, akci a dynamiku, rozmázněte jí. Často se používá švenkování, zde autor navíc využil zoom. Sice se trochu netrefil na žádného z hráčů, přesto jsou dostatečně ostří a zoom vnesl do fotografie pohyb. Směr rozmáznutí také šikovně odvádí pozornost od třetího hráče vybíhajícího nešťastně ze záběru, který díky tomu tolik neruší kompozici. Pokud by byl zoom soustředěný na žlutého fotbalistu, byla by fotografie ještě lepší, přesto jednoduchá finta s objektivem udělala z běžného cvaku celkem zajímavou fotografii.

Tato fotografie se mi líbí, protože autor zazoomováním vytvořil něco nového. Vypadá to jako svítící kosmická stanice, ale je to řetěz žároviček namotaný na sloup. Zoom s trojnásobným zastavením zde vytvořil prostorový efekt a divák, který neví, jak fotografie vznikla, jen marně přemýšlí co že to je za divnou věc.

V seriálu PhotoHintů již vyšlo:

• srpen 2010: „Sluneční clona“
• červenec 2010: „Abstrakce ve fotografii“
• červen 2010: „Zoomování při expozici“
• květen 2010: „Panoramatická fotografie“
• duben 2010: „Hloubka ostrosti“ (vyhodnocení úkolu)
• březen 2010: „Fotografické filtry a systém Cokin“ (vyhodnocení úkolu)
• únor 2010: „Fotografické zátiší“ (vyhodnocení úkolu)
• leden 2010: „Měřítko ve fotografii“ (vyhodnocení úkolu)