FotoAparát.cz

Panoramatické fotografie zobrazují značně širší záběr, než je schopné vidět lidské oko a tím v sobě skrývají kouzlo unikátní perspektivy záběru. Tvorba panoramat se tak stala oblíbeným koníčkem. Více o nich si přečtěte v 5. díle PhotoHintů.

Každý měsíc vám přinášíme nový díl fotografického seriálu PhotoHintů, článků na úzké téma. Nabídneme jedno fotografické téma a k němu praktické rady a tipy. Celý další měsíc můžete pracovat na pořizování snímků k úkolu, který najdete na konci PhotoHintu. Autory tří snímků s nejlepším nápadem, zpracováním a využitím našeho PhotoHintu vyhlásíme v přespříštím dílu a dostanou od nás malé ocenění. Vyhodnocení březnového PhotoHintu "Fotografické filtry a systém Cokin" najdete zde.

Panoramatická fotografie

Obecně vzato, panoramatické fotografie zobrazují značně širší záběr, než je schopné vidět lidské oko a tím v sobě skrývají kouzlo unikátní perspektivy záběru.

Tvorba panoramat v dobách klasické fotografie byla náročná na vhodná vybavení a na nemalé schopnosti a znalosti fotografa. S příchodem digitální fotografie a stále rostoucí nabídkou vhodných softwarových programů bylo umožněno i prostému laikovi sestavovat nekomplikované panoramatické fotografie a tvorba panoramat se tak stala oblíbeným koníčkem. 

Jak začít a co je potřeba?

Jednoduché horizontální panorama lze při troše pečlivosti vytvořit i bez pomůcek. Chceme-li však tvořit horizontální, vertikální, mozaiková či sférická panoramata na slušné úrovni, pak lze stativ, vodováhu a panoramatickou hlavu jen doporučit. Podle výše zmíněného druhu panoramatu rozlišujeme panoramatické hlavy na jednořadé (singlerow) a víceřadé (multirow), často též nazývané sférické, neboť nám umožňují i tvorbu kulových (360°) panoramat. Existují verze jak manuální, tak (podstatně dražší) motorické. Nejznámějšími a nejdostupnějšími výrobci panoramatických hlav jsou Novoflex, Seitz, Nodal Ninja a Manfrotto (výrobců, byť s různou finální kvalitou a cenou, ale existuje více). Stativ je vhodný a měl by být stabilní a dostatečně vysoký.

Fotoaparát by měl mít možnost nastavení M/manuálního režimu, abychom mohli zablokovat jak přednastavenou expozici, tak i vzdálenost, případně nastavení bílé WB. Těmto požadavkům jistě vyhoví prakticky všechny digitální zrcadlovky DSLR, ale i solidnější kompakty. Neméně podstatný je též použitý objektiv, obvyklá ohnisková vzdálenost se pohybuje mezi 16 – 60 mm (v přepočtu na 35 mm). Pro sférická panoramata se výhodně používá rybí oko Fisheye. Pokud pracujeme s Full Frame zrcadlovkou a chystáme se skládat větší množství záběrů, nutno počítat s tím, že složením mnoha jednotlivých záběrů nám vznikne obrovský soubor, takže se bez nadupaného computeru sotva obejdeme (a i tak nám často nezbude než nechat našeho miláčka pracovat přes noc).

Jak na to?

Jak už ze zmíněného vyplývá, tak panorama je nafotografování série obrázků posunutých o určitý úhel (podle ohniska použitého objektivu) a spojených za pomoci vhodného softwaru. Tomuto spojování se odborně říká stitching. Jednotlivé záběry se musí o 15 – 40% překrývat (při dobré pano hlavě a pečlivé práci méně).

Pro vyeliminování efektu paralaxy je nutno najít přesný bod otáčení (Turning nebo též někdy nazývaný Nodal Point) a pano hlavu podle toho nastavit. Detailní popis nalezení tohoto bodu a jeho nastavení je přiložen k návodu každé pano hlavy, metody se lehce různí, ale výsledek musí být tentýž. Přehršel ukázek a malůvek (více či méně fundovaných) jak nodal point nalézt si lze též přečíst na různých webových stránkách.

Pokud pracujeme se stativem, popřípadě pano hlavou, je nutné, aby stativový závit byl v ose objektivu. Případnou odchylku je nutné korigovat. Pro různé ohniskové vzdálenosti je střed optické soustavy (někdy nazývaný Nodal Point) umístěn na jiném místě.

Fotoaparát je vhodnější používat spíše na výšku než na šířku, obzvláště pak, pokud byste pracovali bez stativu.