PhotoHint 6: Zoomování při expozici

Manuální "zoom" objektivů zrcadlovek vás dříve nebo později přivede k otázce, co se stane, když změníme ohniskovou vzdálenost při exponování snímku. Pokud jste tyto experimenty ještě neprováděli, inspirujte se v tomto 6. PhotoHintu. Můžete se také zapojit do malé soutěže.

Každý měsíc vám přinášíme nový díl fotografického seriálu PhotoHintů, článků na úzké téma. Nabídneme jedno fotografické téma a k němu praktické rady a tipy. Celý další měsíc můžete pracovat na pořizování snímků k úkolu, který najdete na konci PhotoHintu. Autory tří snímků s nejlepším nápadem, zpracováním a využitím našeho PhotoHintu vyhlásíme v přespříštím dílu a dostanou od nás malé ocenění. Vyhodnocení dubnového PhotoHintu „Hloubka ostrosti“ najdete zde.

Zoomování při expozici

Manuální zoom (změna ohniskové vzdálenosti) objektivů zrcadlovek vás dříve nebo později přivede k otázce, co se stane, když změníte ohniskovou vzdálenost při exponování snímku. Rozhodně se nemusíte obávat poškození zrcadlovky, zoom je naprosto nezávislý na těle přístroje. Dokonce i ostřit můžete při otevřené závěrce, pokud máte vypnutý autofokus nebo máte ultrasonický motorek (a pokud váš objektiv opravdu mechanicky ostří). Efekt, který při zoomování vzniká, se podobá vstupu kosmické lodi do hyperprostoru. Vše na fotografii se rozjede a rozmázne do stran snímku. Objekty kolem středu záběru trochu, ty na okraji vyjedou ze snímku úplně. Pokud zoomujeme na opačnou stranu, zkracujeme ohniskovou vzdálenost, je to naopak, ale vizuální efekt na fotografii je stejný.

Proč tuto techniku používat? Jako tvůrčí záměr k tvorbě abstrakce, k poměrně agresivnímu upoutání pozornosti na jeden objekt na fotografii, nebo k vnesení dynamiky do snímku.

zoom pro zdůraznění objektu na fotografii (přehnaný) barevná abstrakce květinového záhonku

Zoomování v praxi

Jaké záludnosti vás mohou při pokusech se zoomem potkat a na co si dát pozor? Prvním zádrhelem je pevné sklo. Pokud máte objektiv s pevnou ohniskovou vzdáleností, nelze zoomovat jinak než nohama, a to není pro zde popisovaný PhotoHint použitelná metoda.

Určitě si dejte pozor na stabilitu fotoaparátu. Od středu dramaticky rozmázlá scéna je sice hezká, ale jen pokud je rozmázlá čistě. Jakmile se vám fotoaparát pohne do strany, čáry vytvořené kontrastními místy se rozvlní a fotografie se začíná blížit prostému dlouhému času, který jste neudrželi. Smysl to má pouze, pokud fotografujete abstraktní snímek. Vyhnout rozklepání fotoaparátu se můžete dvěma způsoby.

Pokud chcete fotografovat z ruky, odolejte pokušení volit delší časy v řádu vteřin a opatrně zoomovat. Šance na čisté rozmáznutí se zvýší, pokud zvolíte časy kolem 1/10 vteřiny a zoomujete rychle. Dejte ale pozor na cuknutí na začátku a konci zoomu – když kroužek na objektivu roztočíte pro rychlý zoom, chtě nechtě s fotoaparátem cuknete. Stejně tak na konci rozsahu. Zde je tedy lepší začít zoomovat těsně před stiskem spouště a vyměřit si expoziční čas tak, aby se závěrka zavřela ještě před koncem zoomu.

Daleko lepší pro experimenty je stativ. Pokud vlastníte pevný stativ, nebo máte možnost fotoaparát zafixovat v požadované pozici, máte po starostech. Můžete zvolit delší čas (klidně i několik vteřin) a ohniskovou vzdálenost měnit pomalu. Fotoaparát se nepohne a máte dost času. Jen pozor na plynulost pohybu, aby „šmouhy“ nebyly exponované po své délce různě – nevypadá to dobře.

z ruky focený a neudržený zoom zoomování nebylo plynulé

Zapomeňte na ostřicí body mimo středového. Protože prakticky vše (možná kromě prostředního pixelu na fotografii) bude do určité míry rozmázlé, má smysl používat jen ostření na střed. Nesmyslná je tedy i metoda „zaostřit – změnit kompozici“. Ale i tak je ostření spíše nepodstatné, protože i kdyby se zaostření na celkově zoomem rozmazané fotografii projevilo, většina objektivů mění při změně ohniskové vzdálenosti i zaostřovací vzdálenost, takže to, co jste na jednom ohnisku zaostřili, bude na druhém už mimo ostrost. Buď vám to nevadí, nebo zacloníte a pokusíte se dostat daný bod do hloubky ostrosti na obou krajních ohniscích objektivu.

Důležitější je využití clony a hloubky ostrosti pro eliminování rušivého pozadí. Každá kontrastní hrana a objekt na fotografii vytvoří čáru a pokud nechcete mít na fotografii čar příliš, je někdy nutné volit malé zaclonění. Ne vždy je to ale možné v kombinaci s delšími časy potřebnými pro zoomování.

velká hloubka ostrosti malá hloubka ostrosti

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram