Test fotoaparátu Sony Alpha A1

Co se stane, když zkřížíte rychlou řadu Sony A9 a řadu Sony A7R s vysokým rozlišením? Dostanete monstrum, v tom nejlepším smyslu slova. Sony potomka těchto dvou oceňovaných řad nazvalo Alpha A1 a po právu ho zařadila na vrchol své nabídky. Přečtěte si recenzi 50MP/8K fotoaparátu, který chroustá gigabajty dat jako lupínky. Dozvíte se také více o tom, jak fotí objektiv G-Master 135/1.8.

(Přečtěte si též: Sony uvádí Alpha A1, kde najdete základní technické informace o fotoaparátu a uživatelsko urecenzi Sony A1 od Andreje Macenauera – dnešní recenze není druhým dílem, ale zase trochu jiným pohledem na zajímavý přístroj, který si to rozhodně zaslouží)

Úvod

Od pradávna bylo ve světě digitální fototechniky standardem mít dvě vrcholové řady profesionálních fotoaparátů – jednu pro akční záběry, vyznačující se rychlostí a druhou pro snímky s vysokým rozlišením (a třetí pro video). Pamatujete z doby již minulé třeba na EOSy 1D a 1Ds od Canonu? Z doby současné a v případě Sony jsou to řady A7R a A9 (a A7S pro video). Důvod pro to je datový tok. Procesor fotoaparátu nestíhá zpracovávat vysoké objemy dat dostatečnou rychlostí a vyrovnávací paměť i paměťové karty to brzdí zrovna tak. To je ale díky A1 z velké části minulost. Sony A1 má tak výkonná „střeva“, že jí nedělá problém ukládat 50MP snímky pořizované po třiceti za vteřinu a ještě mezi tím přeostřovat. S touto novinkou si tedy díky přenosu 1,5GB/s nemusíte vybírat mezi rychlostí a rozlišením. Můžete dokonce nahrávat i video až v rozlišení 8K.

Jistě, ve světle takového výpočetního výkonu a rychlosti přenosu není 50MP stropem a tak se asi dočkáme specializovaných fotoaparátů s ještě vyšším rozlišením a systém „dvou řad“ tak má před sebou stále budoucnost. Konec konců, řada A7R má ve své Mark IV verzi ještě rozlišení o trochu vyšší (61 vs. 50 MP). To ale hodně odbočujeme, nyní se věnujme novému králi bezzrcadlovek Sony, modelu A1.

Vzhled, design, rozměry a ovládání

Vizuálně i na omak působí model A1 jako klasická hranatá bezzrcadlovka Sony. Od řad A7 a A9 se v základních obrysech moc neliší (samozřejmě s výjimkou zmenšeného modelu A7C). Je trošku masivnější, ale nepoznáte to bez přímého srovnání, jen pár mm a několik desítek gramů. Rozdíl je ale v množství ovládacích prvků na těle, kdy mají řady A1 a A9 přímé voliče pro režim AF a snímání. Podívejte se níže na srovnání A1/A7IV/A9:

Rozměry a váha těla: 129 × 97 × 81 mm, 737 g (srov. 129 × 96 × 78 mm a 665 g v případě A7R IV)

Daný design má výhodu, že přechod mezi těly bude přirozený, jako jeho nevýhodu osobně vidím určitou neergonomičnost jeho filozofie – to má společné s ostatními bezzrcadlovkami Sony. Oblé, anatomicky tvarované fotoaparáty s velkým gripem se mi prostě drží líp, než ty malé a hranaté. Rovněž umístění spouště téměř kolmo ke gripu a poměrně daleko od přirozené polohy ukazováčku by mohlo být lepší, ale to je prostě dlouhodobý design Sony. Nic, co by mělo potenciálního zájemce odradit – sám jsem uživatelem bezzrcadlovek Sony, ale v rámci objektivity je třeba zmínit i neduhy. A protože jich je na tomto fotoaparátu objektivně málo, budu se občas chytat i pomyslných stébel.

Vzadu najdeme klasický výklopný dotykový displej (nikoliv otočný jako u A7S III, neumí se vyklopit do boku či otočit dopředu), který ale prodělal jednu důležitou změnu. Ne v hardwaru, ale v zobrazovaném obsahu. Sony má nové menu, pravda, má ho od A7S III, ale mě se dostalo do rukou až tady. Jedna z věcí, kterou jsem v každé recenzi libovolného přístroje od Sony kritizoval, bylo nepřehledné, nekonzistentní menu. Nové je výrazně lepší. Sekce jsou členěny vertikálně do logických, barevně odlišených záložek, mezi kterými se lze pohodlně pohybovat čistě pomocí křížového čtyřsměrného voliče. Však se podívejte sami:

Menu je logičtější a přehlednější, než u předchozích modelů (vyjma A7S III)

Co oceňuji je přítomnost joysticku pro výběr zaostřovacích bodů, ale to je v dané třídě standard. Praktický prvek je také aretace všech kruhových voličů včetně voliče PASM nebo kolečka pro nastavení kompenzace expozice. Pokud se aretace EV bojíte, protože přenastavujete korekci pro takřka každý snímek, nebojte, aretace je v tomto případě dobrovolná. Je to spíše zámek, kterým můžete kolečko zamknout proti náhodnému pootočení, ale nemusíte ho používat. Mám rád, když výrobce myslí na podobné drobnosti.

Když pak fotoaparát přiložíte hledáčkem na oko, rázem se ocitnete v kině. Každému odpůrci elektronických hledáčků, který si z toho důvodu doma oprašuje zrcadlovku, doporučuji, aby vyrazil do nejbližšího obchodu a nechal si Sony A1 předvést. Myslím, že jsme se dostali do bodu, kdy jedinou a poslední výhodou optického hledáčku je spotřeba (je prostě vysoká, pokud chcete šetřit baterii, použijte, trochu kontraintuitivně, displej). Jinak bych raději koukal do tohoto, děkuji pěkně. Žádný lag, žádné blackouty, obrovská úhlopříčka a hlavně – vidím, jak bude vypadat fotka, než zmáčknu spoušť. A taky jsem si zvykl si v něm vyfocené snímky prohlížet. Je to jako můj malý přenosný lightbox, kdy mě neruší parazitní světlo.

U testoveného modelu se mi asi dvakrát stalo, že hledáček, spouštěný senzorem přiblížení, se po přiložení k oku nespustil. Možná softwarový bug v raném firmwaru? To se novým modelům stává a je proto důležité si hlídat dostupnost softwarových updatů pro váš fotoaparát a dokonce objektivy podobně, jako musíte updatovat svůj mobil nebo počítač. Že to nebyla náhoda dosvědčuje i stejná zkušenost Andreje Macenauera, se kterým jsme se o fotoaparát střídali.

Parametry hledáčku: 9 437 184 bodů, 100% pokrytí, 0.9× zvětšení, 120fps obnovovací frekvence (nebo 240fps při sníženém rozlišení), –4.0 až +3.0 dioptrická korekce, limitní vzdálenost oka 25mm (tedy vhodný i pro lidi s druhým párem očí)

Parametry displeje: 1 440 000 bodů, 100% pokrytí, 3″ úhlopříčka, výklopný, dotykový, obnovovací frekvence neudána (ale nižší, než u hledáčku)

Asi nejsem sám, komu se zdá pokrok v kvalitě hledáčku neúměrný kvalitě displeje, ale buďme za něj rádi. Fakt je, že pro přesnou práci, kde se vysoké rozlišení i rychlost hodí, také raději použiji hledáček. V kvalitě displeje je ale určitě prostor ke zlepšení pro příští generaci.

Paměťová média

Fotoaparát má dva rovnocenné sloty pro CFexpress/SD karty. V případě použití SD karet oba podporují UHS II standard.

Baterie

Alpha A1 používá typ baterie NP-FZ100, se kterou by dle standardu CIPA měla být schopna vydržet 530 snímků. Pokud je to málo, pořiďte si battery grip, který výdrž zdvojnásobí. Tady nacházíme jednu z nevýhod bezzrcadlovek proti zrcadlovkám: takový Nikon D6 vydrží na jeden akumulátor 3580 snímků. Výdrž za rozměry – každého volba.

Konektivita

Tady se nemá A1 za co stydět ani proti rozměrnějším zrcadlovkám. Nadílka portů je bohatá: nabíjecí USB-C 3.2, microUSB 2.0, Ethernet, plnohodnotné HDMI, vstup pro mikrofon, výstup pro sluchátka a flash-sync konektor a z bezdrátových technologií Wi-Fi (2.4 / 5GHz), Bluetooth a NFC.

Pro koho je A1?

Pro profíky, samozřejmě. Alpha A1 bude primárně přístroj pro akční fotografy. Sport, wildlife, případně reportáž… pokud vám jde hlavně o rozlišení a rychlost tolik nevyužijete, ušetříte peníze s řadou A7R.

Vysoké rozlišení má ale smysl i pro fotografování akce. Zejména se skvělými objektivy řady GM dostanete natolik detailní snímek, že snese velmi silný ořez. Můžete tak dodatečně „prodloužit“ dosah objektivu v postprocesu. I při 2× cropu získáte cca 12MP snímek, což je dostatečné i pro publikaci tiskem. Je to, jako kdybyste měli fullframe a APS-C tělo v jednom.

Na tomto místě se hodí přiznat, že mě Sony Alpha A1 jako fotografa porazila. Vzhledem k tomu, jaká je náplň mojí fotografické práce, je pro mě Alpha A1 až moc dobrá. Zkrátka bych ji využíval tak z 20% a přístroj by u mě zahálel. Jelikož nejsem fotograf sportu ani wildlife, přidaná hodnota oproti modelům řady A7 je pro mě za malá. Rozdíl v ceně velký. Vcítím-li se ale do někoho, kdo schopnosti přístroje dokáže využít naplno, vidím naopak skutečně velký potenciál a jsem si jist, že se takovému fotografovi investice vyplatí.

A co pro amatéry? Leda byste nevěděli, co s penězi. Pro většinu hobbystů takový fotoaparát zůstane v říši „foťákového porna“ a tak to má být. Pokud jste v příjmové kategorii, pro kterou nejsou bezmála 200 tisíc za tělo žádné peníze, klidně si ho kupte, zklamáni z něj rozhodně nebudete, ale s procentuálním využitím schopností fotoaparátu na tom budete podobně, jako já.

Objektiv – FE 135/1.8 GM

Alpha A1 si nejlépe rozumí s nativními objektivy Sony (byť dnes pro tento bajonet vyrábí i jiní výrobci) a to zejména s profesionální řadou GM (G Master). My jsme ji dostali s objektivem GM 135mm F 1.8 a tak napíšeme něco i o něm, to sklo si jistě zaslouží vlastní kapitolu.

Primárně portréťák, díky rychlému AF motorku a omezovači rozsahu ostření se GM 135/1.8 nezalekne ani akce. Pokud tedy takové ohnisko pro akční záběry využijete. Je dlouhé na reportáž a krátké na wildlife či řadu sportovních disciplín. Na druhou stranu, je to objektiv přesně v půlce rozsahu klasické 70–200, tedy svým způsobem univerzální krátké tele.

Portréty mu ale sluší nejvíc. Od clony 1.8 je ve středu obrazového pole ostrý jako břitva, rohy nejsou špatné a netrpí na žádné závažnější optické neduhy. S jedinou výjimkou, kterou zmíním dále.

Osobně mám pevné ohnisko 135mm na portréty asi nejraději, takže bych se s GM 135/1.8 rychle sžil. Jediná nevýhoda takto břitkého skla je snad jen to, že na fotce uvidíte každý pór, pupínek a vrásku, takže vám přibude práce s retuší, o které jste s horším objektivem ani netušili, že je třeba dělat. Některé „rodinné portréty“, které jsem objektivem za dobu testování pořídil, ani nemohu bez retuší pouštět dál (a s retušemi to pro technickou recenzi ztrácí význam).

Bokeh je krásně jemný a ač je objektiv vybaven asférickými členy, je bez viditelných „cibulových kroužků“ a nazval bych ho neutrálním. V kombinaci s jasnou kresbou v rovině ostrosti vytváří dobrý dojem prostorovosti.


Bokeh při F1.8 zblízka (portrét)	Bokeh při F1.8 z větší vzdálenosti


Bokeh při F2.8	Bokeh při F2.8

Sony GM FE 135mm F1.8 GM, Sony ILCE-1, F1.8, 1/320 s, ISO: 100, komp. ex. 0, JPEG

I přední bokeh vypadá ušlechtile (zde I jinak kvalitní objektivy často zklamou)

Kresba je vynikající. Objektiv je ostrý od plné díry, jak už jsem zmínil v odstavci o portrétech. I na 50MP je množství vykreslených detailů při F1.8 neuvěřitelné. Je to vidět na snímku níže:

A 100% výřez:

Zacloněno na F8.0, kresba zůstává vynikající od rohu k rohu, dál už bude trochu zlobit difrakce:

A 100% výřez:

Vinětace takřka neexistuje. Níže přikládám šedý frame vyfocený na F1.8. Vlevo je JPEG z fotoaparátu se zapnutou korekcí vinětace, vpravo RAW převedený v Imaging Edge s vypnutou korekcí vinětace. Vidíte rozdíl? Já ne:

Ani chromatické aberace objektiv nijak netrápí. Ukázka na F1.8, větve proti obloze:

Méně objektivu sedne makro, které ovšem od tohoto objektivu nikdo ani nečeká. Při nejkratší zaostřitelné vzdálenosti (0,7 m) je objektiv mimo své kresebné optimum a zvětšení je stále nízké (0,25×). To je ovšem u F1.8 portréťáku tak nějak samozřejmé. Zase na blízko dobře vynikne bokeh:

Jediné, co tedy lze testovanému sklu objektivně vyčíst, je chování v protisvětle. Ale i to je daň za vynikající světelnost; velký přední člen je magnet na reflexy. Podívejte se sami:


Závoj a reflexy v přímém protisvětle	Závoj v protisvětle, zdroj mimo záběr

Sony GM FE 135mm F1.8 GM, Sony ILCE-1, F1.8, 1/2000 s, ISO: 100, komp. ex. 0.70, JPEG

Reflexy, zdroj světla mimo záběr

Jenže… na všechny tři snímky jsem měl sundanou sluneční clonu. Což je k objektivu, dodávanému s ní, trochu nefér. V prvním případě by clona na výsledku nic nezměnila, v druhých dvou by mohla závoj i reflex eliminovat (záleží na úhlu vůči zdroji světla). Takže s přihlédnutím k této vlastnosti objektivu – používejte clonu.

Autofokus byl díky lineárnímu motorku velmi rychlý a díky omezovači zaostřovací vzdálenosti se můžete v případě snímání vzdálenějších objektů vyhnout i zbytečnému přeostřování tam a zpět, kterému se i na podobně špičkovém těle občas nevyhnete, což celý proces zrychluje. Fajn je, že se objektiv nijak nevysouvá ani se na něm logicky nic neotáčí.

Stabilizace chybí, ale to nevadí – Všechny moderní bezzrcadlovky Sony ji mají v těle. Sony A1 disponuje stabilizací s deklarovanou účinností 5.5EV.

Objektiv je samozřejmě utěsněný.

Optická konstrukce: 13 členů v 10 skupinách, včetně XR, ED a super ED členů.

Váha a rozměry: 127 × 90 mm, 950 g. Závit pro filtr je 82 mm.

A1 – Ostření

Alpha A1 je vybavena AF systémem se 759 senzory fázové detekce a 425 senzory detekce kontrastu. Pokrytí scény je 92% a citlivost až -4EV. Je to zatím nejpokročilejší AF mezi bezzrcadlovkami Sony.

V průběhu testu jsem bohužel neměl k dispozici srovnatelnou bezzrcadlovku (současné modely A7, A9 či Canon R5 atd.), ale pocitově patřila A1 k tomu nejrychlejšímu, co jsem kdy měl v ruce. Ostření je takřka okamžité, spolehlivé (netrpí na front/back focus) a tracking je neuvěřitelně přesný – jak A1 něco zaostří, už to nepustí. Samozřejmě není systém magický, i on se někdy splete – zejména mu nedělá dobře protisvětlo, kdy někdy začne bezcílně honit tam a zpět. Ale to je normální. Jinak byl systém bezproblémový.

Sony je také přeborník na všechny možné automatické režimy, asistenty a funkce, z nichž nejznámější a nejužitečnější je asi Eye Focus.

Eye Focus znamená automatické sledování oka. Není to režim ojedinělý jen pro Sony, ale jestli ho někdo vážně umí, tak právě tahle značka. Je extrémně spolehlivý a pro snímání lidí je to velmi užitečná funkce, protože stejně chcete ostřit na oko. I když se člověk na chvíli otočí, nebo si oko něčím zakryje, systém si ho zase okamžitě najde, jakmile se objeví v záběru.

Co ale Sony nabízí dál je ještě zajímavější. Můlžete si totiž zvolit, zda chcete sledovat oko lidské, savčí nebo ptačí. Ano, Sony zvládá i sledování očí zvířecí říše. Popravdě jsem neměl moc příležitostí zrovna tohle otestovat (mazlíčky nemám, ZOO zavřená…) a tak odkážu k uživatelské recenzi od Andreje Macenauera, kterému pro A1 zapózovaly divoké kachny: ve zkratce – kachna nemá obličej, který by systém mohl snadno analyzovat a také má vždy v záběru jen jedno oko. AF má tak oproti lidským obličejům ztíženou práci a úspěšnost klesá. I tak ale není statisticky špatná.

AF je obecně prostě vynikající. I při rychlém sériovém snímání vždy stíhal, co jsem po něm chtěl.

Tohle není klip z videozáznamu, ale GIF složený ze snímků pořízených Sony A1 v plném rozlišení 50MP při sériovém snímání při zapnutém kontinuálním ostření. Pro představu, kolik výpočtů za vteřinu musí procesor provádět, jaké objemy dat se přenáší a jak funguje AF systém v praxi. Foceno na F1.8, 1/1250s, ISO 100.

Ostření se zkrátka popralo se vším, na co jsem fotoaparát namířil. Výkon autofokusu potvrzuje, že tohle je fotoaparát pro akci. Doby, kdy bezrcadlovky zaostávaly za zrcadlovkami ve výkonu AF je pryč a situace se podle mě obrátila. Už samotné pokrytí scény a počet AF bodů je jejich velkou výhodou a díky PDAF na čipu stáhly hlavní výhodu zrcadlovek, kterou právě PDAF býval.

Rychlost snímání

Další silná stránka přístroje, kterou už jsme několikrát zmínili. Sony inzeruje (a my také) rychlost snímání až 30 sn./s, což je úžasná rychlost a před pár lety nemyslitelná. Má to ale jeden háček.

Přístroj totiž dokáže danou rychlost vyvinout jen za určitých podmínek. Nesplníte některou z nich a jste omezeni „pouze“ na 10 či 20 sn.s:

Elektronická závěrka musí být povolena (s mechanickou zvládá fotoaparát jen 10sn./s)
Objektiv musí takto rychlé snímání podporovat (s některými objektivy je rychlost omezena na 20sn./s)
Autofokus musí stíhat (což je normální, AF-C může v závislosti na nastavení sériové snímání brzdit)
Musí být zapnutá komprese RAWů (s nekomprimovaným či bezztrátově komprimovaným RAWem zvládá fotoaparát jen 20 sn./s)

Konkrétně poslední bod byl důvodem mého zápolení s menu a snahy najít, kde si nastavím rychlost snímání pro režim H+ (max. rychlost) více, než 20 sn./s. Byl to RAW.

Pokud se při čtení slov „elektronická závěrka“ křižujete, tak vězte, že zde to není potřeba. Odečet dat ze senzoru je rychlý a deformace pohybujících se objektů (" rolling shutter") neexistuje:

Projíždějící vlak, švenkováno se zapnutou elektronickou závěrkou. Sledujte ubíhající sloup drážní trakce – v případě běžného fotoaparátu by byl našikmený, A1 ho vykreslí správně. Mechanická závěrka tak člověku nemusí chybět.

Sekvencí můžete nasnímat až 400 JPEGů či 238 RAWů, než se zaplní buffer.

Hlavní výhoda přístupu Sony (el. závěrka) spočívá v absolutní tichosti přístroje. To jsem cenil už u A9, kterou jsem vzal na focení svatby a nikoho neobtěžoval cvakáním při obřadu. V době testu A1 jsem však žádnou podobnou událost fotit nepotřeboval a při běžném focení mě naopak absence zvuku závěrky vadila (v hledáčku jen blikají čárky, značící expozice, žádný blackout ale nevidíte). Jednoduché řešení: zapnout si syntetický zvuk závěrky. Fotoaparát si potichu cvakal do reproduktorku a já byl spokojen.

Druhá výhoda elektronické závěrky je, že přístroj nekope. Všimnete si toho hned po přechodu na mechanickou, která je ve výchozím stavu zapnuta pro single expozice. A1 nekope nikterak nepříjemně moc, ale přeci jen malé, lehké tělo + fullframe závěrka znamenají přenos otřesu mechanismu do ruky. Na nulové vibrace se zvyká snadno.

Třetí výhoda je, že elektronická závěrka prodlužuje životnost fotoaparátu. Všechny profipřístroje Sony mají garantovanou životnost závěrky nadprůměrných 500 000 cyklů, ale proč si životnost ještě neprodloužit omezením mechanického pohybu?

Co se týče šasů závěrky, které budete mít k dispozici, je to 30s – 1/8000s s mechanickou a až 1/32000s s elektronickou závěrkou.

Obrazová kvalita

Rozlišení

50MP je vysoké rozlišení, které ocení ti, kdo z fotografií plánují dělat opravdu velké tisky, nebo fotografie ořezávat. Pro srovnání, o kolik bude fotografie větší, než z 24MP modelu A9:

V praxi je množství detailů opravdu vynikající, ale kdo už měl tu čest s fotoaparáty v této třídě (řady A7R, Nikon Z7, Canon R5) ví, že při takovýchto hodnotách více než kdy jindy rozhoduje zejména použitý objektiv. Nicméně s kvalitním sklem je detailnost parádní:


Celý záběr	100% výřez

Dynamický rozsah

Výrobce udává rozsah 15EV, což je úctyhodné číslo, stejné udává Sony pro Alpha A7IV. Pokud mají oba senzory technologii stejné generace, lze tedy podobný výkon v tomto směru i čekat. Hodnotu jsem nijak nepřeměřoval, ono není takový rozdíl, jestli nezávislé testy odhalí 14,9 nebo 15,05. Pouze mohu z praxe potvrdit, že dynamický rozsah je dobrý a odpovídá mým očekáváním po zkušenostech s bezzrcadlovkami Sony.

ISO a šum

Fotoaparát dokáže nastavit rozsah od 100 do 32000 ISO. Softwarově lze rozsah navýšit od 50 do 102400.

Výkon přístroje je velmi dobrý, i vysoké citlivosti zvládá s grácií, viz rozklikávací srovnání všech citlivostí od 100 výše na neutrálně šedém pozadí (JPEG v továrním nastavení, RAW převedený v Imaging Edge s vypnutým odšumováním i doostřováním):

JPEG je zcela čistý až do ISO 800, kde se v RAWu objevuje viditelnější, ale stále v pohodě odstranitelný barevný šum. Jasový šum je výraznější až u ISO 3200 ale dovedu si představit bezproblémově zpracovatelné snímky i na ISO 6400. Vyšší hodnoty se z výřezů zdají dost zrnité, ale uvědomme si, že jde o 100% výřezy z 50MP. Po zmenšení na menší tisky či dokonce na web si dovedu představit použitelné snímky i na daleko vyšší hodnoty. Níže pár fotografií reálných scén:

Sony GM FE 135mm F1.8 GM, Sony ILCE-1, F1.8, 1/320 s, ISO: 50, komp. ex. 0.30, JPEG

ISO 50, tady není, co řešit. Vše čisté (krom dítěte, které jedlo sušenku).

Tady je autoportrét jednoho nejmenovaného kolegy-fotografa na maximální ISO 102400, vlevo JPEG z fotoaparátu při výchozím odšumování a vpravo převedený RAW bez odšumování:


102400 ISO JPEG	102400 ISO RAW

Shrnutí obrazové kvality

Výtečná. Není si na co stěžovat, A1 sází fotografie vysoké kvality vysokou rychlostí. Pokud Krom sportu, wildlife či jiné akční fotografie potřebujete dělat krajinky, reprodukce, makrofotografii, profesionální portrét či co vás ještě napadne, fotoaparát vás nenechá ve štychu.

Video

Sony A1 zvládá natáčet video až v rozlišení 8K. Pro představu, to je 7680 × 4320 px (33.1 MP) při rychlosti až 30fps a datovém toku až 400 Mbps. Pokud je pro vás 8K moc, je tu samozřejmě 4K režim (3840 × 2160 px, až 120 sn./s, až 280 Mbps) a Full HD režim (1920 × 1080 px, až 120sn./s, až 100 Mbps).

Vysoká snímková frekvence je vhodná například pro tvorbu slow-motion videa.

Podporované formáty jsou XAVC S, XAVC HS, XAVC S-I, H.264 a H.265.

Vestavěný mikrofon umí snímat stereozvuk a nechybí konektor pro mikrofon externí.

Abyste využili maximální datové přenosy při točení na kartu (jako jsem to dělal já), potřebujete USH-II SD s vysokou propustností. UHS-II karty vlastním, ale bohužel jejich rychlost zápisu nestačila na to, abych z A1 dostal maximum. Ukázka níže je tak točená na běžných 25 framů. Koukám, že je zase čas upgradovat techniku…

Ukázka 4K:

Framegrab 4K:

Ukázka 8K:

Framegrab 8K:

Sony A1 není jen rychlý fotoaparát na sport, není to jen mašina s vysokým rozlišením, ale i velmi schopná videokamera.

Závěr

Shrnutí recenze se nemůže nést v jiném, než pozitivním duchu. A1 je nebávale povedený přístroj, kterému je těžké něco vytýkat. Kompaktní? Ano. Kvalitně zpracovaný? Ano? Rychlý? Extrémně. Dělá kvalitní snímky? Absolutně. Video? Špičkové. Co víc si přát?

Bohužel pro nás běžné smrtelníky, kteří od svého fotoaparátu nepotřebují, aby byl excelentní v úplně všech možných disciplínách, je Alpha A1 prostě moc dobrá a kvůli tomu také drahá. Dovedu si ale představit, že pro toho, kdo fotí vhodnou kombinaci disciplín, je takový fotoaparát darem z nebes. Je až neuvěřitelné, co tři čtvrtě kila vážící nenápadný foťáček všechno dovede. V klidu to nandá dvakrát tak velkým a těžkým zrcadlovkám.

Pokrok zkrátka dnes už nedělá tolik mechanika, jako výpočetní síla, umělá inteligence a přenosové rychlosti. S moderními bezzrcadlovkami se digitální fotografie stala konečně opravdu digitální a Sony Alpha A1 je toho v současnosti etalonem.