Test fotoaparátu Fujifilm X-T2

X-T2 je vrcholovým modelem nabídky výrobce a jde o bezzrcadlovku "SLR střihu", tedy s ergonomií vycházející ze zrcadlovek. V tomto případě s velkou dávkou retro prvků. Obrazová kvalita z 24MPx X-Trans APS-C senzoru však zcela odpovídá moderním standardům. Novinka pak přitlačila na pilu hlavně s rychlostí AF, sériovým snímáním a 4K videem.

(Aktualizace článku: v březnu 2017 vychází velká softwarová aktualizace, více informací zde)

Vedle nedávno testovaného modelu X-Pro 2, který evokuje dálkoměrné přístroje, sedí na vrcholu portfolia Fujifilmu ještě model X-T2, který naopak hraje na city těch, kdo preferují spíše „zrcadlovkový“ způsob používání fotoaparátu. Tím myslím hlavně vystouplý hledáček v ose objektivu, výraznější grip, dva rollery či třeba u zrcadlovek dnes oblíbený výklopný displej.

Zároveň se fotoaparát zaměřuje právě na ty vlastnosti, které má má většina fotografů právě se zrcadlovkami spojené – vysokou rychlost AF a sériového snímání a perfektní ergonomii. Dále třeba i podporu vertikálního bateriového gripu.

Oproti řadě X-Pro přijdete zejména o pře­pínatelný optický/elektro­nický hledáček. Ten je výborný například pro pouliční focení, pokud používáte rozumně širokoúhlý objektiv (rozumně znamená tak, aby bylo v hledáčku kolem rámování záběru ještě vidět, co se děje kolem, tedy mimo záběr). Fotoaparáty X-T mají pouze hledáček elektronický. Ten u X-T2 je však velký, ostrý (2.36 mil. bodů), má vylepšenou odezvu a kratší blackouty. Umí se také překlápět spolu s fotoaparátem a má mnoho volitelných módů zobrazení.

Osobně mi však řada X-T vyhovuje více, než řada X-Pro, nejspíš proto, že jsem zvyklý na „zrcadlovkovou logiku“ fotografování. Musím se však přiznat, že s přepínacím hledáčkem X-Pro a X100 jsem si vydržel hrát poměrně dlouho:-).

Co je nového oproti X-T1?

(test X-T1 najdete zde)

Senzor - je nově 24MPx, stejně jako u X-Pro 2.

Autofokus – ve spolupráci s novým procesorem je mnohem výkonnější (více PDAF bodů, lepší algoritmy) a má mnohem více uživatelských nastavení (tracking, priority…)

Sériové snímání – je stále 8 sn./s, ale s volitelným gripem/boosterem to může být až 11 s mechanickou a 14 s elektronickou závěrkou. Ztmavení je kratší a do 5 sn./s je mezi okénka vkládán i živý náhled, takže to vypadá přirozeněji, žádné zmrazené obrázky (podobně jako u Sony a6300, která to umí až do 8 sn./s).

4K video – do videa s vysokým rozlišením (3840 × 2160 30p) se pustil i Fujifilm.

Joystick – návyková věc známá z profesionálních DSLR. Slouží pro výběr AF bodu nebo prohlížení vyfocených snímků (a další věci) – hlavně je osmi-směrný a ovládá se lépe, než směrové klávesy.

Dva sloty pro kartu – do X-T2 strčíte dvě SD karty, na jednu můžete dávat třeba JPEG a na druhou RAW. Opět záležitost známá spíše z DSLR vyšších tříd.

Vyšší rozsah citlivostí – X-T2 umí nastavit ISO 200–12800 nativně, softwarově až 51200.

Lepší hledáček – na první pohled stejný (100%, 0.77× ekv., 2360000 bodů), ale s vyšší obnovovací frekvencí a větší očnicí.

Výklopnější displej - displej (3", 1040000 bodů) se vyklápěl nahoru a dolů již u X-T1, ale u X-T2 se vyklápí i do strany – z pohledu fotografa doprava.

Kratší časy závěrky - až 1/8000s pro mechanickou a 1/32000s pro elektronickou.

Kratší synchročas – blýskat můžete až do 1/250s (místo 1/180s).

Drobné změny v ovládání – například video se zařadilo mezi režimy snímání, nahoře je místo tlačítka „Wi-fi Fn“ tlačítko poueze „Fn“ (ale Wi-Fi si tam můžete dát) a místo tlačítka „Focus Assist“ je zde již zmíněný joystick. Kruhové ovladače jsou větší, volič kompenzace expozice má polohu „C“ pro kompenzaci nad –3/+3 (až –5/+5).

Konektory – 3.5mm Jack pro mikrofon (místo 2.5mm), port pro sluchátka, USB 3.0.

Rozměry a váha – X-T2 je o něco hmotnější přístroj (507g vs. 470g), narostl také o pár mm (nyní 133 × 92 × 4­9mm místo 129 × 89­.8 × 46.7mm).

Více simulací filmů – jedna z funkcí, která je pro Fujifilm typická, jsou simulace různých filmů (většinou Fujifilmů). Oproti X-T1 je zde navíc černobílý Acros.

Specifikace

• 24MPx X-Trans APS-C CMOS
• EVF hledáčeka výklopné LCD
• 4K video
• Wi-Fi
• 8 sn/s. snímání, 11 s battery gripem
• ostření detekcí fázového posunu
• až 1/8000s mechanicky, 1/32000s elektronicky
• utěsnění proti vodě aprachu
• dva sloty na kartu, joystick
• Kompletní specifikace  najdete na webu výrobce.

Menu

Systém menu prošel kosmetickými úpravami, ale jeho logika zůstává stejná. Přibylo zejména hodně nastavení, umožňujících si uživatelsky vyladit chování AF. Menu si můžete projít na video-prohlídce zde:

Co jsem ocenil, a co na videu není vidět, je zvětšování vyfoceného snímku – Fuji X-T2 respektuje místo zaostření a zvětšuje na něj, ne hloupě doprostřed.

Menu se hodnotí těžko – je tam vše, je to logicky uspořádané, ale je toho až dost. Vše je ale o zvyku… ještě abych si já stěžoval na množství nastavení:-)

Design a konstrukce, ovládání

Fotoaparát si můžete prohlédnout na snímcích ze všech stran:

Osobně nejsem kdovíjaký fanda retrodesignu, ale ani mě nijak neuráží. X-T2 to zvládl decentně, podobně jako třeba OM-D od Olympusu. Hlavním funkčním důsledkem tohoto přístupu jsou mechanické voliče – času, citlivosti a kompenzace expozice. V případě použitých objektivů i clony. Osobně mám za to, že je to cesta nazpět fotografickou evolucí, která vyústila spíše v dvojhmaty a univerzální voliče v kombinaci s tlačítky. Na druhou stranu vidíte, jak je fotoaparát nastaven hned na první pohled a to i když je vypnutý. Co kdo preferuje je individuální, tak hodnotit nebudu.

Kde si hodnocení neodpustím je určitá nejednotnost ovládání. X-T2 má kromě mechanických voličů právě i rollery, na které přijde řada třeba při používání objektivů bez vlastního clonového kroužku. Snadno se vám stane, že se u každého vašeho objektivu bude nastavovat clona jinak – něktré objektivy (základní řada XC + XF 27) vyžadují její ovládání z těla rollerem, jiné (většina XF) pomocí „nekonečného“ prstence na těle objektivu a jiné (řada XF R) pomocí tradičního clonového prstence s vyznačenými kroky clony. K X-T2 se samozřejmě nejvíce hodí objektivy vyšších řad, které mívají prstenec s vyznačenými kroky (hodnotu vidíte i v hledáčku).

Drobnou kritiku si zaslouží volič korekce oční vady. Je umístěn na kapličce hledáčku ze strany a poměrně vysoko, takže se mi během používání několikrát otočil, kam neměl. U ostatních voličů se to nestane – mají buď aretaci (ISO, čas), nebo jdou dostatečně ztuha (komp. exp.).

Konstrukce fotoaparátu je skálopevná, jediné „křehké místo“ tak může výt poměrně složitá kunstrukce dvojitě výklopného displeje.

Ten je užitečný při fotografování „od země“ na výšku. Jeho konstrukce není tak mimozemská, jako u Pentaxu K-1, ale rozhodně unikátní.

Simulace filmů

Na fotoaparátu nehledejte klasické režimy „standard/živé/ne­utrální“, ale přímo imitace tradičních filmů (saturací a kontrastem). Konkrétně je to PROVIA (jako standard), VELVIA (místo živý) a ASTIA (jako neutrální). Kromě nich zde máme imitaci Classic (Koda)Chro­me a od modelu X-Pro 2 nově černobílý ACROS (+různé digitální barevné filtry), vedle klasického „Monochrome“. Je zde i sépiový režim. Ukázka všech níže (stejné jako u X-Pro 2):

Fotka v plném rozlišení v režimu ACROS + digitální červený filtr:

X-trans matice

Inspirace filmem (a jeho náhodným rozmístěním krystalů halogenidů stříbra) lze s s trochou nadsázky najít i u snímačů FujiFilm s tzv. X-Trans maticí. Rozmístění barevných masek (R, G, B) je zde v matici 6×6, namísto klasických 2×2. To způsobuje menší pravidelnost v jejich rozmístění, což má podle Fujifilmu potlačovat vznik digitálních artefaktů, především moaré. Díky tomu není tolik třeba low-pass filtr (Fujifilm ho nepoužívá) a snímky jsou ostřejší. Nevýhodou je, že to přidělává práci vývojářům RAW konvertorů a kvalita převodu je tak různá. Tradičně s ní mělo problémy Adobe (zlepšilo se). Sám Fujifilm dodává konvertor na bázi SilkyPix.

RAW File Converter

Tak se jmenuje dodávaný konvertor. Jeho výsledky jsou dobré – věrně emulují barevnost snímku v JPEG a umožňují detailnější nastavení odšumování a doostřování. Jelikož jde o firemní konvertor (který si můžete  stáhnout zdarma), pozná i všechna dílčí nastavení snímku (simulace filmu, korekce objektivu atd.) a zreplikuje je, aniž byste museli vše nastavovat znovu sami.

Při stejném nastavení udělá o něco detailnější snímky, než JPEG z fotoaparátu, jak jsme si už ověřili v testu X-pro 2:

Nevýhodou je pak méně detailních nastavení, než třeba v Lightroom nebo Capture One (mnoho věcí se nastavuje z výběru přednastavených poloh, spíše než uživatelsky šoupatelnými šou­pátky atd.).

Rychlost programu není nic moc (převod více fotek tak dost trvá) a uživatelské rozhraní vás naplní pocity nostalgie.

Znáte to přísloví s darovaným koněm, ne? Nicméně, pokud hledáte jednoduchý konvertor, který zachová vaše nastavení fotoaparátu, zkuste ho.

Rychlost a přesnost ostření

Za dobrého světla bez stížností. Tak, jako ostatní fotoaparáty a bezzrcadlovky zvláště, trpí X-T2 na zhoršení výkonu ve špatných světelných podmínkách. Je to dáno nejspíše tím, že když není dost světla pro detektory fázového posunu, musí přístroj pracovat s detekcí kontrastu, která je pomalejší. Hlavně při kontinuálním ostření.  Více k tématu v tomto článku.

Ostřící body pokrývají větší plochu a je jich více, než v předchozí inkarnaci. Vyznačené jsou body PDAF:

X-T2 patří k těm lepším bezzrcadlovkám, co se ostření týče a rozhodně je to nejlepší Fujifilm.

Osobně bych stále pro nějaké programové fotografování sportu a wildlife stále sáhl po zrcadlovce vyšší třídy, byť přístroje jako X-T2 nebo konkurenční Sony a6300 dávají minimálně běžným zrcadlovkám poměrně zabrat.

Obrazová kvalita

ISO a šum

Senzory Fujifilm mají pověst špičky v APS-C segmentu, podíváme se, jak to vypadá u X-T2:

Vše JPEG ve výchozím nastavení.

O barevný šum nezavadíte, jasového příliš není a ten co zbývá, je dobře korigován. 3200 je v pohodě použitelné, 6400 už se začíná rozpadat, ale dá se to.

Dál se mi výsledek už moc nelíbí, ale v nouzi je to použitelné až do ISO 12800. Na APS-C výborný výkon.

Výhradu mám k základnímu ISO nastavenému na 200. Proč to není 100? Ne, že by ISO 200 bylo nekvalitní, ale ISO 100 by mohlo být ještě čistší, navíc se hodí pro dlouhé expozice.

ISO 100 je k dispozici jako softwarová simulace, ta ale trpí na zhoršený dynamický rozsah a lépe uděláte snímáním při ISO 200, korekcí +1EV a ztmavením při konverzi RAW. Foťák totiž nedělá nic jiného, a v PC to zvládnete líp.

Co naopak oceňuji je uživatelsky bohatě nastavi­telné chování Auto ISO – včetně nejdelšího času závěrky ( proč?).

RAW vs JPEG

Níže vidíte srovnání stejného snímku vyfoceného přímo do JPEG a snímku vyvolaného v RFC s nízkým poloměrem doos­tření. Zdánlivě je fotka v JPEG detailnější, ostřejší. Vpravo je to stejné srovnání, ale s fotkou z RFC doostřenou v Photoshopu:

Z RAWu tedy dostanete o něco více detailů, ačkoliv JPEG v podání Fujifilmu je velmi dobrý.

Ještě srovnání při ISO 6400:

Osobně preferuji jemný šum před ztrátou detailů; další důkaz o použitelnosti ISO 6400 – ale chce to RAW.

Vyvážení bílé

Snímek při žárovkovém světle (obkladačky jsou šedé):

Automatické vyvážení bílé pracuje spolehlivě. Přístroj samozřejmě disponuje plnou paletou nastavení včetně měření barevné teploty uživatelsky.

Poznámky k obrazové kvalitě

Je výborná. Řekl bych, že na špici APS-C. Není to fullframe, ale mnoho tomu nechybí. Pokud vám nevadí tradičně horší kompatibilita Fuji senzorů s produkty Adobe, nemá cenu se X-Trans senzoru bát. Fotoaparáty Fuji mohu doporučit hlavně milovníkům snímání do JPEG, protože jejich JPEG mi přijde nadprůměrně kvalitní a emulace filmů jsou bezva nápad.

Zbývá poslední kategorie, kde Fuji bezzrcadlovky dlouhodobě zaostávaly, a tou je video. Rovnou ale prozradím, že neostré video plné barevných artefaktů je minulostí. Vizte ukázku níže.

Video

Přístroj umí 4K video (3840 × 2160, z 1­.17× výřezu) při snímkové frekvenci 30 snímků progresivně. Samozřejmostí je dnes Full HD 60p. Natáčet jde cca 10 minut v kuse, s volitelným power gripem skoro půl hodiny. Maximální bitrate je 100Mbps (pro 4K i Full HD). „Plochý“ profil F-Log je k dispozici při ukládání záznamu přes HDMI.

Ukázka + framegrab:

Pěkné!

Rolling shutter

Při používání elek­tronické závěrky (která se při videu u digitálních fotoaparátů pou­žívá) může vlivem postupného odečítání dat ze senzoru dojít k deformaci obrazu dané posunem scény během expozice. Obraz se pak jeví jako šikmo deformovaný. Čím rychlejší je odečítání dat, tím menší je efekt. V případě X-T2 k němu může snadno dojít, jak ukazuje videoukázka z jedoucí tramvaje:

Objektivy

K fotoaparátu jsme měli zapůjčené objektivy 90mm F2 a 14mm F2.8, odpovídající portrétní stopětatřicítce a krajinářské jednadvacítce na kinofilmu, tedy tradiční ohniska.

Oba objektivy mají perfektní zpracování a disponují clonovým prstencem. Stabilizované nejsou.

90mm portréťák má navíc gumový těsnící kroužek na bajonetu, což se k utěsněnému tělu X-T2 hodí.

Optická kvalita obou je téměř bez výhrad. Zvlášť devadesátka mě posadila na regio glutealis ostrostí od clony F2, po zaclonění si není už vůbec na co stěžovat. Pokud by byly všechny objektivy takto dobré, tak bych se mohl vrátit k lopatě, protože nebude co testovat:-)

Občas pouze trpí na odlesky. Ne nijak moc, ale přeci. Spíš jsem si však všiml podivného chování senzoru v takovém případě – vzniknou nepěkné artefakty, dané asi snahou senzoru v tomto místě zrekonstruovat obrazovou informaci. Ale kde nic není, ani smrt nebere – a ani senzor to moc nebere; rozklikněte obrázek níže a uvidíte sami:

Čtrnáctka má na plnou díru měkčí rohy, ale po zaclonění kreslí pěkně až do rohů. Středová ostrost je vynikající.

Reflexy se i u čtrnáctky občas vyskytnou, ale není to nic katastrofálního.

Zkreslení neexistuje, což je fajn zejména u čtrnáctky.

Rychlost ostření mi přijde v praxi lepší u 14/2.8, motorek má méně práce s masou skla a větší hloubka ostrosti usnadňuje AF systému práci.

U 90/2 měl přístroj totiž někdy pro­blém přeostřit za horšího světla (kdy se přepne do detekce kontrastu a výrazné rozostření takto světelného objektivu může být problém), ale samotný mortorek v objektivu je naopak  rychlý dost a za dobrého světla vás zdržovat nebude.

Power grip

X-T2 podporuje vertikální bateriový grip  VPB-XT2, který navíc zlepšuje provozní rychlost – funkce Boost. Pojme dvě NP-W126 baterie a potěšující je, že není třeba vyndavat z těla tu třetí či odmontovávat dvířka vstupu k baterii.

Boost znamená sériové snímání až 11 fps, kratší blackouty mezi snímky a delší dobu nahrávání 4K videa (bez vteřiny až půl hodiny). Důležité ovladače jsou zdvojené a grip podporuje nabíjení baterií pomocí AC adaptéru.

Závěr

X-T2 je nejlepší Fujifilm současnosti a jedna z nejlepších bezzrcadlovek. Za jeho cenu (cca 45 000,– tělo) můžete sice mít velmi výkonnou zrcadlovku (např. Canon EOS 7D II pro rychlost nebo třeba Nikon D610 pro obrazovou kvalitu), ale X-T2 má svoje vlastní lákadla – ať už jde o obecné výhody bezzrcadlovek (elektronické hledáčky, výkon v live-view, přesnost ostření, kadence sériového snímání, rozmě­ry…) nebo tohoto konkrétního modelu. Tím myslím zejména jeho celkovou kombinaci obrazové kvality, rychlosti či nabídky objektivů.

Výdrž na baterii a výkon AF v horším světle jsou pořád dvě místa, kde to pokročilé zrcadlovky bezzrcadlovkám nandají, takže volba je jen na vás.

Pokud bychom měli vybrat nejbližsí konkurenci, pak to bude momentálně asi Sony Alpha a6300 (test), která je kompaktnější a výkonem ostření a sériového snímání je v současnosti na špičce. X-T2 je však mnohem vybavenější fotoaparát – joystick, dvojitý SD slot a bohatá sada ovladačů či podopra battery gripu jsou nezanedbatelné výhody (byť tím trochu trpí kompaktnost, hlavní deviza a6300).

V blízké době se v této třídě chystá na trh vylepšený model a6500 (první seznámení) s 5-osou stabilizací a dotykovým displejem, který může Fujifilmu přidělat více vrásek, podobně jako Olympus E-M1 II (aktualita), který na rychlost ostření a snímání či vyladěné ovládání rovněž sází.

Ani tak ale nemám obavy, že by Fujifilm X-T2 přišel o své místo na trhu, i těmto novým modelům bude důstojným soupeřem.

Alternativně můžete pokukovat po fullframe, který v kategorii bezzrcadlovek a v této třídě nabízí pouze Sony s cenově nejbližším modelem Alpha a7 II (test). Výhoda fullframe senzoru je zřejmá, stejně jako vestavěné stabilizace, ale snad ve všem ostatním (provozní rychlost, ergonomie, video, dostupnost objektivů) mi X-T2 přijde jako lepší přístroj, což říkám jako uživatel Sony a7. Další modely řady a7 – R a S – jsou sice mezi bezzrcadlovkami špička, ale stojí dvakrát tolik, co X-T2.

Je to prostě pořádný foťák se vším všudy. Doby, kdy byly bezzrcadlovky považovány za přístroje „druhé kategorie“ oproti DSLR jsou (zaslouženě) ty tam…

Aktualizace 29.11.2016: Přišel nový firmware pro X-T2 Ver. 1.10, který zavádí funkci fotografování do počítače – je tak možné připojit k počítači USB kabelem a pak ukládat pořízené snímky přímo do počítače. Fotoaparát lze z počítač i přímo ovládat. Jde tedy o tzv. „tethering“.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.

Galerie snímků v plném rozlišení

Najeďte myší nebo rozklikněte pro expoziční údaje, druhý rozklik otevře plné rozlišení.