Test zrcadlovky Pentax KP

24MPx APS-C zrcadlovka Pentax KP zakládá zcela novou řadu. Cenově i výbavou patří do střední třídy, ale spíše než rekordní výkony nabídne kompaktní rozměry, výměnné gripy, zajímavý design a spoustu chytrých řešení a nastavení. Je to ideální tělo k pověstným "palačinkovým" objektivům výrobce?

Nežli se dostanu k hodnocení testovaného modelu Pentax KP, poprosím o strpení – nejprve bych vám rád shrnul, co vlastně víme o zrcadlovkách.

Taková digitální zrcadlovka se obvykle vyznačuje následujícími charakteristikami (zejména ve vztahu k systémovým kompaktům, bezzrcadlovkám):

• Relativně velké tělo s výrazným madlem
• Design stylu „beztvarý černý objekt“
• Vyšší výkon automatického ostření zejména průběžného (AF-C/AI Servo)
• Dlouhá výdrž na baterii
• V případě Canon a Nikon, největších výrobců, také stabilizace v objektivech

A teď tu máme Pentax KP, digitální zrcadlovku od méně rozšířeného výrobce, který rozhodně nedbá na stereotypy.

Pentax KP:

• Je celkem kompaktní a nemá velký grip, přesněji má gripy výměnné – od téměř plochého po středně velký
• Má atraktivní „retro-industrial“ (asi?) design, je i ve stříbrné
• V kontinuálním ostření zaostává za jinými zrcadlovkami i řadou bezzrcadlovek*
• Baterie má výdrž jen 390 snímků (CIPA)
• Stabilizace senzoru, ne objektivů (dříve to tak měly i DSLR Olympus a Sony, ale tyto firmy již „pravé“ zrcadlovky nedělají)

*spoiluji, vím, ale je to tak – systém je z K-3 a to dnes není žádný AF přeborník…

Ale pozor, zavrhnout KP jen kvůli malé výdrži či trochu horšímu ostření by byla velká chyba! Má totiž své silné stránky a není to jen design a rozměry (i když to upoutá na první pohled). Zejména je to nový 24MPx senzor s vysokou citlivostí, výkonnější stabilizace, technologie pixel-shift pro zvýšení rozlišení, výborný hledáček, nejkratší čas závěrky až 1/24000s (byť elektronicky), utěsnění proti vodě a prachu či nesmírné možnosti uživatelského nastavení.

Také je třeba rovnou na začátek říci, že KP není nástupcem dosavadního modelu K-3 II, ten přijde později. KP se sice prodává za podobné peníze a patří vlastně do stejné třídy přístrojů, ale má jiné zaměření. K-3 II je fotoaparát nabitý funkcemi tvořící vrchol APS-C modelů Pentax, modelu KP některé funkce z K-3 II chybí (GPS, mechanická 1/8000s, hluboký buffer, 8.3 fps sériové snímání, stavové horní LCD, USB 3.0, dlouhá výdrž na baterii či hluboký grip). Na oplátku přináší zase své výhody – zejména zmíněné menší rozměry, výměnné gripy, elektronickou závěrku, některé nové prvky ovládání či vylepšení čipu a stabilizace.

A design. Kdo jste si nikdy nic nekoupil jen proto, že to bylo hezčí? Hodinky? Bundu? Auto? Mobil? Tak proč ne foťák…

Navíc malé rozměry mají zrovna u Pentaxu svůj smysl – pokud se rozhlédnete po jeho objektivech, je rekordmanem v počtu „palačinek“, tedy objektivů, které jsou širší než delší. Nejmenší DA 40mm F2.8 XS je dlouhý 9mm (!), tedy asi jako krytka těla.

Tato skla ale postrádají smysl na mohutnějších tělech s velkým gripem, který přečnívá pomalu dál, než objektiv (K-3 II).

Zjevně pro ně je Pentax KP vyvinut. S nasazenou Limited palačinkou je to i alternativa k bezzrcadlovkám, pokud vám jde o kompaktnost. Díky výměnným gripům a širokému portfoliu DA a D-FA skel však zastane i další role, třeba pohodlné držení při práci s teleobjektivy.

Konstrukce, design a ovládání

Dílenské zpracování je příkladné, tělo je utěsněné proti nepřízni počasí, rozměry (na zrcadlovku) kompaktní a design neotřelý. Konstrukce je kombinací kovu i plastu, ale materiály jsou kvalitní.

Pentax KP ve stříbrné

Ovládání je pro výrobce typické, ale bere si některé novoty z vlajkové lodě K-1. Jmenovitě druhý volič režimů (zámek AE, režim HDR, sériové snímání CH/CL, uživatelská nastavení C 1–3) a třetí roller (ano, tři; dva klasické „expoziční“ a jeden pro volbu parametrů druhého voliče režimů).

Dva běžné rollery oceníte u přebohaté nabídky expozičních režimů. Ta je bohatší,než jste u konkurence zvyklí. Nechybí samozřejmě automatika, priorita času (Av) a priorita clony (Tv), najdeme zde ale i některé speciality výrobce, kterými jsou Hyperprogram (P), Hypermanuál (M), priorita clony a času (TAv) a priorita citlivosti (Sv). Kromě toho má KP také polohu pro bulb (B) a hned pět (!) uživatelských módů (M 1–5). To je nadílka jinde nevídaná a kdo není zkušený uživatel Pentaxů, může být zmaten zejména režimy TAv a Sv a také nemusí docenit užitečnost „hyperfunkcí“, jak jim výrobce říká. Tak si je přiblížíme:

• Hyperprogram (P) – jako klasický režim P, ale po otočení jednoho rolleru se fotoaparát automaticky přepne do ekvivalentu režimu Av, otočením druhého do Tv a zeleným tlačítkem zpět do klasického P.
• Hypermanual (M) – jako klasický měřený manuál, ale zmáčknutím „záchranného“ zeleného tlačítka lze nechat automaticky nastavit hodnoty, jak by to udělal program P
• Priorita clony a času (TAv) – nastavujeme čas a clonu, přístroj automaticky řídí citlivost ISO (vlastně ekvivalent M s auto-ISO a kompenzací expozice)
• Priorita citlivosti (Sv) – jako klasický režim P, ale s volbou hodnoty citlivosti přímo jedním z rollerů bez nutnosti mačkat tlačítko ISO

Další nabídka tlačítek a ovladačů na horní straně je tato: přepínač režimu klasického snímání/live-view/videa, tlačítko kompenzace expozice (programovatelné, Fx), spoušť a kolem prstenec zapnout/vypnout.

Zadní strana přibližně odpovídá modelu K-70: směrové „šipky“ mají přiřazené funkce (ISO, režim snímání, funkce blesku, vyvážení bílé), takže je musíte pro změnu bodů ostření přepnout přepínačem (středové tlačítko) a pak zase přepnout zpět na jejich funkce, což je nešikovné. Navíc nestačí stisk – musíte déle podržet.

Tlačítko live-view zmizelo a nyní je zde vodováha, také se totéž tlačítko používá na mazání snímku při prohlížení a je rovněž označeno „Fx“, takže je programovatelné.

Pak tu nechybí zmíněné kouzelné zelené tlačítko, dále zámek expozice/ostření, přehrávání snímků, tlačítko INFO a tlačítko pro vstup do menu.

Zpředu na přístroji (přesněji na levé straně vedle bajonetu je tlačítko volby obrazového formátu programovatelné), tlačítko režimu AF (AF-S, C ,A) a přepínač ručního ostření.

Zespoda najdeme utěsněný vstup do prostoru baterie a závit pro stativ v ose objektivu. A také kontakty pro vertikální grip (s nasazovací gumovou krytkou):

Toť vše. Není to málo, nabídka ovladačů je dostatečná. Největší ergonomický kiks je asi onen přepínač AF bodů, ale zvyknete si rychle. Trochu méně přehledné je menu, ale to je hodně o zvyku.

Zmínil jsem již několikrát kompaktní rozměry. Pro představu jsem vzal větší APS-C bezzrcadlovku s objektivem podobného ohniska a postavil je vedle sebe. Tyto přístroje nesrovnávám – již nevyráběná amatérská bezzrcadlovka (Sony a3000) s objek­tivem za čtvrtinu ceny vs. nový přístroj střední třídy by nebylo fér – jde mi jen o to, že velikostí Pentax KP není o moc větší, než rozměrnější bezzrcadlovky. Samozřejmě je hlubší o zrcadlovou komoru a těžší o veškerý ten složitý mechanismus a hranol. Ale s „palačinkovým“ objektivem je to velmi kompaktní volba:

Specifikace

Kompletní specifikace: http://pentax.cz/…Digital/KP/S…

Autofokus

Už jsem na začátku nastínil, že je to spíše slabší stránka přístroje. Jistě, testoval jsem s širokoúhlým objektivem s ostřením hnaným přes hřídelku, což může být slabé místo, ale AF systém je převzat z modelu K-3 (včetně 86000 asistujícího RGB senzoru) a ten není zrovna pověstný špičkovým ostřením (nepíšu špatným, jen ne špičkovým).

Rozmístění AF bodů

Je to problém? Normálně ne. Ostření je naprosto dostatečné pro běžné focení, jde jen o to, že v této cenové třídě jsou Canon nebo Nikon dál. Velkou část „viny“ ale podle mě nesou objektivy. Když jsem testoval menšího bratříčka K-70 s objektivem HD DA 55–300mm f/4,5–6,3 ED PLM WR RE, měl jsem z rychlosti AF pozitivnější pocit, než nyní při používání staršího hřídelkového objektivu. Pentax by měl tedy zapracovat na aktualizaci současných modelů objektivů.

V živém náhledu Pentax příjemně překvapil. není to žádné turbo jako v případě Dual-Pixel AF Canonů, ale tím, že motorek v těle je docela dobře vyladěn pro kontrastní ostření, není práce s hřídelkovými objektivy tak tragická, jak by člověk čekal. Pro normální fotografování statických scén není problém.

Dvě výhrady k AF ale ještě mám: AF body se rozsvěcí pouze v případě namáčknutí spouště nebo jejich přepínání směrovými klávesami. Pokud zrovna neděláte ani jedno, nevidíte v hledáčku, který bod je aktivní. Druhou výhradu jsem už zmínil a to je aktivování selekce AF bodů delším stisknutím tlačítka OK a zejména pak znovu nutná deaktivace druhým delším podržením.

Chválím ale přítomnost jemného doladění AF (uživatelská korekce front- a backfocusu).

Obrazová kvalita

Srdcem přístroje je APS-C senzor s rozlišením 24MPx. Takový má i K-70 či K-3, ale v novince by se měla nacházet novější verze. Vidět je to i na rozsahu citlivostí – ISO 100–819200. Podobný rozsah nabídne už jen profi Nikon D500 (mezi APS-C fotoaparáty). Je to jen marketing, nebo opravdu KP šumí tak málo? Podívejme se na srovnání níže:

Ze srovnání výše vyplývá, že výkon Pentaxu KP na vysoké citlivosti je na třídu APS-C skutečně výborný. Pentax KP patří co se týče šumu po právu na špičku segmentu. ISO 1600 je krásně čisté, proti 3200 stále nemám výhrady, 6400 se mi líbí v RAWu, JPEG už trochu méně. Zajímavé je, že snímky si drží dobrou barevnost až do hodnoty 51200 a až do 204800 barvy zcela neztrácí. Samozřejmě dvě nejvyšší hodnoty jsou v podstatě nepoužitelné i pro web, ale i tak je výkon Pentaxu KP velmi dobrý.

Maximální citlivost ISO 819200, JPEG

Automatické ISO má částečně nastavitelný i minimální čas závěrky – buď dle objektivu, rychlej­ší, nebo pomalejší (proč se to hodí?).

Velká pochvala za odšumování - nejen, že je citlivé (barevný šum redukuje výrazněji, jasový nechává více spolu s lepšími detaily), ale je precizně nastavitelné. Buď ve čtyřech polohách (off, 1–3) globálně, nebo pro každou hodnotu ISO zvlášť. Případně můžete nechat vše na automatice. Paráda, to by měl být standard.

Pixel-shift

Pixel-shift je speciální funkce, která využívá pohybu senzoru pro zvýšení rozlišení fotografie (snímek je samplován několikrát s mírným posunem senzoru mezi tím). Podobně to umí třeba Olympus. Článek o tom, jak přesně tato funkce funguje najdete zde.

Na rozdíl od Olympusu Pentax nenavyšuje fyzické rozlišení snímku, ale sampluje po celých pixelech. Fotografie tak má stále 24MPx, ale každý pixel má kompletní barevnou informaci a nedochází tak k demozaikování (prostě jako kdyby jste mělii 24MPx Foveon).

Samozřejmě to má háček. Ten háček je, že se scéna mezi tím nesmí pohnout. A teprve, když to zkusíte, zjistíte, kolik věcí se na téměř jakékoliv – zejména exteriérové – scéně hýbe. Pohyb pak způsobí nehezké artefakty.

Pentax ho umí do jisté míry eliminovat (Motion Correction - identifikuje artefakt a v daném místě využije pouze jednu expozici), ale stejně to funguje jen částečně. S krajinkami (kde by se to hodilo) bývá problém už třeba jen s pohybujícími se větévkami ve větru. Tato funkce je tak ideální třeba pro dokumentační nebo produktovou fotografii. Zatím nejde synchronizovat s bleskem, což je zase problém v druhém případě.

Ukázka stejné scény při běžné expozici a s pixel-shiftem:

Vlevo normální expozice, vpravo pixel-shift. Klikněte pro větší snímek, možný druhý rozklik na plné rozlišení.

Výřezy:

Jak vidíte, architektura je viditelně ostřejší, ale s pohybem vlnek na vodě si ani funkce Motion Correction neporadila.

Informace se ukládá i do RAWu, je ale potřeba kompatibilní konvertor.

Zkrátka – užitečná funkce, která má využití jen při dokonale statické fotografii. Při té ale dělá divy.

WB

Vyvážení bílé má všechny standardní nastavení (auto, přednastavené polohy i manuální nastavení). Zajímavostí je Multi-pattern WB, což je funkce, která by měla umět vyvážit i scénu s více zdroji světla.

Ukázka ze stránek výrobce:

RAW vs JPEG

Kde musím Pentax velmi pochválit, je RAW i JPEG; RAW za nabídku standardního formátu .DNG (alternativou je .PEF), jPEG pak kromě výborného odšumování za nepřeberné množství nastavení. Můžete nastavit nejen tón, sytost a kontrast, ale zároveň zvlášť kontrast světel, středních tónů i stínů. Dále gradaci high-key a low-key. Samozřejmě je volitelné i doostřování, ale nejen jeho síla, ale i poloměr(!). Naleznete tu tedy běžné, jemné a extra silné. A pak samozřejmě nastavíte sílu.
Nechybí mraky barevných efektů (jako je selektivní záměna barev atd.) a nebo například zřetelnost (clarity) ve čtyřech krocích. Poslední úprava však citelně zpomalí zápis.

Pracovat lze i s dynamickým rozsahem zvlášť ve světlech a stínech.

Příjemná je i možnost vyvolávat RAWy přímo ve fotoaparátu a to i hromadně (!). Výše zmíněná nastavení pak máte všechna k dispozici, včetně třeba volitelně zapnutelných/vyp­nutelných korekcí objektivu.

RAW vyvolaný ve fotoaparátu:

Možná jsem trochu přepálil doostřování – nevýhoda převodu ve fotoaparátu, drobné doostřovací artefakty vám displej neukáže…

Odlesky (flare)

Zajímavým jevem, kterého jsem si při testování všiml, jsou odlesky senzoru. Zajímavé proto, že jsem je poprvé zaznamenal u fotoaparátů Fujifilm a dokonce z toho byla na internetu taková malá kauzička, schválně si do gůglu zadejte „fujifilm purple flare“.
Různí recenzenti se snažili odhalit příčinu a nejpravděpodobnější teorie mi přišla ta, že jde o odlesk způsobený zadním členem objektivu a mikročočkami snímače. Zdá se být potvrzeno, že to opravdu není specialita senzorů Fuji (které používají jinou barevnou masku, než všichni ostatní), protože jsem je nyní zaznamenal i u Pentaxu KP, byť ve výjimečných situacích se sluncem proti objektivu v určitém úhlu. Použit byl Pentax HD 15mm F4 Ltd.

Jejich specifikum je, že v ploše odlesku vznikají demozaikovací artefakty – senzor je pravděpodobně zmaten přímo leskem mikročoček. Ukázka níže:

Opakuji, velký problém to není, ale z „akademických důvodů“ je to zajímavé zjištění.

Video

Již ze specifikací je jasné, že video není primární zaměření Pentaxu KP; Full HD 30p/60i jsou v době 4K videa a vysokých snímkových frekvencí podprůměrné hodnoty. Tedy: video s Pentaxem KP natočíte, nebude špatné, pro rodinné účely dostatečné, ale je-li kvalitní video vaším cílem, nakoupíte lépe jinde. Souvisí s tím i hlučné hřídelkové objektivy. Prostě video na Pentaxu KP je spíš z povinnosti. Ukázka:

Závěr

Pentax KP je trochu úkrok stranou. Není to nástupce řady K-3, spíše konečně pokročilé tělo, vyrobené jakoby přímo pro kompaktní „palačinkové“ objektivy. Také tak trochu designovka. Ale přitom se nemusí stydět ani za svou funkční výbavu a díky utěsnění zvládně i náročné podmínky. Jestli v něčem zaostává, pak je to rychlost ostření a video. Zajímavostí jsou výměnné gripy.

Kde naopak vyniká je množství uživatelských nastavení, unikátních funkcí a hlavně to nejdůležitější – kvalita fotek, která je skvělá.

Alternativy (vybrané):

• Olympus PEN-F
• Pentax K-3 II
• Nikon D7200
• Canon EOS 80D

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.

Galerie ukázkových snímků

(pro expoziční informace najeďte myšítkem nebo klikněte, druhý rozklik z lightboxu vede ke snímku v originálním rozlišení)