Test fotoaparátu Pentax K-S1

Pentax (dnes divize společnosti Ricoh) představil před letošní Photokinou entry-level model zrcadlovky K-S1. Podařilo se mu s ním vyvolat celkem rozruch – zvolil totiž netradiční futuristický design se svítícími doplňky. Ale je to vše, co fotoaparát přináší? Boduje ještě něčím jiným, než pro DSLR netypickým vzhledem? Dozvíte se v našem testu.

Mezi výrobci fotoaparátů je v kurzu retro design. Stačí se podívat na Nikon Df, Fuji X100 nebo Olympus E-M1 (a další). Ale že to není jediná cesta, jak vyniknout z řad „obyčejně“ vypadajících moderních fotoaparátů, ukázal před nedávnem Ricoh s jeho novinkou Pentax K-S1. Zvolil neotřelý design s futuristickými prvky, hrátky s podsvícením a (pro Pentaxy typické) množství možných barevných provedení. Vše v kombinaci s novým ovládáním. A už jsem říkal, že přístroj svítí?

Přístroj je také velice kompaktní – vždy příjemná změna ve světě DSLR a jistě reakce na trend kompaktních bezzrcadlovek. Svou velikostí se řadí po bok přístrojů, jako byl svého času Olympus E-450 či jako je současný Canon EOS 100D. Stejně jako tyto přístroje patří do kategorie amatérských „entry-level“ zrcadlovek. Tedy přístrojů cílených na amatéry a hobbysty spíše než profesionály.

Úvod, specifikace:

Jedná se o APS-C zrcadlovku s 20Mpx CMOS senzorem (první Pentax s tímto čipem), bajonetem KAF2 bez mechanického odečtu clony (jako všechny DSLR Pentax), 100% hranolovým hledáčkem s 0,95× zvětšení (jako vlajková loď K-3), se stabilizací v těle (jako všechny DSLR Pentax) a uživatelsky nastavitelným simulátorem AA filtru (jako K-3). Přináší tedy zajímavý mix funkcí amatérských i polo-profi přístrojů. Kompletní specifikace:

Z tabulky výše vyplývá, že přístroj není typickým příslušníkem svého segmentu (100% hranolový hledáček, 1/6000s…). Na druhou stranu mu chybí např. druhý roller, který mají u Pentaxu i entry-level zrcadlovky (K-500/50), nemá dedikované tlačítko pro náhled hloubky ostrosti a video také není zrovna na špičce segmentu. Za dotykovým či výklopným displejem také musíte jinam. Nicméně množství funkcí a nastavení je v daném segmentu úctyhodné.

Specialitou je simulace AA-filtru, známá již z top-modelu K-3. Funguje tak, že před čipem chybí klasický optický filtr, mající za úkol jemným rozostřením eliminovat riziko moaré efektu, a místo toho se celý senzor, ukotvený na magnetických „polštářích“, pohne v krouživém pohybu v poloměru odpovídajícím poloměru rozostření klasického optického filtru. Výhoda? Lze to vypnout a dostat tak ostřejší fotky, a v případě potřeby pak zapnout i nastavit intenzitu rozostřovacího efektu. Více viz obrázek:

(pokračování na další stránce)

Konstrukce těla, ovládání:

povrch fotoaparátu je z plastu. Jeho kvalitu i slícování hodnotím kladně. Přední i zadní grip je potažen gumou pro lepší úchop. Bajonet je kovový.

Fotoaparát (i objektiv) může být dodán v celé řadě barevných kombinací (v příkladu jen zlomek). Nám se do ruky dostala bílá varianta s šedými doplňky. Vzhledově působí pěkně, ale již po úvodní manipulaci s přístrojem jsme zjistili, že světle šedé pogumované doplňky jsou přímo lapači nečistot a otisků prstů. I při standardním provozu a dodržování běžné denní hygieny rukou se grip velmi rychle mírně zašpinil. Povrch sice vypadá „čistitelně“, ale stejně je to nepříjemné. Pokud vám to vadí, doporučujeme varianty s tmavými doplňky.

Setový objektiv je zpracovaný podobně. S tím rozdílem, že má plastový bajonet. Potěší, že se přední člen neotáčí a že má objektiv bajonetovou sluneční clonu. Nepotěší, že tato není součástí balení.

Grip je malý, hranatý, ale kupodivu ne vysloveně nepohodlný. Je zcela adekvátní pro menší objektivy, ale nedává dostatečnou oporu při fotografování např. s dlouhými teleobjektivy.

Ovládání:

Ovládání je směsí typických Pentaxích prvků s novými: začněme zadní stranou. Tam se nám přesunul zejména volič režimů (P, Sv, Tv, Av, TAv, M, B, EFFECT, SCN, AUTO), který má nově podobu podsvíceného prstence obkružujícího čtyřsměrný volič. Proč tato změna? Ricoh tvrdí, že cílová skupina uživatelů je zvyklá na používání mobilních telefonů, focení přes displej atd. Proto jsou všechny hlavní prvky přesunuty na zadní stranu. Zní to možná logicky, ale pokud by šel Ricoh hlavně po uživatelích mobilů, měl spíše použít dotykový displej. Klasický volič režimů na horní straně přístroje mi přijde praktičtější než toto řešení. Uvnitř prstence režimů se nachází čtyřsměrný volič a modře podsvícené potvrzovací střední tlačítko. „Šipky“ jsou relativně malé, zato střed je dosti velký. Celá pětice má i funkci při fotografování: nahoru máme ISO, dolů vyvážení bílé, vlevo nastavení blesku a vpravo režim snímání. Podržením prostředního tlačítka pak přepínáme mezi těmito funkcemi a přepínáním ostřících bodů. Pod touto sestavou prstence a vnitřních tlačítek nalezneme osamocené tlačítko INFO, zobrazující režim displeje, ukazující informace o fotce atd. Naopak nahoře, na palcovém gripu nalezneme tlačítko AF/AE-L s nastavitelnou funkcí. nad displejem pak nalezneme zbytek tlačítek: napravo od hledáčku dvojici „play“ a MENU (tradiční funkce) a nalevo pak tlačítko živého náhledu, které při prohlížení fotek dubluje jako tlačítko mazání. Na zádech přístroje pak nalezneme ještě indikační diodu a samozřejmě roller, který je však umístěn na horní straně přístroje a mírně přečnívá přes hranu přístroje.

Horní strana je pak relativně nevyužita: kromě zmíněného rolleru (slouží také pro zvětšování fotek při přehrávání) zde máme tlačítka dvě: kompenzaci expozice a programovatelné „zelené tlačítko“ To slouží ve výchozím stavu pro rychlé nastavení hodnot expozice dle expozimetru např. v režimu M, umí také zaclonit a změřit expozici s manuálními objektivy řad Pentax K a M. Lze mu však přiřadit i jiné funkce, třeba náhled hloubky ostrosti. Obě tlačítka jsou s přístrojem „na oku“ trochu špatně odlišitelná po hmatu. Tlačítko kompenzace expozice má pak ještě jednu na první pohled skrytou funkci – při fotografování do JPEG lze pomocí něho vyvolat poslední fotku z vyrovnávací paměti v podobě RAW dat. Ano, tato již tradiční Pentaxí funkce vám umožní selektivně zpětně uložit RAW k poslední vyfocené fotce. Dále máme na horní straně samozřejmě spoušť – ta je barevně podsvícená a mění barvu podle zvoleného režimu (fotografování: zelená, video: modrá). Režim se přepíná pomoc prstence kolem ní – má tři polohy: vypnuto, režim fotografování a režim video. Z horní strany přístroje je pak ještě přístupná dioptrická korekce hledáčku (posuvník – méně šikovný na ovládání, než třeba Canoní kolečko, ale zase se neposune omylem).

Pravá (gripová) strana přístroje skrývá pouze konektory USBa HDMI (pod gumovým flipem).

Levá strana pak nabízí přepínač MF/AF (který se občas při manipulaci nechtěně přepne) a tlačítko vyklopení blesku (mechanické).

Na přední straně přístroje najdeme vše na straně gripu (opačná strana totiž proporčně téměř neexistuje): Aretaci objektivu, IR příjmač pro dálkovou spoušť, relativně silnou diodu přisvětlení AF (jedovatě zelená) a hlavní „tahák“ přístroje: sadu zeleně svítících diod na gripu. K čemu je dobrá? Vlastně k ničemu:-) Ale je to rozpoznávací znak přístroje. Můžete si volit intenzitu světla (silně/slabě) a kdy bude řetězec diod svítit: odpočítávání samospouště, zapnutí přístroje, použití dálkové spouště… vlastně to dělá to samé, co běžná indikační dioda, jen mnohem silněji. A lze to vypnout. Takže smysl je spíše dekorativní. Ale zaujme to – a o to jde, že? Na funkčnost přístroje to negativní vliv nemá a můžete tím začít nejednu konverzaci s kolegou-fotografem.

Menu:

Menu je rozděleno do 5 sekcí (menu foto, menu video, menu přehrávání, menu nastavení, menu custom funkcí). Ty mají 1 – 4 záložky. Menu je smysluplně uspořádáno, ale zobrazení aktivní záložky je poněkud zmatečné. Více viz ukázky:

Ostření:

Ostření je možno provádět ručně namáčknutím tlačítka spouště či volitelně tlačítka AF. Přístroj nabízí režimy AF-S, AF-C a AF-A (přístroj vybírá režim ostření S/C sám dle situace). Při použití hledáčku si můžete vybírat z 11 bodů, z nichž jsou všechny kromě dvou na stranách křížové. Citlivost je uváděna až do –1EV. Při live-view se ostří detekcí kontrastu a plocha AF se tak vybírá téměř po celé ploše displeje. Nechybí ani face-detection. Pro manuální ostření nabízí v hledáčku indikaci blikáním vybraného bodu a pípnutím, při live view možnost zvětšení náhledu (až 10×) a focus peaking.

Takže na papíru vše v pořádku.

A jak je to v praxi? První překvapení pro neznalého systému Pentax bude AF z těla přes hřídelku. To je dnes již skutečné retro a je to v přímém protikladu k futuristickému designu. Tento pozůstatek 80-tých let způsobuje hlavně hlučnost celého mechanismu. Skutečně, AF je sice přijatelně rychlý, ale zvuk má jako cirkulárka. S tichými STM motory Canonu se to vůbec nedá srovnávat. S ostřením přes hřídelku se často váže i problém s ostřením v live-view, ale tady je třeba Pentax pochválit – pohyb hřídelky je při LV optimalizován pro kontrastní ostření a kromě hluku se opět od konkurenčních systémů s motorky v objektivech neliší. Abych nebyl špatně pochopen – Pentax K-S1 samozřejmě tiché motorky v objektivech podporuje a Pentax takové ve své nabídce má, ale v setu s K-S1 dodávány nejsou, což je na dnešním trhu unikum. Samotné ostření je bezproblémové a velmi rychlé, fotíme-li za dobrého světla a statické předměty. AF-C není, alespoň se setovým objektivem, silnou stránkou přístroje. Stejně tak za špatného světla trvá ostření déle.

Sériové snímání:

Continuous drive má docela pěknou rychlost až 5,4 sn./s. Co už je méně pěkné je hloubka bufferu. Ten udrží 20 fotografií v JPEG nebo 5 v RAW. Pokud chcete víc, musíte „přeřadit“ na pomalejší snímání, ale ani tak to nebude sláva. Po zaplnění bufferu fotoaparát přepne na pomalejší režim, aby stíhal vyprazdňovat. Nutno pochválit, že se „nezasekne“ a funguje dále.

Objektiv:

Díky dřívějším zkušenostem je nad slunce jasnější, že u zrcadlovky s 20Mpx APS-C nebude setový objektiv vhodný pro testování plného výkonu a možností přístroje – zkrátka, pro snímač s hustotou pixelů podobnou, jako cca 48Mpx hypotetický full-frame snímač, nebude setový zoom za pár stokorun tím pravým partnerem (jako se nám to potvrdilo i při recenzi modelu K-3 s jeho – dražším – setovým 18–135). Proto jsme na fotoaparát nasadili stálici portfolia Pentaxu: SMC Pentax FA 50mm F1.4. Tento objektiv vznikl v 90. letech na bázi starších modelů řad K, M, A, a F (které zase konstrukcí navázaly na závitový Takumar) a měl by tedy být léty vývoje opticky dobře vyladěn. Potvrzuje to i fakt, že se v nabídce udržel v nezměněné podobě i po nástupu digitálu a „konkurenčních“ objektivů SMC Pentax DA* 55 F1.4 SDM a SMC Pentax DA 50mm F1.8. Jen převzal z úlohy původního základního objektivu úlohu krátkého „portréťáku“. S tělem Pentax K-S1 tvoří kompaktní dvojici – jedná se o jednu z nejkompaktnějších AF padesátek. Pro AF však platí to samé, co pro DA 18–55mm.

(pokračování na další stránce)

Obrazová kvalita

(obrázky na rozklik)

Od 20Mpx APS-C senzoru poslední generace nelze, než čekat kvalitní výstup. V tomto nás přístroj skutečně nezklamal. Podívejme se na jeho výsledky, začneme šumem při všech citlivostech (při středně šedé, denní světlo):

Nyní ještě vysoké citlivosti zvlášť na reálné (tmavé) scéně:

Odšumování:
ukázka softwarové redukce šumu (RAW / JPEG – vypnuto, slabé, střední, silné). Pentax K-S1 nabízí také automatickou redukci šumu či uživatelské nastavení pro každou úroveň citlivosti zvlášť. Bravo!

RAW vs. JPEG

Osobně mě (u Pentaxů všeobecně) nadchla možnost použít .DNG jako nativní formát RAWu. Neřešíte kompatibilitu, zkrátka nahraje fotky do jakéhokoliv konvertoru a fungujete od první minuty, kdy jste foťák vytáhli poprvé z krabice. Žádné problémy s nekompatibilitou, čekání na podporu nového modelu… paráda.

Vyvážení bílé

Moaré
Jak již bylo řečeno, přístroj místo klasického AA filtru, potlačujícího moaré a další interpolační artefakty, využívá jeho (hardwarovou) simulaci s nastavitelnou intenzitou (vypnuto, slabě, silně, bracketing). Zde je efekt:

Objektiv(y)

Ukázkové fotky v plném rozlišení z objektivu 18–55mm: (F6.3)

Nyní stejná fotka s FA 50mm. (F5.0)

Video

Fotoaparát nahrává video při 30p, ale má i nativní možnost nahrávat ve filmových 24p. Disponuje stereomikrofony, umožňuje AF při videu, stejně jako nastavení parametrů expozice. Pouze clona se musí nastavit před začátkem záznamu. Šikovný je režim TAv – jedná se vlastně o manuální režim s automatickým ISO.

Ukázka videa zde

Videoukázka č. 2

2. ukázka videa zde

(pokračování na další stránce)

Závěr

Pentax K-S1 je zajímavý přístroj. Vyčnívá hlavně netradičním designem a malými rozměry. Mezi jeho klady patří výborná obrazová kvalita z 20Mpx senzoru bez AA filtru, špičkový hledáček (na poměry APS-C zrcadlovek – všech tříd), vysoká úroveň možností personalizace (ovládání, chování i obrazový výsledek lze upravovat k obrazu svému), množství ve své třídě bonusových vlastností (AA simulátor, 1/6000s, focus peaking, režim TAv…) a také nabídka dedikovaných APS-C objektivů, zejména pevných. Mezi zápory patří vždy ne zcela pohodlné ovládání, autofocus není z nejlepších, video je pouze 30p, setový objektiv (a nejen ten) ostří hlučně, WiFi a GPS vyžadují externí zařízení a světlé varianty přístroje chytají každou špínu. Největším problémem přístroje je asi konkurence z vlastních řad: Modely K500/K50 a výprodejový K5II/K5IIs toho nabízejí funkčně daleko víc. K-500 však chybí indikace ostřících bodů v hledáčku, všechny zmíněné jsou rozměrnější, chybí jim vyšší rozlišení nového modelu, jeho unikátní AA simulátor, kromě k-50 se nenabízí v dalších barevných provedeních – a také nejsou designově tak „sexy“…

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.

Galerie ukázkových snímků

(Jedná se o převod z .DNG pomocí programů RawTherapee a PhotoShop za mírného doostření a potlačení barevného šumu)

(zpět na první stránku)

S autorem se budete moci setkat při technických přednáškách a poradnách na Setkání fotografů

www.setkanifotografu.cz