Dvojrecenze: Canon 24-105mm f/4L IS USM vs. 24-105mm f/3.5-5.6 IS STM

Kdo hledá základní zoom objektiv pro Full Frame zrcadlovky od Canonu, nejspíše stojí před rozhodnutím, zda si pořídí seťák 24-105mm f/3.5-5.6 IS STM nebo rovnou profesionální „L-kovou“ řadu v podobě nového objektivu 24-105mm f/4L IS USM. V této recenzi oba objektivy pořádně prověříme a porovnáme.

Úvod

Proti sobě stojí základní setový objektiv, který Canon dodává k nejlevnějším Full Frame zrcadlovkám, a profesionální, takzvaný „L-kový“, objektiv se stejným rozsahem zoomu, ale jinou světelností. Zatímco Canon 24–105mm f/3.5–5.6 IS STM (tedy „seťák“) nabídne proměnlivou světelnost od f/3.5, která se se zoomem rychle mění na f/5 a f/5.6, Canon 24–105mm f/4L IS USM (tedy „L-ko“ – pro zjednodušení budu používat tohle rozlišení objektivů; u každé fotky je popisek, kde je napsáno, z jakého objektivu pochází) má konstantní světelnost f/4.

Zásadní rozdíl je i v ceně. Seťák obchodníci v Česku nabízí už okolo 10.000 korun (v době psaní recenze na objektiv lze uplatnit cashback), ale dražší L-ko stojí přes 30.000 korun. Pokud byste hledali řešení někde uprostřed, možností je i Sigma 24–105mm f/4 ART s cenovkou okolo 22.000 korun.

Jakmile se univerzální zoom objektiv pro Full Frame pohybuje okolo 30.000 korun, jako konkurence musí přijít v úvahu i objektivy 24–70mm s konstantní světelností f/2.8. Například výborný Tamron 24–70mm f/2.8 díky příchodu nástupce zlevnil na 22–24 tisíc. Jeho nástupce v podobě verze G2 vyjde na 35 tisíc korun, což je podobně jako nová ARTová Sigma 24–70mm.

Konkurence je tedy více než nabitá, takže vzhůru na samotný test!

Design a ergonomie

Oba objektivy jsou si hodně podobné, disponují dvěma rozměrnými pogumovanými prstenci – jeden slouží na zoomování (ten blíže k tělu), druhý na ostření. Celkem mají na těle tři přepínače. Na boku to je manuální/automatické ostření a vypnutí/zapnutí optické stabilizace obrazu. Následně mají na těle ještě zámek zoomu – v zamknuté poloze se objektiv zaaretuje na 24mm ohnisku a nepohne se. Velkou výhodou L-kového objektivu je stupnice zaostřené vzdálenosti.

Rozměrově není mezi oběma skly zásadní rozdíl, po stránce hmotnosti jde rozeznat, že je L-ko těžší. Nejde ale o žádného otesánka a krk svou váhou rozhodně neutrhne.

Parametry Canonu 24–105mm f/4L IS II USM

Bajonet: Canon EF
Zařazení: Univerzální zoom pro Full Frame
Rozsah clony: f/4 v celém rozsahu zoomu
Počet lamel clony: 10 (kruhový tvar)
Nejmenší zaostřitelná vzdálenost: 45 cm
Maximální zvětšení: 0,24×
Stabilizace obrazu: Ano
Ostření: USM
Rozměry (průměr × délka): 83,5 × 118
Hmotnost: 795 g
Závit na filtry: Ano, 77 mm, neotáčí se při ostření
Zvýšená odolnost: Ano
Cena:
? – ? Kč

Parametry Canonu 24–105mm f/3.5–5.6 IS STM

Bajonet: Canon EF
Zařazení: Univerzální zoom pro Full Frame
Rozsah clony: f/3.5–4.5
Počet lamel clony: 7 (kruhový tvar)
Nejmenší zaostřitelná vzdálenost: 40 cm
Maximální zvětšení: 0,30×
Stabilizace obrazu: Ano
Ostření: STM
Rozměry (průměr × délka): 83.4 × 104 mm
Hmotnost: 525 g
Závit na filtry: Ano, 77 mm, neotáčí se při ostření
Cena:
? – ? Kč

Testy optického výkonu

Nejdříve se podíváme na výřezy z obou objektivů. Pokaždé budou vedle sebe stejné výřezy z obou skel. Zastavíme se na ohniscích 24, 50, 85 a 105 mm a pokaždé porovnáme střed a okraj snímku, jelikož se kresba pravidelně zhoršuje, čím je dále od středu. K testování jsme použili Canon 6D první generace.

Pro orientaci – výřezy vlevo pocházejí z dražšího L-ka, vpravo ze seťáku. Jako první u každého ohniska jsou výřezy ze středu, následují okraje. Po najetí myši se objeví vysvětlivka.

24 mm

Na ohnisku 24 mm si můžeme všimnout zajímavé věci, a to že rozdíly v kresbě nejsou vůbec velké. Na takto širokoúhlé ohnisko se nejčastěji fotí krajinka či architektura (jak je v tomto případě), takže na vzdálenějších objektech jsou odlišnosti minimální. Možná bych kresbu setového objektivu označil za mírně ostřejší. Seťák musím pochválit i za dobře zvládnutou chromatickou aberaci na okrajích snímku. V tomto ohledu je určitě lepší než L-ko. Na okrajích si můžete všimnout i ztmavení rohů snímků, které se zacloněním mizí. Kresba se u obou objektivů zlepšuje do f/8, případně f/11, následuje difrakce a její zhoršení.

50 mm

Na 50 mm začíná být jasně patrné, který z těchto objektivů je levnější a který dražší. Na okrajích už má objektiv řady L zřetelnější kresbu a lépe zvládnutou chromatickou aberaci. Nevýhodou setového objektivu je i fakt, že zde je nejnižší možná hodnota clona f/5, což je o 2/3 EV horší než f/4 u L-ka. Je možné si povšimnout stále přítomné vinětace.

85 mm

Na portrétním ohnisku 85 mm je jasným vítězem L-kový objektiv. Kresba je hezká už od otevřené clony, dá se říct, že na f/4 dokáže na okraji snímku strčit do kapsy i přicloněný seťák (klidně i na f/8, kde má nejlepší kresbu). Zatímco nemám k dražšímu objektivu výtek, setový objektiv si sklidí hodně kritiky. Kresba je málo kontrastní a mírně rozpatlaná. Jako dobrá se dá na středu označit až na cloně f/11, ale s tak vysokou hodnotou se portréty opravdu nefotí. Na okraji se clony f/8 a f/11 dají označit za použitelné. Na nižší clony bude při mírném přiblížení vidět slabší kresba.

105 mm

Na nejdelším ohnisku poskytuje L-kový objektiv mírně lepší kontrast kresby, ale rozdíly nejsou po zhlédnutí 85mm ohniska až tak velké. Jediný zásadní rozdíl je v chromatické aberaci, která je u setového objektivu znatelně menší. L-ko má mírně vyšší vinětaci, což je nejspíše způsobeno clonou f/4, zatímco seťák začíná na f/5.6.

Obecně se dá říct, že L-kový objektiv má mírně až výrazně lepší kresbu v celém rozsahu. Nicméně trpí vyšší chromatickou aberací a vinětací. Tu si můžeme ověřit na těchto ukázkách.

Přesuňme se na zkreslení. Oba objektivy jsou zoomy s velkým rozsahem ohnisek, což značí větší soudkové zkreslení na širokém konci a mírné poduškovité zkreslení na dlouhém konci. V praxi však zkreslení není nijak moc patrné, maximálně na jednoznačných liniích.

Jednou z nejnáročnějších disciplín je bokeh a rozmazané pozadí. Už v parametrech je zřejmé, že L-ko má 10 lamel clony, zatímco setový objektiv jen 7. A vyšší počet lamel má vliv na tvar bokehu.

Z ukázek z reálného portrétování jde vidět, že L-ko má díky nižšímu clonovému číslu kroužky bokehu mírně větší. Kvalitativně se však v praxi dají srovnat, i když v syntetických testech by mohly vypadat jinak.

Rozmazané pozadí je jen jeden z aspektů nízkých clonových čísel, na druhé straně mince je hloubka ostrosti. L-ko s ní díky lepší cloně dokáže pracovat mnohem lépe a to může být jedna z hlavních výhod L-kového objektivu.

Při noční scéně nemá žádné ze skel problém zaostřit, okolo silných světelných zdrojů se objevují hezké hvězdičky (jak je možno vidět v ukázce níže u L-ka), maximálně se mohou objevit menší problémy s odlesky v protisvětle.

Dalším typickým problémem jsou odlesky. Za celou dobu testování se mi jich nepodařilo při přirozeném focení moc „chytit“, musel jsem se tedy snažit, aby se na snímku objevily nějaké nepatřičné skvrny. U L-ka se mi „poštěstilo ulovit“ drobná prasátka, mírně hůře na tom byl seťák, jehož odlesk je v ukázce níže. Oba objektivy v protisvětle obstály velmi dobře.

Ostření

Zásadním tématem při výběru objektivu je ale ostření. Když jsem oba objektivy poprvé dostal do ruky, zarazil mě opravdu zásadní rozdíl mezi USM ostřením u dražšího modelu a STM u setového objektivu. USM je klasický způsob, který umožňuje automatické zaostření, manuální zaostření a při nastavení automatiky je možné na ostřící kroužek sahat a měnit zaostřovací bod.

Naproti tomu u seťáku se moderní STM ostření využívající krokového motorku chová úplně jinak. U objektivů si často nejdříve zkouším manuální ostření, hloubku ostrosti a tak dále. Klasické osahání. A hned jsem si říkal, jestli není objektiv pokažený. Vůbec totiž neostřil. Ostřící kroužek začal fungovat, až jsem foťák zapnul a nastavil manuální způsob ostření. Při vypnutém fotoaparátu ani při automatice to jednoduše nejde.

Když jsem si tedy poprvé zkoušel ostřit, zarazila mě zase přesnost – jen malý pohyb ostřícího kroužku a objektiv značně přeostří. Navíc kroužek nemá žádné zarážky na nekonečnu ani nejbližší zaostřitelné vzdálenosti, takže krajní ostřící body lze poznat pouze z hledáčku. Ideální jsou pochopitelně pevné konce, kdy kroužkem nelze více otáčet, a akceptovatelné jsou i krajní pozice, kde jde najednou otáčení trošku ztěžka a fotograf pozná, že je na konci. To je důležité hlavně u makra a detailů, kde chce fotograf využít nejmenší zaostřitelné vzdálenosti.

Když jsem se vzpamatoval z počátečního šoku, přepnul jsem na automatické ostření a znova jsem se nestačil divit. Automatika je totiž rychlá jako blesk a úplně bezhlučná. Ze subjektivního hlediska se mi ostření zdálo až příliš rychlé, jelikož v kombinaci s páru zaostřovacími body na Canonu 6D často hloubka ostrosti „ustřelila“ do dálky nebo do blízka od vytouženého objektu a vznikl problém, jak na něj zase zaostřit. V hledáčku je rozmazaný a na manuální ostření bych musel zase přepnout a potom se přepnout na automatiku, která by zaostřila přesněji.

Objektivně se nejedná o špatné ostření, nedoporučil bych jej ale fotografům, kteří na něj nejsou zvyklí, protože jim po výměně objektivu může dělat problém. Ideálním řešením je si objektiv vyzkoušet v obchodě přímo na vašem těle, zdali se vám bude ostření líbit. Abych tuto kapitolu shrnul, myslím, že zkušeným fotografům by STM ostření mohlo činit potíže, protože je zkrátka příliš inovativní. Pro ostatní je ale dobré, navíc je extrémně rychlé a tiché, což jej činí výborným společníkem k nejnovějším zrcadlovkám s dvojitými pixely, kde bude v živém náhledu (tedy při nahrávání videa) excelovat.

Optická stabilizace obrazu

Oba objektivy jsou vybaveny optickou stabilizací obrazu, což je v této třídě typické. Canon se chlubí ustabilizováním o 4 EV (16× delší časy než při focení bez stabilizace), reálně se však výsledky stabilizace pohybují okolo 2–3 EV (4–8× déle) podle okolností focení.

Makro

Ani jeden z objektivů není na makro fotky stavěný. Setový objektiv je v tomto ohledu mírně lepší, když nabídne 0,30× zvětšení, L-ko umí 0,24× zvětšení. To jsou čísla pro tuto kategorii běžná a na pořádné makro (to se počítá od zvětšení 1×) nestačí, nicméně na focení detailů špatné nebudou.

Závěr

Rozhodování mezi dvěma testovanými objektivy nebude ani tak o jejich optickém výkonu jako o komfortu používání. Setový objektiv totiž postrádá ukazatele zaostřené vzdálenosti a možnost manuálního doostření při zvolené automatice. Na druhou stranu rychlost ostření může být zásadní pro video s moderní zrcadlovkou s dvojitými pixely. Proto bude setový objektiv vhodný jako univerzální pro foto i video, pokud kupujete svou první zrcadlovku.

Pokud trváte na konstatní světelnosti, nepřehlédněte recenzi Sigmy 24–105mm f/4, která stojí o 10.000 méně než stejný objektiv od Canonu.

V úvahu připadá i zamyšlení, zdali skutečně potřebujete ohnisko až 105 mm a jestli netoužíte po lepší světelnosti. Konkurence hlavně v podobě Tamronu 24–70mm f/2.8 za 22–24 tisíc korun totiž nabídne lepší poměr cena/výkon, nemluvě o jeho nástupci a o stejné Sigmě za cenu okolo 35 tisíc korun.