Test fotoaparátu Canon EOS 5D Mark IV

Canon EOS 5D Mark IV je nástupcem třetí generace této oblíbené fullframe DSLR. Prodává se zároveň spolu s modelem 5D S - každý je zaměřen trochu jinak. Mark IV má nižší rozlišení (30MPx), ale je rychlejší (AF modul z 1D X II, Dual-pixel AF, 7 sn./s) a nabídne lepší video v až 4K rozlišení. Dotykový displej a další funkce navíc (Wi-FI, GPS...) jsou také vítaným vylepšením.

(tip – přečtěte si také předchozí článek Canon 5D IV: první zkušenosti)

Přístroje EOS 5D tvoří prostřední modelovou řadu Canonu – pod nimi je více amatérská řada 6D a nad nimi plně profesionální řada 1D. Není tedy divu, že mnoho fotografů, ať už pokročilých amatérů či pracujících profesionálů, po ní sáhne jako po zlaté střední cestě. Tyto fotoaparáty jsou dostatečně vybavené i pro seriózní práci, ale nejsou tak rozměrné a složité, jako vlajkové lodi třídy 1D. Kromě extrémní robustnosti, výdrže a rychlosti na řadu 1D ani tolik neztrácejí – autofocus je již po dvě generace až na detaily shodný, dva sloty na paměťovou kartu, zdvojené funkce tlačítek či osmisměrný joystick pro přímý výběr AF bodu řada 5D má a základní utěsnění proti nepřízni počasí také.

Pokud tedy není vaším cílem „kropit“ sportovní utkání čtrnácti snímky za vteřinu či využívat fotoaparát jako štít, je řada 5D, nejnověji v podobě testovaného 5D Mark IV, zajímavou alternativou.

Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč	Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč
Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč	Najdete v ? e-shopech ? od ? Kč

Rozdíly oproti 5D Mark III

• Vyšší rozlišení senzoru (30MPx vs 22MPx)
• Dual-Pixel AF v živém náhledu
• Inovovaný AF modul (lepší pokrytí, vyšší citlivost –3EV, rychlejší algoritmy)
• Nový senzor měření se 150000 body
• Nový procesor (Digic 6+ vs Digic 6)
• 4K video, možnost slow-motion v HD
• Dotykový displej s vyšším rozlišením
• Wi-fi, NFC, GPS
• Rychlejší snímání (7 sn./s vs 6sn./s) s hlubším bufferem
• Nové funkční tlačítko „AF area selection“ (ve skutečnosti volitelná funkce)
• Nizší míra šumu, vyšší dynamický rozsah (13,6EV vs 11,7EV dle DxO)
• Větší rozsah nativních citlivostí ISO (až do 32000 vs 25600, rozšířené – softwarové – citlivosti zůstávají na max. 102400)
• Funkce Dual-Pixel RAW
• Dražší (5D Mark III stál v dubnu 2017 téměř o 30000,– méně)
• O něco lehčí (890g vs 950g)

Rozdíly oproti 5D S ( R )

• Nižší rozlišení senzoru (30MPx vs 50MPx)
• Přítomnost low-pas filtru (oproti verzi R)
• Dual-Pixel AF v živém náhledu
• Inovovaný AF modul (lepší pokrytí, vyšší citlivost –3EV, rychlejší algoritmy)
• Jiný procesor (Digic 6+ vs Dual Digic 6)
• 4K video, možnost slow-motion v HD
• přítomnost jacku pro sluchátka
• Dotykový displej s vyšším rozlišením
• Wi-fi, NFC, GPS
• Rychlejší snímání (7 sn./s vs 5sn./s) s hlubším bufferem
• Nové funkční tlačítko „AF area selection“ (ve skutečnosti volitelná funkce)
• Nizší míra šumu, vyšší dynamický rozsah (13,6EV vs 12.4EV dle DxO)
• Větší rozsah nativních citlivostí ISO (až do 32000 vs 6400, rozšířené – softwarové – max. 102400 vs 12600)
• Funkce Dual-Pixel RAW
• Větší výdrž baterie (900 vs 700 dle CIPA)
• O něco lehčí (890g vs 930g)

Při rozhodování mezi těmito třemi modely (Mark III, Mark IV a S) budou hrát tedy hlavní roli dva parametry – pro  5D III momentálně mluví ekonomické hledisko (stále výborný fotoaparát za nižší cenu) a pro 5D S rozlišení (50MPx, navíc ve verzi „R“ bez low-pass filtru je současné maximum pro fullframe fotoaparáty). Jinak je nový 5D Mark IV v podstatě ve všech důležitých hlediscích lepší, než oba starší modely; někde výrazně, jinde jen o trochu. 

Canon udělal s řadou 5D přesně to, co se obecně čekalo – vsadil na jistotu a cestu postupného zlepšování. Žádný radikální redesign, zato vyladění existujícího modelu po všech stránkách. A samozřejmě nějaká ta technologická zajímavost navíc – v tomto případě Dual-Pixel RAW, o kterém si řekneme více dále v článku.
Ono je to vlastně dobře – u profesionálních přístrojů, kde se předpokládá, že na ně budou pracující fotografové přezbrojovat z předchozí generace, jsou zejména změny v ovládání nepříjemné.
Uživatel 5D Mark III může vzít do ruky 5D Mark IV a rovnou fotit. Stejně, jak byl zvyklý.

Pokud se podíváme ke konkurenci, uvidíme zejména tři modely, proti kterým se nové pětdéčko staví – Nikon D810, Sony a7R II a Sony a99 II. U hlavního rivala, Nikonu, je to tedy již letitý, ale stále výborný model  D810. Specifikacemi ho sice Mark IV v naprosté většině parametrů překonává, ale na jeho rozlišení či dynamický rozsah stále tak úplně nedosáhne. Rozdíl je i v ceně, Nikon je momentálně o pořádný kus levnější. Dá se ale čekat příchod další generace, takže na podrobnější srovnání počkejme na ni.

Sony má v této cenové hladině dva modely – bezzrcadlovku  a7R II a SLT a99 II. Oba mají rovněž vyšší rozlišení 42MPx bez low-pass filtru. Stejně jako 5D Mark IV natáčejí 4K video. Bližším konkurentem Canonu je asi novější a99 II. Papírově dokonce Mark IV v mnoha parametrech překonává – snímá 12 sn./s i s AF, má více ostřících bodů, vyšší rozlišení, výklopný displej a je přitom menší a lehčí. Jenže u přístrojů této třídy musí člověk koukat na více faktorů, než jsou specifikace. Jistě, Canon nemůže dát do 5D 12 snímků za vteřinu, protože by šel po krku modelu 1D X a nemůže tam dát přes 42 megapixelů, protože by si přiškrtil prodeje 5D S. Zde se Sony krotit nemusí. Ale při globálním pohledu je Canon ve výhodě – více specializované modely jsou pro profesionála někdy lepší, než jeden „všeuměl“, a systém kolem fotoaparátu – zejména objektivy – jsou ještě důležitější. Zde Canon spolu s Nikonem kraluje.

Specifikace

…

Kompletní specifikace na webu výrobce
 

Konstrukce, ovládání

Vizuálně se tělo příliš nezměnilo. Kdo někdy používal 5D Mark III nebo třeba 7D Mark II, bude jako doma. Najdeme zde známý joystick, dva rollery, trojici tlačítek na horní straně se zdvojenými funkcemi (byť přehozenými popisky), páčky zapínání a vypínání fotoaparátu či zapnutí živého náhledu/videa… vše na „svém“ místě. Vlastně jediná změna je nové nepopsané tlačítko na zadní straně vedle joysticku. Jmenuje se „AF area selection“, ale je programovatelné. Bezva, funkčních tlačítek není nikdy dost.

Design doznal mírných změn, ale museli byste mít fotoaparáty vedle sebe, abyste je zaznamenali. Jedinou výraznější změnou je tak plastová kaplička hledáčku místo kovové (zbytek těla kovový zůstává). Plast má podobnou strukturu jako okolní kov, ale pod některými typy světla je odlišnost materiálu patrná. Než budete Canon obviňovat z šetřílkovství, tak vězte, že skrze kovový vrchlík by se těžko chytal signál GPS (nebo GLONASS či QZSS, které 5D IV také chytá).

Stejně jako další modely Canon, i Mark IV dostanete bez krytky sáněk blesku. Proč píši o „příslušenství“ za dvacet korun? Právě proto, že stojí dvacet korun (koncového zákazníka – výrobce o řád méně). Konkurence takové krytky dává i k fotoaparátům za zlomek ceny.

Očnice hledáčku je příjemně měkká a velká, ale jde trochu snadno dolů, tak pozor na ztrátu. Jinak je zpracování fotoaparátu příkladné, materiály kvalitní a z celého přístroje vyzařuje pocit solidnosti a kvality.

Netřeba dodávat, že je tělo utěsněno proti nepřízni počasí – vlhkosti, prachu či mrazu. Dokonce by mělo být utěsněno lépe, než Mark III.

Grip je dostatečně hluboký, snad by mohl být více „ergonomický“ – je to prostě sloupek. Ale to už si vymýšlím, fotoaparát se drží dobře.

Odezva tlačítek – ať už po stránce mechanické, či rychlostí reakce, je také bez výhrad.

V podstatě mě napadají jenom dvě drobné výtky – volič kompenzace oční vady vedle hledáčku nemá aretaci a vyčnívá, takže se může protočit omylem. Druhá výtka je chybějící mechanická záslepka hledáčku pro práci na stativu (kvůli vniku světla). Nikon D810 ji má, EOS 1D X ji má, dokonce i vyšší řady Olympusů ji svého času měly, ovšem 5D ji nemá.
Místo ní naleznete extra-nepraktickou gumovou věc na popruhu, kterou byste při dlouhých expozicích na stativu měli nasadit místo očnice. Krom toho, že moc nedrží, znamená to, že sundanou očnici určitě při nějaké příležitosti ztratíte. Možná proto je i tak snadno sundavací.

Je také škoda, že krásný, plně dotykový displej (tedy včetně ovládání menu či zvětšování dvěma prsty) s vysokým rozlišením a rychlým Dual-Pixel AF ostřením v živém náhledu není výklopný. Použitelnost by stoupla o 100%. Utěsnění není argument – Pentax K-1, Sony a99 II či Nikon D750 jsou také utěsněné a výklopné displeje mají.

Po pravé straně (z pohledu uživatele) najdeme dvojitý slot na kartu – jedna CF a jedna SD (SDHC/SDXC, UHS-I). 

Na levé straně pak sadu konektorů. Je zde mini-HDMI, USB 3.0 (tedy rychlé), konektor pro blesk, pro mikrofon a také konektor pro sluchátka, který u 5DS zmizel a nyní je zpět. Konektor pro drátovou spoušť najdete zpředu přístroje.

Přístroj podporuje i IR spoušť, čidlo je zepředu

Na spodku je vstup do bateriového prostoru (baterie  LP-E6N), který při otevření, stejně jako dvířka pro karty, vypne přístroj. Také tu najdeme kovový závit pro stativ v ose objektivu a štítek s výrobními údaji.

Shrnutí: Ovládání přístroje je velmi dotažené a komu vyloženě nevadí Canonovská logika, bude spokojený. Konstrukce je příkladná, design sice už trochu okoukaný, ale nadčasový (jako by to bylo důležité, že?). Kdyby Canon přidal výklopný displej a záslepku hledáčku, neměl bych výhrady žádné. Ale mě si nevšímejte, já si pořád na něco stěžuji.

Testy

Testovali jsme produkční vzorek modelu Canon EOS 5D Mark IV, který nám zapůjčila firma Canon. Jako testovací objektiv posloužil Canon 24–105mm F4 L II, který bychom vám rádi rovněž přiblížili formou samostatného testu.

Zde se tedy omezíme na konstatování, že jde o objektiv s praktickým rozsahem, dostatečnou kresebností a hlavně rychlým AF. Všechny  fotografie v galerii na konci článku jsou z tohoto objektivu.

Pro JPEG jsme použili nastavení s vypnutým odšumováním a jemnějším doostřením. K převodu RAWů posloužily aplikace Canon DPP a Adobe Camera Raw.

ISO a šum

Senzor s rozlišením 30MPx je úplně nový. Všechny jeho fotodiody jsou zdvojené kvůli AF, dvojice však sdílejí jednu barevnou masku (tradiční RGB Bayerova matice) a pro tvorbu obrazu se tak de facto počítají jako jedna fotodioda (signál se sčítá), s výjimkou záznamu do Dual-Pixel RAWu.

Citlivost jde nastavit od ISO 100 do 32000, pokud zapnete softwarové rozšíření tak až do 102400. Automatika je dobře nastavitelná; umí dolní i horní limit, volbu konkrétní minimální rychlosti závěrky či automatickou volbu s nastavením „delší“ či kratší" rychlosti vzhledem k použitému ohnisku (ve výchozím stavu se přibližně řídí obrácenou hodnotou ohniskové vzdálenosti). Nastavit výchylku můžete až v šesti krocích (+3/-3).

Níže vidíte srovnání všech citlivostí v JPEGu (stažené odšumování na minimum), RAWu a Dual-Pixel RAWu (RAW převeden v ACR ve výchozím nastavení):

Do 3200 ISO nevidím problém, šum se začíná více objevovat tak od ISO 6400. Do nejvyšší citlivosti 32000 je s nějakou péčí třeba pro webové použití také použielný, vyhnul bych se spíše až „softwarovým“ citlivostem do 102400.

Co se týče udávané penalizace v šumu v případě Dual-Pixel RAWu, je velmi mírná. Spíše bych ji čekal při nějakém brutálnějším postprocessu, ale za běžných okolností problém nebude.

V JPEG fotoaparát nedělá úplně dobrou práci v kombinaci redukce šumu a doostřování – redukci šumu jsem pro srovnání „vypnul“ ale je zřejmé, že k ní dochází dál. Při hodně vysokých citlivostech JPEG engine nezvládá redukovat barevný šum. Naopak jasový redukuje, ale tak, že po něm zbývají artefakty, které bohužel reagují na doostřování. Osobně stejně fotím výhradně v RAWu a tam můžu říci, že je situace naopak dobrá. I výchozí nastavení ACR (redukce jasového šumu 0, barevného 25) stačí, aby byly snímky čisté až do vysokých hodnot ISO.

RAW a JPEG

Srovnání JPEGu z fotoaparátu a mnou vyvolaného RAWu:

Demozaikovací algoritmy fotoaparátu a programu Canon DPP jsou si velmi podobné, ale doostřování lze v DPP provést lépe – detailů vyleze přeci jen trochu víc

WB

Tradičně jsem zkusil vyfotit šedě vykachlíkovanou místnost režimem auto, denní světlo a žárovka. 

EOS 5D Mark IV nechává v automatice barevný závoj, což může někomu vyhovovat, někomu ne. Režim „žárovka“ se s naší žárovkou moc nesešel, ale můžete si ho nastavit k obrazu svému. Nechybí možnost nastavení Kelvinů i změření barevné teploty.

Dual-Pixel RAW

Zajímavou novinkou modelu 5D IV (a možná inspirací pro ostatní Dual-Pixel AF modely?) je tzv. „Dual-Pixel RAW“. Jde o funkci, která v RAWu nesloučí informaci z obou polovin fotodiody, ale zachová ji pro další práci. RAW je tak větší, což má negativní dopad na místo na kartě a výkon fotoaparátu co se týče sériového snímání, rovněž nepůjde zapnout Digital Lens Optimizer*. Již jsme zmínili výše mírnou penalizaci v šumu.

Co za tato omezení dostaneme?

Fotoaparát se pak chová trochu jako Lytro (více zde). S důrazem na to „trochu“. Plenoptické fotoaparáty, jako je Lytro, zachycu­jí trojrozměr­né světelné pole scény – kromě informace o intenzitě a umístění světelného bodu i směr, ze kterého přichází. Dvojice pixelů modelu EOS 5D IV umí v omezené míře něco podobného.

Pokud máme patřičný software ( Canon DPP, stahujte zde), můžeme dodatečně v počítači posunout rovinu zaostření, pozměnit bokeh či redukovat ghosting.

Náhled pracovního prostředí vidíte zde:

* Digital Lens Optimizer umí redukovat optické vady, zkreslení či difrakci, ale pozor, když ho zapnete, budete mít zase omezené sériové snímání, DLO potřebuje tak vteřinu na úpravu fotky!

Posun roviny zaostření

Jde provést v deseti krocích (+5 až –5). Rovina zaostření se posouvá dopředu a dozadu, ale výsledek je… no, nepatrný. Slouží to spíše jako mikrokorekce v řádu milimetrů, když se vám např. nepodaří těsně trefit oko a potřebujete ho doostřit. Koneckonců, posuďte sami. Níže je celá testovací scéna v plném rozlišení a pod ní GIF, který vám ukáže rozdíl v posunu roviny ostrosti.

(tři verze snímku s posunem ostrosti +5, 0 a –5 stáhnete zde)

V praxi bychom to mohli využít na focení portrétů, wildlife… Určitě je to dobrá možnost, jenže kvůli zmíněným nevýhodám ji nejspíš většina uživatelů vypne (či spíš nezapne) a ve chvíli, kdy by se hodila, si na ní vzpomenou, až bude pozdě. Ale zrovna zmínění portrétní fotografové ji asi používat budou.

Můžeme si tedy skutečný posun ostrosti ukázat na snímku „z praxe“. Pravítko je jedna věc, ale živý člověk je živý člověk. Naštěstí mi tuhle chlapík za cigaretu rád zapózoval:

Bokeh shift

Mírný posun perspektivy obrazu doleva nebo doprava může, ale nemusí způsobit změnu v podání bokehu.

Již známá testovací scéna a posun bokehu (vlastně celé perspektivy) úplně doleva a úplně doprava:

Zde to nic moc nedělá, kromě mírného posunu perspektivy. Tak zkusíme druhou testovací scénu (105mm F4):

Opět efekt spíše jen v úhlu. Možná by se „zadní bokeh“ při jiné scéně výrazněji změnil, ale asi by to chtělo členitější pozadí či světelnější objektiv. Opět – portrétní fotograf, který nikam nespěchá, nechť to nechá zapnuté. Může se stát, že to třeba využije.

Samotný výrobce to doporučuje pro posun „předního bokehu“, tedy (ne)příjemného rozmazání objektu v popředí. Zde je oficiální sample ze stránek výrobce:

Ghosting reduction

…aneb redukce „duchů“ na hranách objektů. Tohle funguje, to je dobré. Podívejte:

Autofokus

Tady si opravdu není na co stěžovat. 61-bodový modul z vlajkové lodi EOS 1D X II je nejlepší, co Canon momentálně má a řadí se i na špičku mezi DSLR celkově. AF modulu pomáhá separátní měřící RGB senzor (150000 bodů). Tady je 5D IV přeci jen o něco míň vybaven, než vlajková loď, která má 300000px měřící senzor. Má tedy papírově lepší předpoklady pro rozpoznání scény a sledování objektu, ale rozdíly budou spíše akademické. Oba dva modely jsme vedle sebe neměli, ale s AF v 5D IV jsme byli spokojeni.

Jediné, co lze brát jako nevýhodu je veliké množství s AF souvisejících nastavení, ve kterých se méně zkušený uživatel snadno ztratí. To je ale obvyklá cena za používání profesionálních přístrojů:-)

AF v live-view není díky Dual-Pixel AF technologii vůbec špatný. Nedosahuje rychlosti ostření přes hledáček a některé bezzrcadlovky mají AF v živém náhledu také – aniž bych ovšem prováděl přesná měření, spíše pocitově – svižnější. PDAF se hodí hlavně ve videu, kde fotoaparát nehoní zbytečně objektivem tam a zpět, než zaostří.

Video

Video lze natáčet v rozlišení od HD (720p) při framerate až 120 snímků za vteřinu progresivně až po 4K (2160p) s framerate 30 sn. progresivně. Klasické Full HD (1080p) může mít až 60 sn. progresivně.

Všechny možné kombinace vidíte na této tabulce ze stránek výrobce:

* HD 120p je beze zvuku

Fotoaparát je vybaven jen mono-mikrofonem, ale i konektorem pro externí mikrofon a rovněž (oproti 5D S) konektorem pro sluchátka.

Při natáčení se obraz „ořízne“; horizontální crop faktor je 1.64×. Vertikální je větší kvůli širokoúhlému poměru stran záznamu.

Šikovnou funkcí pro fotografy je možnost tvorby framegrabů přímo ve fotoaparátu, dostanete tak 8.8MPx snímky. V podstatě to pak odpovídá situaci, kdy máte 8.8MPx fotoaparát s crop faktorem, která snímá třicet okének za vteřinu:-)

Ukázka ve Full HD

Jak to vypadá, když 5D IV vezme do ruky někdo, kdo umí točit vidíte na (oficiálním) samplu níže: 

C-log

Zajímavostí je možnost upgradu fotoaparátu, který Canon ohlásil 20. dubna 2017 – původně totiž nenabízel funkci C-log (Canon Log, plochý profil zaznamenávající širší dynamický rozsah vhodný pro postprocess videa). Tento update bude však placený (oznámeno 99 dolarů) a je potřeba ho nechat provést skrze servisní středisko Canon. Nová těla 5D IV budou prodávána již s tímto upgradem, alternativně ale bude možné stále levněji koupit tělo bez C-log.

Závěr

Canon EOS 5D Mark IV je vyvážený přístroj, který asi nikoho nezklame. V této cenové třídě by vás sice neměl přímo zklamat žádný přístroj, ale zrovna testovaný model je prostě po tolika generacích natolik odladěný, že najdeme jen málo důvodů ke stížnostem. Na trhu sice jsou i přístroje s vyšším rozlišením, přístroje s výklopnými displeji, nebo třeba přístroje s rychlejším sériovým snímáním, ale jako ucelené balení toho 5D IV nabídne vlastně opravdu hodně.

Pro dosavadní majitele 5D III by mohlo být lákavé 4K video či lepší AF, vyšší rozlišení se také hodí (byť pokud vám jde jen o rozlišení, poslouží ještě lépe 5D S). Zlepšení je víc, ale žádné revoluční.

Pro uživatele 5D II však bude případné přez­brojení skokem do úplně jiného světa.

Jen moc nesázejte na to, že vaše fotografie spasí funkce Dual-Pixel RAW. Ne, že by byla k ničemu, ale benefit pro zpracování fotografií je poměrně malý a její užívání není zadarmo (omezuje výkon fotoaparátu).

Canon tedy předvedl podařený update podařeného přístroje, který byl sice po všech stránkách očekávatelný, ale to není na škodu; zákazníci chtějí vědět, co mohou od „svého“ výrobce očekávat. Canon 5D Mark IV jim přesně to dal.

Aktualizace 16.8.2017: EOS 5D Mark IV získal ocenění ‚EISA PROFESSIONAL DSLR CAMERA 2017–2018‘.

Cenu nebudu hodnotit – odpovídá kategorii. Pokud pro vás bezmála sto tisíc za fotoaparát není moc, jste buď majetný amatér, nebo vás to živí. V prvním případě gratuluji a slibuji, že si 5D Mark IV užijete, v druhém případě to je myslím dobrá volba – kvůli výkonu, kvalitě snímků, spolehlivosti, dvojitému slotu na karty a také (či hlavně?) systému příslušenství ko­lem.

Konkurence: EOS 5DS (pokud je pro vás na prvním místě rozlišení), Nikon D810 (a v budoucnu případný nástupce), Sony a7R II (bezzrcadlovka), So­ny a99 II (SLT), Pentax K-1 (patří o třídu níž, ale umí poměrně hodně).

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek či recenze full frame fotoaparátů obecně.

Galerie snímků v plném rozlišení

(Fotografie zachyceny do CR2 a převedeny v Canon Digital Photo Professional do JPEG, pro expoziční informace najeďte myšítkem nebo klikněte, druhý rozklik z lightboxu vede ke snímku v originálním rozlišení)

Za zapůjčení děkujeme společnosti  Canon.