Test profi bezzrcadlovky Fujifilm X-Pro 2

Fujifilm X-Pro 1 byl v roce 2012 mezi bezzrcadlovkami unikát – a ani o čtyři roky později toho moc podobného na trhu není. X-Pro 2 zachovává vzhled i filozofii předchůdce, ale přináší tolik potřebnou modernizaci na všech frontách. Zejména zcela nový 24MPx senzor. jaký je Fujifilm X-Pro 2?

(Aktualizace článku: v březnu 2017 vychází velká softwarová aktualizace, více informací zde)

Rok 2012, jak všichni víme, nepřinesl konec světa, ale přinesl aspoň  Fujifilm X-Pro 1, fotoaparát, který nepředvídali ani staří Mayové. Ani o 4 roky později neztratil nic ze své unikátnosti – naopak, v nové verzi X-Pro 2 v r. 2016 přináší opět několik „poprvé“ mezi bezzrcadlovkami.

X-Pro 1 byla vlastně vůbec první bezzrcadlovka dnes košatého systému Fuji X a šlo rovnou o vlajkovou loď. Tou byl vlastně až dosud, byť ho mladší modely stačily v lecčems dohnat a předehnat. X-Pro 2 tak vcelku předvídatelně přináší spoustu nových věcí, kterou zatím žádné ostatní fotoaparáty Fuji nemají.

Co je tedy nového?

• nový APS-C senzor X-Trans III s 24MPx (všechny bezzrcadlovky X mají jinak 16MPx)
• Nový procesor X-Processor Pro
• hybridní autofocus
• joystick, jaký známe z profi DSLR
• dva sloty na kartu
• přední roller
• vlastní ovladač pro ISO
• odolnější konstrukce (+ utěsnění)
• vyšší kvalita Full HD videa (i vyšší snímková frekvence)
• vylepšený hybridní hledáček (s korekcí oční vady)
• nový jemný displej
• nový systém menu
• možnost komprimovaného RAWu
• rovnou 6 programovatelných tlačítek

…a vlastně spousta dalších drobných změn. X-Pro 2 je úplně nový foťák, který ale vypadá skoro stejně, jako předchůdce. Není divu, snaží se oslovit totožné publikum. Kdo jím je, se pokusíme určit v závěru recenze.

Dvě novinky bych „vypíchl“ jako nejdůležitější – a to dva sloty na kartu a „knipl“ na zadní straně přístroje. Proč? Protože nejde o novinky jen pro Fujifilm, ale pro segment bezzrcadlovek vůbec. Obě dvě funkce byly dosud vyhrazeny jen poloprofi a profi zrcadlovkám.

Co naopak X-Pro 2 proti vrcholným modelům jiných značek chybí je výklopný displej, dotyková technologie či 4K video. Neřekl bych, že je to tím, že u Fuji šetřili – filozofie přístroje je zkrátka někde jinde.

To musí být každému jasné ihned po prvním seznámení s přístrojem naživo. První, co člověka napadne je „Leica“ a druhé je „cihla“. Skutečně, na kompaktnost se nehraje, celokovový přístroj váží bez pěti gramů půl kila a má tvar briketky o rozměrech 141 × 83 × 56 mm. To sice nejsou enormní rozměry – půl kila je váha běžné amatérské zrcadlovky a rozměry jsou o pár mm větší, než třeba u Leica M Typ 240. Pouze na to u bezzrcadlovek není člověk zvyklý a většina z nich to hraje na malé rozměry. X-Pro 2 nikoliv.

Design, jak už bylo řečeno, evokuje historické dálkoměry jako je systém Leica M, stejně tak ovládání. X-Pro 2 samozřejmě žádný dálkoměr není – je to moderní AF fotoaparát s elektronickým (92%, 0.6×, 2 360 0­00 b.) nebo optickým tunelovým hledáčkem s projekcí fotografických informací.

Pro ty z vás, kteří by nějakou náhodou o hybridním hledáčku X-Pro (nebo X100) neslyšeli, přiblížím:

Hledáček umožňuje přepínat mezi klasickým optickým průhledovým hledáčkem (tedy nekoukáme skrz objektiv) a elektronickým (EVF). Na přání se průhled zacpe roletkou a promítne se obraz OLED displeje tak, jak to známe z ostatních bezzrcadlovek. Díky tomuto systému lze ovšem promítat obraz i do optického hledáčku, čehož se využívá například zobrazením expozičních a jiných údajů, vybraného ostřícího bodu či rámování úhlu záběru, které se se zoomováním či výměnou objektivu mění. Z modelu X100T si novinka půjčila i možnost malé lamely v rohu OVF, na kterou lze promítat výřez z EVF například pro asistenci ručního ostření atd.

(dole vlevo: příklad zobrazení v EVF, dole vpravo: OVF s projekční lamelou)

Celá tahle legrace vyžaduje poměrně komplikovanou opticko-elektronickou soustavu, což je asi důvod, proč ji nenalezneme v menších a lacinějších tělech.

Má to tedy nějakou výhodu? Ano, má – EVF u bezzrcadlovek všichni známe a rádi máme, ale optický hledáček je něco úplně jiného a má své opodstatnění. Nežere tolik baterii, nesvítí do oka a hlavně umožňuje jeden trik, známý uživatelům Leica a spol.: vidíme, co se děje „mimo záběr“. Představte si situaci, kdy fotíte na ekv. 35mm, ale Váš hledáček pokryje ekv. 24mm. Pak máte kolem vyznačeného rámečku záběru poměrně dost místa a víte, kdo a co kdy do záběru vleze a co se děje mimo něj. Něco takového elektronický ani TTL optický hledáček zrcadlovek nenabídne.

Pokud jste milovníci optických hledáčků a nechcete zrcadlovku nebo Leicu, pak je X-Pro 2 pro vás jako stvořený.

Konstrukce a ovládání

Jak již jsme zmínili, tělo X-Pro 2 je velké 141×83×56mm a váží 495g i s baterií. Jeho konstrukce je celokovová s plastovými doplňky, viz níže:

Dílenské zpracování je výborné, snad s výjimkou plastových dvířek dvojitého slotu na kartu, které mají relativně komplikovaný mechanismus typu „vysuň-vyklop-zaklop-zasuň“ a ten má v zavřeném stavu určitou vůli. Všimnete si toho, protože se nachází pod vaší dlaní. Nic tragického, spíše je to poznat díky kontrastu se zbytkem skálopevné konstrukce přístroje.

Zepředu byste možná ani netipovali, že máte před sebou digitální fotoaparát – to zjistíte až po otočení na zadní stranu, kde najdete LCD (3", 1 620 00­0 bodů). To má vcelku standardní rozměry, ale je na poměrně rozložitém přístroji umístěno zcela na kraj, takže nechává na úchopové straně nezvykle velkou plochu prázdnou. Na jednu stranu tak displej působí malým dojmem (což je opravdu jen dojem), na druhou nechává spoustu prostoru pro pohodlné držení a odlišení sady tlačítek od sebe.

Přibylo několik tlačítek, některá změnila polohu… Nejpatrnější je rozdělení tlačítka AE-L/AF-L na dvě, přesunutí tlačítek z levé strany od displeje nad něj a přidání již zmíněného joysticku. Na přední straně je pak nenápadné funkční tlačítko na páce ovládání displeje. Ta má teď navíc, podobně jako X100T, možnost pohybem vpravo ovládat projekční lamelu v hledáčku. Nově je masivnější i opěrka pro palec na zadní straně.

Další změny se udály na horní straně. Za prvé si všimnete, že volič časů jde nově až do 1/8000 (od 1s, byť přístroj umí až 30s, + B a T). 1/8000s je nejrychlejší čas s mechanickou závěrkou. Jde to však ještě rychleji – elektronická závěrka umí až 1/32000s. Na voliči časů je také nové okénko – pod ním je vidět hodnota ISO. Pro nastavení je volič potřeba přizvednout a otočit do žádané polohy („auto“ nebo hodnota). Rozmezí hodnot pro „auto“ se pak nastavuje na jednom z tlačítek čtyřsměrného voliče vzadu. Osobně tento přístup nepovažuji za zcela praktický (s okem na hledáčku to jde hůř), ale vím, že jiní to mají naopak. Nutno vyzkoušet.

Volič kompenzace expozice dostal větší rozsah hodnot; místo nedostatečných +2/-2 zde nyní najdeme rozsah +3/-3 a polohu „C“, která umožní jít ještě dál, až k +5/-5.

Další důležitá změna se udála na boku přístroje na straně hledáčku. Ano, přibyla korekce oční vady! S modelem X-pro1 to vzal s retro designem Fujifilm až příliš zhurta a neumožnil dioptrickou korekci hledáčku – sázel po vzoru dálkoměrů na korekční čočky k hledáčku. Že to nebyl ten nejlepší způsob se asi shodneme. Fujifilm to přidáním klasické možnosti korekce vlastně sám potvrdil.

Senzor

Senzor fotoaparátu Fuji X-Pro 2 je tradičně formátu APS-C (crop 1.5×, 23.6 × 15.6mm) a u Fuji rovněž tradičně typu X-Trans. Tzn. používá sice klasickou Bayerovu matici, ale s jiným rozložením barevných filtrů. Místo obvyklého rozložení 2×2px používá komplikovanější skladbu v blocích 6×6px:

Je to dobré k tomu, že komplikovanější interpolací dochází k méně obrazovým artefaktům (jako je moaré apod.) a není tak zapotřebí antialiasing fltr, což má za následek ostřejší fotky. Senzory X-Trans jsou známé také nízkou mírou barevného šumu, ale je otázkou, do jaké míry za to může X-Trans matice a do jaké míry softwarové zásahy do RAWů.

Na senzoru se nově (pro řadu X-Pro) nacházejí i zdvojené fotodiody pro  ostření detekcí fázového posunu. Vybrané fotodiody jsou pod jedním filtrem dvě místo jedné, a fungují jako PDAF senzory. V kombinaci s klasickou detekcí kontrastu tak tvoří (dnes moderní) hybridní ostření. Takových bodů je na senzoru 169:

1) Mikročočky 2) X-Trans barevná maska 3) L/R Light Interception Filtr 4) Senzor detekce fázového posunu / zelený pixel 5) Fotodioda

Na snímku níže vidíte rozložení ostřících bodů na senzoru (a tedy i v hledáčku/na displeji). Větší čtverečky v matici 13×13 uprostřed jsou hybridní PDAF/CDAF body, zbytek (2 bloky po 13×4 menších čtverečcích po stranách záběru) jsou body pouze kontrastního ostření, budou tedy ostřit pomaleji zejména při kontinuálním AF:

Dohromady tedy vidíme 273 volitelných AF bodů. Samozřejmostí je možnost měnit velikost plochy AF od jednoho bodu až po více. Díky tomu, že jde o bezzrcadlovku, chová se AF stejně jak při používání LCD, tak použití EVF i optického hledáčku.

Aktualizace: Nový firmware 2.0 vydaný 6.10.2016 zvyšuje počet volitelných AF bodů na 325.

Z mojí zkušenosti musím AF pochválit. Při focení běžných věcí jsem nenarazil na problém, kdy by mě brzdil, i za poměrně špatného světla se většinou úspěšně zamkl. Pravda, nezkoušel jsem fotit sport atd., ale na to nepovažuji tento fotoaparát za kdovíjak vhodný.

Aktualizace: Nový firmware 2.0 vydaný 6.10.2016 rovněž zpřesňuje AF a zrychluje ostření zejména při průběžném autofokusu. Informace a stažení najdete zde: http://www.fujifilm.com/…l_cameras/so…

Rozlišení a citlivost

Rozlišení je 24MPx, citlivost je nastavitelná v rozsahu ISO 200 – 12800, v rozšíření (softwarově, i v RAW) 100 – 51200 („L“ a „H“). Zde si musím trochu zakritizovat – proč ne nativní ISO 100? ISO 200 v podání X-Pro 2 je sice krásně čisté, ale 200 je jako základ prostě zbytečně moc – 100 by bylo ještě čistější (oceníme třeba při vytahování stínů z RAWu) a hodilo by se v situacích, jako je fotografování s clonou F1.2 ve slunném dni či dlouhé expozice na stativu. Softwarově sice přítomno je, ale jeho použití vám ukrajuje z dynamického rozsahu ve světlech. Lépe uděláte focením do RAW s kompenzací +1EV a ztmavením snímku v konvertoru.

Nutno podotknout, že Fujifilm v tom není sám; stejně to mají třeba fotoaparáty systému m4/3 (Panasonic, Olympus). 

Příslušenství

Přístroj sice nemá vestavěný blesk, ale může používat klasické blesky skrze hot-shoe sáňky. Ty nabízí Fuji tři: EF-X20, EF-20 a EF-42:

Co se k přístroji nenabízí je vertikální/battery grip. Existuje pouze přídavný grip obyčejný (vhodný třeba pro práci s teleobjektivy), který má bonus v podobě báze kompatibilní se systémem stativových hlav Arca Swiss:

Testy

V této části se podíváme na komentované snímky a jejich výřezy, na kterých se pokusíme přiblížit si možnosti obrazové kvality X-Pro 2. Všechny obrázky lze rozkliknout do vyššího rozlišení.

K testování byl použit objektiv Fujinon XF 18–55mm F2.8–4 R LM OIS. To je velice slušný „seťák“, ale podle mě modelu X-Pro 2 moc nesedí. Nemyslím opticky (byť dostat maximum z 24MPx chce něco víc než běžný zoom), ale filozofií. X-Pro2 je kamera „à la Leica“ a k té se zoomy nehodí (ani nedělají). Pevné objektivy vysoké světelnosti a kompaktních rozměrů jsou vhodnějším doplňkem. Nicméně mezi základními zoomy vyčnívá Fujinon 18–55 jak kvalitou, tak provedením (i cenou). X-Pro 2 si poradí i s jeho používáním přes optický hledáček – rámování záběru se provádí přes digitální rámeček, který se při zoomování plynule zmenšuje a zvětšuje.

Neodpustím si jednu poznámku, týkající se (ne)konzistence ovládání clony u objektivů Fuji. Něktré objektivy (základní řada XC + XF 27) vyžadují její ovládání z těla rollerem, jiné (většina XF) pomocí „nekonečného“ prstence na těle objektivu a jiné (řada XF R) pomocí tradičního clonového prstence s vyznačenými kroky clony. Snadno se Vám tak stane, že budete mít tři objektivy, který se každý bude ovládat jinak… a myslete na to s okem na hledáčku.

Digitální šum

Fotoaparát zvládne ISO v rozmezí ISO 200 – 12800, v rozšíření 100 – 51200.

Jak je patrné, je na tom X-Pro 2 s šumem velmi dobře. Zarážející je téměř úplná absence barevného šumu. Troufnu si tvrdit, že je to zásluha X-Trans matice jen částečně. Zbytek bude zásah do RAW souboru. na druhou stranu, redukce barevného šumu je vždy to první, co s RAWem dělám, takže osobně by mi to nijak nevadilo. Výrobce udělal první krok za mě:-)

Přístroj dává dobrý výkon minimálně do ISO 3200, 6400 je použitelné, 12800 s výhradami, teprve první softwarové citlivosti 25600 bych se vyhnul. 

Citlivost 51200 mi nedopatřením vypadla ze srovnání – čtenáři se omlouvám, vzhledem k tomu, že už první softwarová citlivost 25600 není nijak hezká, až tak o moc jste nepřišli:-)

RAW / JPEG

Fujifilm dělá se svou X-Trans maticí vrásky nejednomu výrobci softwaru pro konverzi RAW. V současné době je podpora již dobrá (zkoušel jsem ACR a RawTherapee), ale bývá problém z RAWu dostat výrazně víc detailů, než kolik už jich je v originálním JPEGu. To prosím není kritika, spíše to potvrzuje, že Fujifilm, jako vynálezce X-trans matice, toho z fotoaparátu dostane i v JPEGu téměř maximum. Viz níže srovnání s ACR 9.4 ve výchozím nastavení:

Dobrá zpráva pro milovníky JPEGu: nemusíte se ho bát. Jsou značky, u kterých bych osobně JPEG nezapínal (fotím téměř výhradně do RAW), ale u Fuji se mi JPEG líbí.

Ještě se podíváme, co s RAWem zmůže firemní konvertor Fujifilm (RAW File Converter Ex 2.0, na bázi SilkyPix):

Nastavení jsem nechal pro konverzi stejné, jaké měl JPEG. Foceno bylo na ISO 400, 18mm, F7.1. Jak je vidět, je výsledek z JPEGu i firemního konvertoru velmi podobný. Konvertor dostane z fotky i při stejném nastavení téměř neznatelně více detailů (podívejte se na křoví v pozadí). Zkrátka i při výchozí redukci šumu méně „žehlí“.

SW korekce

S problematikou souvisí i věc u bezzrcadlovek velmi rozšířená, a to jsou softwarové korekce zkreslení a jiných vad objektivu. U DSLR se tradičně sázelo (a sází) na optické korekce zkreslení (v hledáčku by byl jinak vidět nezkorigovaný obraz, což by zcela popřelo smysl 100% hledáčků atd.). U bezzrcadlovek se běžně používají korekce softwarové (To co vidíte v hledáčku/displeji je již srovnaný obraz). Je to jeden z více důvodů, proč lze bezzrcadlovkové objektivy udělat menší.

Zajímalo mě tedy přirozeně, jak je na tom Fujinon 18–55. Za běžných okolností uvidíte vždy srovnaný obraz, ať pracujete s JPEGem nebo RAWem. Abyste se podívali datům „pod kůži“, musíte použít nějaký konvertor, který umí obejít vložený profil objektivu v RAW souboru. Používám k tomu RawTherapee. Ještě jednou tedy upozorňuji, že se tím nemusíte trápit.

Jak experiment dopadl:

Bez korekcí by měl objektiv poměrně výraznou soudkovitost, ale není to tak drsné, jak lze někdy vidět. Objektiv je ve skutečnosti o něco širokoúhlejší, než je uvedeno a materiál „navíc“ se použije k SW srovnání linií. Opakuji, pro běžnou práci je to nepodstatné.

Objektiv

Objektiv Fujinon 18–55mm F2.8–4 rozhodně není špatný „seťák“, ale 24MPx X-Trans CMOS je k němu samozřejmě nemilosrdný.

Všimnout si můžeme mírného zhoršení ostrosti mimo střed (hlavně široké ohnisko, kde za to může i korekce), rozlišení, které 24MPx senzor jen tak-tak „nakrmí“, chromatických aberací a občasných odlesků. Viz níže:

Bodový zdroj světla snadno způsobí ‚lens flare‘. Pokud tedy to vpravo je odlesk a ne třeba průnik světla – objektiv v testu už „něco zažil“, mohl mít defekt…

Vlevo ukázka kresby na 18mm při cloně F7.1. Objektiv vykreslí poměrně dost, softwarová korekce kresbu v rozích ale mírně zhoršuje. Vpravo pak chromatické aberace opět na širokém konci, clona F2.8.

Pokud bych si pořizoval X-Pro 2, nebyl by 18–55 moje první volba, ač je to poměrně dobrý zoom. Pokud ho ale už doma máte, zbavovat se ho nemusíte. K X-Pro 2 se podle mě hodí spíše kompaktní pevná skla, kterých má Fuji celou řadu a jsou opticky perfektní. Nějaký ten zoom ale přijde vhod:-)

Vyvážení bílé

Stejná scéna – šedá kachlíková zeď vyfocená na Auto WB, „denní světlo“ (ukáže skutečnou barvu světla) a režim „žárovka“ :

Automatika v tomto případě dokázala barvy srovnat velmi dobře.

Fotografické režimy

Fotoaparáty Fujifilm jsou typické tím, že místo režimů „standard“, „živý“, „neutrální“ atd. používají imitace filmových emulzí. Konkrétně je to PROVIA (jako standard), Velvia (místo živý) a ASTIA (jako neutrální). Kromě nich zde máme imitaci (Koda)Chrome a nově černobílý AC­ROS (+různé digitální barevné filtry), vedle klasického „Monochrome“. Je zde i sépiový režim.

Režimů je dohromady 15 (počítaje barevné filtry Y,R,G pro dva černobílé režimy)

Video

Fujifilm X-Pro 2 natáčí video v rozlišení až Full HD, při snímkové frekvenci až 60p. K dispozici jsou formáty MPEG-4, a H.264. Bitrate je udáván jako 36Mbit/s­. Přístroj má rovněž stereomikrofony i port pro mikrofon externí.

Fotoaparát umí ve videu kontinuálně ostřit. Ostření je plynulé, necuká. Samozřejmě to lze i manuálně. Video podporuje všechny expoziční režimy (PASM) včetně šikovného manuálního s automatickým ISO. 

Video nelze natáčet přes optický hledáček, jen digitální. To je škoda, to by bylo to pravé retro, natáčet s digitálem jako s Admirou:-)

Na těle nenajdete dedikovanou spoušť pro video. Tato funkce je v továrním nastavení přiřazena funkčnímu tlačítku „Fn“ na horní straně, ale můžete si to předělat. Přístroj se nestydí za to, že preferuje statický záznam a video je zde druhotné. Na druhou stranu, rozhodně neurazí, viz níže:

Framegrab z videa výše v maximální kvalitě přikládám (via VLC):

Z videa i framegrabu je vidět vyšší kvalita záznamu, než byla u řady X běžná dosud – čipy typu X-Trans sice disponují výbornou obrazovou kvalitou při snímání fotografií, ale video jim příliš dobře nedělalo. Běžná metoda vynechávání řad pixelů pro vytvoření Full HD záznamu z mnohamegapi­xelového senzoru způsobovala nejspíš kvůli komplikované interpolační matici vznik různých nepříjemných barevných artefaktů. U X-Pro 2 se to ale zjevně podařilo vyřešit.

Pokud je pro vás video u foťáku jasná priorita, jsou na trhu lepší alternativy (Sony, Panasonic). Fujifilm tradičně směřuje hlavně na kvalitu statického záznamu – u X-Pro2 se však ale nemusíte bát ani občasného natáčení.

Galerie, Závěr

Co říci k Fuji X-Pro 2? Tento fotoaparát se objektivně hodnotí těžko. Mohli bychom se omezit na konstatování „výborná obrazová kvalita, unikátní hledáček, ale značné rozměry a přestřelená cena“, ale to by byla jen půlka pravdy. Hodnotit podobný typ fotoaparátu stylem, „zajímavé, ale kupte si za polovic zrcadlovku“ nejde, protože cílí na úplně jiné publikum.

V první řadě jde o jiné ovládání – takové bezprostřední, mechanické. Jde o jisté popření vývoje, kdy voliče pro citlivost, kompenazci či časy expozice nahradily rollery a dvojhmaty, které umožní používat moderní fotoaparáty s okem na hledáčku a bez přemýšlení. Mnoho lidi však marně hledá ten správný „feel“, který staré mechanické fotoaparáty měly. A ledaskomu metoda „volič pro každou věc zvlášť“ vyhovovala (a vyhovuje) více.

Opomenout nejde ani materiály a konstrukci, která se nežene za kompaktním tělem, ani ergonomickými gripy, prostě se nestydí být kovovou briketkou, ze které čiší solidnost. Samozřejmě Made in Japan.

Oproti předchozí generaci se však X-Pro 2 nemusí dnes stydět ani za rychlost ostření a mnohé nové profesionální funkce, které pracujícímu fotografovi přijdou vhod (či jsou přímo nepostradatelné).

Z tohoto pohledu (PDAF, joystick, 2 sloty na kartu…) je X-Pro 2 skutečně profesionální bezzrcadlovkou (a to byl přitom donedávna bezmála oxymóron).

Cílí ovšem na své, poměrně omezené publikum fotografů, kteří se nespokojí „jen“ s nadupaným fotoaparátem (DSLR) ale chtějí i něco, co má styl a je to radost používat.

A cena? Výrobek – nejen fotoaparát – cílící na malou skupinu „fajnšmekrů“ nebývá levný, zvlášť, je li „Made in Japan“, nebo dokonce „Made in Germany“ v případě stálice segmentu prémiových fotoaparátů, Leicy.

Něco podobného vidíme i u Olympusu PEN-F, který je filozofií asi nejpodobnějším modelem od konkurence. Stylový fotoaparát, který ale neubírá nic z profesionálních funkcí a osloví fotografy, kteří chtějí vnímat fotografii i konečky prstů – ovšem za příplatek oproti běžným modelovým řadám.

Největším konkurentem však podle mě bude předchozí model, který se stále prodává za velice lákavou cenu a hraje na podobnou notu – ovšem připravte se na cestu do bezzrcadlovkového pravěku. X-pro 2 je fotoaparát uvnitř kompletně nový, výkonem nesrovnatelný s jedničkou, který má jen tu „smůlu“, že vypadá zvenku téměř stejně.

Cena (březen 2016): 48 990 Kč

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.

Galerie snímků v plném rozlišení

Najeďte myší, případně rozklikněte pro exp. údaje, možný rozklik až do 24MPx: