Test ultrazoomů Fujifilm FinePix S1, Olympus Stylus SP-100, Sony CyberShot DSC-H400

Podívali jsme se na další zástupce stále populárnějších ultrazoomů. Jak si stojí Fujifilm FinePix S1, Olympus Stylus SP-100 a Sony CyberShot DSC-H400 ? Odpověd a mnoho dalších informací naleznetese v následujícím testu těchto tří fotoaparátů.

Mezi srovnávanými fotoaparáty najdete:
Fujifilm FinePix S1
Olympus Stylus SP-100
Sony CyberShot DSC-H400

Předchozí srovnání tří ultrazoomů – Canon PowerShot SX60 HS, Nikon Coolpix P600, Pentax XG-1 – najdete zde.

Základní vlastnosti

Poznámka: Jsou prameny, které uvádí jiné technické specifikace. Tyto jsou buď přímo ze stránek výrobce, nebo ověřené vlastním používáním.

WiFi najdeme jen u Fujifilmu, ale GPS ani v jednom.Což je především u cenové kategorie S1 škoda, byť u S1 lze GPS použít spárováním s chytrým telefonem, který GPS má. U dalších dvou je to víceméně daň za relativně nízkou cenu.

Cílem tohoto testu je srovnat další tři superzoomy, jejichž dlouhý konec je opravdu dlouhý. V zásadě lze napsat, že odpovídající ohniska nelze na běžné zrcadlovky jen tak koupit. A když, tak je jejich cena někde mezi 150 tisíci a 450 tisíci korunami za odpovídající pevné sklo. A kompletní rozsah by stál (astronomických) +/- půl miliónu Kč. Vedle toho je nejvyšší cena testovaného kompaktu zcela zanedbatelná. A to jde technika stále dál. Těšme se na „dvoumetry“.

Z uvedeného plyne, že má smysl se dívat na technické parametry fotoaparátu jako takového („těla“). Ale nečekejme, že obrazová kvalita se bude alespoň na dohled blížit výstupům při použití zrcadlovek a objektivů v ceně 50 x vyšší. Vlastně i jen fakt, že současné technologie umožňují nějaký použitelný výstup, za byť ideálních podmínek, je skvělý.

Každý z fotoaparátů jsem měl alespoň dva týdny. Fotil jsem za podmínek, jaké byly k dispozici a snažil se získat co snímky při použití většiny režimů. Kreativní režimy jsem ale výrazně nezkoumal, na kvalitu výstupu a jednoduchost ovládání nemají podle mého názoru výrazný vliv. Osobní postřehy najdete níže u popisu každého zvlášť.

Veškeré snímky (s výjimkou výřezů) obsahují exif a jsou vytvořeny v maximální kvalitě jpg přímo aparátem, pokud není uvedeno jinak.

Fujifilm FinePix S1 – kompletní specifikace.

Olympus Stylus SP-100 – kompletní specifikace.

Sony CyberShot DSC-H400 specifikace.

Následující strana

Fujifilm FinePix S1

Technické specifikace nejdete výše. Nejprve k natáčení videa

• zoomování je dost slyšet, ostření spíše ne. S1 docela dobře stíhá

Fotografování a maximální zoom

Maximální zoom není pro snímání vůbec problém. Vše funguje tak, jak jsem čekal. Samozřejmě, že musíte využívat na maximum optickou stabilizaci, ale v případě potřeby (focení ze stativu) ji můžete vypnout (je to třeba a jde to).

Ostření

Ostření je výborné. Při focení rychlých dějů nečekejte zázraky, je to kompaktní fotoaparát, ne zrcadlovka. Navíc poměrně obtížně udržíte v záběru to, co fotíte. To se ale týká naprosto (skoro)všeho s velkým zoomem.

K funkcím a vybavení

Zde uvedu některé postřehy bez „ladu a skladu“. Jednou z podstatných odlišností od testovaných fotoaparátů je výklopný displej. Další je třeba environmentální utěsnění (tedy proti dešti či prachu). Možnost fotit do RAWu považuji za klíčovou. Při snímání do jpg nelze vypnout redukci šumu, dokonce jsem nenašel ani určení její míry. Hledáček (922 kpx) má dioptrickou korekci a najdeme sáňky na blesk. Mě osobně velmi chybí GPS. WiFi nepotřebuji, umím se bez ní (alespoň zatím) obejít, ale pro někoho může její přítomnost být zásadním kritériem. Na druhou stranu právě WiFi umožní spárovat telefon s fotoaparátem a využít integrovanou GPS telefonu. Nebudete vybíjet baterie fotoaparátu (telefonu ano), ale je to obvykle použitelnější.

Obrazová kvalita – S1

Při běžných rozsazích a dobrých světelných podmínkách jsou snímky z S1 v porovnání s dalšími dvěma až výrazně lepší. Jsou ostřejší i v krajích, mají výborný kontrast. Expozice byla na výbornou i na sněhu (bez korekce). Barvy odpovídají skutečnosti a vyvážení bílé si poradilo i s horšími podmínkami. Problém nastává až u šumu. Nicméně ISO 400 je velmi dobré a v porovnání s dalšími dvěma aparáty podle mě jasně vede. Nejvyšší citlivosti se snímají při nižším rozlišení (ISO6400, ISO12800), ovšem jejich použití je více než diskutabilní. Osobně bych nešel přes ISO800. Za dané peníze dostanete skvělý fotoaparát.

Ze stativu. Ostrost je výborná.

Z ruky. Ostrost je opět výborná.

Chování v přímém protisvětle je velmi dobré.

Z ruky při ISO Auto -ISO3200, což se projevuje znatelnou neostrostí. 

Shrnutí

Obrazově není moc co vytknout ani na nejdelší ohnisko, spíše naopak, jak se ukáže v dalších částech testu..

Následující strana

Olympus Stylus SP-100

Technické specifikace nejdete také výše. Řekl bych, že natáčení videa je u SP-100 mírně lepší, než u S1. Myslím, že zvuk zoomu je přijatelnější a ostření mírně „hladší“. Existují rozdíly v možnostech nastavení, ale ty dohledáte v manuálech a technických specifikacích – např. až 240fps pro 432×324 px.

Fotografování a maximální zoom

No a tady je zřejmě nejlepší „vychytávka“ – laserový zaměřovač. Není to nic víc, než terčík, který se promítá na integrované sklo pod bleskem. Zpočátku jsem k systému přistupoval s despektem. Jenže… ono to funguje! Když odladíte nastavení místa snímání a zaměření zaměřovače s polohou svého oka, máte nástroj, při kterém se téměř nespletete. Jediné, co pak ještě může selhat je ostření. Pokud jsem se snažil vyfotit na maximální zoom ptáka v letu, byl ve scéně (!!!), ale systém nezaostřil. To je však otázka cviku, protože pokud doladíte systém ostření a své návyky, bude tam vše. U ostatních ultrazoomů se vám nepovede v hledáčku takový úzký výřez reálně udržet. Takže za mě osobně systém optického zaměřovače zvyšuje použitelnost SP-100 na maximum.

Ostření

To je samo o sobě srovnatelné s dalšími dvěma. Ale jak jsem uvedl výše, při maximálním zoomu s pomocí zaměřovače máme obrovskou šanci se trefit do místa, které chceme fotit. A to i v režimu vysokofrekvenčního snímání a sledování objektu.

K funkcím a vybavení

Dostupné funkce a nastavení jsou běžné a lze je dohledat ve specifikacích výše. O zaměřovači jsem se již rozepsal, je to unikátní a výborná pomůcka. Nelze snímat do formátu RAW, což je obrovská škoda. Ani u tohoto modelu nelze nastavit míru redukce šumu, stabilizaci vypnout lze. Bezdrátová komunikace je možná pouze se speciálními kartami.

Obrazová kvalita – SP-100

SP-100 měl relativně problém s expozicí na sněhu – podexponovával, bylo nutné kompenzovat expozici ručně. Vyvážení bílé funguje výborně. Zásadním nedostatkem je postproces – již při nejnižší citlivosti je v obraze menší množství detailů, než scéně odpovídá (srovnej foto šum – náhled na scénu i výřezy), přestože snímek vypadá na první pohled výborně. Díky tomu vypadá kvalitativně snímek do ISO 800 podobně jako na nižší hodnoty citlivosti. Obrazová kvalita je tedy objektivně horší, než u S1.

Automatická expozice na sněhu selhává.

+1EV.

Manuální expozice, WB Denní světlo. Tahle fotografie mě dostala. Z vrcholu Klínovce jsem vyfotil vrcholek Plešivce, který je ve vzdálenosti 10 km. 

Maximální zoom, ze stativu. Výsledek je velmi dobrý. 

Foceno za použití zaměřovače. V prvním snímku se má ostření „čeho chytit“, takže je v zásadě velmi dobrý (foceno auto). U druhého snímku jsem fotil letícího ptáka, který sice není vůbec ostrý, ale snímek prokazuje, že zaměřovač funguje. Prakticky celá série, kdy jsem měl cíl v zaměřovači, jej obsahuje. V hledáčku bych neměl šanci. Chybou bylo zapnuté středové ostření… Oba snímky jsou v režimu vysoké frekvence snímání (tedy při nižším rozlišení). 

Opět použití zaměřovače. Druhý snímek je o pár sekund mladší a je zde pro dokreslení celé scény. Kvalita prvního je nevalná – ISO 800 a relativně dlouhý čas. 

Krátery na Měsíci se s ohniskem 1200 mm již dají i fotit (není to výřez). Foceno z ruky. 

Shrnutí

SP-100 hodně příjemně překvapil. Sice je na nejdelším ohnisku měkčí a vyšší ISO je také problematické, přesto vzhledem k ceně jde o velmi zajímavý model.

Následující strana

Sony CyberShot DSC-H400

Technické specifikace nejdete také výše. Dá se říci, že mě H400 zklamala. rozlišení LCD Nejnižší z testovaných snad ani nevadí, ale hledáček je opravdu nejhorší ze všech tří. Najdeme však největší rozsah zoomu – 63×. Jde těsně o nejlevnějšího zástupce v testu. Možná lze s nadsázkou říci, že SP-100 má místo delšího zoomu zaměřovač.

Video je k dispozici jen v HD Ready rozlišení a má jen dvě varianty rozlišení celkově. K tomu jsem zaznamenal poměrně zásadní nedostatky ve vyvážení bílé. Pozitivem je nejmenší slyšitelnost zvuku motorků zoomu při zoomování.

Fotografování a maximální zoom

Překvapivě funguje velmi dobře. Tady není co vytknout.

Ostření

Ani tady jsem na nic nepříjemného nenarazil. Ostření v celém rozsahu zoomu je standardní a nezklame vás. Rozhodně je funkčně srovnatelné s dalšími u dvou zástupců v testu.

K funkcím a vybavení

Stejně jako u S1 nenajdete nastavení redukce šumu a jako jediný zástupce nenabízí volbu vypnutí stabilizace – zřejmě se „umí“ na stativu vypnout, protože se pyšní přívlastkem „Inteligent active Mode“. To jsem ovšem nebyl schopen ověřit. Focení do RAWu nenajdete také, ale to u UZ za cca 7,5 k Kč lze omluvit. WiFi ani GPS také nehledejme, jde o levný model.

Obrazová kvalita – H400

Při maximálním zoomu je obraz viditelně měkčí, než u S1 a je srovnatelný s SP-100. Expozičně je vše dobré – i focení na sněhu, kde SP-100 zklamal. Obrazová kvalita je u ISO 400 a vyšší horší než SP-100 (který je sám horší než S1) – je patrné výrazné žehlení a tím ztráta detailů.

Snímek s maximálním zoomem ze stativu. Podle mého názoru je jeho kvalita srovnatelná s SP-100.

Snímky lze přímo porovnat s modelem S1. Jsou směrem ke krajům viditelně méně ostré.

V protisvětle je sice relativně hodně reflexí a ani přenos kontrastu není ideální, ale celková kvalita není vyloženě špatná..

Opět minimální a maximální zoom. Kresba je viditelně měkčí právě u delšího konce.

Z ruky při ISO Auto -ISO640. Hodnota ISO je ještě rozumná, čas 1/4 s „pobrala“ stabilizace a celkový výsledek je nad očekávání dobrý. 

Následuje porovnání šumu. Originální náhledy na celkovou scénu a výřezy při jednotlivých citlivostech. Celkové scény jsou pro noční scénu s ISO 800 a pro denní s nejnižší dostupnou hodnotou. Ani jeden z fotoaparátů neumožňuje nastavit míru redukce šumu.

Fujifilm FinePix S1.

Olympus Stylus SP-100.

Sony CyberShot DSC-H400.

Závěrečné shrnutí

Budu se opakovat. Nečekejte, že striktně napíši, že nejlepší je model X a nejhorší model Y. Vždy je to především otázka potřeb a ceny. Navíc vždy najdeme něco, co vyváží nějaký nedostatek. Reálné focení ale není o vyvažování nedostatků. Osobně myslím, že vzhledem ke srovnatelné ceně SP-100 a H400, kdy H400 sice nabídne větší zoom, ale horší kvalitu obrazu, nutnost kompenzovat expozici u SP-100 prostě vezmeme jako nutný fakt a když k tomu přidáme skutečně výborně fungující zaměřovač, pak SP-100 vychází z duelu lépe. Samozřejmě, že když přidáte 40% ceny a pořídíte S1, tak čekáte výrazné zlepšení a možnosti fotoaparátu. To také dostanete. Zde je již vhodná otázka, zda to za 40% stojí. Cílem však bylo porovnat chování ultrazoomů „na dlouhém konci“. A tady H400 vede, protože „končí“ na 1550mm oproti 1200mm druhých dvou fotoaparátů a kromě měkčí kresby, kterou doženete úpravami, nenajdete nic tragického.