Test ultrazoomů Fujifilm FinePix S1, Olympus Stylus SP-100, Sony CyberShot DSC-H400

Olympus Stylus SP-100

Technické specifikace nejdete také výše. Řekl bych, že natáčení videa je u SP-100 mírně lepší, než u S1. Myslím, že zvuk zoomu je přijatelnější a ostření mírně „hladší“. Existují rozdíly v možnostech nastavení, ale ty dohledáte v manuálech a technických specifikacích – např. až 240fps pro 432×324 px.

Fotografování a maximální zoom

No a tady je zřejmě nejlepší „vychytávka“ – laserový zaměřovač. Není to nic víc, než terčík, který se promítá na integrované sklo pod bleskem. Zpočátku jsem k systému přistupoval s despektem. Jenže… ono to funguje! Když odladíte nastavení místa snímání a zaměření zaměřovače s polohou svého oka, máte nástroj, při kterém se téměř nespletete. Jediné, co pak ještě může selhat je ostření. Pokud jsem se snažil vyfotit na maximální zoom ptáka v letu, byl ve scéně (!!!), ale systém nezaostřil. To je však otázka cviku, protože pokud doladíte systém ostření a své návyky, bude tam vše. U ostatních ultrazoomů se vám nepovede v hledáčku takový úzký výřez reálně udržet. Takže za mě osobně systém optického zaměřovače zvyšuje použitelnost SP-100 na maximum.

Ostření

To je samo o sobě srovnatelné s dalšími dvěma. Ale jak jsem uvedl výše, při maximálním zoomu s pomocí zaměřovače máme obrovskou šanci se trefit do místa, které chceme fotit. A to i v režimu vysokofrekvenčního snímání a sledování objektu.

K funkcím a vybavení

Dostupné funkce a nastavení jsou běžné a lze je dohledat ve specifikacích výše. O zaměřovači jsem se již rozepsal, je to unikátní a výborná pomůcka. Nelze snímat do formátu RAW, což je obrovská škoda. Ani u tohoto modelu nelze nastavit míru redukce šumu, stabilizaci vypnout lze. Bezdrátová komunikace je možná pouze se speciálními kartami.

Obrazová kvalita – SP-100

SP-100 měl relativně problém s expozicí na sněhu – podexponovával, bylo nutné kompenzovat expozici ručně. Vyvážení bílé funguje výborně. Zásadním nedostatkem je postproces – již při nejnižší citlivosti je v obraze menší množství detailů, než scéně odpovídá (srovnej foto šum – náhled na scénu i výřezy), přestože snímek vypadá na první pohled výborně. Díky tomu vypadá kvalitativně snímek do ISO 800 podobně jako na nižší hodnoty citlivosti. Obrazová kvalita je tedy objektivně horší, než u S1.

Automatická expozice na sněhu selhává.

+1EV.

Manuální expozice, WB Denní světlo. Tahle fotografie mě dostala. Z vrcholu Klínovce jsem vyfotil vrcholek Plešivce, který je ve vzdálenosti 10 km. 

Maximální zoom, ze stativu. Výsledek je velmi dobrý. 

Foceno za použití zaměřovače. V prvním snímku se má ostření „čeho chytit“, takže je v zásadě velmi dobrý (foceno auto). U druhého snímku jsem fotil letícího ptáka, který sice není vůbec ostrý, ale snímek prokazuje, že zaměřovač funguje. Prakticky celá série, kdy jsem měl cíl v zaměřovači, jej obsahuje. V hledáčku bych neměl šanci. Chybou bylo zapnuté středové ostření… Oba snímky jsou v režimu vysoké frekvence snímání (tedy při nižším rozlišení). 

Opět použití zaměřovače. Druhý snímek je o pár sekund mladší a je zde pro dokreslení celé scény. Kvalita prvního je nevalná – ISO 800 a relativně dlouhý čas. 

Krátery na Měsíci se s ohniskem 1200 mm již dají i fotit (není to výřez). Foceno z ruky. 

Shrnutí

SP-100 hodně příjemně překvapil. Sice je na nejdelším ohnisku měkčí a vyšší ISO je také problematické, přesto vzhledem k ceně jde o velmi zajímavý model.

Následující strana