Test ultrazoomů Fujifilm FinePix S1, Olympus Stylus SP-100, Sony CyberShot DSC-H400

Sony CyberShot DSC-H400

Technické specifikace nejdete také výše. Dá se říci, že mě H400 zklamala. rozlišení LCD Nejnižší z testovaných snad ani nevadí, ale hledáček je opravdu nejhorší ze všech tří. Najdeme však největší rozsah zoomu – 63×. Jde těsně o nejlevnějšího zástupce v testu. Možná lze s nadsázkou říci, že SP-100 má místo delšího zoomu zaměřovač.

Video je k dispozici jen v HD Ready rozlišení a má jen dvě varianty rozlišení celkově. K tomu jsem zaznamenal poměrně zásadní nedostatky ve vyvážení bílé. Pozitivem je nejmenší slyšitelnost zvuku motorků zoomu při zoomování.

Fotografování a maximální zoom

Překvapivě funguje velmi dobře. Tady není co vytknout.

Ostření

Ani tady jsem na nic nepříjemného nenarazil. Ostření v celém rozsahu zoomu je standardní a nezklame vás. Rozhodně je funkčně srovnatelné s dalšími u dvou zástupců v testu.

K funkcím a vybavení

Stejně jako u S1 nenajdete nastavení redukce šumu a jako jediný zástupce nenabízí volbu vypnutí stabilizace – zřejmě se „umí“ na stativu vypnout, protože se pyšní přívlastkem „Inteligent active Mode“. To jsem ovšem nebyl schopen ověřit. Focení do RAWu nenajdete také, ale to u UZ za cca 7,5 k Kč lze omluvit. WiFi ani GPS také nehledejme, jde o levný model.

Obrazová kvalita – H400

Při maximálním zoomu je obraz viditelně měkčí, než u S1 a je srovnatelný s SP-100. Expozičně je vše dobré – i focení na sněhu, kde SP-100 zklamal. Obrazová kvalita je u ISO 400 a vyšší horší než SP-100 (který je sám horší než S1) – je patrné výrazné žehlení a tím ztráta detailů.

Snímek s maximálním zoomem ze stativu. Podle mého názoru je jeho kvalita srovnatelná s SP-100.

Snímky lze přímo porovnat s modelem S1. Jsou směrem ke krajům viditelně méně ostré.

V protisvětle je sice relativně hodně reflexí a ani přenos kontrastu není ideální, ale celková kvalita není vyloženě špatná..

Opět minimální a maximální zoom. Kresba je viditelně měkčí právě u delšího konce.

Z ruky při ISO Auto -ISO640. Hodnota ISO je ještě rozumná, čas 1/4 s „pobrala“ stabilizace a celkový výsledek je nad očekávání dobrý. 

Následuje porovnání šumu. Originální náhledy na celkovou scénu a výřezy při jednotlivých citlivostech. Celkové scény jsou pro noční scénu s ISO 800 a pro denní s nejnižší dostupnou hodnotou. Ani jeden z fotoaparátů neumožňuje nastavit míru redukce šumu.

Fujifilm FinePix S1.

Olympus Stylus SP-100.

Sony CyberShot DSC-H400.

Závěrečné shrnutí

Budu se opakovat. Nečekejte, že striktně napíši, že nejlepší je model X a nejhorší model Y. Vždy je to především otázka potřeb a ceny. Navíc vždy najdeme něco, co vyváží nějaký nedostatek. Reálné focení ale není o vyvažování nedostatků. Osobně myslím, že vzhledem ke srovnatelné ceně SP-100 a H400, kdy H400 sice nabídne větší zoom, ale horší kvalitu obrazu, nutnost kompenzovat expozici u SP-100 prostě vezmeme jako nutný fakt a když k tomu přidáme skutečně výborně fungující zaměřovač, pak SP-100 vychází z duelu lépe. Samozřejmě, že když přidáte 40% ceny a pořídíte S1, tak čekáte výrazné zlepšení a možnosti fotoaparátu. To také dostanete. Zde je již vhodná otázka, zda to za 40% stojí. Cílem však bylo porovnat chování ultrazoomů „na dlouhém konci“. A tady H400 vede, protože „končí“ na 1550mm oproti 1200mm druhých dvou fotoaparátů a kromě měkčí kresby, kterou doženete úpravami, nenajdete nic tragického.