Nedávno jsme pro vás otestovali aktuální 24Mpx APS-C top-model Sony bajonetu E – Alpha A6000, nyní bychom rádi přinesli test jeho většího bratříčka: modelu A77 II. Přináší stejný 24Mpx senzor, je to aktuální APS-C top-model řady A, využívá charakteristickou technologii polopropustného zrcátka a oproti původnímu modelu A77 přináší několik příjemných vylepšení.
 |
Přístroje Sony Alpha jsou kolem už docela dlouhou doba a Bajonet A ještě delší – jedná se totiž o původní systém Minolta AF z roku 1985. Sony ho převzala r. 2006 a od té doby na něm usilovně pracovala. Poslední, revoluční změna přišla r. 2010, kdy Společnost Sony nahradila klasické sklopné zrcátko a hranolový hledáček pevným polopropustným zrcátkem, které není třeba mezi expozicemi zvedat a hledáčkem elektronickým.
Tolik tedy k úvodu, nám se dnes dostal do ruky zatím poslední zástupce systému tzv. SLT (single-lens-translucent) zrcadlovek, jak Sony tento typ fotoaparátu nazývá – Sony Alpha A77 II. Jedná se o nástupce modelu A77 a dobrou zprávu pro všechny uživatele tohoto systému. Po oznámení nového systému E a hlavně po příchodu jeho prvních fullframe zástupců a také ostření detekcí fáze přímo na čipu, mnoho fotografů předpovídalo zrcadlovkám Sony konec. Naštěstí šlo jen o planý poplach a A77 II je toho důkazem.
 |
Jedná se o přístroj nejvyšší třídy APS-C modelů. Je velmi rychlý, ať už jde o AF či sériové snímání. To ho předurčuje k podobnému využití, které nacházely oblíbené modely konkurence jako je EOS 7D od Canonu či D300s od Nikonu – fotoaparát s rychlým snímáním a ostřením, vhodný např. pro profesionální práci s teleobjektivy, kterým dává crop factor větší dosah. Momentálně tuto kategorii sdílí např. s Pentaxem K-3. Patřit sem bude i EOS 7D Mk. II a případný nástupce D300s.
Podívejme se teď
Co je nového:
Design přístroje se téměř nezměnil (proč také, původní je dobrý). Na první pohled si lze všimnout pouze chybějícího přisvětlení AF. Ano, o to přístroj přišel, další věci by nám to však měly vynahradit: počet bodů AF vzrostl z 19 na 79 (!), křížových je pak 15, jejich citlivost také vzrostla – AF teď funguje až do –2EV. Zlepšilo se i sledování (Tracking AF). Nový je i APS-C senzor, byť rozlišení (24Mpx) má stejné. Lišit by se měl hlavně ve výkonu na vyšší ISO. Díky tomu si výrobce troufl navýšit mezní hodnotu citlivosti na 25 600 (místo 16 000). Nový procesor Bionz X na tom má jistě také svůj podíl. Co dále? Příjemnou změnou je vyšší rozlišení displeje (1 230 000 „bodů“ namísto 920 000) a drobnou, ale jistě ne nevítanou jsou i tři polohy pro uživatelské nastavení na hlavním voliči režimů (A77 první generace má jednu). Všimnout si je třeba též přechodu na standardní sáňky pro blesk (A77 používá proprietární Minolta sáňky).
(pokračování na další stránce)
Design a ovládání
 |
 |
 |
Tělo přístroje je robustní a dobře se drží. Rozmístění ovladačů se může zdát zprvu trochu náhodné, ale ve výsledku je velmi pohodlné a promyšlené.
Zpředu se nachází jeden z rollerů, pod ním IR příjmač, dole u bajonetu tlačítko náhledu hloubky ostrosti a z opačné strany bajonetu pak tlačítko aretace objektivu. pod ním se nachází otočný přepínač režimu ostření se čtyřmi polohami – MF, jednorázového, kontinuálního a sledovacího autofocusu (v pořadí MF, C, A, S). na této straně, mírně výš se také nachází typicky umístěné tlačítko vyklopení blesku.
Horní strana přístroje obsahuje ovladačů relativně dost: kromě spouště s prstencem OFF/ON okolo je to čtveřice těchto tlačítek: režim snímání, vyvážení bílé, korekce expozice a ISO. Poslední dvě jsou odlišeny jinou velikostí a výškovým umístěním (jsou v prohloubenině). Podél těchto čtyřech tlačítek se nachází stavový displej, typický to znak vyšších řad DSLR. po jeho stranách pak najdeme tlačítko přepínání ECF/LCD a tlačítko podsvícení stavového displeje. Na hledáčkové kapličce pak najdeme stereomikrofon a tentokrát již klasické sáňky pro blesk. Na opačné straně od kapličky se pak nachází volič režimů. Má středovou aretaci a kromě klasických režimů PASM a automatiky jsou na něj vyvedeny režimy panorama, scénického módu, Rychlého snímání 12 sn./s, videa a tři uživatelsky volitelné polohy.
Strany přístroje nabízejí následující: „gripová“ strana slot pro paměťové karty (jeden společný pro SD/SDHC/SDXC nebo Memory stisk PRO Duo). Opačná strana pak slušnou sadu konektorů: PC-sync, dálkové ovládání, DC-vstup, mikrofon, miniHDMI a micro USB.
Zespodu pak najdeme závit pro stativ (v ose objektivu) a vstup do šachty pro baterii (za trochu křehce působícími dvířky).
Zbytek parády se pak odehrává na zadní straně. Té vévodí plně artikulovaný displej (skutečně plně, konstrukce je dosti složitá a umožňuje vyklápění displeje a jeho rotaci o 360° na kloubu). Vpravo od něj se nachází trochu netradičně joystick místo klasického čtyřsměrného ovladače. má osm směrů pohybu a promačkávací střed. Nad ním najdeme trojici tlačítek (spoušť videa, zámek expozice/slow sync, AF/MF/zvětšení náhledu snímku) a druhý roller. Pod joystickem je pak hned pětice tlačítek: Fn pro rychlé menu, přepínač zobrazení informací na displeji/hledáčku, tlačítko pro ořezový mód, tlačítko zobrazení snímku a tlačítko mazání. Poslední tlačítko je na opačné straně nad displejem – zde je osamělé tlačítko vstupu do menu. Nad optikou hledáčku je pak ještě senzor přiblížení. Poslední, co na zadní straně nalezneme je informační dioda.
Menu:
Systém menu je podobný jako na ostatních aktuálních přístrojích Sony – 5 záložek (nastavení snímání, nastavení funkcí, nastavení připojení, nastavení přehrávání a nastavení přístroje) rozdělených na 2–9 obrazovek po max. 6 položkách. Screenshoty přiloženy níže:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Ovládání, výkon:
Fotoaparát je velice příjemný na ovládání, jen co si člověk zvyklý spíše na přístroje konkurence zvykne na mírně odlišné ovládání a na (velice dobrý) elektronický hledáček. Ergonomicky je přístroj povedený – Sony nenechali ergonomii A77 beze změny jen tak, ale proto, že se zkrátka osvědčila.
Rychlost přístroje, zejména AF je velmi dobrá, počet AF bodů a jejich pokrytí scény na zrcadlovku výjimečný. Zejména nezměněný výkon v live-view je příjemná věc. Trošku „líně“ reaguje zobrazení nastavovaných expozičních parametrů na stavovém LCD – otočím kolečkem a číslo se ukáže sice za zlomek sekundy, ale někdy mi to stačilo k tomu, abych s kolečkem zatočil více, než jsem chtěl a např. zvolenou clonu „přejel“. Není to vyloženě chyba, ale pocitově se mi zdá, že je slabší vazba mezi rollerem a indikací na displeji. Asi je to o zvyku.
(pokračování na další stránce)
Obrazová kvalita:
Na předním místě se podíváme, jak se přístroji Sony Alpha A77 II daří při vyšších citlivostech. Předchozí generace v tomto ohledu příliš neexcelovala – zaprvé kvůli starší generaci 24Mpix snímače, který zvláště po ztrátě třetiny světla kvůli polopropustnému zrcátku na konkurenci tak úplně nestíhal, za druhé přístroj používal o generaci starší procesor Bionz, než současná novinka.
 |
Sony nabízí i režim multiexpozice pro odečtení šumu. Výsledkem je čistá, ale spíše neostrá fotka:
 |
Celá fotka (24Mpx) při ISO 3200 (jedna expozice) zde:
 |
Fotoaparát je schopen díky svému 24Mpx senzoru podat výborné detaily. Limitující bývají při této pixelové hustotě spíše objektivy. V našem případě jsme přístroj dostali do ruky s objektivem Sony DT 16–50mm f/2,8 SSM. Jedná se o základní světelný zoom pro seriózní použití (je např. utěsněn proti vodě a prachu). Pokud jde o jeho kvality na 24Mpx senzoru, je maličko rozporuplný:
 |
 |
Ve středu je dosti ostrý, trpí však kraje a hlavně – produkuje silné množství barevných lemů a to i po zaclonění. 24Mpx senzor mu v tomto případě nedělá dobrou službu, protože je to při prohlížení 1:1 dost vidět, příklady na širokém ohnisku:
 |
 |
Viditelná je pak i vinětace (F2.8):
 |
Objektiv je tedy nutno pochválit za dílenské zpracování, kresbu ve středu obrazového pole, utěsnění proti prachu a vodě a rychlý a tichý autofocus. Nepochválit pak za výkon v okrajových částech snímku, zejména pak na širších ohniscích.
Fotoaparát samotný je schopen vynikajících obrazových výsledků, oproti minulé generaci už stíhá konkurenci i v šumu. Pro maximální vytěžení obrazových možností senzoru bych doporučoval (kvalitní) pevné objektivy.
Video:
Sony Alpha A77 II natáčí video ve FullHD, při frekvenci 60p. Podporuje formáty MPEG-4 a AVCHD, má stereomikrofony a stejně rychlé ostření pomocí detekce fázového posunu při videu v live-view i při použití hledáčku.
(pokračování na další stránce)
Závěr:
Sony A77 Mk.II ukazuje, že firma Sony nechystá v blízké době řadu zrcadlovek Alpha do starého železa. Jedná se o více než konkurenceschopný přístroj v nejvyšší řadě APS-C přístrojů, poloprofesionální „nepravou“ zrcadlovku s velmi rychlým AF ve všech režimech, slušným obrazovým výkonem, ultrarychlým snímáním a dobrou ergonomií. Jako nevýhoda by pro někoho mohl být elektronický hledáček a ztráta třetiny světla kvůli AF či slabší výdrž na baterii (480 snímků dle CIPA, pro srovnání – EOS 70D: 920 dle CIPA). Tyto vlastnosti se úzce vážou na použitou SLT technologii, ale jsou vyváženy jinými, pozitivními, vlastnostmi tohoto typu fotoaparátů (stejný výkon v live-view i při focení přes hledáček, a to včetně videa, neustálý PDAF, rozměrnější hledáček s více možnostmi zobrazení informací a nastavení, rychlejší snímání a tišší chod díky nepohyblivému zrcátku, které slouží i jako další bariéra při vstupu prachu do útrob fotoaparátu…).
Pro majitele klasické A77 asi není důvod „přezbrojovat“, ale pro majitele starších nebo nižších řad Alpha zrcadlovek či SLT je A77 II vítanou zprávou – tento model dospěl a je určitou zárukou, že se o budoucnost systému není třeba tolik obávat. Což je dobře, byla by ho škoda…
Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších zrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze zrcadlovek.
Ukázkové snímky:
(JPEG z fotoaparátu, nejnižší odšumování)
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
(Zpět na první stránku)