Vzpomínky na Afriku, část I.
Cestování částí Jihoafrické republiky jsem zvolil s malou skupinou fotografů. Při předchozích cestách po Peru, Bolívii a Kubě jsem se přesvědčil, jak nepříjemné je cestovat s turisty, kteří vytáhnou malý fotoaparát z kapsy, párkrát zmáčknou spoušť a frčí dál. Doporučuji vydat se do této země alespoň na tři týdny, i tak toho stihnete jen zlomek. První týden jsem měl možnost trávit u známých a pozorovat styl života bílých v JAR.
Farmář nám ukázal část svého pozemku z nákladního auta se sedačkami na korbě, ještě větším zážitkem byl let jeho helikoptérou nad farmou. Tyto farmy mají obvykle rozlohu 200–400 ha a jsou plné divokých zvířat. Zde se nemohu nezmínit o lovu na pakoně.
Přestože už od mládí rád střílím, ostatně jako většina kluků, nikdy jsem se neúčastnil lovu a nemám povědomí, na kterou část zvířecího těla mířit. Proto jsem uvítal poučení a zkoušku střelby, která dopadla nad očekávání skvěle (jedna rána do středu a dvě rány vedle černého pole, které mělo velikost jablka) a to postačilo, abych se mohl účastnit lovu.
Večer jsme vyrazili. S puškou a dvěma náboji, které mi do pušky na farmě zasunuli. Pakůň se objevil ve vzdálenosti 70–80 m a já vystřelil. Neuvěřitelné se stalo skutkem – trefil jsem se přímo na komoru, fotka je toho důkazem. Byl to pro mne skutečně nezapomenutelný zážitek, stejně jako zpracování úlovku černou obsluhou a následná ochutnávka.
Po celou dobu pobytu na farmě nám počasí příliš nepřálo, pouze při výletu na jezero nacházející se v krásném, tichém a zapadlém koutu farmy se obloha rozjasnila. Kolem nás se pohybovalo množství nádherných ptačích krasavců, ale zachytit je objektivem 300 mm bylo nemožné, chybělo mi „dlouhé sklo“ 400–500 mm.
K večeru se obloha zatáhla, nastal nádherný koncert mraků a světla. A tehdy jsem také poprvé uviděl buš, ohromnou plochu zeleně zdevastovanou zvěří. Množství slony polámaných a poražených stromů, nosorožci a zebrami okousané výhonky rostlin a keřů.
Josef Peterka se narodil se v roce 1943, vyučil se elektromontérem, je absolventem Střední průmyslové školy elektrotechnické v Praze a Institutu elektrotechniky a energetiky v dopravě. Vedle fotografování patří mezi jeho záliby cyklistika, lyžování, nohejbal a jízda na chopperu. Více fotografií můžete shlédnout na jeho stránkách Peterka-foto.cz
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruDobrý den.
Pro Štefana.
1. Pohyb v parcích je asi zakázaný, ale jen pro ty, kteří se tam chtějí pohybovat bez průvodce. Tato fotka vznikla, když jsme se pozdě večer vraceli z večerní projížďky. Na cestě leželo šest lvů a vůbec nemělichuť tuto cestu opustit. Tyto večerní propjížky provádějí běžně v parcích.
2. K tomu střílení pro zábavu.
Rád střílím pro zábavu z revolveru, pistole i pušky. I když z pušky je to trochu problém s jednou rukou. Nikdy, nikdy jsem nestřílel na zvěř pro zábavu.
A také jsem neměl tuto potřebu. Pouze jako malej kluk ze vzduchovky po vrabcích. Nyní se mě to zdá hrůzné.
V Thabazimbi jsme byli ubytováni na soukromé farmě. Neskutečně velký pozemek. Majitel pozemku měl asi potřebu masa pro své dělníky (tři černé rodiny) a asi i pro svoji potřebu. Nejdříve si mě vyzkoušel do
terče a potom mě svěřil pušku.
Padlého pakoně ihned naložili pomocí navyjáku a zpracovali.
Děkuji za komentář, přeji příjemný den a málo žluče :-) !
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.