Staré objektivy na nových digitálních tělech II.
V prvním díle našeho seriálu jsme se věnovali problematice digitálních fotoaparátů a jejich kompatibility se starými skly. V druhé části článku si přiblížíme, proč a jestli vůbec takové manuální objektivy na svůj digitální fotoaparát montovat, co nám to umožní a co naopak ne.
Jak se tedy bude takový objektiv chovat?
To záleží na mnoha faktorech. Samotné ruční ostření může být problém a nemusí. Záleží hlavně na uživateli, jak moc mu vadí/nevadí a jak rychle a přesně ho ovládá. Vše je o cviku a s dobrou praxí může být manuální způsob ostření velmi přesný a dostatečně rychlý pro běžné scény. Zde vstupuje do hry i samotný přístroj. Výrobci se nám totiž snaží ruční ostření různými způsoby usnadňovat. Někdy se to daří, jindy méně. Běžnými způsoby jsou: zvětšení náhledu na displeji či v elektronickém hledáčku, zvýraznění kontur, zapípání či zablikání při správném zaostření atd. Uživatel sám si pak může svůj fotoaparát vylepšit například matnicí s dálkoměrným klínem, zvětšovací očnicí či třeba stínítkem na display. Kromě již zmíněných nutností ovládat manuálně ostření a clonu bude docházet k několika dalším jevům.
 |
Nejprve si zmíníme ořezový faktor. Vaše stará padesátka z Prakticy nebude na většině digitálů padesátkou. Nebo přesněji – bude, ale nebude se tak chovat. Snímače mají totiž často (většinou) jiné rozměry, než kinofilmové políčko, bývají menší. O kolik, vyjadřuje právě zmíněný „crop factor“. Tedy koeficient, charakteristický pro každý fotoaparát, pomocí kterého získáme vynásobením fyzického ohniska ohnisko ekvivalentní, vyjadřující jiný úhel záběru, který na digitálním přístroji získáme. Typický ořezový faktor je 1,5× (APS-C).
V případě zmíněné padesátky to znamená, že dostaneme úhel záběru jako kdybychom na tu naši starou Prakticu nasadili objektiv o ohniskové délce 75mm (50 × 1.5). Jinými slovy, menší snímač využije menší plochu promítnutého obrázku a úhel záběru se nám zmenší.
 |
Fotoaparáty s výměnnými objektivy nabízejí vzhledem ke kinofilmu tyto „crop factory“: 5,6×, 4.5×, 2,7×, 2×, 1,6×, 1,5×, 1,3× a 1×.
 |
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruKdyž píšeme o fyzikálních jevech, nebylo by špatné používat obvyklou a po desítky let ustálenou českou terminologii. Tedy "barevná vada" místo chromatická aberace. Také není špatné napsat "vady" - protože rozlišujeme barevnou vadu velikosti a barevnou vadu polohy. Zatímco první lze snadno a rychle odstranit v postprocesu (některé fotoaparáty ji odstraňují automaticky), druhou lze spíš jen zamaskovat.
... o dávných mýtech s odrazem od snímače a šikmým dopadem ani nemluvě :(
Tedy pane Vavříne, to je zase jednou příspěvek. Pochybuji, že byste článku vůbec nerozuměl právě pro použitý termín "chromatická aberace". Měl byste spíše ocenit, že se někdo s takovým článkem píše. Věřím, že pro mnoho začínajících je přínosem. Také jsem kdysi začínal se setovým zoomem a za pár korun pořízenými starými objektivy.
Mimochodem - jak jezdíte do práce, tramvají nebo električkou ? :-D
No Slováci jezdili možná električkou, moje babička nastupovala do eletriky, někdy i elektriky. Já jezdím tramvají, nebo sockou. Dobrý článek, sám testuji a zkouším různá stará skla a některá mají opravdu velmi dobrý výkon, až mě to samotného překvapuje.
RJ: "chromatická aberace" je termín za prvé nesmyslný (protože neurčitý) a za druhé jazykově chybný. Viz první příspěvek - jestliže fyzika určité jevy označuje nějakými termíny (a to již nejméně desítky let), bylo by dobře se jich držet a nezavádět nové jen proto, že někdo neumí překládat z cizího jazyka. Já to samozřejmě pochopil - že autor se nejspíš v problematice orientuje poměrně chabě (protože jinak by to tak nenapsal) a podobné pitominy šíří dále. Článek za přínosný zrovna nepovažuji, protože obsahuje řadu chybných, nepřesných a zavádějících tvrzení. Je toho už tak plný internet :(
Pane Vavříne, ponechme teď prosím stranou barevnou vadu. Mne by spíš zajímala ta řada chybných, nepřesných a zavádějících tvrzení, o kterých se zmiňujete.Pokud jste na něco takového opravdu narazil bylo by užitečné, kdybyste na to upozornil i ostatní čtenáře. Budou vám za to vděční. Mám na mysli závažné technické bludy, nikoliv nepodstatné slovíčkaření. Já jsem si oba články celkem se zájmem přečetl a autorovi děkuji.
Takže postupně, nikoliv však přesně v pořadí:
„To samé platí pro vinětaci – ztmavení rohů. Je to z velké části dáno fyzikálně – paprsky světla dopadají na fotodiody na krajích velkého senzoru šikmo. Výrobci se to snaží napravit posunutím sběrných mikročoček nad jednotlivými fotodiodami, což situaci zlepšuje, ne vždy ale úplně řeší.“
– z toho by bylo možné vyvodit, že vinětace (ztmavení rohů – přesněji pokles množství světla směrem od středu obrazového pole) je problém výlučně digitální fotografie. Přitom vinětace je vskutku jev fyzikální, ale nesouvisí jen s šikmým dopadem na fotodiody, ale s optikou jako takovou. V první řadě rozlišujeme několik typů vinětace (mechanickou, optickou a další - to jen na okraj) a zejména jde o jev, který se projevuje jak na filmu, tak na snímačích.
Někteří výrobci (Leica, Zeiss – viz např. PDF snadno dostupná na stránkách těchto společností) to přímo udávají v technických materiálech k objektivu.
- u normálních a dlouhých ohniskových vzdáleností + širokoúhlých objektivů pro zrcadlovky (retrofokálních) bývá vinětace jasně patrná u odcloněného objektivu a po zaclonění se sníží na úroveň, která je prakticky nepostřehnutelná (úbytek světla cca 20-30%)
- u širokoúhlých objektivů symetrické konstrukce (zjednodušeně pro dálkoměry a velkoformáty) vinětace i po zaclonění bývá dost zřetelná – což je ostatně důvod, proč byly vynalezeny centrfiltry. Příkladem může být Schneider Super Angulon 47/5,6 XL pro velkoformát nebo Zeiss C Biogon 21/4,5 ZM pro Leicu (zde i po zaclonění na F/8 je stále úbytek světla cca 80 % a s nějakým snímačem vs. filmem to vůbec nesouvisí).
- u některých zoomů v části jejich rozsahu (příkladmo Nikkor 17-35/2,8 AF-S) může být vinětace již u plně odcloněného objektivu sotva patrná – a opět je to vlastnost, kterou ve stejné míře najdeme při použití jednoho a téhož objektivu na filmu stejně jako na FX DSLR
- u jiných zoomů naopak vinětace může být výrazně vyšší než u pevných ohnisek – příkladem může být Nikkor 16-35/4 AF-S VR, což je objektiv uvedený na trh teprve nedávno, zcela jistě konstruovaný s ohledem na DSLR a přitom na 16 mm viditelně vinětuje i při cloně F/8
Vinětace je prostě v první řadě vlastnost objektivů jako takových a nijak to nesouvisí s tím, jestli se jako záznamové médiu použije film nebo snímač – jinak by ani nebylo možné tuto vlastnost uvádět v technických listech (např. onen Zeiss, Schneider, Leica - viz stánky těchto výrobců). Teoreticky se sice na vzniku vinětace může podílet i konstrukce snímače, ale reálný význam tohoto jevu je krajně diskutabilní a zejména u objektivů pro zrcadlovky prakticky nezjistitelný.
PS: Navíc u digitální fotografie má tento jev daleko menší význam než u filmu, protože jej lze snadno a rychle odstranit během zpracování snímku – což u filmu nejde vůbec nebo jen namáhavě.
„ ... se to může projevit např. i výraznou chromatickou aberací (kdy nám objektiv láme světlo různých vlnových délek různě a digitální senzor to neváhá patřičně zobrazit – pomocí barevných duchů kolem hran objektů). Tento problém se opět zvýrazňuje směrem ke krajům snímku.“
1. v první řadě barevné vady se pochopitelně projevují i na filmu. Jen jsou zpravidla o něco méně nápadné díky tomu, že filmový negativ/diapozitiv si nikdo nezvětšoval na 200% na monitoru. Dále k tomu přispívá i ten fakt, že digitální fotky jsou „čistší“ a podobné jevy jsou tím pádem nápadnější. Ne zcela jasný je vliv samotné podstaty vzniku digitální fotky díky interpolaci Bayerovy masky
2. poslední věta („Tento problém se opět zvýrazňuje směrem ke krajům snímku.“) opět ukazuje, že autor se neorientuje ani v základech problematiky. To co popisuje je pouze barevná vada velikosti (kterou lze snadno a rychle odstranit při zpracování v PC), kdežto barevná vada polohy je naopak obvykle nápadnější uprostřed snímku a v nepříznivých případech se projeví i v rozostřených partiích (a odstraňuje se těžko, resp. dá se částečně zamaskovat).
„Navíc platí, že digitální senzor odpouští optické chyby objektivu daleko méně, než filmová emulze“
– kupodivu, ale je to právě NAOPAK! Lépe by bylo napsat, že na digitálu si to každý může zvětšit na monitoru na 200% a najít sebemenší chybičku, což u filmu tak jednoduché není. Fakta jsou taková, že digitál dokáže signál z objektivu využít podstatně lépe než film. Jak je to možné? Film totiž má svoji vlastní MFT, která se sčítá s MTF objektivu. Jinými slovy na vysokých prostorových frekvencích (= jemné detaily) film „vrátí“ jen část signálu doručeného na emulzi objektivem. I u vysoce kvalitních filmů s vysokým rozlišením jako Provia 100F nebo Velvia 50 je ztráta na 50 lpmm 50-60% (lze nalézt v technických listech příslušných filmů na stránkách výrobce). Naproti tomu digitál si v tomto ohledu vede podstatně lépe.
Jaký je praktický efekt výše popsaného? Digitál oproti filmu dokáže daleko snáze zachytit jemné nízkokontrastní detaily (typicky vady pleti). Autorův výrok se neopírá o reálné poznatky, jako spíše o ten prostý fakt, že u digitálu si každý snadno na monitoru zvětší a najde sebemenší nedostatek. Navíc řada současných snímačů již přesahuje co do lineárního rozlišení možnosti i těch nejlepších použitelných filmů, takže co nebylo vidět u filmu ani na velké zvětšenině, snímač může ukázat.
Zajímavým následkem toho všeho je, že kvalitní diapozitiv sice dokáže co do rozlišení mírně překonat např. Nikon D700, ALE vyžaduje to vynikající objektiv a dobrou snímkovou techniku, kdežto u D700 lze limitů snímače dosáhnout i s průměrným objektivem a ve větším rozsahu (méně příznivých) podmínek.
... pokračování příště
Děkuji za váš čas, který jste tomu věnoval.Předpokládám, že na fotofóru se toto již párkrát probíralo. Vlákno jsem ale nehledal. Až bude více času, pozorně si pročtu, co jste napsal. Na okraj mám jednu poznámku a odpusťe mi mou případnou nechápavost:
jestliže autor článku napíše, že „Navíc platí, že digitální senzor odpouští optické chyby objektivu daleko méně, než filmová emulze“ a vy napíšete: "Fakta jsou taková, že digitál dokáže signál z objektivu využít podstatně lépe než film." ,tak oba podle mne jinými slovy píšete totéž. Tedy, že digitální senzor nekompromisně zaznamená optické chyby objektivu, zatímco filmová emulze tyto informace tak podrobně nezaznamená.
Vážený pane Vavřín.
Obdivuji Vámi vložené množství času do diskuse pod mým článkem, a to tím více, že jsou vaše příspěvky zcela mimo téma, zaměření i rozsah článku. Věřte mi, pane Vavřín, že by byl ten nejmenší problém si při tvoření článku otevřít jednu chytrou odbornou knihu o optice a všechny podrobnosti z ní do článku vypsat, ale bylo by to zbytečné – jedná se o článek pro začínající zájemce o praktickou stránku používání historické optiky na moderních tělech a ne o traktát o optice.
Vaše připomínky jsou, uznávám, místy věcné, nicméně mnou uvedená fakta pouze rozvádějí, popřípadě relativizují, nicméně nepopírají. Za článkem v jeho současné podobě si stojím, pokud se Vám zdá málo odborný, je mi líto, můžete si napsat a zveřejnit svůj, složitější, vědečtější, ale zajímalo by mě, kdo z cílového publika bude něco takového číst.
Co se týče používané terminologie, „chromatická/é aberace“ je běžně používaný výraz. Bránit se tomu je podobné, jako se rozčilovat, že v učebnici pro mediky je místo stehna „femur“.
Berte toto jako mou finální odpověď, hodlám svůj čas věnovat spíše psaní dalších článků, než dohadováním se v diskusích pod nimi, dovolte mi ještě jednu lehce mentorskou poznámku na závěr: Nesouhlasit se s někým dá i bez poznámek, že „autor něčemu rozumí chabě“ a „šíří pitominy“. Ještě jednou tedy děkuji za Váš čas a nashledanou.
Nezbývá než souhlasit, s předposlední větou tuplem :)
JS: dovolím si poznamenat, že v učebnicích pro mediky jen stěží najdete označení pro stehno femur, protože femur není stehno, ale pouze stehenní kost :) A jestliže medicína pro onu kost používá označení české ("kost stehenní") a i latinské ("femur"), nelze proti tomu nic namítnout, protože jde zaužívanou paralelní terminologii. Naproti tomu "chromatická aberace" není ani česky ani anglicky a objevila se ve značném měřítku až v posledních letech v souvislosti s masivním využíváním anglicky psaných zdrojů z internetu a chybnými překlady. O termínu viz výše, každý si může udělat vlastní názor. Podobný terminologický voluntarismus není žádnou tragédií sám o sobě, jako spíše příznakem dost povrchní znalosti věci.
Ohledně věcné správnosti článku byla již část uvedena, k dalším problematickým partiím, jako zejména mýtus o odlescích od snímače / MC vrstvách, zavádějící formulaci o šikmém dopadu paprsků na snímač a neostrých rozích + dalším drobnostem, které obvykle mají kořeny spíše v marketingových manipulacích než ve faktech, jsem se nestihl dostat. Spojovat vinětaci pouze s vlivem snímače JE pitomina - a opět jsem uvedl zdroje ve kterých si to každý může najít. Vskutku by stačilo "otevřít jednu chytrou odbornou knihu o optice" a podobná formulace by se pak v článku vůbec neobjevila.
Rozsah a zaměření článku jistě neumožňuje (a ani nevyžaduje) rozvádět všechny aspekty fotografické optiky, stačilo by tedy napsat, že u objektivů se lze setkat s vinětací a to jak u starých, tak i nových a netřeba se jevu obávat. Ostatní kvalitativní aspekty by šlo shrnout do věty "jako všude jinde, i v optice dochází během let k vývoji a starší objektivy tedy mohou (ale nemusí) podávat o něco slabší výkony než moderní". Bylo by to stručné, jasné a přitom i věcně správné.
Moje komentáře jsou možná rozvláčné, ale vyvracet chybná, nepřesná a zavádějící tvrzení obvykle podobnou důkladnost vyžaduje.
Dobrý den všem, byť jsem to neměl v plánu, ještě jednou mi tedy dovolte vyjádřit se k příspěvkům výše – vidím, že to je potřeba, aby nedocházelo k matení čtenářů.
V článku stojí „některé objektivy mohou na digitálech ukazovat poměrně neostré a nekvalitní rohy – kresba směrem k okrajům obrazového pole se může zhoršit natolik, že snažit se využít celou plochu objektivu bude kontraproduktivní. To samé platí pro vinětaci – ztmavení rohů.“
…tedy nepíšu, že jen staré manuální, samozřejmě že i moderní, ale o těch článek není. Stejně tak netvrdím, že objektivy nemohou vinětovat i na filmu, sám na film dost fotím, takže bych to měl vědět, ale opět, článek je pouze o digitálech! A již vůbec z textu nevyplývá, že vinětce je daná pouze čipem.
Přečtěte si prosím, že je to v části věnující se výhodám ořezového faktoru. A nesnažte se prosím tvrdit, že optické vady nebývají nejsilnější směrem k okrajům obrazového pole a že není jistá výhoda je oříznout pomocí crop fatoru, protože oboje je pravda a v článku nic jiného nepíšu. Bohužel, z vašich příspěvků dýchá nepochopení psaného textu a snaha být za každou cenu chytřejší než autor. Příště lépe čtěte, než se budete navážet do lidí!
PS: „Úpravy Nomina anatomica zavedly již dříve pojem „os femoris" pro odlišení kosti od pojmu „femur", stehno, jako části dolni končetiny“
(Čihák, R.: Anatomie 1. Praha 2011.) …čtu totiž různé chytré knížky, i tu o optice, víte?:-)
Formulace „... některé objektivy mohou na digitálech ukazovat poměrně neostré a nekvalitní rohy“ vskutku vůbec nijak nenaznačuje, že by to byl problém právě digitálu ... a už vůbec ne v článku o starých objektivech :) O navazující větě o šikmém dopadu paprsků na fotodiody ani nemluvě :)
... nikde jsem nepsal, že by se optické vady neprojevovaly více směrem od osy objektivu. Je to ale vlastnost platná bez ohledu na záznamové médium.
Formulace „To samé platí pro vinětaci – ztmavení rohů. Je to z velké části dáno fyzikálně – paprsky světla dopadají na fotodiody na krajích velkého senzoru šikmo. Výrobci se to snaží napravit posunutím sběrných mikročoček nad jednotlivými fotodiodami, což situaci zlepšuje, ne vždy ale úplně řeší.“ opravdu ani náznakem neukazuje, že to způsobuje právě snímač :)
O matení čtenářů jak výše uvedeným, tak např. odlesky od snímače (které nikdo nikdy neviděl) dozajista nemůže být ani řeči :)
... podstatné argumenty uvedeny, vyjasnit si to může každý sám.
Teda pane Vavříne, smekám! Že Vás to baví takhle trolit, byť s Vámi souhlasím, nicméně článek účel splní i takhle a myslím, že pro nemajetné cvakaly dobře.
"O matení čtenářů jak výše uvedeným, tak např. odlesky od snímače (které nikdo nikdy neviděl) dozajista nemůže být ani řeči :)"
Já jsem si snímač, přesněji odraz od snímače, odražený v optické soustavě zpět ke snímači vyfotil vědomě mnohokrát. Zdůrazňuji slovo vědomě. Je to takové hezké "duhové" kolečko, které silně připomíná složené oko hmyzu (strukturu snímače). Podmínkou je zdroj světla v záběru (ideálně Slunce), vhodný objektiv a chybné ostření.
Takhle vědomě odlesk snímače fotit mne nikdy nenapadlo. Dobrý počin :) Nicméně panu Vavřínovi: myslel jsem (a opravte mne, pokud se mýlím), že zásadní problém odlesku od snímače není ten, že by byl vidět, ale ten, že starší objektivy, které s tím nepočítají, nemají tak dobré antireflexní vrstvy na zadním členu optiky a celkově vůbec, takže pak díky vnitřním odleskům celkově klesá kontrast. A musím říct, že jsem měl spoustu starých objektivů, které mi na filmu fotily kontrastněji než na digitálu. Pravda, nebylo to žádné exaktní měření, ale ten pocit jsem z toho měl.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.