Káhira, Egypt: fotografování v Městě mrtvých

Egypt je země obrovských rozporů. Neuvěřitelně bohatí a na druhé straně nesmírně chudí lidé, hledající živobytí v haldách odpadků. Bohatství určitě neznamená životní štěstí, někdy je to spíše naopak. Každý zná z Egypta věčné pyramidy faraónů, nejstarší civilizace světa. Káhira je tak v historii relativně mladým místem. Byla založena arabskými dobyvateli až někdy na konci 10. století. Severní hřbitov, někdy nazývaný též Město mrtvých, se nachází nedaleko centra muslimské Káhiry, nepřehledné změti úzkých uliček, s prastarými měšitami, tržišti, tisíci pachy a nevím ještě čím vším. Když projdete pod přecpanou dálnicí káhirského vnitřního okruhu, octnete se ve světě ticha. Na Severním hřbitově jsou hrobky a mešity vládců, kteří tvořili po staletí historii země. Mameluci, Fatimidové byly později vystřídání Turky. Na první pohled nemusíte ani poznat, že jste na hřbitově. Většina ze stovek hrobek ve Městě mrtvých je obydlena a určitě nehostí jen duše zemřelých. Nikdo to neví přesně, ale údajně zde žije až 20.000 lidí. Nastěhovala se sem pestrá směsice egyptského obyvatelstva, které dušičky moc netrápí. Na hřbitově je voda, občas i elektřina. Mnozí zde otevřeli svoje živnosti. Zjistíte, že Město mrtvých je i městem živých.

Severní hřbitov v Káhiře asi není místem, kde je radno se pohybovat za tmy. Incidenty odtud však nebyly hlášeny. Turisty jsem zde moc neviděl. Moje první návštěva v roce 2006 trvala jen asi hodinu. Pro jistotu jsem si s sebou vzal taxikáře, který zde nikdy nebyl, ale uměl arabsky. Bylo to ve tři hodiny odpoledne, červen, jasno. Asi to nejhorší možné světlo. Středoformátový Pentax nikdy nebyl moc obvyklým fotoaparátem. Nápadnost fotoaparátu budí pozornost, kterou však můžete i využít pro navázání kontaktu. Jste prostě osoba neobvyklá, není to turista cvakal. Sestoupili jsme na hřbitov po svahu plném odpadků přímo mezi hrobky. Najednou bylo všude ticho. Ruch přelidněné Káhiry jakoby zmizel. Řidič chtěl spíše jezdit, než se vláčet za „crazy“ fotografem. Vlekl jsem ho ulicí mezi hrobkami směrem k polorozpadlé mešitě, kde jsem tušil nejstarší část hřbitova. Najednou první lidé. Na ulici napouštěli z hadice vodu do kbelíků dva mladíci. S pomocí řidičovy arabštiny a mých posunků jsme se zpřátelili. Přišli do Káhiry z venkova. Pozvali mě k sobě domů, na svůj hřbitůvek.

Takoví lidé jsou zde však asi výjimkou. Většinu obyvatel tu tvoří ortodoxní muslimové, kteří nechtějí příliš fotografovat. Snažil jsem se fotografovat, i když bylo špatné světlo. Nemusím se sem už nikdy vrátit. Pořád lepší mít fotky nic moc, než žádné. Ani jsem přesně nevěděl, kde se nacházím. Cítil jsem však atmosféru místa, o kterém jsem skoro nic nevěděl.

Nesmíte se bát a nesmíte se stydět. Jinak zapomeňte, že uděláte dobré reportážní snímky. Nemáte moc na vybranou. Dotazy se nepřijímají. Je to nepříjemné, ale často fotografujete bez dovolení. Musíte však být připraveni zvládnout situaci, když se vaše počínání nelíbí fotografované straně. Někdy stačí třeba jen pokusit se podat ruku na znamení poděkování.

Do Města mrvých jsem se vrátil asi za dva roky se zkušenostmi z prvního fotografického výpadu. Není to zrovna místo, kde je dobré vybalovat a měnit objektivy. V lednu je v Egyptě mnohem lepší světlo, neboť i zde nevystupuje Slunce tak vysoko. Je chladněji a na ulici je více lidí. Bude více šancí na momentky. Pokud jste zvyklí fotografovat reportáž se středoformátovým fotoaparátem, bude pro vás záměna Pentaxu 645 za Canon 5D něco jako výměna granátometu za lehký samopal. Šum je přijatelný až k ISO 800. Můžete tak dolaďovat expozici na časy, které udržíte z ruky. Canon 24–70mm/f 2.8 L považuji za ideální univerzální objektiv pro reportáž. Zvládnete s ním od portrétu až po širokoúhlé celky s architekturou, kde nemáte možnost odstupu.

Nevím proč, ale když jsme se uviděli, začali jsme se na sebe smát. Já jsem se k tomu usměvavému pánovi hned hnal a řekl jsem mu, že si ho musím vyfotografovat. Několik vteřin mi ochotně postál a šel dál. Pořád v dobré náladě. Bylo to takové okamžikové souznění duší a těch několik vteřin, co mi věnoval, jsem využil na portrét, kde jsem zachytil naši dobrou náladu, i když já na fotce nejsem. Nebyl jsem úplně schopen odhadnout hloubku ostrosti a proto jsem raději trochu přiclonil, abych měl celou hlavu v šále ostrou.

Toto je typický egyptský portrét. Zvrásněná tvář, vousy. Potřeboval jsem ostrost. Šel jsem proto více na doraz. Tohoto pána jsem několikrát potkal mezi hrobkami. Neprojevoval žádné emoce. Když jsem ho požádal o fotografii, neprotestoval, ale ani žádným způsobem nereagoval. Nevadilo mu, že jsem se „natlačil“ tak blízko k jeho tváři.

Základní objektiv 24–70mm/f2,8 je ideálním vybavení, pokud jdete fotografovat někam, kde nemáte možnost měnit objektivy, používat stativ a nevíte, co vás čeká. Jeho kresba objektivu sice nedosahuje kvality kresby pevných skel (pozn. objektivy s pevnou ohniskovou vzdáleností), ale jako „zoom“ je velmi solidní. V Egyptě je pořád jasno. I zimě je již 2 hodiny po východu Slunce silný kontrast. V těchto podmínkách je naprostou nutností fotografovat do formátu RAW. Řada cestovatelů z důvodů váhy a rozměrů upřednostňuje zrcadlovky s APS-C sensory. RAW v kombinaci s velkým full frame sensorem 5D však mohu doporučit jako volbu pro ty, kteří chtějí především kvalitu. Rozdíl je v šumu a lepší dynamické pružnosti (schopnost lépe zachytit scénu s větším světelným kontrastem). Přesto pro cestovatele doporučuji alespoň jeden přechodový šedý filtr.

Pozn.: B&W vyrábí skleněné šedivé přechodové filtry s měkkým přechodem se ztmavením 1 a 2 EV a to v poloze 1/3 a 1/2. Asi nejlepší je investice do půleného 2 EV. Navíc zjistíte, že 2 EV (ztmavení o dvě clonová čísla) je málo. Problémem těchto filtrů při reportáži je nemožnost nastavení polohy přechodu kontrastu vůči kompozici. Odšroubování filtru je zdlouhavou operací. S držáky Cokin nebo Lee bych při reportáži ani neuvažoval. V případě, že si můžete dovolit fotografovat krátkými časy a máte silné ruce, je řešením použít destičkový přechodový filtr typu Cokin, který držíte jednou rukou před objektivem. Doporučuji vzít ten rozměrově největší, abyste jej měli za co uchopit a udržet část před objektivem bez mastnoty z rukou. Jako univerzál bych pak zvolil půlený šedý filtr s pozvolným přechodem kontrastu se ztmavením 3 EV. K filtrům série P Cokin dodává i praktickou koženou obálku. Lee vám prodá mnohem dražší filtr v papíře. Hlavním problémem šedých Cokinů, které jsou za asi 40% ceny profesionálního filtru Lee, je, že barví do fialova. Při reportážním stylu fotografování je bez držáku riziko poškrabání poměrně vysoké. Zachráníte však řadu snímků, které by jinak byly beznadějně vypálené.

Napodruhé jsem do Města mrtvých vyrazil se svým vlámským kamarádem Janem, který je výborným cestovatelem a specialistou na černou Afriku a jihozápadní Asii. Orientace je tu dost problematická. Nikde nejsou názvy ulic a anglicky tu nikdo neumí. Do souboru pro FotoAtlas.cz mi chyběly mešity, které jsem před dvěma roky při rychlém průzkumu nenašel. Fotografovat ve dvojici může být někdy výhodnější než jako individuál. Sice se tolik nesoustředíte a občas vám kolega leze do záběru. Když však s někým zapřede rozhovor, odvede pozornost od druhého fotografa a nastává ideální situace pro portréty. Ideální je kombinace fotograf/nefotograf anebo spolupracující fotograf, se kterým máte smlouvu v uvozovkách.

Takto se neznámí psi „širokáčem“ často nefotí. Nachali mi asi 20 vteřin. Exponoval jsem čtyřikrát. Tahle dopadla asi nejlépe. Byli to chytří psi. Když nepřišel bakšiš, zabalili to.

V západním světě se dělají silonová lana strojově. Proto jsem nejdříve nechápal, co vlastně tento muž dělá. S Janem jsme pobíhali s fotoaparáty kolem jeho jednoduchého nástroje. Lano bylo určitě velmi pevné.

U této mešity jsem byl již před dvěma roky. Je to tajemné místo, ale přesto musíte z fotky vidět, že tu žijí lidé. Ty dvě ženy si přišly poklábosit do stínu. Obecně se ortodoxní muslimské ženy v Egyptě nemají fotografovat. Na této fotce vytvářejí spíše měřítko. Z dálky mě pozorovaly a já jsem dbal na to, aby si nemyslely, že je chci fotografovat. Spíše jsem ustupoval, aby bylo jasné, že fotografuji mešitu. Nechtěl jsem, aby mi odešly. Potřeboval jsem do fotky měřítko.

Celý soubor fotografie Káhira, Egypt a Města mrtvých najdete na FotoAtlasu.cz.

A závěr? Kdyby tak mohl existovat fotoaparát, který by uměl fotit na film a přitom měnit jeho ISO, zkontrolovat si histogram nebo nafotografovat sérii pro HDR! Takový přístroj bohužel asi nikdy existovat nebude. Vyhrál digitál. Král Film padl, ať žije král! Film je však něco živého, co si můžete vzít do ruky. Řada fotografů se toho vzdává velmi nerada. Já jsem jeden z nich. V roce 2002 jsem byl na Photokině v Kolíně nad Rýnem. Byl to poločas fotbalového utkání Digitál vs. Film. Stav byl 1:1. Psal jsem tehdy pro FotoAparát.cz reportáž z výstavy jako o svatbě mezi filmem a digitálem. U mě nastala tato doba až nyní. Krajinu fotím na filmový svitek, pro reportáž je jasně výhodnější digitální zrcadlovka. Není to o tom, čím fotografujete, ale o vás, vašich pocitech a vnímání.