Zavírají továrny

Pokud vyrazíte fotografovat do Iráku, je jasné, že budete v centru současného globálního politického konfliktu. Jindy je to mnohem nenápadnější. Pro nás, co fotografujeme a cestujeme, z toho vyplývá, že musíte mít fotoaparát vždy při sobě. Už několikrát se mi stalo, že jsem ho neměl a pak jsem si rval vlasy. Za toho deštivého rána v Barceloně, jsem si ho naštěstí vzal…

Asi za hodinu jsem měl vyrazit na letiště. V Barceloně panovalo atypické počasí: drobně pršelo. Vzal jsem si fotoaparát a vyrazil směrem do centra. Na svůj žentour Pentax 645 jsem si natolik zvykl, že pokorně snáším jeho váhu. Určitě to není stroj stavěný na reportáž, ale když to trefíte, diák 6×4.5 cm na světelném stole jen těžko hledá konkurenci. Hlavně však máte výhodu, že můžete dělat výřezy.
Po dvoustech metrech jsem dorazil na náměstí před místní univerzitu, kde se formoval nějaký dav. Z dálky to vypadalo na studentskou demonstraci. Šel jsem se podívat, o co jde. Začala přijíždět auta plná vlajek a transparentů, které začali organizátoři rozdávat mezi účastníky. Katalánci jako pravý jižní národ jsou pořádně temperamentní a hluční. Navíc taková demonstrace je o tom, že na sebe musíte pořádně upozornit. Prapory začaly vlát a do toho ještě dělbuchy. Začali se objevovat fotografové. Dorazil televizní tým, který začal dělat reportáže s účastníky. Policajti s klidem pozorovali organizovaný dav. Španělsky umím bohužel jen pár slov jako trabajo (práce), la guerra (válka), které jsem se naučil při cestách po Španělsku. Bez jazyka se hůře dostáváte do děje, ale zato můžete v klidu pozorovat účastníky. Fotoaparát na demonstraci není nic neobvyklého. Většině lidí nevadí, že je fotografujete.

Na chodníku stála sympatická dívka. Zeptal jsem se jí anglicky: „Proč lidé demonstrují?“ Ve Španělsku to s angličtinou nebývá jednoduché. Dívka se na mě usmála. Několik vteřin usilovně hledala v paměti slovíčka, a pak ze sebe vysoukala: „Close factories“. (zavírají továrnu). Poděkoval jsem a zároveň pochopil, o co jde. Mezi nápisy na transparentech se objevovalo mimo jiné i jméno automobilky Seat, který má u Barcelony velkou montážní továrnu.

Auta s ampliony začala troubit a průvod se pomalu vydal směrem do centra. Mrknul jsem na hodinky. Mám ještě asi půl hodiny. Vyrazil jsem po chodníku těsně před čelem demonstrace.

Všiml jsem si, že televize si asi sto metrů před námi postavila náklaďák, ze kterého snímala demonstraci. Tam se nyní nacpala většina fotografů. Bylo mi hned jasné, že to je to pravé místo pro snímky celkových pohledů, kdy se musíte dostat nad demonstranty.

Pro nejlepší snímky však musíte mezi lidi a to pěkně na doraz a s širokoúhlým objektivem.

Po pádu komunismu se zdálo, že nastalo období relativního klidu. Hlavní mocností se staly Spojené státy. Objevil se však problém terorismu. Hlavním ekonomickým trendem je přesun výrob a průmyslu směrem na východ, kde je levnější cena práce. Někde je novou destinací střední a východní Evropa, jinde je to jihovýchodní Asie. V západní Evropě to začíná vřít. Nezaměstnanost stoupá. Ve Španělsku je jedna z největších v Evropské Unii. Člověk si uvědomuje, že tato demonstrace byla jen jednou z epizod, která doprovází jev globální ekonomiky, který se nedá zastavit. Je důležité, abychom my fotografové podávali svědectví o době, ve které žijeme. Proto by ani krajinář nebo fotograf přírody neměl reportáž odmítat.

Fotky jsem nechal v barvě. Patří k jižní atmosféře…