Test vlogovací kamery / fotoaparátu Sony ZV-1 Mark II

Vlogovací videokamera ZV-1, volně vycházející z fotograficky zaměřených profi-kompaktů řady RX-100, se dočkala druhé generace. Změny možná nejsou revoluční, ale vzhledem k zaměření přístroje více, než vítané. V první řadě se rozšířil objektiv z ekv. 24mm na 18mm, ale přibyly i další užitečné funkce. Že ale nevlogujete? Nevadí, protože ZV-1 je, i přes marketing zaměřený na generaci sociálních sítí, ve skutečnosti velmi všestranný přístroj.

Už původní ZV-1 (a její verze s pevným objektivem ZV-1F) byla derivátem pokročilých kompaktů řady RX-100, ovšem se zaměřením na video, a to jak ovládáním, tak výbavou. Konkrétně díky výklopnému a otočnému displeji zejména na natáčení sebe sama, ale nejen to. Krom statických snímků o rozlišení 20MPx ve formátech RAW i JPEG uměla natáčet 4K 30p 8bit / 4:2:0 video (což se ani u nástupce nemění).

Sony se snažilo už první generaci pro účel vlogování vyladit, jak se dalo, ale několik věcí tak říkajíc scházelo k dokonalosti. Například 24mm (ekv. FF) objektiv byl sice světelný, ale pokud jste se chtěli natáčet při něčem zajímavém, museli jste mít docela dlouhé ruce (speciální model ZV-1F sice rozšířil objektiv o 4mm – na ekv. 20mm – ale přišel o zoom a několik dalších věcí).

Pro „mobilní generaci“ také nebyl ZV-1 úplně intutitivní, protože pokud bylo cílem nahradit v rukách mladých vloggerů tímto video-fotoaparátem mobil, chtělo to poladit dotykové ovládáni a také umožnit kameru nabíjet ideálně stejnou nabíječkou, jako smartphone (= přes USB-C).

Sony tedy tyto detaily v nové generaci dotáhlo a přístroj tak je zase o něco blíž svému cíli zalíbit se digitální generaci konzumetů a zejména producentů obsahu sociálních sítí (tedy pokud hodláte dát na názor někoho, kdo se nepříliš rád ukazuje na webu a má v rodném listu má nad lvíčkem v razítku hvězdičku).

Osobně ale nepovažuji ZV-1 II za čistě vlogovací videokameru. Tím, že vychází z fotoaparátů s (relativně) velkým 1" čipem (20MPx) a zachovává si všechna potřebná nastavení pro fotografování a obecné natáčení, může stejně dobře sloužit i jako univerzální rodinný přístroj na fotky i videa, reportážní přístroj pro novináře do kapsy a díky širokému rektilineárnímu objektivu a slušné citlivosti po ní může sáhnout teba i realiťák, dokumentující nemovitosti do nabídky.

Společným jmenovatelem těchto případů je to, že k nim dnes lidé používají běžně mobilní telefony, které mají v poslední době i širokoúhlé objektivy a slušnou kvalitu záznamu. Sony tak musí tyto uživatele přesvědčit, že dedikovaná foto/videokamera nabídne lepší výstup a že její ovládání nemusí být o nic nepohodlnější.

Rozměry, konstrukce a ovládání

Rozměry přístroje nejsou o mnoho větší, než krabička cigaret (přesněji 105.5 × 60.0 × 46.mm) a váha 292g, což je jen o málo více, než dvě Nokie 3310 :-)

Ovládacích prvků po těle je pomálu a najdete zde jen nezbytnosti (chybí třeba volič PASM, byť tyto režimy foťák má), což je vzhledem k cílové skupině asi dobře, protože kamera „nevyděsí“ ani laika. Oproti obdobným přístrojům zaměřených na fotografování zde chybí věci jako blesk, hledáček či zmíněný volič expozičních režimů. Naopak je zde velká a dobře dostupná spoušť videa, přepínací knoflíky foto/video/speciálních videorežimů a rozměrná mřížka výkonného mikrofonu.

Oproti předchozí generaci se posunula patka pro stativ tak, aby umožnila přístup ke kartě a baterii i v případě, že je namontována destička ke stativu či jiné příslušenství, jako třeba rukojeť. Drobnost, ale velmi praktická.

Jednou z inzerovaných novinek v ovládání je také přívětivější dotykové ovládání, například možnost ovládat dotykově zoom – opět něco, co je pro smartphonovou generaci logičtější, než tradiční páčka kolem spouště (která však rovněž nechybí). V původní generaci šlo dotykem vybírat jen zaostřovací bod.

USB-C s možností dobíjení oproti původnímu micro USB konektoru jsme už zmínili a jde v dnešní době o prakticky povinný upgrade.

V konstrukci a balení přístroje se výrobce také chlubí větším důrazem na udržitelnost – chundel na mikrofon je z recyklovaného polyesteru, v konstrukci přístroje se uplatňují recyklované plasty a papírová krabička je z recyklovaného materiálu. Spotřební elektronika, mezi kterou fotoaparáty a videokamery patří, je ze své podstaty těžce neekologická věc, takže je fajn, když se výrobci snaží její dopad na přírodu a životní prostředí alespoň nějak zmírnit.

Nové funkce

Nových funkcí není až tak moc, ale je vidět, že Sony naslouchá uživatelům. Už samotný (a několikrát zmíněný) širší objektiv by byl dostatečným důvodem k tomu, aby si ZV-1 druhé verze zasloužila své místo v portfoliu. Rozsah ohnisek po přepočtu na kinofilm je 18–50mm a světelnost F1.8–4.0. Celým jménem mu Sony říká Zeis Vario-Sonnar T＊18–50 mm* F1.8–4.

S „digitálním zoomem“ (rozuměj ořezem) se dostanete až na ekvivalent 100mm.


Srovnání úhlu záběru s předchůdcem (zdroj: produktové materiály Sony)

Další novoty se pak nacházejí takzvaně pod kapotou.

Vylepšeno bylo rozpoznávání tváří, které nově dokáže vidět až tři a automatická expozice umí nastavit clonu tak, aby hloubka ostrosti všechny nalezené tváře pokryla a kolega/yně v pozadí nebyl/a rozostřen/a. Díky relativně krátkému ohnisku (fyzicky 6.9–17.6mm) by se to nemělo stávat příliš často, ale když přece, tato funkce se o to postará.

S rozpoznáváním tváří souvisí i další novinka, kdy přístroj krom lidských umí vyhledávat a zaostřovat i na tváře němé.

Vylepšen byl i směrový mikrofon, který zřejmě používá stejný hardware (tedy tři zvukové senzory umožňující preferovat zvuk z konkrétního směru), ale nově si to můžete ručně nastavit v polohách snímání zpředu, snímání zezadu a ze všech stran.

Dostalo se i na nové profily videa, je zde funkce „Cinematic Vlog Setting“, která zapne plochý profil, širokoúhlý ořez atd. aby váš vlog působil více jako hollywoodský biják.

Mark II je tedy spíše vyladění existujícího fotoaparátu, který na trhu nahradí, ale má i nějaké nedostatky?

Má, ale nic, přes co by nejel vlak. V první řadě je to ořez snímku při natáčení videa oproti režimu fotografování – zkrátka se nevyužije celá šířka 18mm objektivu. V druhé řadě je to možná až moc ořezané ovládání – to je věčný boj mezi přívětivostí pro novouživatele a přívětivostí pro ostřílené fotografy / kameramany, kteří chtějí mít na přístroji ideálně knoflík nebo volič na všechno. Také by někomu mohl vadit závit pro stativový šroub mimo osu objektivu, což je však jistě dáno malými rozměry videokamery a umístěním dvířek pro bateii a kartu, které se výrobce snažil nezakrýt tak, jako u minulé generace. To samé platí třeba pro hledáček – bylo by fajn, kdyby měl přístroj něco podobného, jako má RX100 od své třetí generace (vyskakovací digitální minihledáček), ale pak by se asi nevešlo něco jiného, jako je třeba výkonný mikrofon.

Dojmy z používání

Na přístroji jsem v běžném provozu nezaznamenal žádné větší problémy. Co je třeba ocenit je rychlost a stabilizace (ač ta je s chytákem).

Rychlost jak co se týče snadného přepínání režimů foto, video a speciálních režimů (jedním tlačítkem), tak rychlost AF (který je hybridní PDAF/CDAF). Za dobrých světelných podmínek je ostření díky detekci fázového posunu bleskurychlé, pouze za nízkého osvětlení, kdy se kamera musí spolhat více na detekci kontrastu, může AF občas přeostřovat tam a zpět, viz video s koťátky níže.

Stabilizace je výborná, takže se ve většině případů obejdete i bez gimbalu a můžete tak s sebou skutečně brát jen ZV-1. Při rychlé chůzi či běhu to samozřejmě házet bude, ale při soustředěném natáčení je obraz krásně stabilní. Jak toho výrobce dosáhl? ZV-1 II používá stabilizaci elektronickou, tedy se obraz „posouvá po čipu“ a kompenzuje tak chvění. Ne optickou. Vadí to? Má to jednu nevýhodu: je to jeden z důvodů, proč při videu je obraz trochu oříznut.

Trochu hůře se mi ale aparát drží, protože má tvar cihličky mýdla se spíše jen naznačeným gripem, takže pro delší vlogy není od věci připořídit držák – ovládací grip VPT2BT.

Pokud máte velké ruce, také nebudete fanoušky titěrných tlačítek a zadního rolleru. Opět daň za kompaktnost.

Na závěr je pak ještě potřeba zmínit cenu, která je stanovena na 1000 EUR, takže bude po příchodu na trh – logicky – o pěkný kus dražší, než předchůdce. Zda za to všechna zlepšení verze II stojí je samozřejmě jen na vás.

Zrovna tak se ještě sluší zmínit existenci modelu Z-VE10, který je vlastně to samé, ale s bajonetem Sony E. Přijdete o kompaktnost, ale výměnné objektivy vám otevřou úplně nový svět kreativních možností. Ale to jsme opět u staré debaty „kompakt vs. (bez)zrcadlovka“ a věřím, že tu si každý z nás už sám pro sebe vyřešil dávno. Jestli jste na straně kompaktů, pak s ZV-1 ani ZV-1 II chybu neuděláte.