Přinášíme zhodnocení tématu "Trvalé umělé světlo" ze seriálu Škola světla Jana Pohribného, MQEP. Za úkol bylo: „Použijte jako hlavní světlo k osvětlení vašeho námětu (portrét, zátiší, akt, příroda atd.) kreativní kombinaci dvou odlišných umělých zdrojů světla – (žárovku + LED světlo, žárovku + zářivku, zářivku + LED atd.), případně kombinaci umělého světla a denního světla tak, aby vynikla odlišnost barevnosti a charakteru těchto zdrojů.“
Práce fotografa s umělým světlem nebývá jen doménou profesionálů, kde se jaksi předpokládá, že disponují nejen studiem vybaveným různými zdroji světla, ale že také v terénu používají odlišné zdroje osvětlení, k dosažení dokonalosti námětu, atmosféry, prostoru… Umělé světlo, zvláště takové, jehož směr, zabarvení, charakter můžete ovlivnit sami, je někdy klíčovým prvkem fotografie a rozšiřuje možnosti, jak vámi zvolený námět interpretovat. Jsem rád, že se o to alespoň pokusili někteří z vás, byť ne všichni zcela pochopili v plné míře zadání. Aby vynikla odlišnost použitých zdrojů umělého osvětlení (někdy i stejný druh světla se může trochu lišit – žárovka od žárovky – díky stáří lampy, jiný výrobce atd.) nebo kombinace umělého a denního světla, pak asi nemá smysl takový námět prezentovat černobíle… Stejně tak tento kreativní rozdíl chromatičností trvalého osvětlení neuvidíme tam, kde je zdroj světla (resp. typ použitého světla) jediný. To je třeba případ jinak zajímavé fotografie architektury z Istanbulu od S. Hořínka – klasické monochromatické řešení. Již o něco blíže k zadání a využití metody rozdílné chromatičnosti je stejný autor u snímku Španělský kostel, kde stropní světlo v apsidě vlevo se svou chromatičností trochu liší od těch ostatních a navíc zde odkudsi probleskuje trochu denního světla na sloup vlevo, který je lehce zbarven do modra.
 Cisterna |
 Španělský kostel |
Podobný námět interiéru středověkého hradu – chodby hradu Kerak v Jordánsku – zachytila i čumáčková na svém snímku Světlo a den, ale již se zřetelným akcentem na variabilitu chromatičnosti denního světla, osvětlujícího takřka celou chodbu v kombinaci s bočními umělými světly (halogeny?), která nasvětlují část stěn a strop chodby. Rozdílná barevnost světla zde podporuje rytmus střídání bočních vchodů a dalších prvků.
čumáčková: Světlo a den…
Kombinace architektury a krajiny hraje svou roli u snímků Než lampy zhasnou od KIV, kde zajímavě exploatuje podvečerní světlo se světlem pouličních lamp (zvláště u druhého snímku vynikne již poměrně vzácná zářivka v popředí a sodíkovými lampami do oranžova nasvětlená vesnice v pozadí…). Fotografie nejsou bohužel příliš dotažené kompozičně, ale i technicky (přepaly v nejvyšších světlech na sněhu apod.).
 |
 |
KIV: Než lampy zhasnou
Podobný námět ovšem s využitím dlouhé expozice a pohybu hvězd zvolil Pauel u Letní noci v horách, kde je jen škoda, že chalupa působí trochu opuštěně – světlo alespoň za jedním z oken by jí mnohem více oživilo.
Pauel: Letní noci v horách
Jednoznačně náladou i kompozicí je z těchto exteriérových snímků nejzdařilejší Za světlem od Helštika, byť se autor také pohybuje prakticky v jednobarevném řešení a rozdíl chromatičnosti použitých světel není nijak výrazný. Oceňuji však cit pro práci s temnými tóny, atmosférou i symbolikou. Světelné body rozsvícených oken a návěstí dávají v kombinaci s mlžným oparem snímku feeling jak z filmů Davida Lynche.
Helštik: Za světlem
Kombinované trvalé světlo přímo vybízí k experimentům a aranžování, jak např. naznačila Atropina na snímku Tajné noční čtení, kde je zajímavě a celkem plasticky využito více odlišných zdrojů světla, které tvoří atmosféru snímku, který by mohl být docela hezkou ilustrací k tématu zájmů současných dětí. Možná snímek působí až příliš uhlazeně a nerealisticky, ale např. reklama často s takovou nadsázkou pracuje. Asi vizuálně atraktivnější i barevně efektnější je Sklenice od stejné autorky, kde se nebála vnést i prvky, jako je kresba nebo barevné plochy, ačkoliv i tuto fotografii lze ještě zařadit do monochromatického či tonálního vidění světa.
Atropina: Tajné noční čtení
Experimentu s odlišně barevným svícením, využitím LED ozdob na vánoční stromek a luminografii se nebrání ani bauerkafoti – jejíž víly – předpokládám autoportréty – jsou plné energie a pracují s dalšími médii, jak je již v moderní fotografii běžné. Zejména Moderní víla 2 s nápaditě využitým laserovým paprskem osciluje mezi expresivní malbou a symbolickým portrétem.
bauerkafoti: Moderní víla 2
Jasným vítězem tohoto tématu (ačkoliv je to trochu nesmysl – umění se nedá měřit jako výkony ve sportu…) jsou houby od Marka Ujčíka. Zejména Spolu je krásným příkladem využití rozdílných barevností světel (prosvícené řasení hub pomocí bodového světla) a modrozeleného pozadí nasvíceného (pravděpodobně) podvečerním světlem, stejně tak čisté kompozice (houby jsou takřka ve zlatém řezu, protiváhu tvoří temnější kapradiny), použité lokální ostrosti (příjemný bokeh na pozadí), symboliky (nejen 2 houby, ale také 2 kapradiny) atd. Jsme vtaženi do příběhu lesa, který zdánlivě večer usíná…. Gratuluji!
Marek Ujčík 2: Spolu
Marek Ujčík 2: Po dešti