Recenze zrcadlovky Nikon D780

Nikon D780 se zdá jako revoluční přístroj, který kombinuje vlastnosti zrcadlovek i bezzrcadlovek, a hodlá nahradit populární Nikon D750 v pozici praktického univerzála. Podařilo se mu to?

Úvod

Nástupce oblíbené zrcadlovky D750 se již očekával a spousta fotografů byla napjatá, co Nikon nakonec předvede. Výsledkem je jakýsi hybrid mezi zrcadlovkami a bezzrcadlovkami. Pokud používáte foťák skrze optický hledáček, máte v rukou zrcadlovku. Pokud však přepnete do živého náhledu (dostupný pouze přes obrazovku), máte v rukou v podstatě Nikon Z6, avšak bez elektronického hledáčku.

Jak je zřetelné, hlavní problém této hybridity je nutnost používat pouze obrazovku, když chcete využít vlastnosti bezzrcadlovkových funkcí, případně nahrávat video. Optický hledáček je v takovém případě černý, protože musí být zvednuté zrcátko, aby šlo světlo přímo na čip. To představuje problém, pokud takto chcete fotit, protože nebudete foťák držet standardně opřený o tvář (tedy ve velmi pevné pozici), ale budete jej držet v mnohem méně stabilní poloze, která bude vyžadovat kratší expoziční časy a případě může stěžovat přesnou kompozici. Na druhou stranu, pokud pracujete na stativu či se stabilizátory, toto nebude překážka (ale pro takové focení si nejspíše koupíte Nikon Z6).

Pochopitelně fotograf nemusí využít bezzrcadlovkových funkcí a může používat D780 jako klasickou zrcadlovku, která má dobré video.

Parametry:

Počet efektivních pixelů: 24,5 milionu
Ukládání dat – média: SD, SDHC (podpora standardu UHS-II), SDXC (podpora standardu UHS-II)
Hledáček: cca 100% pokrytí, 0,7× zvětšení
Časy závěrky: 1/8 000 až 30 s (v krocích po 1/3 nebo 1/2 EV, v režimu M lze rozšířit na 900 s), Bulb (B), Time (T), X200
Snímací režimy: S (jednotlivé snímky), CL (pomalé sériové snímání), CH (rychlé sériové snímání), Q (tichá expozice), QC (tiché sériové snímání), Samospoušť, MUP (předsklopení zrcadla)
Snímací frekvence: Až 7 sn./s. CL: 1 až 6 sn./s (fotografování s pomocí hledáčku); 1 až 3 sn./s (živý náhled). CH: 7 sn./s; při bezhlučném fotografování do formátu NEF/RAW, buď 8 sn./s (barevná hloubka 14 bitů) nebo 12 sn./s (barevná hloubka 12 bitů) QC: 3 sn./s
Citlivost ISO: ISO 100 až 51 200 v krocích po 1/3 nebo 1/2 EV. Lze nastavit i na cca 0,3, 0,5, 0,7 nebo 1 EV (ekvivalent ISO 50) pod ISO 100, resp. na cca 0,3, 0,5, 0,7, 1 nebo 2 EV (ekvivalent ISO 204 800) nad ISO 51 200
Automatické zaostřování: Fotografování s pomocí hledáčku: Pokročilý AF modul Nikon Multi-CAM 3500 II s TTL fázovou detekcí s 51 zaostřovacími poli (včetně 15 křížových snímačů; 11 zaostřovacích polí pracuje již od světelnosti f/8), možnost jemného doladění automatického zaostření. Živý náhled: Hybridní automatické zaostřování (automatické zaostřování s fázovou detekcí/automatické zaostřování s detekcí kontrastu) pomocí obrazového snímače, možnost jemného doladění automatického zaostření
Pracovní rozsah ostření: Fotografování s pomocí hledáčku: −3 až +19 EV, Živý náhled: −5 až +19 EV; −7 až +19 EV v režimu zaostřování pro nízkou hladinu osvětlení
Zaostřovací pole: Fotografování s pomocí hledáčku: 51 polí; Živý náhled: 273 polí
Videosekvence – velikost obrazu (v pixelech) a snímací frekvence: 3 840 × 2 160 (4K UHD); 30p (progresivní), 25p, 24p. 1 920 × 1 080; 120p, 100p, 60p, 50p, 30p, 25p, 24p. 1 920 × 1 080 (zpomalený záznam); 30p ×4, 25p ×4, 24p ×5⁴. Přesné snímací frekvence pro režimy 120p, 100p, 60p, 50p, 30p, 25p a 24p jsou 119,88, 100, 59,94, 50, 29,97, 25 a 23,976 sn./s
Videosekvence – formát souborů: MOV, MP4
Videosekvence – komprese videa: H.264/MPEG-4
Displej: Výklopný dotykový monitor LCD TFT s úhlopříčkou 8 cm (3,2˝), pozorovacím úhlem cca 170 °, zobrazením cca 100 % obrazového pole, manuálním nastavením jasu v 11 úrovních a ovládáním vyvážení barev. Cca 2 359 000 pixelů (XGA).
USB: Konektor typu C (SuperSpeed USB)
Výstup HDMI: Konektor HDMI typu C
Zvukový vstup: Stereofonní konektor mini jack (průměr 3,5 mm; podpora napájení)
Zvukový výstup: Stereofonní konektor mini jack (průměr 3,5 mm)
Konektor(y) pro připojení příslušenství: Vestavěný (lze použít s příslušenstvím, jako je kabel dálkového ovládání MC-DC2)
Standardy Wi-Fi: IEEE 802.11b/g/n/a/ac
Standardy Bluetooth: verze 4.2; Bluetooth Low Energy
Baterie: Jedna dobíjecí lithium-iontová baterie EN-EL15a⁶
Rozměry (Š × V × H): Cca 143,5 × 115,5 × 76 mm
Hmotnost: Cca 840 g včetně baterie a paměťové karty SD, ale bez krytky těla; cca 755 g (pouze tělo fotoaparátu)

Abychom zodpověděli otázky, zdali je vhodnější D780, nebo Z6, případně zdali má smysl i starší D750, uděláme si kratší srovnání.

Nikon D780 vs. D750

Nikon zachoval velmi podobnou ergonomii s pouze malým množstvím drobných změn, které nebudou pro fotografa podstatné, pokud D750 dlouhodobě nepoužíval, potom je pochopitelně zaregistruje. Největší změnou je absence vertikálního funkčního gripu, drobnostmi je mírně jiný úchop a přemístění tlačítka ISO na horní stranu po vzoru Nikonu D850 a bezzrcadlovek.

Dalšími změnami je absence zabudovaného blesku, podpora rychlejších UHS-II SD karet, konektivita podporuje Nikon SnapBridge (to D750 neumí), nicméně spolu s tímto zmizely IR porty pro příjem signálu z bezdrátového dálkového ovládání (kabelové zůstává) a detailisti zaregistrují odebrání 2 nepotřebných položek v kruhovém voliči režimů.

(Nikon D750 má grip a je vždy vlevo, Nikon D780 je vždy vpravo)

Z vnitřností zůstal stejný hledáček i ostřicí mechanismus (byť se zlepšily algoritmy). Povýšil ovšem procesor na EXPEED 6 a čip byl převzat z Nikonu Z6. Přibylo tak i tiché snímání nebo rozšíření časů expozice nahoru i dolů na 1/8000 s.

Pokud nevyužíváte nějakou ze zrušených funkcí, nebo naopak nutně potřebujete lepší video, hlavním důvodem k upgradu z D750 bude lepší obrazový výstup. Ale ten by byl i u levnější Z6…

Nikon D780 vs. Z6

Velmi zjednodušeně je D780 jen Z6 s neustále nasazeným FTZ adaptérem a optickým hledáčkem namísto elektronického.

Po stránce obrazového výstupu budou oba přístroje identické. Výhody D780 jsou ve větší výdrži na jedno nabití, dvou SD slotech (namísto jednoho XQD) a možnosti používat „starý dobrý“ optický hledáček. Nevýhodou jsou větší rozměry, nemožnost využít nových bezzrcadlovkových objektivů, kterých bude přibývat nejspíše i na úkor těch zrcadlovkových či nemožnost využít Live View přes hledáček.

(Nikon D750 ve srovnání s Nikonem Z6)

Výhodou Z6 je značně nižší cena (v době testování je rozdíl 15 tisíc korun), a to při stejné kvalitě fotek, dále možnost využívat objektivy pro bajonet Z, tak i pro bajonet F (přes dobře fungující adaptér).

Hlavním argumentem pro výběr jednoho nebo druhého foťáku tak možná budou fotografické rutiny – kdo je zvyklý na optický hledáček, půjde do D780, kdo nemá zrcadlovky tolik zažité nebo mu nevadí se přizpůsobit drobným odlišnostem, vybere si levnější Z6.

Ergonomie

Nyní podrobněji k samotné D780, i když zřejmě je na místě varování, že nejspíše budu často srovnávat s D750 jako majitel tohoto přístroje. D780 patří mezi menší FF přístroje s velmi dobrým, gripem i celkovým ovládáním (i když subjektivně musím přiznat, že se mi zrcadlovka držela i trošku hůře než D750 – možná to bylo zvykem – a určitě se mi držela hůře než lehká Z6/Z7 s opravdu povedeným gripem).

Co se týče ovládání přístroje a rozmístění tlačítek, jedná se o typické rozložení pro Nikon jen s pár drobnými odlišnostmi od jiných modelů. Většina nastavení je přístupná skrze tlačítka v kombinaci s jedním nebo oběma rollery, takže do menu přes obrazovku musíte jen občasně. Foťák má dvě funkční tlačítka, nicméně jiné funkce můžete přidat například tlačítku pro nahrávání videa, které je aktivní pouze přes Live View. Případně přes „i“ je přístupné rychlé menu, kde si můžete nastavit další často používané položky.

Oproti D750 (ale i třeba D610 a dalším starším nikonům) proběhla záměna tlačítka ISO a nastavení režimu měření expozice, což se pojí s jednou nelogičností – pokud fotograf používá režim priority clony, přední roller mění clonu a zadní nemá přiřazenou žádnou funkci. U starších přístrojů mu šlo přiřadit nastavení ISO, a to bez zmáčknutí tlačítka. Z tohoto pohledu je zadní roller nevyužitý a ani jsem v nastavení nenašel možnost mu nějakou funkci přiřadit bez nutnosti zároveň mačkat tlačítko.

Trošku překvapivým krokem je absence joysticku pro výběr ostřicích bodů, jak tomu je u bezzrcadlovek nebo D850. Ostření je tak stále potřeba ovládat pomocí osmisměrného kruhového voliče.

Dobrou zprávou je i ovládání pomocí dotykové obrazovky, kterou lze využít pro pohyb v menu nebo i pro ostření. A stejně tak dobrou zprávou je, že to i jde vypnout a náhodné doteky nezmění zaostření nebo nastavení v menu.

Obecně se tedy dá říct, že změny jsou jen minimální, a pokud jste již někdy fotili s nikonem, budete jako doma a nebudete se muset nic učit, maximálně si projdete nové položky v menu.

Obecně je menu velmi přehledné, i když může trvat, než se v něm zorientujete, pokud se v něm pohybujete poprvé. Popřípadě dohledání některé položky může trvat, pokud ji běžně nepoužíváte.

Nikonisti si ale budou jistí v kramflecích, protože změn v něm moc neproběhlo. Nejvíce se podobá bezzrcadlovkám, protože od nich foťák přebírá velké množství funkcí, nicméně se tato informace dá podat i tak, že oproti zrcadlovkám tam akorát přibylo několik položek navíc.

Ovládání v praxi

Nikon má velmi dobře rozčleněno to, že pokud něco měníte opravdu jen při prvotním spuštěním nebo jednou za hodně dlouhou dobu, takovou položku naleznete v menu. Pokud něco měníte občasně, ale spíše mezi focením, takovou položku si dáte do rychlého menu přes „i“. Pokud něco potřebujete nastavit přímo při focení, existuje na to tlačítko (nebo si ho můžete přiřadit) a vše nastavíte po hmatu bez nutnosti odpoutat oko od hledáčku. Tohle je podle mě základ dobré ergonomie.

„i“ menu

Další důležitý prvek je, že pokud se změní situace a například začnete fotit s blesky, můžete se přepnout do U1/U2/U3 módu, který může mít nastavený manuální režim s přesným časem (kvůli synchronizaci) a na funkčních tlačítkách budete mít jiná nastavení. Máte tedy tři různě nastavené foťáky jen díky změně jediného módu.

Výbornou možností je tiché snímání, které při 12bit. RAW souborech může dosáhnout rychlosti až 12 snímků za vteřinu. Bohužel to je možné pouze přes Live View, a tedy přes obrazovku, ale i tak to spousta fotografů ocení – jen pozor na osvětlení, které může způsobovat podivné artefakty na snímku. V Live View je k dispozici Eye AF, tedy zaostření na oko fotografovaného modelu nebo Focus Peaking, který vyznačí zaostřenou oblast, přičemž mi přišlo, že fungoval lépe než u bezzrcadlovek (což však mohlo být mezitím vyřešeno aktualizací firmwaru).

Ostření

Upřímně jsem byl při představení D780 hodně zklamaný, že používá totožný ostřicí modul jako D750 (tedy stejné rozložení ostřicích bodů, stejný počet ostřicích bodů včetně těch křížových). Nikon k tomu dodal, že D780 umí ostřit v o 1 EV horších světelných podmínkách a že má ostřicí algoritmy z D5. To mi přišlo jako marketingové řeči a oproti některým rumors byly výsledné parametry nudné, a to hlavně vzhledem k bezzrcadlovkám, které mají ostřicí body rozprostřeny až k okrajům, kdežto D780 je má spíše ve středu.

Jak jsem byl nemile překvapený při uvedení, tak jsem byl mile překvapený v praxi. Při klasickém focení přes hledáček jsem dostal mnohem lépe zaostřené fotky než s D750. Je pravda, že v tomto ohledu dávám foťáku zabrat, protože fotím našeho pejska, který se pohybuje opravdu nevyzpytatelně, ale D780 si poradila opravdu dobře, a to v místech, kde D750 dostává zabrat a ne vždy předvede dobré výsledky.

I když například ve statické fotografii rozdíly oproti D750 moc nepoznáte, pokud fotíte pohyb, Nikon D780 je tedy o něco lepší volbou, hlavně pokud jej zkombinujete s rychlým objektivem. Oproti D750 tedy nastal výraznější posun, než indikovaly papírové hodnoty, nicméně dražší modely stále nabídnou rychlejší a přesnější ostření.

Video

Video schopnosti zrcadlovky budou na chlup shodné nebo velmi podobné s Z6, kde jsem to rozebíral podrobněji. Jediným zásadním rozdílem je, že u D780 musíte používat obrazovku, kdežto u Z6 můžete nahrávat video skrze hledáček.

Na přiložených ukázkách si můžete všimnou, že i přes absenci XQD slotu není problém se záznamy s vysokým bitrate.

Výdrž baterie

Nikon slibuje více než 2000 fotek na jedno nabití, což je značný nárůst oproti D750 a je zřejmě způsobený použitím vnitřností ze Z6, která musí být maximálně úsporná, protože jako bezzrcadlovka má kvůli neustálému snímání a zapnutému hledáčku vysokou spotřebu.

Během dvou týdnů testu nedokážu přesně říct, jaká bude výdrž v praxi, protože foťák nepoužívám standardním způsobem, nicméně mohu jistě potvrdit, že je výdrž na jedno nabití vyšší než u D750 při použití stejné baterie. Resp. pokud používáte poslední revizi „b“, tak můžete foťák dobíjet třeba z powerbanky.

ISO, šum a dynamický rozsah

Zde se více zaměřím na praxi, pokud vás zajímá šum a dynamický rozsah podrobně na nejrůznější nastavení, takovou analýzu naleznete zde.

(rozklik do plné velikosti)

Pokud se podíváme čistě na šum při zvyšujícím se ISO, situace se začíná lámat na ISO 6400, které je ještě velmi dobře použitelné. U ISO 12800 je patrný nárůst šumu, nicméně i to je použitelné a fotograf se nemusí bát jít tak vysoko. Avšak ISO 25600 je poměrně zašuměné a jeho využití by bylo lepší omezit na případy krajní nouze, kdy chybí blesk nebo stativ. ISO 51200 je silně zašuměné, detaily jsou v nenávratnu a bylo by ideální se tomuto ISO vyhnout.

Testovací scéna, ze které následně uvidíte výřezy

Co se týče dynamického rozsahu, udělal jsem napodobeninu praktické situace scény s vysokým dynamickým rozsahem. Fotograf v takovém případě exponuje na jasy, protože případné přepaly nedokáže upravit, zatímco z tmavých míst ještě dokáže získat dost kresby. Expozice je tedy více na světlo, nicméně fotograf chce dostat kresbu i do černé krytky na zrcadlovku, na níž je velmi tmavé logo Nikonu. Normálně by to vytáhl pomocí „Černé“ nebo „Stínů“, nicméně pro lepší názornost jsem jednoduše zvýšil Expozici o +4 EV, aby bylo jasné, o kolik zvyšuji dynamický rozsah.

ISO 100

První výřez ukazuje, že na ISO 100 není žádný problém vytáhnout kresbu z černých míst a zrcadlovka se velmi dobře vyrovnává i s faktem, že logo je černé na černém podkladu, což je velmi náročná situace.

ISO 1600

Pokud by fotograf ve stejném případě použil ISO 1600, dostal by se do situace, kde začne narážet na šum (cca do ISO 800 je +4 EV bezproblémová operace). Pozorné oko ještě logo Nikonu uvidí, ale detaily dostávají na frak a již se objevuje šum (je na tom možná podobně, jako na ISO při expozici 25600, tedy ekvivalent ISO 1600 + 4 EV).

ISO 3200

Pokud by fotograf exponoval na ISO 3200 a v následných úpravách chtěl ze stínů vytáhnout +4 EV, dostal by hlavně šum s malými zbytky kresby. Při takto vysokém ISO už se nemohou do fotky dělat zásadní úpravy tohoto typu při postprocessingu.

ISO 12800

ISO 12800 a +4 EV už jen dotvrzují, že výš nemá smysl jít, pokud chceme z fotek vytahovat stíny.

Celkově D780 udělala pozitivní dojem, protože na ISO 100 můžete s fotkou dělat téměř cokoliv a stále se dočkáte výborné kvality. Dynamický rozsah je výborný sám o sobě a do cca ISO 800 si s ním můžete velmi dobře hrát. Na vyšších hodnotách se objevují problémy a často při zesvětlování stínů narazíte na šum.

Při úpravách jsem narazil na jednu zajímavost spojenou s čipem foťáku (a problém se zřejmě bude týkat i Z6). Následné výřezy ukazují podivné čáry vedoucí od světla, které jsou výraznější při nárůstu ISO. Vzhledem k tomu, že kromě hodnoty ISO a času se nic neměnilo, mělo by se jednat o problém čipu (byla použita mechanická závěrka).

ISO 100

ISO 1600

ISO 3200

ISO 12800

ISO 25600

Porovnání s D750 v praxi

První srovnání výřezů, oba jsou na stejné nastavení na ISO 6400, mě poměrně překvapilo, protože lze jen stěží rozeznat, který výřez je ze kterého foťáku. Přitom ISO 6400 je horní hranice, za kterou na své D750 běžně nejdu a považte, že 12800 je maximální hodnota ISO pro D750, pokud nechcete do rozšířeného režimu, což nechcete. Proto se velmi divím, že D750 dokáže do této hodnoty ISO držet krok s novějším bratříčkem.

ISO 6400 na D780

ISO 6400 na D750

Pochopitelně na vyšší hodnoty ISO je D780 lepší než D750, nicméně rozdíly nejsou tak velké, jak by fotograf mohl předpokládat.

Nicméně u dynamického rozsahu už lze vidět rozdíl. Pokud vezmeme výřezy z fotek na ISO 1600 a přidáme +4 EV (jako o kapitolu výše), uvidíme, že D780 má nad D750 velký náskok. Po podrobnějším zkoumání se výřez z D750 na ISO 1600 velmi blíží výřezu z D780 na ISO 3200, takže rozdíl je skoro 1 EV.

Výřez z D780

Výřez z D750

Závěrem – co se týče šumu, obě zrcadlovky nejsou překvapivě až tak rozdílné a zlepšení u D780 poznáte až na ISO 12800 a výše. Pokud však chcete s fotografií více pracovat v počítači, D780 je na to vhodnější, protože můžete zesvětlovat stíny o 1 EV více při zachování stejného šumu.

Závěr

Objektivně je Nikon D780 velmi podařenou zrcadlovkou, která napravuje některé nešvary D750 (byť současně přidává nové). Má velmi dobrý čip s výborným dynamickým rozsahem a nízkým šumem, dobře propracovanou ergonomii, spolehlivé ostření a kvalitní video výstup.

Osobně ale vidím problém, pokud zrcadlovku začneme srovnávat se starší D750 nebo se starší bezzrcadlovkou Nikon Z6. Protože pokud nepotřebujete video funkce nebo o kousek lepší obrazový výstup, Nikon D750 v době testování stojí cca polovinu oproti D780 (30 vs. cca 60 tisíc Kč), což je rozdíl ceny jednoho kvalitního objektivu.

Pokud naopak potřebujete kvalitní video výstup, bezzrcadlovkové funkce nebo se vám líbí objektivy pro bajonet Nikon Z, je tu Z6, která cenově vychází mezi obě zrcadlovky, a přijdete jen o vyšší výdrž na jedno nabití a jeden paměťový slot.