Podrobná recenze FX bezzrcadlovky Nikon Z6

ISO a šum

Nyní se dostáváme k důležité otázce – jak senzor foťáku zvládá vysoké ISO?

Nejdříve se podíváme na 100% výřezy z RAWů (výše). Na nich se ukazuje, že do ISO 3200 včetně není obrazová kvalita nijak zásadně degradována, což je výborná zpráva. Na ISO 6400 se už šum projevuje na nejjemnějších strukturách a jasový šum na plochách, ale snímek bude velmi dobře použitelný. Na ISO 12800 se kvalita začíná lámat, šumu už je více, ale snímek z RAWu se bude dát použít. ISO 25600 už šumí hodně, ale v krizových situacích si dokážu představit, že výsledný snímek bude použitelný. Na ISO 51200 bych se už nespoléhal, nicméně si povšimněte, že až zde se začínají objevovat první náznaky barevného šumu, dříve to byl hlavně jen jasový šum. Od ISO 102400 už je barevného i jasového šumu hodně a fotky budou celkem nepoužitelné. Výsledné fotky jsou bez zásahu odšumu, takže by z nich šlo ještě něco vytáhnout.

Pokud fotíte primárně do JPEGu, výsledky jsou velmi podobné neupravenému RAWu, po pořádném zkoumání zjistíte, že jsou trošku méně kontrastní a postrádají trošku detailů, ale nic zásadního. Do ISO 3200 jsou fotky výborné. Drobné projevy šumu jsou na ISO 6400. ISO 12800 a 25600 ztrácí podstatně detaily, ale v nouzi použitelné budou. ISO 51200 je už silně zašuměné a výše rozhodně nechoďte.

Šum tedy foťák zvládá velmi dobře, minimálně o 1 EV lépe než Nikon Z7 a v současnosti se testovaný Nikon Z6 řadí k tomu nejlepšímu, co ve světě FX foťáků můžete vzhledem k šumu získat.

Ještě se podíváme na schopnosti odšumování. JPEGy výše jsou foceny bez jakéhokoliv ošumování, nyní se podíváme, jak foťák zvládá různé úrovně odšumování při ISO 25600.

První snímek ukazuje vypnuté odšumování, druhý lehké odšumování a na první pohled je patrné, že už zde zmizely detaily a vyhladil se šum na jednolité ploše.

Třetí snímek v celkovém pořadí ukazuje střední hodnotu odšumování, kde už o žádných detailech nelze hovořit a vysoká úroveň odšumu na čtvrtém snímku vytváří doslova patlanici. Osobně bych odšumování při vysokém ISO nechal vypnutou, raději foťte do RAWu a potom si nastavte přesnou hodnotu odšumu na velkém kvalitním monitoru při postprocesingu.

Pro zajímavost jsem vyfotil stejnou scénu i na profil Flat, který se snaží zachovat co nejvyšší dynamický rozsah a co nejvíce informací pro postprocessing. Tohle zvýšení dynamického rozsahu ale zvýrazňuje šum, v tmavých místech snímku více vytváří barevný šum a celkově fotka vypadá hůře. Proto silně nedoporučuji profil Flat používat, pokud fotíte do JPEGu, v takovém případě využijte profilu Standard, Živý nebo si uživatelsky nastavte vlastní. Pokud fotíte do pouze RAWu, profil Flat se může hodit, protože z fotky vytáhnete více informací.

Dynamický rozsah a ISO

Dynamický rozsah závisí hlavně na použitém ISO, takže si ukážeme, jaký vliv má u Nikonu Z6 ISO na zvyšování dynamického rozsahu (resp. snižování kontrastu scény, tedy vytahování podexponovaných míst na snímku) při postprocessingu fotky z RAWu.

Na prvním snímku je v Camera RAW vytažena expozice o +4 EV při ISO 100, čímž došlo k prosvětlení tmavých míst. Na snímku se neobjevil žádný šum, takže ISO 100 umožňuje nejrůznější úpravy expozice při zpracování v počítači.

Další na řadě je ISO 800 při +4 EV. Celkově scéna působí dobře, ale při podrobném zkoumání si můžete povšimnout drobného jasového šumu. Každopádně i ISO 800 umožňuje větší zásahy při postprocessingu.

U ISO 3200 je šum při 100% zvětšení patrný na první pohled. Zde už je tedy potřeba být při zesvětlování tmavých míst na snímku opatrnější a +4 EV je na hraně.

U vyšších hodnot ISO je zvyšování expozice o +4 EV nevhodné, šum je značný a je lepší ponechat tmavá místa na snímku tmavými. Jako příklad poslouží ISO 12800.

Každopádně má foťák velmi dobrý dynamický rozsah. Nejvíce ho využijete cca do ISO 400, kde klidně vytáhnete i +5 EV ze stínů bez výraznějšího šumu. Následně ale musíte s jistým množstvím šumu počítat, případně neměnit tolik expoziční hodnoty při postprocessingu, ale hlídat si správnou expozici při focení, případně využít možnosti expozičního bracketingu.

ADL, HDR a profil Flat

Pokud jde o dynamický rozsah a chcete ho mít co nejvyšší, Nikon má zabudované některé funkce i přímo ve foťáku. První a „nejprofláklejší“ je Active D-lighting, který na několika úrovních zvyšuje dynamický rozsah, respektive snižuje kontrast snímku. Osvědčilo se mi u Nikonu tuto funkci mít stále zapnutou na automatickou míru, případně si kontrast zvýším v počítači při úpravě fotek.

Podobně funguje i profil Flat („Plochý“), který z principu také zvyšuje dynamický rozsah fotky, ale stejně jako ADL tak činí softwarově a vhodný je spíše pro úpravy RAWů, nicméně pokud chcete rychle zvýšit dynamický rozsah fotky do JPEGu, tohle je také řešení.

Pokud chcete kvalitnější řešení, můžete buďto použít HDR, které vyfotí více snímků, jež následně složí. K tomu je lepší mít stativ a nevýhodou je fakt, že složený obrázek je ve formátu JPEG, takže RAW z tohoto nedostanete. Nejpokročilejší možností je využít expozičního bracketingu, který vytvoří RAWy, které složíte až v počítači.

Nízká síla HDR

Vysoká síla HDR