Recenze teleobjektivu Sigma 70-200mm f/2.8 Sports

Sigma 70-200mm f/2.8 Sports je posledním přírůstkem do oblíbené řady objektivů s rozsahem ohnisek 70-200 mm. Jak si ale vede v praxi a je ideální volbou i pro vás?

Rozsah ohnisek 70–200 mm patří mezi ty oblíbené, a to až do té míry, že se řadí do tzv. „nejsvětější trojice zoom objektivů“, kde jsou i 14–24 mm a 24–70 mm – vše se světelností f/2.8. Proto „skla“ s tímto rozsahem prodávají všichni velcí výrobci objektivů a mimo Nikon a Canon je nalezneme i v portfoliu Tamronu nebo právě Sigmy.

Rozsah 70–200 mm při konstantní světelnosti f/2.8 je totiž velmi praktický (hlavně pokud takové sklo používáte na full frame tělech). Je vhodný hned na několik fotografických žánrů:

Sport
(Venkovní) reportáž
Portrét
Focení ve studiu

Parametry

Bajonety: Nikon F, Canon EF, Sigma
Systém: Full frame
Ohniska: 70–200 mm
Ostření: automatické
Rozsah ostření: od 120 cm do nekonečna
Zvětšení: 1:4.8
Konstrukce: 24 členů v 22 skupinách
Průměr filtrů: 82 mm
Hmotnost: 1805 gramů
Max. průměr: 94,2 mm
Délka bez sluneční clony: 203 mm

Tyto objektivy typicky bývají zaměřené právě na focení sportu, což má testovaná Sigma i přímo v názvu. Důraz je tedy kladen hlavně na rychlé a přesné zaostřování, kvalitní optickou stabilizaci a hodí se i zabudovaná patka na upevnění stativu (protože jsou tyto objektivy velké, posouvají těžiště dopředu a namontování stativové patky na tělo by mohlo celou sestavu převažovat dopředu.

Kromě stativové patky jsou tyto vlastnosti vhodné i pro focení reportáže, a to hlavně v exteriérech, protože v interiérech je 70 mm příliš dlouhé ohnisko a musíte být na druhé straně místnosti, abyste zachytili celek. Ohniska od 85 po 135 mm se nazývají portrétní a s clonou f/2.8 můžete dosahovat hezky rozostřeného pozadí. Pro focení ve studiu sice světelnost, rychlé ostření ani stabilizaci nepotřebujete, ale zase využijete rozsah ohnisek.

Design a ergonomie

Sigma 70–200mm f/2.8 Sports je profesionální sklo a je to znát na první pohled. Narazíte totiž na kvalitní materiály, přičemž celý objektiv je utěsněn proti vodě i prachu, takže se fotograf nemusí bát ho vytáhnout v jakémkoliv počasí a prostředí. To se bohužel podepsalo na hmotnosti, která nepotěší nebo bude vyžadovat stativ či monopod. Objektiv dále nabídne mnoho ovládacích prvků a další možnosti nastavení nabízí po připojení k dokovací stanici.

Na boku jsou čtyři přepínače. První přepíná mezi automatickým, poloautomatickým a plně ručním ostřením. Druhý nastavuje stabilizaci obrazu a zde to začíná být zajímavé, protože zde nejsou jako tradičně vypsané přímo módy, ale jen čísla. To má svůj důvod – pomocí Sigma docku je zde možnost nastavení různých režimů stabilizace. Kromě klasického, který stabilizuje i hledáček (jak se říká full time stabilizaci, mnoho fotografů bude preferovat mód, kdy se stabilizace spustí až v momentě zmáčknutí (nikoliv namáčknutí) spouště. To je totiž ještě účinnější než běžný režim.

Další šoupátko je omezovač zaostřitelné vzdálenosti. To primárně zrychluje ostření, protože objektiv zbytečně nebude hledat kontrastní hranu v celém rozsahu. Zajímavé je poslední šoupátko, které je plně uživatelsky nastavitelné a lze mu přiřadit mnoho funkcí. Dalšími ovládacími prvky jsou tři tlačítka u zoomovacího kroužku. Ta umožňují ostřit nebo ostření na podržení zablokovat.

Jak jsem již naznačil, tento objektiv si v podstatě nemá smysl kupovat bez Sigma docku, který nabízí velkou spoustu možností nastavení objektivu. Kromě toho, že se v docku dá seřídit i back- a front- focus, tak je tam ještě jedno nastavení, kde si fotograf může určit, jestli chce, aby objektiv spíše rychleji ostřil nebo se spíše snažil zaostřit přesně. Tohle je vhodné nastavit na míru (bez)zrcadlovce, se kterou fotí.

Konečně se dostáváme k mechanickým částem objektivu. Jsou na něm dva prstence, jeden na ostření a druhý na zoomování. Ten první asi moc často nevyužijete, protože Sigma ostří opravdu rychle a spolehlivě, takže není moc důvodů AF nevyužít. Zato ten druhý budete používat neustále. Je pogumovaný a prostorný, nicméně mezi jeho hlavní výhody patří to, že má poměrně krátký chod, takže je velmi snadné zazoomovat z 70 na 200 mm. Navíc se při zoomování nic nevysouvá a nepohybuje, což je další velká výhoda, jelikož není potřeba rozpohybovat další části objektivu a zoomování jde snadno, bez vysouvacích částí je snadné utěsnit celý objektiv a dále se nemění těžiště při zoomování.

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D750 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Nejdříve se podíváme na 70mm ohnisko a konkrétně na jeho středovou část. Obraz působí velmi ostře již od plně otevřené clony, nicméně přiclonění na f/4 mu přidá na mikrokontrastu a detailech. Dál je kresba výborná až do f/11, protože výše se začíná projevovat difrakce.

Na okraji je situace velmi podobná, kresba je dobrá od f/2.8, ale od f/4 se značně zlepšuje, a navíc lze sledovat i zeslábnutí vintace. Pokud si výřez ještě více přiblížíte, uvidíte slabé náznaky chromatické aberace, nicméně na 98 % všech fotek nepůjde vidět, pokud vyloženě nebudete hodně řezat a zvětšovat.

Přesuneme se na 200mm ohnisko, které mi na clonu f/2.8 přijde o kapku slabší než 70mm ohnisko. Skok v kresbě na f/4 je znatelný, protože přibývá kontrast i detaily. Po dalším přiclonění je obraz řezavě ostrý a po cloně f/11 se zase objevuje difrakce.

Ač to je paradoxní, okraj snímku na 200mm ohnisku vypadá na f/2.8 celkem solidně (a mě přijde i lepší než střed), což je zvláštní, jelikož oba výřezy z 200mm ohniska na f/2.8 pochází ze stejné fotky. Na f/4 se kresba mírně zlepšuje a mizí vinětace. Po velkém přiblížení si můžete všimnou nepatrné chromatické aberace.

Celkově je objektiv hodně ostrý. Hlavně na praktických ukázkách si můžete fotky zvětšit a přesvědčit se, že například oči u portrétů jsou opravdu hezky ostré. Do určité míry tomu napomáhá i fakt, že se jedná o f/2.8 objektiv, což zajistí lepší ostrost a větší hloubku ostrosti než f/1.4 objektivy. Fotky jsou u Sigmy dobře ostré již od f/2.8, pro ideální výsledky bych doporučil clonit na f/4, případně až do f/11 včetně jsou fotky výborné.

Vinětace

Jak je u světelných objektivů normální, trápí je mírná vinětace, což však netrápí fotografy, kteří ji umí jednoduše odstranit. Na 70 mm a f/2.8 (první snímek) je vinětace patrná hlavně v rozích a do středu snímku moc nezasahuje. Na 70 mm a f/4 (druhý snímek) vinětace téměř mizí. Na 200 mm a f/2.8 je vinětace silnější než na 70 mm a přechod mezi rohy a středem snímku je plynulejší. Vinětaci bude pravděpodobně nutné ve více případech upravovat nebo si nastavit její korekci ve foťáku.

Chromatická aberace a protisvětlo

I tuto problematiku jsme nakousli u výřezů. Objektiv trpí na téměř neznatelnou chromatickou aberaci neboli na barevné lemy okolo kontrastních hran. Nicméně tento problém se neprojeví, pokud nebudete z fotek dělat velké výřezy, případně se může mírně zvýraznit v protisvětle – na ukázce. Vzhledem k tomu, že se jedná o typ objektivu, na kterém není důvod nemít nasazenou sluneční clonu (naopak je několik důvodů ji pořád nosit) a vzhledem k tomu, že s objektivem jen občas budete fotit v protisvětle, tak se tomuto problému vyhnete.

Pokud jej však namíříte přímo do slunce, maximálně se lokálně sníží kontrast, ale obecně si objektiv povede dobře a nemusíte se bát odlesků ani celkově sníženého kontrastu.

Zkreslení

U objektivů s dlouhým rozsahem ohnisek bývá typické, že krátký konec má soudkovité zkreslení a dlouhý konec má poduškovité zkreslení. To platí i u této Sigmy; i když při postupném zoomování nebude rozdíl hned patrný, pokud si vedle sebe dáme dvě fotky – jednu z 70mm ohniska a jednu z 200mm ohniska, tak už patrný je.

Fotografie z teleobjektivu Sigma 70-200mm f/2.8

I z tohoto důvodu je tedy vhodné fotit portréty na ohniska 85–135 mm, protože na nich nebude zkreslení tak viditelné.

Noční scéna a bokeh

Objektiv fotografování v noci zvládá bez problémů, a to i včetně ostření. Pokud přicloníte na 70mm ohnisko, dostanete poměrně nevýraznou difrakční hvězdičku, nicméně pro tuto dovednost je potřeba ještě širokoúhlejšího ohniska.

V noci lze nejlépe poznat, jak se objektiv umí vyrovnat s bokehovými kroužky. Takže když odcloníme a zaostříme na nejkratší možnou vzdálenost při stejné scenerii jako na fotce výše, dostaneme bokeh, jako je na fotce níže. Je velmi jemný a plný, bez výraznějších defektů.

To samé můžeme vidět na 200mm ohnisku, kde je tedy bokeh větší, nicméně neztrácí na kvalitě.

Abychom zde měli i ukázku bokehu za dne, přikládám i fotku s „předním bokehem“, tedy bokehem před hloubkou ostrosti z pohledu fotografa. Jak je patrné, objektiv maže popředí velmi dobře.

A ještě jedna typická „bokehovka“.

Makro

Pochopitelně největšího bokehu dosáhnete tak, že odcloníte a zaostříte na velmi krátkou vzdálenost. Objektiv nezvládá plnokrevné makro 1:1, ale na detaily ho využít můžete. Pro představu dokážete snímek vyplnit například turistickou značkou.

A pokud ostříte na minimální ostřící vzdálenost a necháte odcloněné, pozadí je zcela rozmazané.

Poznámky z praxe a studia

Jak jsem výše mluvil o vinětaci, tak fotografie níže je high key na 95mm ohnisko (tedy velmi blízko 70 mm) a vinětace v rozích je velmi zřetelná a je nutné ji upravovat v postprodukci.

Ve studiu obzvláště je Sigma velmi ostrá a velmi dobře se s ní pracuje. Ideál je mít ji na stativu, ale dá se zvládnout i focení z ruky.

Mimo studio jsem fotil dlouhou venkovní reportáž a zásadní problém s hmotností jsem neměl (a to nemám rád těžké objektivy). Pro ideální rozložení váhy jsem stativovou patku otočil směrem nahoru. To umožňuje foťák nosit na krku a zároveň si jej přidržovat. Patka nalevo znesnadňuje manipulaci s šoupátky a patka napravo zase brání pohodlnému držení foťáku (i s Nikonem D750, který má dobrý grip). Je škoda, že patka není plně odmontovatelná, protože by to odebralo i pár gramů hmotnosti.

Ostření

Objektiv ostří opravdu bleskově, nedělá mu problém velké přeostření z nekonečna na blízko či naopak ani jemné doostřování. Nejen že je ostření rychlé, ale nemá ani problémy s přesností. V tomto ohledu bude pomyslnou brzdou spíše fotoaparát, který se musí vyrovnat s opravdu rychlým přeostřováním.

Stabilizace obrazu

Pokud byste fotili se základní stabilizací obrazu (se stabilizovaným hledáčkem) na 200mm ohnisko, bezpečně časy se budou pohybovat okolo 1/10 s, pokud byste fotili s pokročilou stabilizací (bez stabilizovaného hledáčku), dostanete se o kousek dál, třeba k časům okolo 1/8 s. Oproti časům z ruky se jedná o účinek stabilizace 3–4 EV podle konkrétní situace a nastavení. Pokud byste to počítali oproti převrácené hodnotě, stabilizace by dosahovala účinnosti 4,5 EV, což je pro tento druh objektivů pro focení sportu standard (oproti jiným objektivům se však jedná spíše o nadstandard).

Závěr

Sigma 70–200mm f/2.8 je velmi příjemný, ale těžký pomocník do nepohody. Nezklame ani v těžkých světelných nebo povětrnostních podmínkách a nabízí spoustu různých vymožeností, jak si ji nastavit podle svého gusta. Opticky je velmi povedená, i když trpí na mírnou aberaci, vinětaci i zkreslení. Vyniká však rychlým a přesným ostřením.

Konkurence je v této oblasti poměrně jasná, další objektivy s ohniskovým rozsahem 70–200 mm a světelností f/2.8.

Prvním a hlavním konkurentem je Tamron 70–200mm f/2.8 G2, který stojí podobné peníze, má odnímatelnou stativovou patku. Dá se říct, že u něj dostanete mírně horší optické výsledky (kresba, aberace, protisvětlo), ale zase budete mít o cca 400 gramů lehčí objektiv. Oba objektivy jsou v zásadě na stejné úrovni a je jen na vás, které přednosti využijete a která negativa vám budou vadit.

Kdo nebojuje s budgetem, může se podívat po Nikonu 70–200 mm f/2,8E FL ED VR nebo Canonu EF 70–200 mm f/2,8 L IS III USM. Oba vyjdou na více než 50 tisíc korun, nicméně za to dostanete lepší komunikaci s tělem, což se projeví hlavně rychlejším ostřením, které může být například pro sportovní fotografy klíčové.