Recenze širokáče Tamron 17-35mm f/2.8-4

Kategorie širokoúhlých zoom objektivů pro full frame DSLR je celkem nabitá, Tamron 17-35mm f/2.8-4 je lehký, kompaktní, levný a podává dobré výsledky.

Úvod

Širokoúhlých objektivů na FF zrcadlovky je poměrně hodně, nicméně výběr není vůbec jednoduchý. Při výběru je potřeba se zaměřit hned na několik parametrů, na které se blíže podíváme. Priority jsou pro každého jinde, takže začnu svým oblíbeným tématem – hmotností. Širokoúhlé objektivy nejsou vůbec jednoduché ve své konstrukci, takže už jen tím, že máte širokoúhlejší objektiv, má vyšší hmotnost i rozměry.

Přímé spojení je mezi hmotností a světelností. Čím světelnější objektiv, tím těžší objektiv, což je patrné hlavně u širokáčů typu 14–24mm f/2.8 nebo 15–30mm f/2.8, které váží okolo kilogramu, což se celkem pronese, když uvážíme, že tyto objektivy se používají v krajinářské či reportážní fotografii.

Světelnost objektivu má zásadní vliv (spolu s nejširším ohniskem) na to, zdali objektiv umožňuje nasadit klasické závitové filtry, čehož využijí především oni krajináři. Takže kdo chce fotit širokáčem krajinu, musí se vzdát požadavku na vysokou světelnost a extrémně širokoúhlá ohniska.

Zásadní je i rozsah ohnisek, mezi širokáči udělá každý milimetr velký rozdíl, takže je potřeba si rozmyslet, zdali chcete zoom objektiv, který začíná na 14, 15, 16 nebo 17 mm (přepočteno na FF). S tímto se pojí zkreslení, širokoúhlejší objektivy budou mít větší zkreslení, takže stejně bude potřeba trošku zazoomovat.

Samozřejmě se v této kategorii nachází i pevná skla, ale těch není až tak moc, řekněme, že klasičtí výrobci (Nikon, Sigma, Tamron) vesměs končí na 20 mm a níže u pevných skel moc nejdou, takže spíše musíte jít do výrobců jako Laowa nebo Samyang (recenze Samyangu 14mm f/2.8 AF). Každopádně to vypadá, že širokoúhlé objektivy se budou mnohem lépe dělat pro bezzrcadlovky, ale to je jen odhad do budoucna.

Komplikovaným tématem je optická stabilizace obrazu. Zatímco krajináři používající stativ ji berou jako zbytečnou váhu, rozměry a peníze navíc, reportážní fotografové ji jistě využijí v horším světle. Zde tedy hodně záleží na využití a osobních preferencích.

Menším tématem je ostření, jelikož někteří výrobci jako například dříve Samyang nebo dnes Laowa do širokoúhlých objektivů neumisťují ostřicí mechanismus a fotograf musí ostřit ručně. Někomu to nemusí vyhovovat, zatímco někdo jiný využívá velké hloubky ostrosti a hodně fotí třeba na hyperfokální vzdálenost.

Posledním kritériem je cena a ta většinu fotografů nepotěší. Širokáče na FF většinou začínají kousek pod dvaceti tisíci korunami a ty od Nikonu či Canonu stojí i několikanásobky. Jedná se tedy o dražší segment trhu.

Do této situace přichází Tamron 17–35mm f/2.8–4, který zaplňuje prázdné místo na trhu s podle mě velmi dobrým kompromisem pro mnoho fotografů. Není až tak širokoúhlý, má solidní světelnost, kompaktní rozměry a nízkou hmotnost, závit na filtry a k tomu ještě velmi příjemnou cenu.

Fotografické žánry:

Krajina
Architektura
Reportáž (vnitřní i venkovní)
Interiéry

Parametry:

Světelnost objektivu: f/2,8–4,0
Typ objektivu: základní zoom
Objektiv pro formát: FF
Optická stabilizace: ne
Filtry: 77 mm
Úhel záběru na full frame: 103°41' – 63°26' a na APS-C 78°46' – 43°29'
7lamelová irisová clona, max. clona F16 – F22 podle využití zoomu
Minimální zaostřovací vzdálenost: 28 cm
Maximální průměr : φ83,6 mm
Délka: pro Canon 92,5 mm – pro Nikon 90 mm
Hmotnost: 460 g

Design a ergonomie

Na první pohled objektiv může působit jako nějaký základní zoom, z jeho rozměrů téměř není patrné, že se jedná o širokoúhlý objektiv, což naznačuje hlavně konstrukce předního optického členu a filtru. Rozměry jsou tedy příjemně malé a hmotnost je nízká na solidně světelný širokáč.

Na těle nalezneme dva prstence, ten větší slouží k zoomování, ten menší k ostření. Rozsah chodu mají překvapivě téměř stejný. Když k tomu přidáme fakta, že se ostřicí kroužek otáčí během ostření (dá se na to zvyknout) a že nikde není žádná stupnice naznačující zaostřenou vzdálenost, zjistíme, že tento objektiv není úplně nejvhodnější pro ruční ostření. Ostření nabízí dva režimy, které se přepínají na těle objektivu AF/MF a jsou to tvrdé (nehybridní režimy), kdy při AF nelze ručně doostřovat nebo přeostřovat (na to je potřeba zapnout režim MF).

Chod ostřicího kroužku se liší podle toho, zdali jste v režimu AF nebo MF. V tom prvním je tuhý a přetahujete se s autofokusem, v tom druhém je zase poměrně volný. Při chodu zoomovacího kroužku se objektiv mírně vysouvá. Nejvíce zasunutý je cca na 26 mm, přičemž při „přibližování“ i „oddalování“ se trošku prodlužuje.

Optická kvalita obrazu

recenze objektivu tamron 17-35mm f/2.8-4

Nejdříve se podíváme na ohnisko 17 mm, kde je střed snímku velmi ostrý již od plně otevřené clony, přiostření na f/4 mu každopádně ještě pomůže a velmi dobré výsledky podává až do clony f/11 po níž se objevuje difrakce. Okraj je na tom logicky hůře, na f/2.8 nabízí rozumné výsledky, ale je zřejmá ztráta mikrokontrastu a vinětace, obojí se zlepšuje na f/4 a na f/5.6 je výstup velmi dobrý až po clonu f/11.

Na 35 mm je střed obrazu v pořádku už od otevřené clony, přičemž mu přiclonění na f/5.6 jistě pomůže a do clony f/11 podává velmi dobré výsledky. Okraj je na f/4 mírně měkčí a přiclonění mu také pomůže.

Celkově je kresba dobrá a při zvážení cenové kategorie i velmi dobrá. Vždy pomůže mírně přiclonění, ale kresba není špatná ani na plně otevřenou clonu.

Vinětace

U širokáčů je vinětace zcela běžná a testovaný Tamron se jí také neubránil, na clonu f/2.8 a 17mm ohnisko (první snímek) je celkem výrazná, nicméně rychle mizí už po drobném přiclonění na f/4 (druhý snímek). Objevuje se i na 35 mm a f/4 (třetí snímek), ale není výrazná.

Mrkneme se, jak vinětace vypadá v praxi – odcloněno/přicloněno.

U tohoto objektivu je důležitá i vinětace při použití filtrů. Použil jsem slim polarizák, objektiv je přicloněný na f/8 a všimnout si můžeme dvou věcí – jednak drobného ztmavení levého horního rohu (nějakou záhadou mi tento polarizák i na jiných objektivech nevinětuje ve všech rozích stejně) a jednak drobného odlesku, což je dáno přidáním dalšího optického prvky do soustavy.

Nasadil jsem i ND1000, taktéž objektiv přicloněn na f/8. Že by vinětovala přímo obroučka filtru, se říct nedá, nicméně i tak se na výsledné fotce objevuje souvislá vinětace, přičemž by logicky nemělo jít o chybu objektivu, jelikož ten na f/8 nevinětuje.

Zkreslení

Objektiv má na 17 mm mírně výraznější soudkovité zkreslení, to se v praxi projevuje opravdu jen na rovných liniích, jinak není úplně snadno pozorovatelné. Navíc je rozprostřené po celé ploše snímku, a není hlavně v rozích. Na 35mm ohnisku je zkreslení minimální.

Chromatická aberace

Širokoúhlé objektivy mají problémy s barevnými konturami okolo kontrastních hran, nicméně testovaný Tamron si v tomto ohledu počínal velmi dobře a na chromatickou aberaci téměř netrpí. Pokud se nějaká objeví, potom to je v úplných rozích na 17 mm a je vidět spíše jen při velkém zvětšení.

Noc, bokeh a difrakční hvězdička

Širokoúhlé objektivy už jen kvůli fyzikálním zákonům neumí silně rozmazávat pozadí, zde je ukázka na 17 mm, clonu f/2.8 a zaostřeno na nejkratší vzdálenost. Pozadí sice rozostřené je a celkem jemně, nicméně bokehové kroužky jsou malé a vycházejí z nich podivné paprsky.

Stejná scéna, pouze správně zaostřená a řádně přicloněná ukazuje velmi pěkné difrakční hvězdičky, které objektiv opravdu umí a vykresluje je nejen v noci, ale i například za dne se sluncem v záběru.

Mimochodem, když porovnáte oba obrázky z hlediska zaostřené vzdálenosti (jednou zaostřeno téměř na nekonečno, jednou na minimální zaostřovací vzdálenost) je patrný focus breathing, avšak u tohoto objektivu na tomto ohnisku pouze minimální.

Odlesky

Na to, že se jedná o levný širokáč, jsou odlesky na velmi dobré úrovni. Nesetkával jsem se s nimi často, klíčové (minimálně pro mě) je, že se neobjevovaly, když jsem dramatičtější snímky se sluncem v záběru (někdy je paradoxně horší, když ono slunce v záběru není).

Ostření v praxi

I když jsem u širokoúhlých objektivů zastánce (aspoň částečného) ručního ostření, objektiv mě autofokusem nikdy nezklamal. Vyloženě rychlík to není, ale když zaostří, tak zaostří přesně, rychle a hlavně „nehledá“ – některé objektivy už skoro mají zaostřeno a poslední jemné doostření jim trvá, což není tento případ. Kroužek ostření se otáčí, což jsem si nejdříve myslel, že bude problém, ale nakonec jsem si zvykl.

Stabilizace obrazu

Objektiv žádnou nemá. Jak jsem psal výše, je na každém, zdali ji pro svou práci vyžaduje nebo ne.

Závěr

Když se na objektiv podíváme ze všech stran, zjišťujeme, že nemá žádné výraznější slabiny. Pokud tedy někdo vyloženě nepotřebuje vysokou světelnost nebo stabilizaci obrazu a naopak ocení přednosti jako poměrně kompaktní rozměry, závit na filtry nebo příznivou cenu, potom mu není od věci mu tento objektiv doporučit. Jakou má ale konkurenci?

Nikoňáci mají velmi na výběr podobný objektiv Nikkor 18–35mm f/3.5–4.5, který je o něco málo světelnější a širokoúhlejší, ale celkově vypadá velmi podobně, je kompaktní, lehký a má závit na filtry.

Z další konkurence bych vybral Sigmu 14–24mm f/2.8, což je velmi dobrý objektiv s vysokou světelností, nicméně je dražší, těžší, větší a nemá závit na filtry.

Z vlastní stáje můžu zmínit Tamron 15–30mm f/2.8 G2, což velmi podobný objektiv jako Sigma, pouze s jinými ohnisky. Také je velký, těžký, bez závitu na filtry a jako všechny zde uvedené objektivy nemá stabilizaci obrazu????