Fotoaparát.cz

Test fotoaparátu Sony Alpha a7S II

Sony a7S II je druhou generací fullframe bezzrcadlovky zaměřené na video a fotografování ve špatných světelných podmínkách. Zůstává původní (výborný) 12MPx senzor a navíc dostal fotoaparát zejména vestavěnou stabilizaci a možnost ukládat 4K video rovnou na paměťovou kartu. Cena ale není nízká.

Úvod

Perex jsme ukončili zmínkou o ceně, tak s ní můžeme rovnou začít. Za tělo fotoaparátu dáte i přes 93 tisíc (červen 2016). Ne, číslovky se nám nepřehodily. Kdo zná tuto řadu od Sony, ví že cena je vysoká, ale ne přemrštěná. Tyto fullframe bezzrcadlovky (a7 II, a7R II a a7S II) míří na základní a vyšší třídu fullframe DSLR a tomu zkrátka musí odpovídat i cena. Nejlevnější a7 II se starším 24MPx senzorem a Full HD videem stojí pod 50 tisíc a míří tak na zrcadlovky typu Nikon D610 a Canon 6D, nejdražší a7R II se zbrusu novým BSI snímačem o 42MPx a 4K videem si bere na mušku zrcadlovky s vysokým rozlišením, jako je Nikon D810 a Canon 5DS / R. Také stojí téměř stejně jako druhý jmenovaný - kolem 96 tisíc.

Sony a7S II si žádný konkrétní přístroj z řad DSLR na mušku nebere. Zaměřuje se na video a fotografování za špatných světelných podmínek. Zrcadlovek s 4K videem zatím tolik není a těch na video přímo zaměřených ještě méně. Napadá mě Canon 1D C a ten s a7S II není srovnatelný ani rozměry, ani cenou (obojí je daleko vyšší) a ani dalšími vlastnostmi (AF, sériové snímání, výdrž na baterie…).

Alpha a7S II tak najde konkurenty spíše mezi bezzrcadlovkami, kde je na video zaměřených modelů více. Například Panasonic Lumix GH-4. Ten je ale o generaci starším modelem a navíc se s a7S II namůže rovnat obrazovým výstupem z jeho 4× menšího senzoru (který je jinak stále skvělý, ale nemá cenu ho srovnávat s fullframe). Však také stojí třetinu, takže se o nějaké velké konkurenci obou modelů hovořit nedá.

Sony Alpha a7s II je tedy spíše solitér – specifické zboží pro specifickou klientelu a jako takové není levné. Po zasazení do tržního rámce však ani přehnaně drahé.

Jaké jsou tedy klíčové vlastnosti modelu?

Lákadel je tedy hodně, ale jsou zde i věci, které mohou někoho odradit – zejména nízké rozlišení a absence pokročilého hybridního AF systému známého z ostatních modelů výrobce. To je v pořádku, tento přístroj se ani nesnaží zavděčit se všem a pokud již nyní víte, že potřebujete víc než 12MPx a že chcete rychlý AF zejména v režimu AF-C, nemá smysl investovat do něj přes 90 tisíc. Spíše se podívejte na a7R II s 42MPx a hybridním AF.

Pro koho tedy je?

Pro ty, kteří chtějí fotografovat za jakýchkoliv podmínek – ISO až 409600, stabilizace s udávaným výkonem 4.5EV a citlivost AF až –4EV dělá z tohoto modelu ideálního kandidáta na noční či interiérovou fotografii.

Ti z vás, kteří chcete téměř profesionální videokameru co umí k tomu skvěle fotit, také neudělají chybu.

Filmaři ocení a7S II i pro fotografování „na place“. Díky volitelné, naprosto bezhlučné závěrce můžete fotografovat, i když klapka klapla a kamera běží. Vysoká citlivost a široký dynamický rozsah si pak poradí i s komplikovaným nasvícením scény.

Alpha a7S II může být i dobré alternativní tělo pro fotografy s kolekcí M-mount objektivů (Leica a spol.). Ty mají obvykle problém na senzorech, které pro ně nejsou koncipované (posun mikročoček atd.). Díky nižšímu rozlišení A7S II však posun mikročoček není tolik potřeba – alespoň dle zkušeností uživatelů. Vzhledem k tomu, že v redakci M skla nemáme, nezkoušeli jsme.

Vzhled, konstrukce, ovládání

Základní design zůstal od minulé generace podobný, přesto se leccos změnilo.


Nejvýraznější změnou v designu je větší grip a rozdílné umístění spouště. Grip má na jednu stranu skutečně pevnější úchop, na druhou stranu už je držení bližší zrcadlovce (a7S mark I má uvolněnější držení „jako dálkoměr“ či spíše mechanická SLR). Zda je to dobře nebo špatně nechám na vašich preferencích. Za sebe to vidím jako plus s většími a těžšími objektivy, mínus pro krátké a lehké objektivy, u kterých mi uvolněné držení přístroje a spoušť na horní straně těla vyhovují.

Změna souvisí i s navýšením rozměrů a váhy (127×96×60 mm / 627g), pro které je daný způsob držení už asi vhodnější.

Změnily se i rollery, nyní jsou tradičního „ozubeného“ typu místo původních kovových válečků. Přední se přestěhoval na špičku gripu. Jdou trochu více ztuha a hůře se nahmatají. Spoušť videa je také umístěna méně prakticky – na jednu stranu ji nezmáčknete omylem, na druhou stranu ji často nezmáčknete ani schválně:-)

Dále však už je třeba jen chválit. Z programovatelného tlačítka na horní straně přístroje jsou teď tlačítka dvě a navíc daleko větší. Tlačítko „C2“ na původní a7S na zadní straně přístroje se tak nyní posunulo v číslování na „C3“ a ze zcela nepraktické poloze za ostrou hranou hned u hledáčku se posunulo níže a hrana je zešikmená, takže už není problém ho nahmatat. To je dobře, protože slouží k přibližování fo­tek.

Podobně se posunulo i tlačítko „menu“.

Novinkou je pak tlačítko aretace voliče režimů.

Jinak je na zadní straně vše při starém. Jen pravé směrové tlačítko není „WB“ ale „ISO“. Je to proto, že WB je nyní ve výchozím stavu nastaveno na novém tlačítku nahoře a přesunutím ISO na jeho pozici se uvolnilo ovládací kolečko, na kterém bylo ISO u minulého modelu (což bylo trochu nepraktické, protože se moc snadno otáčelo).

Tohle vše je ovšem jen stav po vytažení z krabice. Všechny tlačítka „C“ jsou programovatelná, stejně jako čtyřsměrný volič i s prstencem a potvrzovacím středem.

Z pohledu úrovně uživatelské nastavitelnosti je to na jedna s hvězdičkou.

Co se týče pocitu z přístroje, je dost odlišný od minulé verze. Za prvé tloušťka a váha je znát. Ne, že by byl přístroj vyloženě těžký, navíc někdo má těžší přístroje dokonce raději. Pouze musím konstatovat, že u takto kompaktních přístrojů je poznat podobný rozdíl více, než mezi dvěma DSLR. K jinému úchopu už jsem se rovněž vyjadřoval.

Co se hodně změnilo je pocit solidnosti. Máte pocit, že přístroj je z kamene. Nic se nehýbe, nepruží, není volné. Minulá generace a7S měla konstrukci sice dobrou, ale zde je ještě lepší. Možná k celkovému pocitu solidnosti přispívá i nová povrchová úprava – matný, zdrsněný povrch prostě tak nějak patří k profesionálnímu přístroji více, než hladký a lesklý.

Oproti „obyčejné“ a7 II má verze „S“ (a „R“) jediný fyzický rozdíl, a to je již zmíněná aretace voliče expozičních režimů, která „obyčejné“ a7 II chybí. A samozřejmě nápis „4K“, protože a7 II 4K netočí.

Co dál nového

Výraznou novinkou oproti a7S je stabilizace. Stejně jako u a7II a a7R II jde o stabilizovaný senzor, který dokáže spolupracovat se stabilizací v objektivu. Ta zabudovaná by měla být pětiosá s efektivitou 4.5EV. Systém je jednoduchý – pokud použijeme stabilizovaný objektiv, má senzor na starosti 3 osy a objektiv 2. Pokud použijeme systémový nestabilizovaný objektiv, má systém v těle na starosti všech 5. V případě nesystémového objektivu stabilizace funguje také, ale je třeba jí manuálně nastavit ohnisko a systém pracuje se sníženou účinností, jen ve 3 osách.

4K video už uložíte přímo na kartu (nepotřebujete připojovat externí úložiště). Ne však na ledajakou. Chce to aspoň SDXC UHS-I. Přitom není rozhodující jen rychlost zápisu. Přístroj prostě chce SDXC kartu a basta. Po zasunutí SDHC 32GB 4K video odmítl nahrávat, i když rychlost karty byla shodná.

Nekomprimovaný RAW – druhá generace přístrojů a7 přináší konečně nekomprimovaný RAW (volitelně). Do RAWu zkrátka ztrátová komprese nepatří i přes to, že nebyla při běžném fotografování partrá. Vylézala však na extrémně kontrastních hranách zejména při zesvětlování snímků v editoru.

Automatické ISO. Tak, jako část konkurence již po léta umožňuje i v těch nejnižších modelech, i a7S II konečně umí natavit limitní čas závěrky při ISO „Auto“. Tedy už vám nebude neustále cpát 1/60s, ale můžete si optimální čas závěrky při práci v A a P zvolit sami.

Další zbytečně chybějící funkcí u starších modelů byla nemožnost vyzvětšovat si při prohlížení hotovou fotku přesně do bodu zaostření. Vždy se přiblížila na střed (kam však ne vždy skutečně zaostřujeme). V případě druhé generace je to napraveno a po stisknutí tlačítka lupy se fotka přiblíží do místa, kde byl skutečně vybrán ostřící bod.

Co zůstalo při starém:

Přecitlivělý senzor oka. Přepíná na hledáček už při přiblížení čehokoliv k senzoru na 6cm. Pro focení od pasu nepraktické, pokud nedržíte foťák dostatečně daleko od těla, přepne se na hledáček a na displeji nevidíte nic.

Zmatené menu. Příbuzná nastavení jsou často rozházena přes celé menu. Je neuvěřitelné, že fotoaparátu zaměřenému na video CHYBÍ ZÁLOŽKA VIDEO v menu.

Baterie. NP-FW50 je podle mého poddimenzovaná pro podobný přístroj. Naštěstí existuje battery grip, kam se NP-FW50 vejdou dvě.

Ostření detekcí kontrastu. Byť se zvětšil počet zón ostření, samotný systém zůstává stále jen na bázi detekce kontrastu. Je pomalejší než konkurenční hybridní systémy a zcela nepoužitelný na vážně myšlené průběžné ostření (AF-C nebo tracking). Jeho citlivost v nízkém osvětlení je ale velmi dobrá (-4EV).

Nemožnost převádět RAW ve fotoaparátu. Pardon, ale to už umí zrcadlovky přes deset let, a to i některé amatérské. Proč to neumí přístroj za devadesát tisíc moc dobře nechápu.

Pouze jeden slot na kartu. Daň za malé rozměry, ale je potřeba to zmínit. Dva sloty má mezi bezzrcadlovkami pouze Fujifilm X-Pro 2.

Specifikace

Sony Alpha a7S II
Typ přístroje: Full-frame ILC („bezzrcadlovka“)
Bajonet: Sony FE
Senzor: 12MPx FF CMOS
Low-pass filtr: Ano
Citlivost: 100 – 102400 (rozšířeně 409800)
AF: Detekce kontrastu
Kontinuální snímání: 5 sn./s
Rozsah časů závěrky: 30s – 1/8000s + B
Video: 4K (3840×2160) 30p/24p (60–100Mbps) FullHD 120p (60–100Mbps)
Formáty: RAW (ARW), JPEG (foto) / MPEG-4, AVCHD, XAVC S (video)
Wi-fi, NFC: Ano, Ano
GPS: Ne
Konektory: USB (2.0), microHDMI, mikrofon, sluchátka
Médium: SD/HC/XC
Displej: LCD, výklopný, nedotykový, 3“, 1 228 800 bodů
Hledáček: elektronický, OLED, 2 359 296 bodů, 100%, 0,78×
Blesk: Ne
Externí blesk: Ano, hot-shoe
Baterie: NP-FW50 (1080mAh), stačí na 370 snímků (CIPA)
Rozměry: 127×96×60 mm
Váha: 627g včetně baterie
Environmentální utěsnění: Ano*

*Poznámka k environmentálnímu utěsnění: Řada Alpha a7 má sice zvýšenou odolnost proti nepřízni počasí, ale plnohodnotné utěsnění nemá. Dvířka na fotoaparátu nemají gumové těsnění, stejně jako nemají většinou těsnící kroužek objektivy. V těchto místech tedy vniknutí vlhkosti reálně hrozí. Do průtrže mračen nebo písečné bouře bych tedy tyto aparáty nebral či jen v ochranném pouzdru. Chybějící těsnící kroužek na objektivu už mě jednu zrcadlovku stál – nápor poletujícího písku je schopen procpat jemnou frakci i přes nasazený objektiv do fotoaparátu. Fakt.

Použité objektivy

K fotoaparátu jsem měl půjčené objektivy 55mm F1.8 a 24–70mm F4. Oba dva jsou na 12MPx kresbou bez výhrad. Konkrétně FE 55mm F1.8 patří k nejostřejším „padesátkám“ a bylo to vidět, i když jsme ho měli k a7R II. V případě 24–70mm to už tak slavné není, ale na 12MPx senzor objektiv s přehledem stačí.

Spíš je trochu zbytečné dávat na fotoaparát, chlubící se nejlepší citlivostí na světlo, objektiv se světelností F4.

Naštěstí již existuje i varianta s F2.8, samozřejmě větší a dražší.

FE 55mm je se svými kompaktními rozměry a dobrou světelností vhodný partner pro a7S II.

Ještě vhodnější jsou objektivy se světelností F1.4, které pro bajonet FE Sony vyrábí zatím dva: 35mm F1.4 a 85mm F1.4.

Naštěstí ale existuje pro FE bajonet rekordní množství použitelných objektivů dalších výrobců, ať už nativně, nebo (častěji) přes adaptéry.

Namátkou třeba Mitakon Speedmaster 50mm F0.95, který jsme testovali nedávno. Na a7S II pak už k fotografování snad ani žádné světlo nepotřebujete:-)))

Zapůjčené objektivy jsme na a7S II kvůli jejímu nízkému rozlišení a pomalejšímu AF systému nějakým přísnějším testům nepodrobovali. Snad jen jeden postřeh z praxe k jinak špičkovému FE 55mm F1.8: V protisvětle občas dělá odlesky nebo závoj (jako vlastně každý objektiv:), ale díky konkávní ploše přední čočky (jde o rozptylku) vznikají při šikmém světle shora odlesky na spodní části snímku, což může působit zvláštně:

                                                                                          

(další strana – testy obrazové kvality)

Testy

Níže se podíváme, jak si fotoaparát poradí s vysokými citlivostmi, jak vypadají fotky v JPG a jak v RAW, jestli se máme bát používat komprimovaný RAW nebo jak přístroj zvládá automatické vyvažování bílé barvy.

Snímky v RAWu jsou konverovány pomocí Capture One 9.1 s nastavením redukce šumu luminance: 0, color: 50. Doostřování dle chuti.

(Capture One momentálně plní funkci „firemního“ konvertoru pro společnost Sony. Tento profesionální software si licencovala od dánského výrobce Phase One. Majitelé Sony si ho tedy mohou stáhnout v ořezané formě „Express“ zdarma a upgrade na plnou verzi -pro Sony- je asi za 1500Kč. Stahujte zde)

ISO a šum

Zde je Sony Alpha a7S II na domácím hřišti. ISO jde hardwarově nastavit v rozmezí 100 – 102400, se softwarovým rozšířením až do 409600.

Vlevo jsou 100% výřezy v JPEG, vpravo výřezy stejných fotek zachycených do RAW. JPEG je odšumován na úrvni „normální“, RAW je luminance: 0, color: 50:

Osobně bych neměl problém s obrazovou kvalitou až někam k ISO 25600. Pokud chvete zůstat v pohodlné zóně, je hranice 12800 sázka na jistotu. Zajímavé je to dál – do 102400 je to nouzově použitelné, pak nastává razantní zhoršení dané tím, že ISO 204800 a 409600 jsou pouze citlivosti softwarové.

Nejlepší obrazová kvalita je při ISO 100. ISO 50 je opět softwarové – čímž se zhoršuje dynamický rozsah (všiměte si „bělejší“ bílé).

Shrnutí: I když je senzor stejný, jako v a7S Mark I, stále patří v množství šumu ke špičce. Na „rozumných“ citlivostech cca do 6400 není jeho náskok tak patrný, na vyšších se ale projeví.

RAW vs JPEG

JPEG engine a7S II je poměrně dobrý – umí adaptivní redukci šumu, doostřuje s citem. Zde je JPEG z fotoaparátu (100% výřez) s vypnutým odšumováním a lehkým doostřením a stejný výřez z RAW převedeného a doostřeného v C1:

Jako u každého přístroje dostanete z RAWu trochu víc detailů (díky silnějšímu doostření zde patrné) ale na 12MPx rozlišení není rozdíl tak patrný.

Komprese v RAW

Komprese v RAW byla dlouho jednou z bolístek fotoaparátů Sony – nyní je vše napraveno a komprese RAWů je volitelná. Podívejme se, zda ji stojí za to vypnout:

Vlevo je fotka vyvolaná z komprimovaného RAWu se zesvětlením – všimněte si ošklivých struktur na kontrastní hraně (100% výřez). Vpravo pak je stejně zpracovaná fotka z nekomprimovaného RAWu a z komprimovaného. Pokud hodláte silně zpracovávat kontrastní scény, kompresi si vypněte. Karty už jsou dneska velké a levné natolik, že šetřit megabajty za to nestojí.

Nekomprimovaný RAW je cca 2× datově větší.

Vyvážení bílé

Vyvážení bílé v automatickém režimu není úplně dokonalé, ale to u žádného fotoaparátu – při žárovkovém světle nechává mírný žlutý nádech, při fotografování zeleně až příliš potlačuje zelenou:

Dynamický rozsah

Dle nezávislého měření DxO Mark vychází dynamický rozsah na 13.3EV, což je zcela běžná hodnota pro moderní fullframe senzor (Canon 5DS – 12.4EV, Nikon D810 – 14.8EV, a7S II je tedy někde uprostřed)

V praxi jsem s DR fotoaparátu problém neměl. S náročnými světelnými podmínkami si poradí dobře, rezerva ve stínech je velká, ve světlech menší.

Video

Video je jednou z chloub a7S II.

K dispozici jsou rozlišení 4K (3840×2160) 30p/24p s bitrate 60–100Mbps, Full HD (1920×1080) 120p/60p/60i/­30p/24p s bitrate 50–100Mbps a HD (1280×720) 30p s bitrate 16Mbps.

Sony a7S II s videoobjekti­vem Sony FE PZ 28–135mm F4 G OSS

Dostupné formáty jsou MPEG-4, AVCHD a XAVC S.

Citlivost je při videu stejná, jako při fotografování: ISO 50 - 409600.

Signál ze senzoru není ani přepočítáván, ani nejsou vynechávány řádky – jde o plné čtení pixelů z plochy senzoru. Konkrétně cca o 8MPx širokoúhlý výřez.

Oproti minulé generaci přibyl již výše zmíněný režim Full HD 120p (hodí se pro zpomalené záběry) a nové video-profily S-Gamut3.Cine/S-Log3 a S-Gamut3/S-Log3.

Samozřejmě nechybí Focus Peaking (zdůraznění hran pro ruční zaostřování s volitelnou barvou i silou) či Zebra (zdůraznění přeexponovaných míst pomocí průběžných pruhů, citlivost je volitelná až do 100 IRE)

Stereomikrofony, konektor pro externí mikrofon, pro sluchátka a konektor micro-HDMI (4:2:2 8-bit 4K) jsou samozřejmostí.

Testování – citlivost

Níže najdete dvě Full HD videa točená při citlivosti ISO 100 až ISO 409600. První je za denního světla a druhé je v zatemněné místnosti (proto zpočátku nic neuvidíte – chyba není na vašem přijímači:-)

Rozlišení Full HD

Dvě ukázková videa ve Full HD rozlišení (na druhém ukázka moaré):

Rozlišení 4K

Dvě ukázková videa v rozlišení 4K (druhé video ukazuje kontinuální ostření při videu na clonu F1.8 s objektivem FE 55mm):

Framegraby

Pokud nemáte 4K monitor nebo vám videa výše nejdou přehrát či to nechcete zkoušet, níže jsou framegraby z obou videí (možný druhý rozklik do plného rozlišení):

Je bez debat, že kvalita videa z fotoaparátu je výborná a množství přidružených nastavení rovněž. Škoda chybějícího PDAF pro lepší kontinuální ostření a také škoda zmateného nastavení v hlavní nabídce, kdy jsou jednotlivé video-funkce rozstrkány mezi fotografická nastavení skrze celé menu.

(další strana – galerie a závěr)

Galerie

Ukázkové snímky v plném rozlišení. Pro zobrazení expozičních informací najeďte myší či rozklikněte do náhledu. Možný další rozklik až do 12MPx. Fotografováno do RAW a převáděno v Capture One 9.1:

Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F1.8, 1/2500 s, ISO 100, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1

Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F2.8, 1/125 s, ISO 3200, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1 Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F2.8, 1/100 s, ISO 25600, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1
Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F1.8, 1/400 s, ISO 100, kom. exp. -1, WB Ru?n?, RAW v C1 Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F2.8, 1/125 s, ISO 4000, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1

Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F2.8, 1/250 s, ISO 16000, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1

Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F1.8, 1/2000 s, ISO 100, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1 Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F1.8, 1/1600 s, ISO 100, kom. exp. 0, WB Automatick?, RAW v C1
Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F2.8, 1/250 s, ISO 640, kom. exp. 0.70, WB Ru?n?, RAW v C1 Sony a7S II, FE 55mm F1.8 ZA,  F8.0, 1/250 s, ISO 640, kom. exp. -0.30, WB Automatick?, RAW v C1

Závěr

Sony a7S II není fotoaparát pro každého. Nebude to masovka a ni se nesnaží být. Pro „běžného“ fotografa (rozuměj takového, který víc fotí než točí a nevyžaduje každý den fotografovat na ISO 102400) nemá valný smysl – pro takového je tu základní verze a7 II a pro náročnější pak a7R II. Jde však o specifický přístroj, který si svou klientelu bezpochyby najde. Není ani náhodou bez chyb, ale nabídne některé vlastnosti, které u žádného jiného přístroje nenajdete – a pokud jsou to přesně ty, které hledáte (neskutečně vysoká citliovost v kombinaci se stabilizací, AF funkční až do –4EV a hlavně špičkové video mezi fotoaparáty, to vše v kompaktním balení), neváhejte. Pokud to pro vás nejsou priority, uděláte lépe s jiným přístrojem, ať už řady a7 nebo od konkurence.

Dovedu si ale model a7S II představit v rukách filmařů jako druhý přístroj k profesionální kameře. Stejně tak najde své opodstatnění u fotografa, který potřebuje malý lehký přístroj, který se nezalekne skutečně sebenáročnějších světelných podmínek.

Výrobce si může takto specificky zaměřený a nákladný přístroj dovolit vyrábět zejména proto, že sdílí konstrukci s dvěma dalšími modely, které jsou směřovány více do mainstreamu. Alpha a7 II jako „fullframe pro každého“ a a7R II jako výkonný univerzální přístroj pro náročné. Oba dva nabídnou rychlejší AF (díky PDAF zejména při kontinuálním ostření), vyšší rozlišení a Sony a7 II pak zároveň poloviční cenovku. Osobně bych výběrem modelu směřoval k nim, ale je to tím, že víc fotografuji, než točím. Vy, kteří to máte naopak, a7S II klidně zvažte. Je to špičkový přístroj v tom, na co je zaměřen.

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek či recenze full frame fotoaparátů obecně.