Loni v létě jsme si zde představovali novou verzi prostředního typu OMDéčka - Olympus E-M5 II. Výrobce se rozhodl pro inovace a úpravy v celé typové řadě těchto bezzrcadlovek, a tak si dnes můžeme představit verzi II u doposud nejmenšího a nejlevnějšího OMD a tím je E-M10 II. Tak jako E-M5 "dvojka" vycházela ze svého předchůdce E-M5, tak i E-M10 II velmi úzce navazuje na E-M10.
Jak je patrné z porovnávacích obrázků, nová E-M10 II se od svého předchůdce na první pohled v hlavních tvarech mnoho neliší. Při pohledu zepředu je patrný pouze nový tvar madla pro pravou ruku, pro které je tvarován i nový grip. Také na zadní straně jsou změny více méně kosmetické, za zmínku snad jen stojí, že hlavní vypínač se ze zadní strany přestěhoval na horní. Jinak všechny ovládací prvky jsou zachované. Hlavní rozdíl spatříme při porovnání shora.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Na levé straně je hlavní vypínač, který zároveň otevírá vestavěný blesk. Kruhový volič expozičních programů se přestěhoval na pravou stranu. Oba další kruhové voliče pro volbu clony a času (i dalších funkcí) se o něco zmenšily, ale jsou vyšší, tudíž se s nimi lépe manipuluje. Tlačítko pro video je již tradiční s červenou značkou. Tlačítka Fn pro možné naprogramování se rozšířila ze dvou na tři. Tělo je již klasicky z hořčíkové slitiny s plastovými a gumovými doplňky. Rozměrově je také podobné svému předchůdci – 119,5 × 83,1 × 46,7 mm (bez výčnělků) stejně tak i svojí hmotností 390g (včetně baterie a SD karty). Na dané rozměry je hmotnost patrná a příjemná do ruky. Pokud máte grip – tento doplněk dnes zmíním netradičně již v úvodu recenze, protože si myslím že k tělu E-M10 II patří trvale. Jsem člověk s ne moc velkýma rukama, ale přesto, pokud jsem neměl na „éemdesítce“ tento grip nasazený, měl jsem řekněme nepohodlí v tom, že malíček pravé ruky již nebyl na madle, ale klouzal pod fotoaparát, což v případě použití větších nebo těžších objektivů není ideální pro pevné a hlavně pohodlné držení tak malého těla. Doplňkový grip ECG-3 toto zcela perfektně napravuje. Jeho cena se k dnešním dnům pohybuje řádově okolo 19 stokorun. Výhodou tohoto gripu je i jeho rychlá „demontáž“ v okamžiku, kdy potřebuje měnit baterii nebo SD kartu, jak ukazují následující snímky:
 |
 |
 |
Základní uchycení je na šroub, který grip pevně uchytí do kovového stativového závitu v těle fotoaparátu (umístěného správně v ose objektivu). Pro rychlé sejmutí části gripu slouží páčka vpravo na spodní straně. Zpět se nasazuje rychlým zaklapnutím. Nutnost nebo řekněme potřebnost dokoupit si tento grip, beru jako asi jedinou drobnou vadu na jinak výborně navrženém těle fotopřístroje. Výrobce k tomu asi vedla snaha nabídnout v základním těle opravdu malý přístroj, který je možné strčit i do kapsy
Základní parametry:
- Čip: 4/3“ Live MOS (17,3×13 mm)
- Procesor: TruePic VII
- Rozlišení: 16 MPix – JPG – 4608×3456 pixel, v ORF – 4640×3472 pixel
- Antiprachový ultrazvukový filtr
- Formát: ORF(RAW),JPG,
- Video: MOV – MPEG4 AVC / H.264, 1920×1080 – 60p,50p,30p,25p,24p.
- vysokorychlostní snímání 120s/s
- El.hledáček: 2,36 mil. bodů
- 3“ dotykové LCD: 1,04 mil. bodů
- P/A/S/M režimy expoziceND filtr
- korekce lichoběžníku (korekce perspektivy) – pouze pro JPG
- ISO: 100 – 25600
- Exp.čas: 1/16000 – 60s (15 min.B)
- stavitelná prodleva expozice, tiché snímání
- Barevný prostor: sRGB / AdobeRGBSD / SDHC / SDXC karty
- Zabudovaná Wi-fi, vestavěný blesk
- Rozměry: 119,5×83,1×46,7 mm
- Hmotnost: 390g (včetně baterie a SD karty)
Hledáček a LCD
Hledáček je již tradičně elektronický, ale s novým vysokým rozlišením 2,36 mil. bodů (jako u E-M5 II) a se 100% pokrytím pole. Je příjemně velký, se zvětšením 1,23×, s jemnou kresbou a s možností dioptrické korekce –4 až +2 dioptrie. V základním nastavení má poměr 4:3 – jako snímač, ale jako vždy je možné nastavit i zobrazení 3:2 nebo 1:1. Aktivace EVF je automatická, přiložením přístroje k oku. V hledáčku si můžete navolit různé zobrazení, např. pomocnou mřížku pro rozdělení pole do 12 polí nebo třetinového systému, středového kříže nebo úhlopříčky. Stejně tak je možné si nastavit zobrazení histogramu, 2 druhů vodováhy, zobrazení všech informací, a nebo naopak informace žádné, což dává dohromady velký počet možností – podle vašeho přání nebo zvyklostí. Celkové můžete dostat informace až o 42 funkcích nebo nastaveních. O přednostech elektronických hledáčků není třeba již psát, jejich výhody jsou známé. Snad jen už poslední zmínka: vybrat si můžete ze tří typů zobrazení informací, buď 2× zobrazení pod obrazem hledáčku a nebo, pokud vás to neruší, zobrazení přes obraz, kdy se obraz promítá přes celé zobrazovací pole.
V elektronickém hledáčku můžete vidět: 1. Stav baterie, 2. režim snímání, 3. MY set (vlastní uložené nastavení), 4. Dostupný čas záznamu videa, 5. Počet uložených snímků, 6. citlivost ISO, 7. vyvážení bílé, 8. kontrola světla a stínu, 9. ovládání intenzity blesku a indikace expoziční korekce, 10. hodnota korekce expozice, 11. clona, 12. expoziční čas, 13. aretace expozice, 14. indikace zaostření, 15. blesk.
Více lze naleznout ve volně stáhnutelném návodu na stránkách Olympusu, který opravdu doporučuji prostudovat. Dnešní fotoaparáty nabízí velké množství různých nastavení a funkcí, a myslet si že hned všechny „objevíte“ a budete umět využívat, je bláhové.
 |
 |
 |
 |
LCD je stejné jako u verze I., a to 3" širokoúhlý (7,6cm) TFT displej se solidním rozlišením 1,04 mil. bodů, výklopný nahoru a dolů. Zobrazuje stejné informace jako hledáček a jako bonus je tu dotykové ovládání pro výběr funkcí a jejich parametrů, zaostření na určitý bod a stejně tak i expozice. Pro zobrazení naexponovaných snímků je možné si vybrat z nabídky různých stylů zobrazení, ať již prázdný snímek, s informacemi o expozici, s histogramem, nebo s náhledem více snímků (2,4,9,25,..100). Pokud ještě jednou zoomem „oddálíte“ za výchozí zobrazení, zobrazí se vám kalendář s přehledem nasnímaných fotografií. To vše jsou příjemné doplňky, které vám usnadní přehled nad výslednými fotografiemi. I zde je také možné využít možnosti dotykového ovládání a to jak v pohybu mezi fotografiemi, tak i zvětšení určitého místa (až 14×), případné editace fotografií, či dodatečné vytvoření a uložení snímků s různými uměleckými filtry ART (pokud jste exponovali do formátu RAW).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Tlačítkem Menu se dostanete do nabídky nastavení funkcí, rozdělené do 5 skupin, kde každá skupina je dále rozdělena do více stránek a dalších podmenu pro jednotlivé funkce. Tlačítko INFO vám pomůže nápovědou pro každou funkci, jak jí nastavit a co vlastně dělá.
 |
 |
 |
 |
Čip a ISO
Snímacím prvkem je – tak jako u verze I – stabilizovaný 4/3 Live MOS snímač s rozlišením 16,05 MPix (4608× 3456 pixelů) s antiprachovým ultrazvukovým filtrem. Velikost čipu je 17,3×13 mm (crop faktor 2×). Poměr stran 4:3, ale je možné nastavit i jiný ořez. Pokud si nastavíte poměr 3:2 a fotíte do RAWu (u Olympusu formát .ORF), výsledný snímek bude stejně 4:3 a potřebný ořez si můžete/musíte udělat sami. Procesor je typu TruePic VII a pracuje s barevným prostorem sRGB nebo AdobeRGB s možností 3 úrovňového nastavení kontrastu, jasu a ostrosti. Citlivost lze nastavit v rozsahu ISO 200 až 25600, případně v AUTO režimu s možností nastavení rozsahu.
 |
 |
V následující tabulce je vidět ukázky, jak vypadá šum při různém nastavení ISO ukládaných do JPG a do RAW při denním a nočním snímku.
 |
 |
 |
 |
I zde mohu znovu napsat to co u první „émdesítky“. Jak je vidět při JPG je vlivem odšumovacích algoritmů do ISO 2500 šum v podstatě neznatelný a poté začíná nepatrně narůstat až do ISO 8000 kdy je pořád ještě jen jemný. Od ISO 10000 až do konečných ISO 25600, kde je již šum výraznější se začínají objevovat degradace jemných čar a kontur. Ač se šum při ISO 25600 již může zdát výrazný, je stále možné tyto fotografie využít jako webové fotografie s nízkým rozlišením. U formátu ORF je situace lepší – snímky jsou výrazně ostřejší a s jemnější kresbou i při vyšších ISO. U nočních snímků je to obdobně jako u denních, jen v tmavších plochách dochází k šumu viditelně dříve. Pokud se vám dále zdají snímky v ORF lehce upravené, pak je to tím že u RAWů provádím základní jednotnou úpravu, která je aplikována na všechny RAWy, aby bylo patrné, co se dá z RAW snímku minimálně dostat. Následující ukázka je celkový pohled na noční snímek při různých citlivostech ISO a to 1600, 4000 a 8000 ISO. Na menším zvětšení (např. pro internet) není rozdílná kresba při různé citlivosti až tolik patrná, pouze v tmavým místech (převedeno z RAW).
 |
 |
 |
V plném rozlišení má ORF a JPG snímek v poměru 4:3 rozlišení 4608×3456 pixel což postačuje na fotku 40×30cm v rozlišení 300dpi, nebo na fotku 60×40cm v rozlišení 200dpi. To je samozřejmě teorie, z takového rozlišení se dají udělat fotky daleko větších rozměrů při výborné kvalitě. Komprimační poměr JPG je rozdělen na 4 typy a 3 velikosti + možnost snímat i 2 typy kombinace ORF + JPG. Ukládat snímky je možná na SD, SDHC a SDXC karty. Snímek ve formátu ORF má cca 15MB a JPG v nejvyšší kvalitě cca 7,7MB.
Olympus E-M10 II nám oproti předchozí verzi I nabízí ještě jednu zajímavou funkci a tou je „korekce lichoběžníku“, možná lépe řečeno korekce perspektivy. Tato funkce se poprvé objevila u vyššího typu OM-D E-M5 II, která byla uvedena na trh loni. Korekce perspektivy je známa spíše z grafických programů a „dříve narozeným“ se asi spíše vybaví označení shift objektiv. Zde ovšem nedochází k fyzickému natáčení nebo lomení objektivu, ale vše se děje elektronicky přímo ve fotoaparátu. Zapnutím této funkce se na LCD objeví horizontální a vertikální osa s nulovou hodnotou uprostřed. Posunem jednoho nebo druhého jezdce (otáčením předního a zadního kruhového voliče) měníte perspektivu pohledu v reálném čase. Ale dost povídání, raději ukázku, která zobrazuje 3 snímky, kdy 1. snímek je s klasickou perspektivou, 2. s posunem pro vyrovnání linie a 3. naopak s ještě větším posunem opačné perspektivy. Další ukázky jsou s úpravou vertikální a horizontálních linií (vždy druhý snímek).
 |
 |
 |
Ještě bych zmínil jednu funkci týkající se přímo čipu a tou je "digitální telekonvertor“. Tato funkce umožňuje snímat a exponovat s 2× zvětšením. Její princip je jednoduchý: pro expozici se použije výřez ze středu snímače, který se následně zvětší na celkové rozlišení snímku. V následující tabulce dvě ukázky.
 |
 |
První je porovnání celkové scény u normálního snímku a u zvětšeného. Druhý snímek je s použitím telekonvertoru 2×. Osobně tyto funkce moc nemusím, ale nemohu jí upřít, že pokud vám nejde o vysoké rozlišení, je možné jí použít z nedostatku vhodného delšího skla. např. pro prezentaci na internetu, časopisu nebo při tisku na menší formát (do A5, možná i do A4) nebude dopočítané rozlišení poznat. Při porovnání s normálním snímkem zvětšeným dodatečně s Photoshopu nebyl mezi snímky žádný rozdíl v kresbě nebo detailech.
Režimy expozice a vyvážení bílé
Nabídka expozičních programů je standardní jako u všech předchozích modelů. Nabídky ex.programů P – programová automatika, A – preference clony, S – preference času, M – manuální nastavování clony a času a iAUTO – plná automatika, kde vše z vás dělá fotoaparát, tak jak si sám myslí, že to bude nejlepší. Také tu máme nabídku scénických programů – SCN, kdy máte možnost si vybrat z 25 přednastavených typů jako je Portrét, e-Portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční obloha, Noční scéna, High Key, Panorama… např.v režimu e-Portrét jsou ukládány 2 snímky, jen neupravený a jeden s efekty, režimy Efekt rybí oko, Širokoúhlý a Makro jsou zase připraveny pro použití s příslušnými předsádkami. V režimu noční obloha je najednou pořízeno a sloučeno 8 snímků.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Panorama je tradičně skládané ze snímků, které jsou exponované při překrytí jednotlivých snímků tak, jak vám ukazují šipky a hraniční linie na LCD. Počet snímků tak není omezen, jak tomu bývá u některých konkurenčních značek. Expozice musí být při nastavení této funkce stejná, jinak vám program Olympus Viewer 3 panorama nesloží. Snad jen stejné postesknutí jako u minulé recenze u E-M5 II, že by nebylo na škodu, kdyby program měl více nastavení a ne jen prosté automatické slepení, bez možnosti zásahu do průběhu, případně uložení do vrstev, kde by bylo možné upravit případné odchylky expozice mezi jednotlivými snímky, nebo nepovedené přechody, kterých je někdy celkem dost.
Kromě scénických přednastavených programů je tu ještě dalších 15 nabídek ART režimů, jako je Pop-Art, Jemná kresba, Bledé světlé barvy, Jemné světlo, Zrnitý film, Camera obscura, Diorama, Cross Process, Jemná sépiová, Dramatický tón, komiks, Akvarel, Retro, Částečná barva a nebo ART BKT jako komplex všech ART režimů. Následuje ukázka dvou z nich:
 |
 |
Posledním z „uměleckých“ stylů je funkce Photo Story, něco jako skládaná pohlednice. Malá ukázka:
 |
 |
Na výběr máte z několika možných stylů skládání snímků, které postupně exponujete pro jednotlivá políčka, která se vám na LCD ukazují. Výsledkem (v této naší ukázce) je snímek o velikosti 3456×3456pixel. Každý tento program je možné ještě doplnit dalšími nastaveními. Jedná se o přidání různých rámečků, vinětace a dalších efektů.
Za zmínku stojí i program multiexpozice, kdy můžete snímat dva snímky „na jedno políčko“ a využít jí tak k svému kreativnímu hraní:-)
Expozimetr pracuje ve 3+2 expozičních režimech: celkové ESP měření, měření s zvýrazněným středem, bodové a ještě HI – zvýšená expozice při bodovém měření a SH – snížená expozice při bodovém měření. Další standartní možností je bracketing s možností 5 režimů. Pro expozici, pro vyvážení bílé, pro blesk, pro citlivost ISO a dokonce i pro umělecké filtry ART.
To v praxi znamená, že nemusíte nastavovat jednotlivé ART programy a každý zvlášť exponovat, ale pouze si vyberete které chcete a jednou expozicí fotoaparát zapíše na kartu pro daný snímek tolik ART efektů (tolik snímků), kolik jste si jich nastavili a to v plném rozlišení. Jednou expozicí tak získáte až 25 různých snímků zapsaných okamžitě na kartu. A aby toho nebylo málo, je možné, pokud fotíte do ORF, tyto ART filtry doplnit do již naexponovaných snímků a vytvořit tak nových 25 snímků až po expozici, v klidu domova. A společně ještě s funkcí HDR nastavitelnou v několika možnostech tak máme velkou spoustu možností, jak výsledná fotografie bude vypadat.
Vyvážení bílé je možné kromě automatického režimu také v 6 přednastavených stupních, případně dle nastavení teploty v Kelvinech. Poslední možností je si teplotu nastavit dle vlastního měření.
Zaostřování a režimy snímání
E-M10 II používá vícero režimů AF ostření a to S-AF (statický, pro jeden snímek) a nebo C-AF (kontinuální). Samozřejmostí je manuální ostření MF s možností zvětšení obrazu až 14× a zvýrazněním obrysů pro přesné zaostření. Výběr jednoho z 81 ostřících bodů je možné přes zadní křížový volič. Vestavěná AF lampa vám pomůže při nízkém osvětlení. Závěrka pracuje s časy 60s – 1/8000s (po krocích 1/3 nebo 1/2 EV), s možností trvale otevřené závěrky a nebo snímat rychlostí 8,5 snímků/s. Další nabídkou je S-AF+MF kdy po namáčknutí spouště po AF zaostření je možné zároveň MF doostření. A jako poslední je nabídka C-AF+TR kdy po namáčknutí spouště a AF zaostření je možné při současném držení tlačítka sledovat pohybující se objekt. Jakým si standardem se také stávají funkce preference tváře, úsměvu, či oka.
A ještě bych zmínil dvě novinky, které jsem již zkoušeli u E-M5 II, a to funkce Anti-Shock (snímání bez vibrací způsobených tlačítkem spouště a prvotním rázem závěrky), kdy si nastavíte prodlevu expozice po zmáčknutí spouště. Je to v nastavení 0, 1/8, 1/4 1/2, 1 , 2, 4, 8, 15, 30s. Další výbornou funkcí je Tiché snímání, kdy je spoušť pouze elektronická a to v rozsahu 1/16000 – 60s, které lze kombinovat i s prodlevou expozice. Funkce Tichého snímání je zvláště vhodná do divadel nebo jiných míst kdy by hluk klasické závěrky mohl rušit. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že to funguje bez problémů, jen se vás okolo ptají, proč nefotíte, ale jen přikládáte fotoaparát k oku :)
 |
 |
 |
 |
Vestavěný blesk a externí blesky
Jak už jsem se zmínil na začátku, E-M10 II má vestavěný blesk, který vysunete páčkou hlavního vypínače. Jelikož se jedná o malý interní blesk je jeho směrné číslo pouhých 8, ale pro dosvícení to plně dostačuje. V následující ukázce je to patrné, i když samozřejmě jedná se o světelný objektiv se clonou 2 a ISO 3200.
 |
 |
 |
 |
Blesk pracuje v režimu AUTO, Manuál (plný, 1/4, 1/16, 1/64), Redukce červených očí, Synchronizace na konec závěrky s redukcí červ. očí, Synchronizace na dlouhý čas, Doplňkový, Vypnutý, TTL-Auto, FP manuál a FP TTL Auto. Blesk pracuje s časy 1/250s až 1/4000s. (režim super FP) s možností kompenzace ±3EV v krocích po 1/3, 1/2, a 1EV. Stejné možnosti platí i pro kompatibilní externí blesky, které si můžete dokoupit. V současné době jsou v nabídce: FL-14 – maličký kovový se směrným číslem 14 na 2 tužkové AAA baterie, Déle malý sklopný FL-300R se směrným číslem 28 (ISO200) taktéž na 2 AAA baterie a posledním v nabídce je velký výkonem FL-600R s LED osvětlením pro video, s možností dálkového ovládání a nastavitelnou hlavou. Napájení tvoří 4 AAA baterie.
 |
 |
 |
Záznam videa
Záznam videa je ve formátu MOV (MPEG-4AVC/H.264) nebo AVI (Motion JPEG) a to vše s pěti-osou stabilizací.
V rozlišení Full HD – 1920×1080pixel s rychlostí 60, 50, 30, 25 nebo 24 sn/s., nebo ve formátu AVI a rozlišení HD – 1280×720 pixel s rychlostí 30 sn/s. Fotoaparát nabízí i řadu filtrů a efektů, které jsou přesně popsány v návodu pro obsluhu. Maximální velikost souboru je 4 GB a doba jednoho záznamu je omezena na 29 minut v MOV formátu, případně 14minut v AVI SD nebo 7 minut v AVI HD kvalitě. Jako novinka je v nabídce vysokorychlostní video 120 snímků/s ale pouze v kvalitě VGA (ukázka 50MB).
Ukázka HD je zde (velikost 40MB).
 |
 |
Dálkové ovládání
Nakonec jsem si nechal jednu maličkost a tou je dálkové ovládání. Máme sice možnost si koupit kabelové RM-UC1 dálkové ovládání, které vám umožňuje i uzamčení trvale otevřené závěrky, ale já se chtěl zmínit spíše o její možné bezdrátové variantě zdarma – ta se jmenuje Olympus image share a je opravdu zdarma, ale za určitých podmínek. Jak už jistě tušíte, jedná se o aplikaci pro mobilní telefony s operačním systémem Android. Program si stáhnete a nainstalujete velmi rychle, nastavíte wifi připojení (jo, to je také třeba) a už můžete využívat celou řadu funkcí, i živého náhledu, AF měření, expozice, úprav snímků, jejich odesílání do PC, ukládání místa expozice do mapy a mnoho dalších.
 |
 |
Závěr
Co napsat na závěr, když vše podstatné bylo právě řečené či napsáno? Nová OM-D E-M10 II je více než výborným pokračovatelem svého předchůdce E-M10, kterou doplnil o další funkce i nový upravený design. V řadě OM-D bezzrcadlovek je sice až posledním a „nejjednodušším“ typem, ale myslím si, že hravě předčí většinu amatérských zrcadlovek (nebo minimálně je na stejné úrovni). Když k tomu přidám perfektně propracovaný retro design, který mne osobně velmi nadchnul, tak tu máme krásný a výkonný fotopřístroj. Jeho tvar a velikost ho předurčuje právě pro ty uživatele, kteří by si chtěli koupit zrcadlovku z důvodu možnosti výměny objektivů a vyšší kvality snímků, než jaké nabízí třída kompaktů a přitom se jim zrcadlovka včetně formátu APS-C zdá velká a těžká. Stejně tak může zaujmout ty, kdo hledají záložní systém s menší velikostí a hmotností, ale přitom výkonností zrcadlovky. Vynikající úroveň šumu při vyšším ISO, možnost ovládat a držet jednou rukou, tiché nerušící snímání, řada malých a přitom světelných objektivů, to vše jsou velké plusy tohoto systému. Osobně jsem nenašel nic, co bych této kovové, stříbrné krásce vytknul. Snad jen to, že mi neříká pane :-).
Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších bezzrcadlovkách, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze bezzrcadlovek.
