13. FotoVýstava – Rostislav Stach

Ahoj Rosťo, většina čtenářů našeho magazínu tě již dobře zná podle tvých krásných snímků nejen ve zdejší FotoGalerii, málokdo ale o tobě ví také něco navíc. Řekni nám tedy něco o sobě – kolik je ti let, kde žiješ, čím se živíš a tak …

Je mi 46 let, narodil jsem se v Karlových Varech a více než třicet let jsem žil v Ostrově na Karlovarsku. Teď bydlím v Chomutově a v současné době jsem na volné noze jako fotograf. Samotnou fotografií zvířat se však u nás živit nedá, proto navíc spolupracuji jako externí pracovník s chomutovským zooparkem, kde jsem před tím, než jsem odešel na volnou nohu, pracoval 13 let jako vedoucí propagace a fotograf.

Tvé jméno je nejen pro mne synonymem fotografií volně žijících zvířat. Co tě k tomu vlastně přivedlo?

Byla to především láska k přírodě a hlavně touha lovce. U mě to začalo už ve třinácti letech, kdy jsem pozoroval zvířátka ve svém okolí a díky tomu, že byl můj otec vynikající fotograf, podařilo se mu časem přesvědčit mě, že když už do přírody chodím, můžu tam taky něco vyfotit. Za to jsem mu hodně vděčný a je mi líto, že se toho nedožil. Byl to on, kdo mi pomáhal při prvních fotografických krocích a kdo mi dal první důležitou radu, abych zvíře fotil až když na něm v hledáčku rozeznám chlupy.

Fotíš spíše náhodně, nebo se vydáváš přímo na lov konkrétního druhu? 

Dneska už chodím fotit hlavně konkrétní druhy, protože každé zvíře vyžaduje jiný přístup k fotografování, jinou techniku, jiné příslušenství. Samozřejmě se ale stane, že čekám třeba na jeleny a přijde mi liška.

Nedávno jsi překvapil krásnou knihou o fotografování zvířat, kde se vůbec vzal nápad k jejímu napsání?

Nápad napsat knížku jsem měl už dávno, u nás konkrétní kniha s radami „jak na to“ nikdy nevyšla a sám vím, jak pracně a dlouho jsem se k jednotlivým poznatkům dostával. A poznávání to bylo velmi drahé, fotil jsem hlavně na diáky a každé stisknutí spouště mě stálo 13 Korun. Když jsem pak přešel na digitál, zase jsem neměl okolo sebe nikoho, kdo mi poradil, nikdo u nás zvířata s digitálem nefotil. Založil jsem si stránky www.fotolovy.cz, kde jsem postupně své poznatky zveřejňoval. Časem jsem začal dostávat spousty mejlů, ve kterých mě lidé žádají o nejrůznější rady, ptají se jak fotit různé druhy zvířat, jaké používat objektivy, foťáky, jak se dostat ke zvířatům atd. Chodí toho tolik, že ani při nejlepší vůli nestíhám na všechno odpovídat. Kdybych jen seděl u počítače a odpovídal na dopisy, tak bych už na vlastní focení neměl ani čas. Proto jsem si nejzajímavější dotazy ukládal a když mi nakladatelství Zoner Press nabídlo vydání knihy využil jsem je při psaní. V knížce jsou tedy konkrétní rady a zodpovězené nejčastější dotazy. Vzhledem k pozitivním ohlasům z prvních prodaných kusů, se zdá, že jsem se opravdu trefil. Jasně že u nás jsou fotografické knihy o zvířatech, ale bohužel až na výjimky (Vladislav T. Jiroušek) ty doprovodné texty k obrázkům nejsou vždycky podle pravdy. Málokdo z fotografů je ochotný přiznat že zvíře které je na jeho obrázku je ochočené, naaranžované nebo z malé obůrky nebo zoo. Radši to nepřiznají, aby sklidili obdiv od nezasvěcených a vypadali jako ti, kteří se v přírodě dokážou opravdu pohybovat.

Když tak koukám na tvé snímky, tak v nich nacházím úžasnou paletu všemožných druhů nejen z České Republiky. Máš však mezi zvířaty nějakého oblíbence? 

Mým nejoblíbenějším zvířetem je tetřívek obecný. Zrovna nedávno byl v televizních novinách na ČT1 šot o stavbě větrných elektráren v Krušných horách, kam na ně jezdím už od roku 1993. Zástupce firmy, která tam ty elektrárny chce stavět tam prohlásil, že se tam byl podívat a žádného tetřívka tam neviděl. To mě fakt dostalo. Krušné hory jsou nejvýznamnější lokalitou výskytu tetřívka u nás.

A co jiné fotografické obory, věnuješ se i jiným kategoriím? 

Do jiných fotografických oborů se nemíchám, myslím, že každý má fotit to, co se mu líbí a co mu jde. Občas si třeba vyfotím nějakou krajinku, hlavně když jsem na cestách někde mimo ČR, ale nikdy to na snímku není takové, jako ve skutečnosti, natož aby to bylo třeba lepší. Obdivuji tu spoustu krásných krajin tady v galerii na FA, ale musím se smířit s tím, že takové mít nikdy nebudu.

Fotografování zvířat, a těch volně žijících obzvlášť, vyžaduje jistě i kvalitní techniku. Co všechno najdeme ve tvé osobní fotografické výbavě? 

Mám pět digitálů, a jak říká kamarád Tomáš Hrubý: „z dob hlubokého analogového temna“ mi zůstaly ještě dva Pentagony 6×6. Nejvíc v současné době fotím s Canonem EOS 30D a když potřebuji fotit něco rychlého, beru si Canon EOS 1D. Na Canony mám objektivy 17–40, 28–80, 70–200, 100–400 a 500 mm. K tomu konvertory 1,4×, 1,5×, a 2×. Stativy Gito, Manfrotto, Tiffen. Pak používám tři různé přenosné kryty, fotovor, maskování, pažbu na focení letovek atd., atd.

Tak tomu opravdu říkám slušná výbava. Podle čeho vlastně volíš, co si aktuálně bereš s sebou do terénu? Nebo to všechno taháš s sebou?

Jak jsem říkal, protože chodím fotit konkrétní druh, beru jen to, co bych mohl potřebovat. Kdybych to měl tahat všechno, tak bych to ani neunesl. Zákony schválnosti ale fungují i tady a tak se mi už taky stalo, že jsem se jednou v lenešickém rybníce s fotovorem přibližoval půl hodiny ke kolize velké, kterou jsem tam viděl poprvé a když jsem se bahnem probrodil „na dostřel“, zjistil jsem, že paměťová karta zůstala ve čtečce v počítači doma. Ostatní karty samozřejmě taky. Od té doby jsem tam už kolihu neviděl…

A co nějaká ta výstava, chystáš něco v dohledné době?

Mám doma připravenou kolekci fotek v 40×60 cm v rámech, jen to pověsit, ale není kde.

Moc ti děkuji za redakci i naše čtenáře za zajímavý rozhovor a do další práce ti přeji hodně štěstí a samozřejmě také dobré světlo.

Michal Kupsa

Nyní se ale již pojďme podívat, jaké fotografie pro nás Rosťa připravil.