Test fotoaparátu Canon EOS 5D

Snímací čip

Jak již bylo v úvodu řečeno, tak je aparát vybaven snímacím čipem s rozměry shodnými s kinofilmovým políčkem. Jde o typ označovaný zkratkou CMOS, který je u aparátů Canon již tradiční, protože se tato technologie už velmi dobře osvědčila u předchozích digitálních zrcadlovek této značky. Snímač má rozlišení 12,8 Mpix, což znamená, že při obvyklém poměru stran 3:2 produkuje maximální velikost snímku 4368×2912 obrazových bodů. V základním nastavení lze zvolit citlivost čipu v rozmezí 100 až 1600 ISO. V uživatelských funkcích je ale možné aktivovat rozšíření oběma směry o hodnoty 50 a 3200 ISO. Snímky se ukládají na paměťové karty typu Compact Flash v obvyklých formátech JPEG a RAW. U formátu JPEG je možné volit několik stupňů komprese a je možné také ukládat snímky v obou formátech současně. Samotný čip najdete na ukázkovém snímku č.12. Na snímku č.13 je pak výkonný obrazový procesor Digic II. Pojďme se ale hned také podívat na to, jak je na tom nový čip se šumem. Použil jsem tradiční noční scénu, jejíž ukázku najdete na snímku č.14 v plném rozlišení v nejvyšší kvalitě formátu JPEG. Snímek jsem zároveň složil ze dvou polovin při různém nastavení vyvážení bílé. Z výsledku je zřejmé, že automatika si s agresivním světlem oranžových výbojek poradila oproti nastavení na žárovku celkem dobře. Na ukázce č.15 již jsou samotné 100% výřezy při jednotlivých citlivostech, ke kterým jsem nakonec přiřadil i nejvyšší citlivost s aktivovanou funkcí redukce šumu. Na ukázce je dobře patrné, že úroveň šumu je až po hodnotu ISO 1600 na skutečně vynikající úrovni. Pouze u hodnoty ISO 3200 je šum trošku zřetelnější, ale ve srovnání s jinými fotoaparáty je to ještě pořád zřejmě bezkonkurenční výsledek. Navíc jej lze ještě dále korigovat aktivací funkce redukce šumu. Tu lze manuálně zapnout, vypnout nebo také nastavit do automatického režimu, který ji sám aktivuje při fotografování časem 1 vteřina nebo delším.

Na ukázce č.17 je opět fotografie v plném rozlišení, tentokrát ale složená z ukázek funkce vyvážení bílé při denním světle. Při fotografování bylo úplně zataženo a velmi lehce mrholilo. Zleva doprava je nastavení vyvážení bílé automaticky, potom na předvolbu zataženo a nakonec je snímek pořízený po ručním změření úrovně bílé. Na složenině je viditelné, že automatika měla tendenci posunout snímek do chladnějších odstínů, kdežto další dvě volby vycházely v podstatně teplejším tónu. Výsledek se nijak dramaticky neodlišuje od jiných fotoaparátů této kategorie a lze jej proto považovat za dobrý. Na další ukázce č.18 (opět možno stáhnout v nejvyšší kvalitě formátu JPEG) je praktická ukázka toho, že Canon EOS 5D lze bez obav používat i při nastavení vysokých hodnot citlivosti ISO. Snímek byl pořízen za denního světla při citlivosti ISO 1600 (bez aktivované redukce šumu) a myslím, že po stránce úrovně šumu jej lze považovat za vynikající. Další dvě fotografie v plném rozlišení si můžete prohlédnout na ukázkách č.19 a 20. Na č.20 byl navíc aktivován přímo v aparátu černobílý režim v základním nastavení.

Černobílý režim z ukázky č.20 ale není vše, co v tomto ohledu EOS 5D umí. Je totiž podobně jako model EOS 20D vybaven rozšířeným černobílým režimem, který dokáže softwarově simulovat použití filtrů pro klasickou černobílou fotografii. K dispozici je standardní černobílá a čtyři filtry : červený, zelený, oranžový a žlutý. Výsledky použití filtrů najdete na snímku č.21. No a komu by i tohle bylo ještě pořád málo, tak může své monochromatické fotografie přímo v aparátu tónovat do oblíbeného sépiového odstínu a dále také do modra, růžova a do zelena. Názorně je to patrné z ukázkového snímku č.22.

Praktická zkušenost

Při použití v praxi jsem kromě již uvedených faktů také musel ocenit skvělé fungování automatického ostření, které bez problémů fungovalo i za opravdu hodně špatných světelných podmínek a to i bez použití pomocného paprsku na blesku. Některý z ostřících bodů se většinou zachytil i na velmi monotóních a jednobarevných plochách. Autofokus tak lze také označit za další velkou přednost tohoto aparátu. Jedinou jeho vadou je ne úplně ideální rozmístění jednotlivých ostřících bodů. Všech 9 viditelných a 6 skrytých (pomocných) ostřících bodů je totiž značně nahuštěno uprostřed zorného pole a především okrajové oblasti blízko rohů tak zůstávají bez pokrytí.
Pro praktické každodenní použití musím dále ocenit také vynikající výdrž baterie. Tu je možno ještě dále zvýšit použitím již zmíněného bateriového gripu. Také 2,5“ LCD monitor je dostatečně velký, jasný a s velmi slušným rozlišením 230 000 obrazových bodů. Při zobrazování pořízených snímků je samozřejmostí možnost použití jejich automatického otáčení podle toho, zda bylo fotografováno klasicky nebo na výšku a to i s ohledem, zda otočení na výšku je doleva nebo doprava. Také desetinásobné zvětšení snímku na monitoru je rozhodně dostačující.
Co se týče rychlosti celého systému, tak přístroj sice není žádný extra rychlík, ale na druhou stranu k tomu není ani určen a pomalý také rozhodně není. Vzhledem k vysokému rozlišení snímacího čipu bych jeho rychlost označil za slušnou. AF funguje velmi rychle a spolehlivě. Rychlost sériového snímání pak už záleží na konkrétním nastavení a také na rychlosti použité paměťové karty. Při ukládání na celkem rychlou kartu SanDisk ULTRA II. nemá přístroj nejmenší problém dodržovat katalogové údaje. Při snímání do formátu JPEG v nejvyšší kvalitě displej sice ukazuje, že pobere do vyrovnávací paměti jen 9 snímků, ale ve skutečnosti zvládá až několikanásobně delší sérii bez toho, aby se zadýchal a zpomalil. I při fotografování ve formátu RAW nemá systém problém dodržet a překročit indikovaných 9 snímků. Dokonce i při současném ukládání RAW + JPEG v nejvyšší kvalitě aparát zpomalí sérii až po cca 10 nebo 11 snímku.
Ocenit musím také systém měření expozice, které je možné v několika samostatných režimech. Asi nejpoužívanějším je systém zónového měření, které využívá 35 měřících oblastí. Dále je k dispozici praktické poměrové měření, svázané s aktivním zaostřovacím bodem. Nechybí ani částečné měření z 8% plochy uprostřed hledáčku (dříve se používalo také označení jako měření se zvýhodněným středem). No a nakonec je možné použít také měření bodové, které měří expozici pouze z 3,5% plochy uprostřed snímku. Tato měřící plocha je také zvýrazněna přímo na matnici.