Planetky - netradiční "panoramatická" fotografie

Panoramatická fotografie může mít mnoho podob. Od několika spojených snímků, přes dlouhé pásy zachycující 360° výhled do krajiny až po virtuální panorama zachycující kompletně vše, ve kterém se může divák rozhlížet volně kolem sebe, které ale vyžaduje speciální výbavu pro „rozhlížení se“. Takzvané „Planetky"jsou zajímavou variantou "panoramatické“ fotografie, která zobrazí vše na jednom čtvercovém snímku, a zároveň vypadá skvěle. Proč „panoramatické“ v uvozovkách? Způsob tvorby je totiž z velké části schodný s panoramatickou fotografií, výsledek tak ale nevypadá. Je to spíš snímek podobný záběru teoretického rybího oka s 360° úhlem pohledu.

Tvorba planetky

Vytváření planetek není vůbec složité. Důležitá je hlavně přesnost a pečlivost při fotografování a zpracování, díky velkým úpravám a deformacím snímku se může i malá počáteční chyba na konci šeredně projevit. Pokud chcete vytvořit obrázek planetky ve velkém rozlišení, budete navíc potřebovat i výkonný hardware – v určitých chvílích má ve vysoké kvalitě zpracovávaný obraz i stovky megapixelů, a to ne každé PC zvládne.

Fotografování

Základem každé planetky je panoramatická fotografie zabírající celý prostor kolem fotografa – 360° horizontálně a 180° vertikálně – ano, včetně místa, kde běžně při fotografování stojíte. Vyžaduje to trochu akrobacie a větší množství fotografií.

Máte-li k dispozici objektiv typu rybí oko a program na lepení panoramat, který si s rybím okem zkreslenými snímky poradí, ušetříte si mnoho práce. Samozřejmě ani s rybím okem, které zabírá 180°, se nemůžete spolehnout na pouhé dva snímky protože potřebujete určitý překryv pro skládání v PC a navíc obraz v krajích záběru je tak zhuštěný, že je jeho kvalita nedostatečná. Raději udělejte třeba osm snímků v kruhu, čtyři směrem do oblohy a čtyři směrem do země – 16 fotografií vám s přehledem a s rezervou pokryje celé okolí. Při dostatečné rezervě lze využít i relativně dostupné rybí oko z rodiny Lensbaby, které kvalitou zrovna neoplývá – ovšem s vyšším rozlišením planetek se rozlučte.

Pokud rybí oko nemáte, musíte pořídit o to víc snímků. Je opravdu důležité, a samozřejmě se vzrůstající ohniskovou vzdáleností stále těžší, pokrýt každé místo budoucího panoramatu. Jak správně fotografovat panorama se dočtete v článku PhotoHint 5: Panoramatická fotografie.

Při výběru správného záběru / místa pro tvorbu planetky si dejte pozor na oblohu. Pro tvorbu panoramatu (pokud nefotografujete rybím okem) není vhodné, když má jednolitou barvu. Programy pro skládání pak nejsou schopné jednotlivé fotografie umístit a na obloze vznikne „díra“. Další problém představují objekty, které ze země do oblohy příliš zasahují. Typicky když stojíte příliš blízko vysokého stromu nebo domu. Cokoli co sahá příliš nahoru bude na výsledné planetce hodně roztažené do stran ve vrchních vrstvách atmosféry, a to nemusí působit dobře. Raději si nechte od všech vysokých objektů dostatečný odstup. Při finálním zpracování planetky také část oblohy oříznete a rozhodně nechcete zasáhnout do čehokoli jiného, narušilo by to dojem.

Země takový problém nepředstavuje. Je ale místem, kde se obraz nejvíc „nafoukne“, a proto se zdůrazní každá chyba. V této oblasti by vám mělo panorama perfektně navazovat. Ideálně když jeden snímek uděláte přímo pod sebe (samozřejmě za použití levitace, aby na fotografii nebyly vaše nohy).

Skládání panoramatu

Zde nelze poskytnout nějakou univerzální radu. V zásadě potřebujete program, který je schopný vytvořit mozaikové panorama s úhlem záběru 360°x180° ideálně ve sférické projekci. Nároky na vhodný software stoupají pokud fotografujete rybím okem. Osobně mám výborné zkušenosti s programem Autopano, ale podobných je více. Zapomeňte na oblíbené Zoner Photo Studio, neporadí si s dlaždicovým panoramatem. Adobe Photoshop je pro změnu neuvěřitelně náročný na paměť počítače, chybí i možnost jakékoli další manipulace s projekcí a rybí oko je problém – v praxi také nevhodný.

Ať již zvolíte jakýkoli program na složení panoramatu, výsledný obrázek by měl vyplňovat celý obdélník sférické projekce 360°x180°. Pokud někde kousek chybí, čeká vás retušování v grafickém editoru. Pravý konec panoramatu by měl také navazovat na levý a horizont by měl být rovný, aby byla planetka kulatá. Pokud váš program na lepení panoramat opravdu pracuje s geometrickou projekcí, pak tomu tak je. V opačném případě vám může vyjít slepenec deformovaných fotografií, kde o nějakém obdélníku vyplněném obrazem nemůže být řeč.

Tvorba planetky

K přetvoření panoramatické fotografie do planetky potřebujete grafický editor s možností převedení obrazu do polárních souřadnic. Využijete i další funkce jako například retuše. Ideální je tak Adobe Photoshop, který „umí všechno“. Samozřejmě můžete použít svůj oblíbený program, ukázkový postup je ale z Photoshopu.

Nejprve v hotovém panoramatu vyretušujte jakékoli mezery na obloze a doplňte horní kousky chybějící do obdélníku. Později by byla retuše složitější. Také je vhodný čas pro případné retuše ve střední části panoramatu.

V dalším kroku otočte obraz o 180° – vzhůru nohama. Následně změňte jeho rozměry tak, aby byla výška stejná jako šířka – čtverec. Nechcete-li přijít o obrazová data, nastavte výšku jako šířku. Nic se tak nezmenší. Ano, toto je krok kdy vznikne obrázek s několika stovkami megapixelů. Ale čím víc tím lépe, protože při dalších deformacích bude dostatek dat pro přepočet při deformaci.