PhotoHint 17: 3D fotografie

Poslední dobou stále více se prosazující „3D“ trend zasáhl i fotografii. Některé fotoaparáty už umí díky různým funkcím fotografovat 3D fotografie. V tomto PhotoHintu se dozvíte, jak je možné vytvářet 3D fotografie bez speciálních fotoaparátů a příslušenství – třeba i foťáčkem v mobilu. O trendu „3D“ ve fotografii si můžete přečíst v článku FotoTrend: 3D fotografie a fotoaparáty.

3D fotografie je ve své podstatě jakýkoli záznam statického obrazu, který umožní vidět divákovi fotografovanou scénu trojrozměrně. V praxi se používá několik způsobů, jak toho dosáhnout. 3D fotografie můžete prohlížet se speciálními brýlemi, se speciálními dovednostmi, nebo se speciálním zobrazovačem. Princip je ale pokaždé stejný – každé oko musí vidět o trochu posunutou scénu a mozek si pak složí prostorový dojem.

Když pozorujete svět kolem sebe, vidí každé oko scénu z jiného úhlu. Posun sice není velký, ale lidský mozek z něj dokáže zcela automaticky vytvořit dojem prostoru. Pokud zavřete jedno oko, uvidíte pouze 2D. Například pak špatně odhadujete vzdálenosti (pouze na základě zkušeností). Základní myšlenkou 3D fotografie tedy je: dejme každému oku dvourozměrný obraz scény, ale z mírně posunutých úhlů. Mozek si sám dotvoří třetí rozměr.

Jak fotografovat 3D

Jak tedy získat tyto dvě posunuté fotografie? Některé fotoaparáty to umí automaticky. Ať už se jedná o Fujifilm FinePix Real 3D W3, který má v sobě prakticky dva fotoaparáty, nebo bezzrcadlovku Panasonic s 3D objektivem vykreslujícím na snímači dva obrázky vedle sebe. Také se objevují 3D funkce v obyčejných fotoaparátech. Fungují tak, že přístroj nasnímá několik obrázků, zatímco s ním pohybujete, a pak vybere dva, které tvoří onu odpovídající dvojici. To už se blíží způsobu použitelnému u libovolného fotografického přístroje. Totiž vyfotografovat jeden snímek, posunout fotoaparát do pozice „pro druhé oko“ a zachytit druhý snímek.

Fotoaparáty automaticky fotografující více snímků jsou z těchto možností nejméně vhodné. Zdárně totiž kombinují nevýhody obou zbývajících přístupů: Fotografování dvou snímků najednou a fotografování dvou snímků postupně ručně. Jejich výhody a nevýhody pro přehlednost v tabulce.

2 snímky vyfotografované zároveň:

Klady	Zápory
Zachytí správně i pohybující se objekty	Nutný speciální přístroj
Snadné na vyfotografování	Vždy stejně 3D
	Technická omezení pro blízké a daleké záběry

2 snímky vyfotografované postupně:

Klady	Zápory
Libovolný fotoaparát	Nelze fotit pohybující se objekty
Možnost volby síly 3D efektu	Speciální postup při fotografování
Bez omezení měřítka – funguje pro makro i krajinu	Nutné další zpracování snímků

Pohybující se objekty

Pohybující objekty jsou při postupném fotografování snímků neřešitelný problém. Tím, že je například auto přejíždějící přes fotografii na každém snímku v jiném místě, posune se pak při vytvoření 3D snímku do nesprávné hloubky, buď se bude jevit blíž, nebo naopak dál než by mělo být vzhledem k okolí. Postupně lze tedy fotografovat jen nepohyblivé scény. To je velká nevýhoda, neboť právě zastavený pohyb dostává na 3D fotografiích nový rozměr.

Síla 3D efektu a fotografované měřítko

Síla, nebo chcete-li výraznost, 3D efektu a možnost tvorby 3D fotografií scén různého měřítka úzce souvisí. Oboje je totiž dáno vzdáleností míst, ze kterých dva snímky fotografujete. U přístrojů se dvěma objektivy nebo automatikou toto neřešíte, tam jsou dva snímky vždy stejně daleko od sebe. Pokud fotografujete ručně, můžete pořídit fotografie dál od sebe, nebo blíž k sobě než jsou lidské oči. Delší rozpětí zvýrazní 3D efekt, menší ho zploští a používá se u makrofotografie, kde by velký posun změnil scénu příliš, a mozek by již trojrozměrný obraz nesložil.

Chcete-li pořídit dvě posunuté fotografie jediným fotoaparátem, musíte se tedy rozhodnout, s jakým posunem. Doporučuji experimentovat, protože hodně záleží na hloubce scény. Tu můžete větším posunem zvýraznit. Když to ale přeženete, výsledek bude buď trhat oči, nebo bude rovnou nefunkční. Následující tabulka poslouží jako doporučení jak začít:

Posun snímků při fotografování různých situací
Scéna	Posun snímků
Krajina bez popředí (hory, pohled z vyhlídky, …)	několik metrů
Krajina s popředím	několik kroků
Interiér, běžné cvakání	několik decimetrů
Detail	vzdálenost lidských očí
Makro	centimetry

Jinak řečeno: čím blíž objekt je, tím blíž u sebe musí být vaše fotografie.

Dále je vhodné držet co nejlépe rovinu, nekroutit fotoaparátem. Vzájemné pootočení snímků lze sice srovnat v PC při vytváření 3D obrázku, ale kvůli následnému ořezu to zmenšuje celkový záběr fotografie. Fotoaparátem miřte na obou fotografiích do jednoho bodu – ideálně toho, který chcete mít na výsledné 3D fotografii v rovině papíru (obrazovky). Není to nijak kritické, ale opět to omezí nutný ořez při následném zpracování. Při nastavení fotoaparátu je vhodné:

• fotografovat se stejnou zaostřenou vzdáleností
• fotografovat se stejnou clonou
• fotografovat se stejnou expozicí
• a pochopitelně fotografovat se stejným ohniskem (zoomem)

Pokud něco z těchto bodů na svém fotoaparátu nemůžete nastavit, nezoufejte, nějak už to dopadne a nebo to srovnáte při zpracování fotek.