FotoAparát.cz

Trendem posledních let se stalo 3D. Je v kině, v televizi, v PC hrách, a samozřejmě i ve fotoaparátech. A každou chvíli představí některá z fotografických společností nový fotoaparát s úžasnou 3D technologií. Má to ale smysl? A k čemu je to dobré?

Trendem posledních let se stal pojem "3D". 3D je kino, 3D jsou televize, 3D jsou počítačové hry, 3D jsou videokamery a 3D jsou samozřejmě i fotoaparáty. 3D je totiž moderní a 3D prodává. Dokonce i mobilní telefony mají své první 3D zástupce. 3D ve filmech a v televizi jistě smysl má, o tom přesvědčil tolik oslavovaný film Avatar. Má ale smysl 3D fotografie? A jaký?

Jak to začalo

3D fotografie není ve své podstatě nic nového. Jen se jí dříve neříkalo 3D, ale stereofotografie. Myšlenka je stará téměř jako fotografie sama. Když něco vyfotografujete, vytvoříte z prostoru jen jeho plochý obraz. Zkuste zavřít jedno oko, také už neuvidíte prostorový obraz. Jak tedy zachytit prostor? Musíte vytvořit fotografii "s použitím obou očí", aby byla informace o třetím rozměru zachována. Tedy dvě fotografie mírně posunuté, pro každé oko jednu. Když tyto fotografie položíte vedle sebe a zašilháte aby se překryly, díky posunu scény na nich přesvědčíte mozek, že se dívá do trojrozměrného prostoru. A máte stereofotografii, respektive 3D fotografii. V této podobě (samozřejmě i s prohlížečkami, aby divák nemusel neustále šilhat) se stereofotografie objevila už v polovině 19. století. Později se objevily také stereokotoučky. Vložily se do přístroje podobného dalekohledu, který pak pro každé oko ukazoval jednu z fotografii. Na každém kotoučku bylo více fotografií - miniaturních diapozitivů.

Nástup 3D fotoaparátů

Pojem 3D fotoaparát se začal používat až u digitálních přístrojů. Dříve se jednalo stále o stereofotoaparáty. Hovoříme-li totiž o 3D, myslíme tím většínou jeden trojrozměrný obraz (byť je iluzí), ne dva, na které musíme šilhat, aby tak vypadaly.

Pravý stereofotoaparát / 3D fotoaparát, který opravdu zachytí scénu jako lidské oči, má dva objektivy (jako lidské oči). To ale znamená i dvě závěrky, dva snímače... a tak dál. A znamená to i vyšší výrobní náklady. Jsou to téměř dva fotoaparáty v jednom, ale zkuste někomu prodat takový přístroj za dvojnásobnou cenu.

Klasických stereofotoaparátů byla řada, s digitální 3D fotoaparátem pro běžný trh se dvěma objektivy přišla až relativně nedávno, v roce 2009, firma Fujifilm. Model REAL 3D W1 a jeho o rok mladší nástupce REAL 3D W3 mají dva objektivy a umožňují s nimi i "šilhat" na blízké předměty - stejně jako lidské oči šilhají, když čtete tento článek. To je velmi zajímavá funkce, která pochopitelně zlepší kvalitu zachycení 3D prostoru. Vyberete si tak totiž, kde bude v prostoru fotografie rovina papíru, co bude vystupovat do popředí, a co se bude nacházet uvnitř fotografie. Fotoaparát má také 3D displej (s klasickým principem drážkovaného povrchu, kdy každé oko dostane díky lomu světla na povrchu displeje jiný sloupec pixelů - jinou fotografii) s 3D zobrazením bez brýlí. Z velkých výrobců je Fujifilm jediná společnost, která se vydala touto cestou. Ovšem další převážně asijské firmy se nápadu chytily. Vznikl tak například klon, který byl k vidění na loňské Photokině.

Druhou možností, jak získat fyzicky dvě fotografie z různých úhlů, a tentokrát bez zdvojení poloviny součástek ve fotoaparátu, je použití objektivu, který vykreslí na snímači (filmu) dva obrázky. Má totiž dvě sady čoček, pro každé oko jednu. Pěkným příkladem jsou velmi jednoduché objektivy Loreo 3D Lens in a Cap. Samozřejmě použitelné jen na zrcadlovky. Mezi kompakty s výměnnými objektivy zvolil tento přístup Panasonic. Pro své bezzrcadlovky vyrobil objektiv H-FT012. Už z obrázků objektivů jsou patrné dvě nevýhody. Objektiv nezoomuje a jen výjimečně ostří a obě sady čoček, obě "oči" fotoaparátu, jsou blízko u sebe. Blíž než lidské oči. A to znamená, že na fotce nebude bez dalších úprav prostor tak hluboký. Také "šilhat" jako kompakt od Fujifilm objektivy neumí. A H-FT012 má navíc světelnost f/12, což obecně není pro fotografování příjemný parametr. Ovšem spolu s ohniskem 12,5mm řeší problém neostření - vše je ostré hloubkou ostrosti. Další drobnou nevýhodou je poloviční rozlišení a fotografie na výšku.

Každý "fyzicky" 3D fotoaparát ovšem znamená investice do vývoje, výrobní linky a podobně. Levnější je vyřešit 3D jen nějak elektronicky. A touto cestou se vydala řada ostatních firem.