Test fotoaparátu Konica Minolta Dimage X1

Následující ukázka je porovnání různých nastavení ISO. Kromě již zmiňovaných tří hodnot 50, 100 a 200 ISO, které lze nastavit manuálně, používá automatický režim ještě ISO 80 a 160. Z ukázky je patrné že při ISO 50 a 100 je kvalita výborná, ale při ISO 200 již obsahuje velký podíl digitálního šumu, který by u fotek většího formátu byl již asi patrný. Testované fotografie vznikly v odpoledních hodinách ve stínu stromů.

Další ukázkou jsou fotografie, kde jsem se zaměřil na chromatickou vadu, která je u snímků na velmi dobré úrovni. První snímek je širokým ohniskem 37 mm a druhý při maximálním ohnisku 111 mm. Ve středu snímku se aberace prakticky nevyskytuje a při okrajích jen ve velmi malém případě a s malou intenzitou.

Následuje test na zkreslení při nastavení na nejkratší a nejdelší optický zoom. Použil jsem tradičně knihu a tím i horší podmínky při snímání na blízké předměty. Černý okraj ukazuje ideální vodorovné a horizontální linie. Při krajích kresby jsou na knize vidět bílá místa, podle toho jestli se projevila soudkovitost nebo poduškovitost. Zde objektiv výrazně zklamal. Soudkovité zkreslení při nejkratším ohnisku i poduškovité zkreslení při nejdelším optickém ohnisku jsou dost viditelné a degradující pro obraz s pravoúhlými liniemi. Proto nastavení těchto ohnisek není moc vhodné pro focení třeba architektury. Oba nešvary nejsou patrné v rozsahu cca 50 mm až 90 mm.

levý snímek – ohnisko 37 mm, pravý snímek – ohnisko 111 mm

Následuje ukázka z vinětace objektivu, která je stejná jak při normální expozici tak při použití s bleskem. V širokém nastavení je patrná, v nejdelším již není vidět.

Objektiv se sice v krajích nechová dobře k pravoúhlým liniím, ale v protisvětle jsou jeho vlastnosti velmi dobré, žádné zobrazení „prasátek“ v obraze, nebo výrazně přepálená nebo černá místa. I při multisegmentovém měření jsou fotky barevně i světelně v pořádku. Problém občas nastává jen při zaostřování, kdy v některých momentech už AF ani při velmi silném světle nechtěl ostřit.
Dimage X1 umožňuje i záznam videosekvencí s rozlišením 640×480 bodů s frekvencí 20 snímků /s. Délka záznamu je omezena pouze velikostí záznamové SD karty. Zaznamenávané video mělo slušnou kvalitu. Je také možnost použít funkce noční video a používat zoom. Doporučuji ale změnit nastavení vyvážení bílé z režimu AUTO na přednastavené. Případná automatická změna vyvážení v průběhu natáčení je totiž při prohlížení znatelná. Kromě videa je možné zaznamenávat i krátké 15sekundové poznámky ke každé fotografii nebo samostatný zvuk ve formátu WAVE a to při použití 256 MB karty až v délce 3hodin. Zde však je třeba použít síťový adaptér. Akumulátor by tak dlouhou dobu asi nevydržel.
Nasnímané fotky lze ukládat na SD a MMC karty v různých velikostech ve třech kvalitách JPG – vysoká, standardní a ekonomická. Bohužel i při vysoké kvalitě snímků je komprese na můj vkus velká a je patrná na výsledném obraze. Snímek v plné velikosti 8Mpix a nejvyšší kvalitě má cca 1,8 až 3 MB.

Expozice a zaostřování

Možnost měření expozice je ve dvou režimech, multisegmentové (300 segmentů) a bodové. Snímat lze pomocí závěrky, která je elektronická na snímači CCD a mechanická a pracuje v rozsahu 1 s – 1/1250 s s možností korekce +/- 2EV po krocích 0,3 EV. Základní multisegmentové měření je velmi přesné a většinu snímků změří s výborným výsledkem. Přesto za určitých situací, třeba v silném protisvětle, máte možnost použít korekci, která se velmi rychle nastavuje pomocí čtyřpolohového ovladače na zadní straně. Není nutné ji tak zdlouhavě hledat v MENU.
Fotografy používající expoziční programy A, S a M musím zklamat. Tyto možnosti X1 nemá. Má pouze automatickou programovou expozici P. Vše pravděpodobně vychází z koncepce fotoaparátu jako přístroje, který „nemá zdržovat uživatele přílišným nastavováním.“ Pro hovoří to, že režim P je kvalitní a dobře a rychle měří potřebnou expozici. Jedinou možností jak ovlivnit případné nastavení přístroje je již zmiňovaná korekce expozice. Další možností je použít jeden z 7 přednastavených expozičních programů jako je Portrét, Krajina, Makro, Noční snímky, Noční portrét, Soumrak a Text, který dává výrazně kontrastnější fotografie a předpokládá se na používání při fotodokumentaci a kopírování z papírových předloh.

Vyvážení bílé je možné buď automaticky, nebo přednastavené ze 4 typů ( slunečno, zataženo, žárovka a zářivka. Na ukázce jednoho záběru vidíte, jak se na výsledné fotografii projevují. Obecně mi přišlo, že automatické nastavení pracuje více do „oblíbenějších“ teplejších odstínů. Vyvážení lze použít i pro záznam videosekvencí. Následují ukázky jsou z interiéru při použití žárovkového osvětlení s nastavením vyvážení buď na auto, nebo na vyvážení pro žárovku. První ukázky jsou přímo ze zdroje světla a druhé z nasvícení objektu tímto světlem. Nastavení na žárovku fungovalo výborně, automatické vyhodnotilo situaci trochu odlišně.

Autofokus používá systém Video AF a je možné si vybrat buďto široké 5bodové zaostřovací pole nebo bodové zaostřovací pole. Manuální ostření není možné. Minimální zaostřovací vzdálenost je 10 cm pro široké ohnisko 37 mm a 40 cm pro nejdelší ohnisko 111 mm. Největšího zvětšení při normálním režimu lze dosáhnout při ohnisku 60 mm a vzdálenosti 10 cm, kdy velikost snímaného pole je 61×46 mm. Při nastavení na Makro je při širokém ohnisku 37 mm minimální zaostřitelná vzdálenost 5 cm. Největšího zvětšení při makro režimu lze dosáhnout při ohnisku 60 mm, kdy snímaná plocha má rozměr 34×25 mm.

Ohnisko: makro – 62 mm
Expoziční čas: 1/60 s
Clona: 7,1
ISO: 50
Vyvážení bílé: auto
Měření expozice: multisegmentové
Velikost: 2,2 MB

Ohnisko: makro – 62 mm
Expoziční čas: 1/60 s
Clona: 3,5
ISO: 125
Vyvážení bílé: auto
Měření expozice: multisegmentové
Velikost: 3 MB

Kapitolu o zaostřování bych uzavřel ještě jednou poznámkou. I když nevidíte, jaký čas fotoaparát pro snímek nastavil, ukazuje vám, že by mohlo dojít k rozmazání snímku. A to lze buď pomocí stativu nebo pomocí funkce Anti-Shake, která je druhou věcí, kterou je tento fotoaparát výjimečný a odlišný od přístrojů podobného typu. Funkce Anti-Shake je známá u větších fotoaparátů jako Dimage A2, Z6 či DSLR Dynax7D a Dynax5D. U nové Dimage X1 je však použit nový typ tohoto optického stabilizátoru. Vzhledem k velikosti čipu a těla přístroje není stabilizátor spojený jen s čipem, ale se stabilizátorem je spojena celá jednotka čipu i s objektivem.