PhotoHint 3: fotografické filtry a systém Cokin

Dříve či později se při fotografování dostanete do situace, kdy budete potřebovat použít nějaký filtr. Jaké filtry potřebuji? Co filtry dělají s fotografií? Jak je na svůj fotoaparát "dostanu"? Ve třetím PhotoHintu se budeme věnovat použití fotografických filtrů a jejich účinky si předvedeme na systému Cokin.

Systém Cokin

Dříve či později se při fotografování dostanete do situace, kdy budete potřebovat použít nějaký filtr. Mezi nejčastěji používané patří ty, které nelze, nebo jen s velkými obtížemi, nahradit úpravami v grafickém editoru. Vždy je třeba odpovědět na dvě otázky. Jaké filtry potřebuji? Jak je na svůj fotoaparát „dostanu“? Jedním z řešení je systém Cokin.

Druhy systémů Cokin

Systém A
Vhodné pro ohniskové vzdálenosti od 35 mm. Šířka filtrů je 63mm.

Systém P
Vhodné pro ohniskové vzdálenosti od 28 mm. Což je v běžné fotografii častý případ a i tento článek popisuje použití systému P. Šířka filtrů je 85 mm.

Systém X – PRO
Vhodné pro ohniskové vzdálenosti od 15 mm. Šířka filtrů je 130 mm.

Systém Z
Vhodné pro ohniskové vzdálenosti od 20 mm. Šířka filtrů je 100 mm.

Jak to celé vypadá

Systém Cokin se skládá z adaptačního kroužku, držáků filtrů a filtrů samotných. Další příslušenství není nezbytně nutné. Adaptační kroužek se našroubuje na závit objektivu a je to jediná věc, kterou je třeba změnit při změně objektivu. Právě to je zásadní výhoda systému. Také je možné mít na konkrétní kroužek redukci, kterou využíváte pro ostatní příslušenství. Tím se však mírně prodlouží (cca 2 mm) vzdálenost držáku filtrů od objektivu.

Držák filtrů existuje ve dvou základních variantách. Ve variantě pro jediný filtr a ve variantě pro tři filtry. Držáky filtrů můžeme i pomocí spojovacího kroužku (speciální příslušenství) zdvojit a použít tak filtrů pět. Výhoda jednofiltrové verze je v tom, že umožňuje použití kratších ohniskových vzdáleností než 28 mm. U „třífiltrové“ hrozí vinětace.

Zásadní výhoda celého systému je v tom, že cena jednotlivých filtrů je v porovnání s cenami obroučkových filtrů podstatně nižší a při používání různých objektivů stačí měnit pouze adaptační kroužky. Filtry jsou však vyrobeny z plastu a tím jsou poměrně náchylné k poškození.

Výrobci systému myslí i na majitele kompaktních fotoaparátů a nabízí řešení, jak filtry přidělat bez adaptačního kroužku. V tom případě koupíte držák, který se šroubuje do stativového závitu.

Použití s polarizačním filtrem

Systém (P) obsahuje i vlastní polarizační filtr. Použití je však značně problematické, protože se s filtrem v držáku špatně otáčí. Navíc i jeho cena není zanedbatelná – cirkulární stojí i přes dva tisíce korun. Řada majitelů systému to řeší tak, že na objektiv našroubuje nejprve klasický polarizační filtr a na něj teprve adaptační kroužek. Má to však zásadní nevýhodu a tou je možná vinětace u nejkratších ohnisek. Kdo používá polarizační filtr typu slim, který nemá závit pro další příslušenství, tak musí hledat jiné řešení.

ND filtry

Nejčastěji se používají filtry, které snižují množství dopadajícího světla – ND (neutral density) filtry. Dají se pořídit ve verzi ND8, ND4 a ND2. Používají se v případě potřeby prodloužení délky expozice. V kombinaci s velkými clonovými čísly lze za slunného dne dosáhnout relativně dlouhých expozic.

Přechodové filtry

Dalšími jsou přechodové filtry (gradual). Ty lze pořídit v různých provedeních přechodu, barvy i „tmavosti“. S pozvolným přechodem, se strmým přechodem, modré, tabákový… Neutrální přechodové šedé (ND gradual) ve verzi ND8, ND4, ND2.

Vinětace v růžcích u snímku s CPL Cokin je způsobena mj. tím, že můj objektiv má již mírný vakl – mírně se pod vahou příslušenství sklopí. Navíc k tomu dojde pouze v poloze na výšku.

Snímek s P125 v dolní části se mě osobně barevně nelíbí, naopak doplnění o modrý přechodový do horní části již natolik změnil barevnost snímku, že je pro mě přijatelný. A protože lze filtry posouvat, tak verze s mezerou mezi přechody (následující snímek) na mě působí nejlépe. Okoní snímky ukazují, že s polohou a umístěním filtru se musí hodně experimentovat. Ne vše co je možné, je dobré.

Přechodové filtry jsou obdélníkové, a proto s nimi lze posouvat. Při fotografování krajiny odpadá problém horizontu ve středu snímku (a následný ořez), filtr prostě posuneme do potřebné polohy.

Filtr P198 působí přirozeně až s vyvážením bílé na žárovku. Nicméně ten je určen pro fotografování západů Slunce, kdy se zvýrazní teplé odstíny.

Obrovskou nevýhodou (je to vlastnost, nikoliv vada) těchto filtrů je to, že nejsou kryty žádnou antireflexní vrstvou. Takže především při jejich zdvojení dochází ke značným reflexím a často také ke ztrátě kontrastu. Reflexe nebudou ve snímcích bez zdroje světla a kontrast se dá v nejhorším případě „dohnat“ v grafické editoru.

Nevýhodou neutrálních šedých (nejen přechodových) filtrů je to, že nejsou přesně neutrální (byť se uvádí opak). To se projeví především při jejich zdvojení. Pak má snímek zcela jasný nádech do fialova. Tuto vadu lze s úspěchem redukovat v grafickém editoru.

Je třeba dodat, že existují systémy podobné systému Cokin. Mezi ně patří například LEE, Kood, Hitech. Optické vlastnosti LEE jsou lepší, cena tomu odpovídá (cca 4600,– za sadu tří přechodových ND filtrů). Systém Kood je naopak levnější a stále (prý) dostatečně dobrý. Filtry Hitech jsou odolnější než Cokin a přitom mají stejnou šíři (85 mm, 100mm), lze je tedy bez jakýchkoliv úprav použít na držáku systému P(Z). Jejich cena je jen mírně vyšší.

Uvedené systémy mají řadu výhod i řadu nevýhod. Mezi výhody patří (obvykle) pořizovací cena, snadnost manipulace, dostupnost a šíře celého systému. V současnosti má systém Cokin několik desítek filtrů, předsádek, redukcí … Stačí si vybrat. Mezi nevýhody patří někdy až nepřípustné zhoršení obrazu. Ale právě zde se ukáže schopnost systém využít. Nevhodným záběrům se vyhnete a pak budou vznikat fotografie, které se od ostatních liší.

V seriálu PhotoHintů již vyšlo:

• březen 2010: „Fotografické filtry a systém Cokin“
• únor 2010: „Fotografické zátiší“
• leden 2010: „Měřítko ve fotografii“