Panasonic nedávno představil další fullframe bezzrcadlovku Panasonic LUMIX DC-S5II, která navazuje na předchůdce bez dvojky v názvu. Opět se hodně soustředí na video, opět má mód vysokého rozlišení focení. Jaký Panasonic LUMIX DC-S5II je?
Parametry Panasonic LUMIX DC-S5II
Základní parametry fotoaparátu Panasonic LUMIX DC-S5II najdete v tabulce níže.
| Snímač | Full frame CMOS, 35,6 × 23,8 mm, antireflexní vrstva; systém redukce prachu posunem snímače |
| Efektivní/celkový počet pixelů | 24,20 megapixelu / 25,28 megapixelu (6000×4000 px (jpg), v režimu vysokého rozlišení 12000×8000 px) |
| Bajonet | L-Mount |
| Citlivost ISO | ISO 100 (rozšířené 50) až ISO 204, dostupné hodnoty závisí na nastavení V režimu Dual Native ISO jsou mj. k dispozici dvě nativní hodnoty ISO. |
| Automatické zaostřování | Systém fázové detekce AF (technologie DFD)/Systém kontrastního AF; rozsah AF –6 až 18 EV |
| Rychlost závěrky | 60 s až 1/8 000 s (závisí na typu závěrky), při videu až 1/25 s až 1/16 000 s; v režimu Creative video 1/2 s až 1/16 000 s |
| LCD | Výklopný otočný dotykový displej. TFT LCD s úhlopříčkou 7,6 cm (3,0") Přibližně 1,84 mil. bodů |
| Hledáček (LVF) | OLED, 3,68 mil. bodů zvětšení 0,78×, dioptrická korekce -4 D až +2 D |
| Stavový LCD (horní strana) | Nemá |
| Kontinuální snímání | Až 30 fps, s mechanickou závěrkou až 9 fps (7 fps při AFC) |
| Typy souborů | JPEG, RAW, MOV: H.264/MPEG-4 AVC, H.265/HEVC, MP4: H.264/MPEG-4 AVC, H.265/HEVC |
| Styl fotografie | Standardní / Živý / Přírodní / L. Classic Neo / Plochý / Orientace na šířku / Orientace na výšku / Monochromatický / L. Monochromatický / L. Monochromatický D / L. Monochromatický S / Cinelike D2 / Cinelike V2 / Like709 / V-Log / REAL TIME LUT / Like2100 (HLG) / Like2100 (HLG) plný rozsah* / My Photo Style 1–4 (5–10) |
| Video/zvuk | Podle režimu MOV, MP4, až 6K/30fps/10 bit/stereo, detailní informací dále; přes 130 kombinací nastavení; zrychlené a zpomalené video |
| Další funkce | bracketing AE, závěrky, ostření, WB, časosběr, fázová animace |
| Konektivita | USB-C, HDMI typ A, bluetooth, WiFi, 3,5 mm konektor pro mikrofon |
| Výdrž baterie | 370–1250 snímků podle nastavení (závisí na objektivu, nastavení ekonomického módu) |
| Úložiště | 2 sloty pro SD až UHS-II (U3) |
| Rozměry těla; hmotnost | 134,3 × 102,2 × 90,1 mm; 740 g (paměťová karta SD, baterie) |
| Zajímavosti | Ventilátor pro chlazení vnitřku těla. Tělo je odolné prachu a vlhku. Výstup pro sluchátka. |
Poznámka: Na webu Panasonicu najdeme ozančení DC-S5II, DC-S5M2. Vídám i značení s mezerou S5 II. Já budu užívat S5II.
Ergonomie těla
LUMIX S5II je „trošku krabice“ s výrazným gripem. Držel se mi překvapivě dobře a mezi gripem a objektivem je dost místa na prsty. Tělo je utěsněné proti vodě a prachu. To sice neznamená záruku proti zaplavení, ale máte jistotu, že když se budete ke stroji chovat jako k fotoaparátu, vydrží.
 |
 |
Na horní stěně je spoušť, kolem je první otočný volič, v rohu nad palcem je druhý. Mezi nimi jsou (pro Panasonic obvykle) tlačítka pro přímou volbu vyvážení bílé, volbu ISO a kompenzaci expozice. A tlačítko pro nahrávání videa. Nahrávat video tímto tlačítkem lze v libovolném nastavení fotoaparátu, tedy nejen při nastavení na snímání videa. Horní stěně dominují dva otočné voliče. Jeden s pro typ nastavení – focení v režimech P, A, S, M, videorežim s možností cokoliv nastavit, natáčení zrychlených a zpomalených videí (typ se volí v menu, S&Q) tři uživatelsky definovaná nastavení (C1 – C3) a režim inteligentní automatiky iA. Aretace chybí. Druhý volič určuje tři typy frekvence focení, focení ve vysokém rozlišení, následuje oblíbený časosběr a nakonec samospoušť. Ani tento volič nemá aretaci.
Málem jsem zapomněl na páčku pro zapnutí. Ta je na dobrém místě a dá se ovládat jedním prstem (střídal jsem palec s ukazováčkem).
 |
 |
Na zadní stěně je především výklopný dotykový displej. K jejich obecnému popisu jsme se již dostali mnohokrát. Prostě tam je a to stačí. Na zadní stěně zmíním jen čtyři ovládací prvky. Tlačítko Menu s jeho okolním křížovým/otočným voličem. Funkce je zřejmá. Joystick, který se prakticky dubluje se zmíněným křížovým voličem. Perfektní pro ovládání. Tlačítko Q. Pod ním najdete rychlé menu, potřeboval jsem ho často. A posledním je tlačítko pro volbu ostřící oblasti. Kolem ní je volič pro typ ostření – jednorázové, kontinuální a manuální.
A co boky těla? Na jednom jsou konektory, na druhém jsou dva sloty pro SD karty. Ná následujících snímcích jsou vidět i masivní otvory chlazení. Jsou po stranách hledáčku těsně nad horní stěnou.
 |
 |
Kdybych měl předchozí shrnout, tak mechanicky je ovládání S5II dobré.
Některá nastavení fotoaparátu
Nastavovat parametry lze vždy v Menu. Některé jsou dostupné v rychlém menu po stisku tlačítka Q. Položky zobrazené pod rychlým menu lze v nastavení upravit.
Základní představu o funkcích a jejich umístění v menu přístroje si uděláte z videoukázek. Začínám se smiřovat s tím, že jednoduchá a přehledná menu již nemáme. Funkcí a voleb je tolik, že to prostě jinak nejde. Nicméně rozdělení do jednotlivých záložek je jednak pro Panasonic tradiční, jednak relativně jasné. A nejvíc pomůže, když si do vlastního menu dáte ty prvky, které používáte často a jejichž umístění vám nevyhovuje.
A nyní k vybraným parametrům.
Redukci šumu pro vysoké ISO najdeme v nastavení Photo style, nikoliv jako samostatnou položku v menu, na to si zvyknete. Navíc tuto volbu nebudete reálně měnit. Pro přijatelné citlivosti je šum spíše tématem k diskusi, než reálným problémem. To platí i pro S5II. Redukci šumu nelze vypnout, lze ji nastavit v krocích od –5 do +5. Následující snímky ukazují náhledy na celou scénu a 100% výřezy redukce šumu pro hodnoty –5, 0 (tovární nastavení), +5. Osobně bych ho nechal v továrním nastavení a do hodnoty ISO 12 800 bych šum ani nehledal. Jak poznáte ze snímků v závěru testu, začně být znatelný u hodnoty ISO 25 600, což určitě přijmete.
 |
 |
 |
 |
Redukce šumu pro dlouhé časy. Prakticky ji nepotřebujeme. Při 10s expozici při ISO 3200 jsou na snímcích jen nevýrazné pixely, které „tam nepatří“. Pokud budou vadit, pak funkci zapněte.
 |
 |
Vlevo je funkce vypnutá, vpravo zapnutá. Snímky jsou zvětšené na 200%, porovnané v ZPS X a udělaný printscreen obrazovky. Náhledy na scénu následují.
 |
 |
Zkusil jsem po několikaminutovém focení zjistit vliv použití ventilátoru na šum. Nuceně jsem ho v menu zapnul u stejné scény jako je na prvním snímku výše. Výsledek? Na šum v podmínkách, které jsem měl, nemá vliv.
Vlevo ventilátor vypnutý, vpravo zapnutý. U obou je redukce šumu pro dlouhé časy vypnutá. Sice jsou „nevhodné“ pixely jinde, ale jsou. Zřejmě existují situce, že chlazení bude mít pozitivní vliv i na focení, ale spíše je to funkce vhodná pro extrémní natáčení videa.
Bracketing (vějíř) je k dispozici mj. pro expozici. V továrním nastavení se exponuje od 0 a pak „cik cak“ do extrémů.
K dispozici je i bracketing zaostření. I zde exponováno „cik cak“.
Parametry režimu vysokého rozlišení najdeme na první straně nastavení kvality snímku. Pro využití musíme přepnout hlavní volič do odpovídající pozice. Zvýšené rozlišení se technicky provádí posunem snímače, proto je nemožné mít zapnutou stabilizaci a současně je vhodné fotit statické objekty. Podívejte se ve snímku na zábradlí na balkónech domků. U běžného rozlišení tyče zábradlí někde zcela chybí a u vyššího jsou. Pro krajináře jasná volba. Vlevo je nižší, vpravo vyšší rozlišení.
 6000 × 4000 |
 12000 × 8000 |
Korekce vinětace a kompenzace difrakce společně s užitím filtru zakončují nastavení kvality snímku. Korekce vinětace je v továrním nastevní zapnutá.
A snímky lze samozřejmě i prohlížet.
Ostření
Kvalitní zaostření je výsledkem spolupráce těla, objektivu (zde LUMIX S 20–60/F3,5–5,6), nastavení, zkušeností. Prostě to není v reálných podmínkách jen o těle. Kromě kontrastního automatického zaostřování má LUMIX S5II i systém automatického ostření s fázovou detekcí a umí ostřit až do osvětlení –6 EV. Upřímně, je mi celkem jedno, kolik písmenek charakterizuje ostření. Buď funguje skvěle, dobře, hůře, nebo vůbec. Normální automatické ostření (ne to na objekty) fungovalo skvěle.
Parametry (automatického) ostření se nastavují v menu na třetí záložce Zaostřování. Především jde o detekci objektů typu člověk, tvář/oko, zvíře+člověk. Další parametry musíte „vychytat“, jak vám to vyhovuje. Automatické ostření na objekty fungovalo jen slušně. Jenže já měl při 60mm ohnisku světelnost 5,6. Domnívám se, že právě proto automatická detekce a především „udržení“ zaostřeného objektu (tváře, těla) fungovaly subjektivně hůře, než u nedávno testovaného modelu Canonu.
V režimu video je průběžné ostření zcela neslyšné a aparát se chová tak, aby v nahrávaném zvuku nic nerušilo. Pokud by se aktivovalo maximální chlazení, tak bude ve videu slyšet určitě. Do této situace se však běžně nedostanete. Abych vůběc „větráky“ slyšel, musel jsem je nuceně zapnout v menu.
Typy ostření snad zmiňovat podrobně nemusím. Najdeme samozřejmě sledování objektu, několik velikostí zón ostření, lze ostřit a exponovat dotykem na displej… Až na výše zmíněnou situaci, ostření fungovalo výborně jak z hlediska přesnosti, tak z hlediska rychlosti. Anglická verze manuálu se ostření věnuje na více než padesáti stranách.
Standardním chováním je to, že přestože je ostření nastavené na AF-S, tak se automaticky ostří.
Videorežim
Pokud vás zajímá nejvyšší rozlišení, tak je to 6K s rozlišením 5952×3968. S5II v tomto rozlišení umí 10-bit výstup 4:2:0 29,97/23,98sn/s. Vzorkování 4:2: 2 10-bit umí v rozlišení C4K/4K 60p/50p a to při neomezené době nahrávání (v režimu řízení tepla Standard je to maximálně 30 minut). Často běžný kancelářský počítač 6K video přehrává trhaně a starší mohou mít problém i se 4K videem. Video chce prostě svoje nejen pro editaci, ale i pro přehrávání.
Koho zajímá spíše výsledek a méně, co je za ním, tak se podívejte na videa natočená z ruky. Pokud není uvedeno jinak, jsou videa natočená v továrním nastavení fotoaparátu. POZOR: youtube originály 6K přehrává aktuálně v rozlišení maximálně 4K.
Stabilizace a natáčené video jdou ruku v ruce (natočené z ruky ještě víc). A tak se podívejte na porovnání videa od varianty bez stabilizace, s mechanickou stabilizací a se stabilizací včetně elektrobnické. To vše v rozlišení 6K (dostupné pouze ve 4K).
V nastavení najdete parametry pro S&Q video. Tedy pro zpomalené a zrychlené video. Podstata je v tom, že se natáčí s definovanou frekvencí snímání a přehrává se s tou, v níž se ukládá výstup. Například 4× zpomalené video se uloží při ukládání do 25fps frekvence při snímání s frekvencí 100 fps. A zrychlené se natočí například s fkevencí 5 fps a přehraje se s frekvencí 25 fps. Tím dostanete 5× zrychlené video. Nejsou možné zcela libovolné kombinace, možnosti jsou zřejmé z menu fotoaparátu. Tato videa jsou ukládána bez zvuku.
Protože lze nahrávat v režimu priority clony, můžeme dosáhnout při natáčení změny hloubky ostrosti.
A ještě ukázka základního rozližení FullHD.
Panasonic S5II je zřetelně již hodně kamera. Pokusím se vysvětlit pár pojmů a „čísílek“ co nejjednodušším způsobem, a tak se jistě v očích profesionálů dopustím nepřesností.
Pokud netoužíte po hlubším pochopení možností natáčení videa, přeskočte následující kapitolu.
Co chci v následujícím napsat? Přidám pár informací pro profesionály a pokusím se laikům vysvětlit, v čem tkví jejich podstata. Například, když máme záznam 4:2:2 10bit, máme tím k dispozici materiál, který lze výborně upravovat a měnit.
Některé pojmy a související volby nastavení videa
(částečně převzato z testu fotoaparátu Panasonic S1H)
Rozlišení snímku
Pojem je jistě jasný. Najdeme rozlišení od FullHD (1920 × 1080) přes standardní 4K až po 6K (5,9K).
HLG
Jde prakticky o zvýšení dynamického rozsahu typu HDR. Jde o zkratku Hybrid Log-Gamma. Více o ní na LUMIX Academy. Aby mělo nahrávání s touto funkcí smysl, musí ji podporovat zařízení pro přehrávání.
Bitové rozlišení barev
Najdeme dvě varianty. Buď 8bit, nebo 10bit. 8bit ukládá pro jeden subpixel 256 úrovní, 10bit 1024 úrovní. Výsledný obrazový pixel tvořený třemi subpixely může mít 16 777 216 barev, resp. 1 073 741 824 barev. Bitové rozlišení volíme současně s rozlišením (FullHD až 6K) a vzorkováním (4:2:2 nebo 4:2:0).
To o barevné hloubce platí samozřejmě i pro fotografování a je zřejmé, proč mají raw soubory 12 bitové nebo dokonce 14 bitové rozlišení. Jde o následné zpracování, kdy až finální výsledek se převede do 8 bitové formy (to je standard pro jpg).
A teď pro přehlednost bitová barevná hloubka v tabulce.
| rozlišení | červená | zelená | modrá | počet barev (mísením) |
| 8 bit | 256 (28) | 256 | 256 | 16 777 216 ( (28) 3 ) |
| 10 bit | 1 024 (210) | 1 024 | 1 024 | 1 043 741 824 ( (210) 3 ) |
Liminace a chroma
Kus bloku obrazu (typicky obdélník 8 krát 2 px, tzv. makropixel) je nutné nějak zapsat. A to je u S1H buď 4:2:2, nebo 4:2:0. Vzorkování 4:2:2 je z profesionální sféry, 4:2:0 standard. Co to ale znamená? V tomto zápisu tvaru J:a:b, je „a“ počet barvonosných složek v prvním řádku, „b“ je počet barvonosných složek ve druhém řádku. Lidské oko vnímá rozdíl jasů výrazněji než rozdíl barev. Barevné vzorkování má za cíl snížení množství dat kvůli přenosu informace, ale s minimální ztrátou kvality pro lidské oko. Když předhodíme oku správný jas, ale jinou barvu, nic moc se neděje a množství dat, která musíme přenést k divákovi, je výrazně menší. Pamatujete černobílou televizi? Tak celý obraz chápejte jen jako informaci o jasu, barva chybí. A to je ta 4 na začátku a celé je to 4:0:0. Zápis 4:4:4 říká, že zaznamenáme jak jas, tak barvu každého pixelu z obdélníku 8×2. Když je to navíc 10 bitově, tak máme k dispozici přes miliardu barev, tedy 1024 na subpixel (obrazový pixel je tvořen třemi subpixely).
A teď v tabulce
| 4:4:4 | 4:2:2 | 4:2:0 | |
| luminace (jas) |  |
|
|
| chroma (barva) |  |
 |
 |
| luminace + chroma |  |
 |
 |
Úhel záběru
Úhel záběru určuje parametr Zóna videa. Na výběr je FULL, S35mm (APS-C), PIXEL/PIXEL. První volba celou šířku čipu následně přepočítává do zvoleného rozlišení. Druhá bere šířku videostandardu Super 35 mm a také ji přepočítává na zvolené rozlišení. Poslední volba natáčí v poměru jeden pixel záznamu na jeden pixel scény. V praxi to znamená, že se výrazně mění úhel záběru.
Napájení a výdrž
Zapnutý fotoaparát při připojení k PC se chová jako externí disk a nenabíjí se, připojený a vypnutý se začne nabíjet. Fotit a současně nabíjet z powerbanky není možné. Výrobce uvádí při běžném focení výdrž baterie 370 snímků. Při prvním focení, kdy jsem neustále něco kontroloval a fotoaparát byl v zásadě stále v provozu přes pět hodin, jsem jich udělal na zcela nabitou baterii zhruba 230 a k tomu méně než 30 sekund videa 4K. Je zřejmé, že se při rozumném užívání k hodnotě počtu snímků udávané výrobcem dostanete. Ekonomický mód, kde se má dosánou několikanásobné výdrže, jsem nezkoušel a z povahy testu to ani nemá smysl. Osobně bych tedy k jakékoliv bezzrcadlovce okamžitě pořídil buď druhou baterii, nebo rovnou bateriový grip.
Konektivita
Stačí jistě napsat, že S5II lze párovat pomocí WiFi i BT a samozřejmě „kabelem“ USB-C nebo HDMI typ A. Spárování a ovládání s telefonem proběhlo pmocí aplikace Lumix Sync intuitivně. WiFi A BT je ve třetí podzáložce čtvrté hlavní záložky.
Použitý objektiv
Použitý objektiv je LUMIX S 20–60 mm F3.5–5.6.
 |
 |
Ukázkové fotografie
Veškeré pořízené fotografie jsou uloženy přímo fotoaparátem resetovaným do továrního nastavení s tím, že je ukládáno do jpg v nejvyšší kvalitě. V téhle hale se fotí špatně. Je tam málo světla a odražené světlo je oranžové, zelené, modré a červené. Kimona bílá. Mám už představu, jaké snímky považovat barevně za dobré. Až na jednu opakovatelnou výjimku to LUMIX zvládal velmi dobře. Bohužel jsem měl trochu přeexponovat, podexpozice je moje chyba. Nejprve maličko akčnější snímky.
 |
 |
Následuje ukázka zmíněné výjimky. Při expozici ihned po zapnutí přístroje, často vyvážení bílé neodpovídalo pozdějšímu. První fotografie je exponovaná ihned po zapnutí, druhá o dvě sekundy později. Druhá je v daných podmínkách správně.
 |
 |
 |
 |
Následující snímky více charakterizují objektiv, než tělo. Stejné snímky jsou výše porovnány ve standardním a ve vysokém rozlišení. Foceno ze stativu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
A máme tu jaro.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Osobně mám rád noční snímky a podle nich často subjektivně hodnotím i fotoaparát. U S5II stačilo prostě fotit. Vyvážení bílé v automatickém režimu je perfektní (nikdy nebyl důvod fotit okamžitě po zapnutí).
 |
 |
 |
 |
Závěr
Plusy
- výborný výstup foto i video
- časově neomezené video a parametry videa vůbec (včetně možnosti chlazení)
Minusy
- nabíjíte-li baterii v těle, musí být fotoaparát vypnutý
- při použitém objektivu ne zcela perfektní automatické ostření na objekty a jejich udržení
Nevím, zda variabilita nastavení je spíše pozitivní, nebo spíše negativní. Jen videa je totiž přes 130 druhů a to nepočítám kombinace s efekty, tak si zvole svou stranu. Nejslabším článkem testovaného fotoaparátu je zřejmě použitý objektiv. Je to klasický „seťák“, který má své limity a vlastnosti. Skvělá je funkce vysokého rozlišení, krajinář zaplesá a horší světelnost setového skla se neprojeví. Panasonic S5II je spíše pro pravidelné tvůrce videoobsahu s přesahem ke kvalitní fotografii. Koho video téměř nezajímá, tak bude zřejmě hledat jinde. Pro koho je video prioritní, ten musí LUMIX S5II rozhodně vyzkoušet.